Přehled ověřených výroků

Krym je součástí Ukrajiny od roku 1954, kdy jej sovětský vůdce Nikita Chruščov Ukrajině administrativně předal (dříve spadala pod Rusko). V rámci SSSR tehdy šlo spíše o formální záležitost. Krym zůstal Ukrajině i po rozpadu SSSR, což v tzv. Budapešťském memorandu potvrdila i Ruská federace. Memorandum bylo podepsáno v prosinci 1994 zástupci Ukrjainy, Ruska, Velké Británie a USA. Ukrajině, která se vzdala svých jaderných zbraní, byly poskytnuty bezpečnostní záruky ostatních signatářů, včetně garance jejích existujících hranic - tzn. včetně Krymu. Rusko znovu potvrdilo teritoriální integritu Ukrajiny v článku 2 Dohody o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou (.pdf, str. 84-91) z května 1997. Rusko tedy ukrajinské vlastnictví Krymu do jeho anexe nerozporovalo.

Že anexe Krymu bylo porušením mezinárodního práva, se domnívají různé právní autority, jako Mezinárodní advokátní asociace (International Bar Association -IBA), která poukazuje zejména na porušení 2. článku Charty OSN, který zapovídá použití síly proti teritoriální integritě jiných států. University of Cambridge publikovala text, ve kterém rozebírá, za jakých podmínek může být odtržení části území v souladu s mezinárodním právem (tj. nebyl by porušen princip teritoriální integrity), a proč tyto podmínky nejsou v případě Krymu splněny.

Podobně jako u hodnocení výroku o podpoře velmocí válčícím stranám v Sýrii, i zde jsme pro hodnocení použili data Uppsala Conflict Data Programme (UCDP). Podle dat * UCDP byly povstalci na východní Ukrajině podporováni Ruskem formou dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu. Poskytnuta byla také finanční a potravinová pomoc. Dále byly podporováni ruští dobrovolníci, aby bojovali ve východní Ukrajině. UCDP se nepodařilo spolehlivě ověřit spekulace, že ve východní Ukrajině operují přímo jednotky ruské armády.

* K získání dat použijte následující postup:
1) Na záložce "Subset" vyberte z kategorie Name (conflict) položky Ukraine: Donetsk, Ukraine: Lugansk a Ukraine: Novorossiya a dejte Proceed
2) Na záložce "Restrictions"vyberte z kategorie Year (conflict) rok 2014, potvrďte tlačítkem Add to query a pokračujte tlačítkem Proceed3) Na záložce "Information" zatrhněte v kategorii Warring party položky Name (Warring Party), Secondary support a Comment on Secondary support. Potvrďte tlačítkem Add a dejte Proceed. Následně si můžete stáhnout dataset.

Obecně můžeme konstatovat, že slib o vyšším daňovém inkasu od Babiše zaznívá kontinuálně od jeho vstupu do veřejného politického prostoru doposud. Uveďme pouze některé z příkladů těchto vyjádření. Výrok nepopisuje stav výběru daní, pouze slib, že tak Babiš učiní.

Hnutí ANO slibovalo snahu o lepší výběr daní již ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny. Tento bod obsahoval např. resortní program, část Efektivní a důsledný výběr daní. Na mítinku hnutí v Brně 26. září 2013 např. Babiš prohlásil (Idnes.cz), že na " korupci a plýtvání utíká ČR až 200 miliard ". K výběru daní pak dodal (za předpokladu, že se nic podle jeho názoru nezmění): " Jsme ve výběru daní snad nejhorší na světě po Rusku. Za patnáct let naši popeláři nedostanou výplatu a skončíme jako v Řecku ".

V programovém prohlášení vlády se slib lepšího výběru daní také objevuje (v kapitole 3.1. Ministerstvo financí). Zní: " Vláda přijme opatření nezbytná ke zlepšení efektivity výběru daní a cel, zamezí zneužívání a obcházení daňových předpisů ".

6. září 2014 (tedy zhruba po tři čtvrtě roku vlády) Babiš pro týdeník Ekonom (dostupné na webu Ihned.cz) uvedl, že plánuje lepší výběr daní od roku 2016 ve výši až 31 miliard korun.

Výrok Karla Schwarzenberga navazuje na tvrzení, že prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv a navýšení objemu jejich výroby jakožto podpora první generace biopaliv je jediným řešením, jak splnit mezinárodní závazky vůči Evropské unii aniž by České republice byly uděleny sankce. Šlo by konkrétně o sankce za neplnění závazku vycházejícího ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Schwarzenberg toto popírá a má pravdu. Česká republika se zavázala do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě energie z 6.1% na 13% (viz příloha I. směrnice.) Za nesplnění kvót daných směrnicí přitom sankciována být může, ze samotné podstaty směrnice ovšem plyne, že stát si může volně vybrat způsob, jