Přehled ověřených výroků

Dle Stanov ČSSD (.pdf, str. 4–5) existuje více možností zániku členství ve straně (úmrtí člena, přijetí do jiné politické strany, nezaplacení členských příspěvků apod.), zrušení členství je též jednou z možností, která může nastat dle následujících scénářů:

Členská schůze místní organizace (dále jen "MO") může rozhodnout o zrušení členství nadpoloviční většinou všech členů MO. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti schválením nejméně třípětinovou většinou všech členů okresního výkonného výboru (dále jen "OVV"). Proti tomuto rozhodnutí OVV je možné se odvolat k nejbližší okresní konferenci (dále jen "OK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu OVV může rozhodnout o zrušení členství OK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližší krajské konferenci (dále jen "KK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu krajského výkonného výboru (dále jen "KVV") může rozhodnout o zrušení členství KK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližšímu zasedání Ústředního výkonného výboru (dále jen "ÚVV"), jehož rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu Předsednictva strany může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany ÚVV nadpoloviční většinou všech svých členů. Odvolání je možné podat ke Sjezdu ČSSD, který rozhodne nadpoloviční většinou všech delegátů s konečnou platností.

Na základě návrhu ÚVV může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany Sjezd ČSSD nadpoloviční většinou všech delegátů, toto rozhodnutí je konečné.

Krom těchto procedurálních pravidel je též určeno, jaké důvody jsou přípustné pro zrušení členství:

a) pro závažné porušení Stanov ČSSD,

b) pro jednání, které zpochybňuje úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu,

c) v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, a to ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán ČSSD o této skutečnosti dozví,

d) pro dlouhodobou, více jak jednoletou neomluvenou neúčast na činnosti ČSSD,

e) pro aktivní účast na činnosti jiných politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD,

f) pro opakované neplnění usnesení ÚVV nebo Sjezdu ČSSD.

V případě zániku místní organizace (str. 9) je krom usnesení samotné MO, kdy tři pětiny všech členů hlasují pro její zánik, či usnesením OVV v případě, že počet členů MO klesne pod pět a tento stav trvá více než jeden rok, možné též zrušit MO na základě rozhodnutí OVV, KVV či ÚVV, pokud svou činností závažným způsobem poruší Stanovy ČSSD nebo programové dokumenty ČSSD.

Odvolání může podat každý člen MO, v případě rozhodnutí OVV se lze odvolat ke KVV a při rozhodnutí KVV k ÚVV. Odvolání vůči rozhodnutí ÚVV není přípustné.

Ač je inherentně složité hodnotit, co je (či není) složité, na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Karla Schwarzenberga navazuje na tvrzení, že prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv a navýšení objemu jejich výroby jakožto podpora první generace biopaliv je jediným řešením, jak splnit mezinárodní závazky vůči Evropské unii aniž by České republice byly uděleny sankce. Šlo by konkrétně o sankce za neplnění závazku vycházejícího ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Schwarzenberg toto popírá a má pravdu. Česká republika se zavázala do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě energie z 6.1% na 13% (viz příloha I. směrnice.) Za nesplnění kvót daných směrnicí přitom sankciována být může, ze samotné podstaty směrnice ovšem plyne, že stát si může volně vybrat způsob, jakým kýženého cíle dosáhne. Co se týče obnovitelných zdrojů, patří zde zdroje první, druhé a třetí generace. Ty je možno zajistit buďto svépomocí nebo z externích zdrojů. Ve směrnici jsou dále demonstrativně uvedeny dva druhy opatření, kterými lze zvýšit podíl biopaliv na spotřebě energie, a to podporou či spoluprací mezi státy (článek 3 směrnice). Existuje tedy větší množství cest, jak závazku dostát bez hrozby sankce a od vládní koalicí prosazované varianty se lze tedy odchýlit několika možnými způsoby, aniž by za to byla Česká republika postižena.

Uzavíráme tedy, že Schwarzenbergovo upozornění se zakládá na pravdě.

Jak dokládá obchodní rejstřík, Agrofert má od 7. května 2010 skutečně zapsán předmět činnosti "podřízený pojišťovací zprostředkovatel".

Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek ve své odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové z dubna 2014 uvedl, že v případu norských dětí bylo ze strany českých úřadů učiněno vše, co bylo v jejich kompetencích. " Přesto, že norskou stranou bylo jednoznačně sděleno, že české velvyslanectví, potažmo česká strana, není účastníkem řízení, a tudíž mu nemohou být poskytovány informace, i nadále se snaží náš zastupitelský úřad aktivně komunikovat s norskými úřady, zprostředkovává kontakty s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně a i nadále je ve styku s pí. Michalákovou (matkou dětí – pozn. Demagog.cz) a její advokátkou pí. Bokovou," dodal ministr zahraničí (.pdf).

Tvrzení Petra Macha, že Lubomír Zaorálek ve své odpovědi pouze odkazuje na nemožnost MZV ČR v této věci dále jednat, je pravdivé. Norsko není členem Evropské Unie a Česká republika s ním nemá smlouvy o ochraně dětí, což znesnadňuje české straně možnost zasáhnout. Od doby zveřejnění interpelace také MZV podniká další kroky.

Zaorálek se v červnu setkal s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, jak avizoval v odpovědi na interpelaci. " Hovořili jsme o všech známých možnostech, které nezávislý norský systém ochrany dětí nabízí. Mluvili jsme o variantách odvolání a dalších postupech v podobných případech týkajících se ochrany dětí,"popsal Zaorálek pro Novinky.cz.

Zaorálek upozornil, že v tomto případu již byla vydána řada soudních rozhodnutí, které lze zvrátit jen soudní cestou. Rodině Michalákových doporučil obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. To matka odebraných dětí udělala už v listopadu 2013 a také se znovu odvolala k norským soudům. V obou případech skončila žádost Michalákové neúspěšně.

Agentura AP informuje o tom, že zatímco ruský ekonomický sektor čelil 10% ztrátám a Rusko směřovalo do recese, vojenský rozpočet se na začátku roku 2015 zvýšil o 33 % na 3,3 bilionu rublů (cca. 50 miliard dolarů).

Díky horšícím se ekonomickým předpovědím nakonec byla tato částka o 5 % snížena na 3,1 bilionu rublů, což je však stále nárůst o 25,6 % (The Diplomat).

Na druhou stranu, rozpočet pro rok 2016 již s dalším vysokým navyšováním nepočítá. Má jít o 0,8% navýšení (25,5 miliardy rublů), kdy však vlivem inflace naopak reálné výdaje na zbrojení klesají. Výdaje na obranu se však ve federálním rozpočtu mají pohybovat mezi 1/3 a 1/5 celkového objemu či v hodnotě 4-6 % ruského HDP (Politico, The Diplomat).

Pokud jde o pokles životní úrovně, o tomto tématu informuje více serverů. Jde nejen o pokles životní úrovně pro důchodce, pokles platů, ale svůj plat si kvůli horšící se ekonomice snížil i prezident a ruská vláda, o poklesu živ. úrovně mluví opozice a jde i o celkový obraz země způsobený pádem rublu, poklesem cen ropy, zvýšením cen dováženého zboží i vlivu sankcí. I kvůli tomu se v Rusku mluví o tom, že až 1/10 lidí dostane potravinové lístky (ČT, Echo24, Novinky).

Návrh zákona poslance Jana Volného (Celý sněmovní tisk, .pdf, str. 3) má uvedené jako datum nabytí účinnosti 1. ledna 2016.

Vládní návrh zákona o hazardních hrách (Celý sněmovní tisk, .pdf, str. 51) má uvedené jako datum nabytí účinnosti datum 1. ledna 2017.

Pokud jde o zmíněné sazby daně z hazardních her, jde o jiný návrh, konkrétně o návrh zákona o dani z hazardních her. Jeho projednávání však bylo stejně jako v případě výše zmíněného vládního návrhu zákona na 31. schůzi Poslanecké sněmovny 30. 09. 2015 přerušeno. I tento zákon však má (na rozdíl od návrhu zákona Jana Volného) uvedené jako datum nabytí účinnosti 1. ledna 2017. Ve sněmovním tisku (.pdf, str. 13) se pak uvádí, že: " Sazba daně zůstává poměrná lineární, ovšem oproti současné jednotné sazbě ve výši 20 % je stanovena diferencovaně v závislosti na druhu hazardní hry, a to ve výši 25 %, 30 % a 35 %. "

Zmiňovaný rozhovor (hledaný mezi lety 2009 a 2011) se nepodařilo dohledat ani v online archivu Týdne, ani v jiných denících.

Objem obchodu mezi Polskem a Čínou je větší než než česko-čínský obchod. Podle posledních dostupných dat Eurostatu za prvních šest měsíců roku 2013 činil český vývoz do Číny 706 milionů eur, polský pak 756 milionů; dovoz do Polska byl v objemu 3 941 milionů eur oproti českým 3 069 milionům.

Pro podporu vzájemných vztahů pořádá od roku 2013 Polsko také Polsko-čínské fórum, nad nímž převzalo záštitu polské ministerstvo zahraničí. První ročník se konal v Gdaňsku, druhý pak v čínském Kuang-čou (Guangzhou).

Polsko také chce "aby se čínské firmy podílely na výstavbě infrastruktury ale primárně, aby investovaly do produkce v Polsku a tak pomohly k reindustrializaci Polska".

Již v roce 2009 dostala čínská firma COVEC v Polsku zakázku na stavbu dálnice (ta však nedopadlo velmi dobře). V roce 2012 pak tehdejší polský předseda vlády Donald Tusk na návštěvě v Číně přislíbil hlubší spolupráci s Čínou, přestože si neodpustil zmínku o nutnosti dodržování lidských práv. V této době České republika ještě v zahraniční politice prosazovala lidskoprávní otázky. Změna přišla až s nástupem Jiřího Rusnoka na post premiéra, potvrzena byla později prohlášeními dnešního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka.

Podle stránek Velvyslanectví ČR v Ammánu zde skutečně během listopadu minulého roku 4 čeští chirurgové z motolské nemocnice provedli na 10 operací syrských a jordánských dětí s vrozenými vadami srdce. Jedná se o součást projektu MEDEVAC, v jehož rámci se v ČR již léčilo přes 200 zahraničních pacientů ze zemí zasažených válečným konfliktem. Koncem listopadu měly být do Jordánska vyslány další dva lékařské týmy.

Dne 5. května se před ministerstvem sešlo shromáždění k podpoře svobodného Tibetu. Dopis, který byl adresován ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi, ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřímu Dienstbierovi i předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, zveřejnila právě organizace Potala. Mezi signatáři jsou všechny Martinem Bursíkem zmíněné subjekty. Odpověděla jim ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Běla Hejná. Na zmíněné petici je v tuto chvíli dokonce přes 15 000 podpisů.

Slova Martina Bursíka jsou tedy pravdivá.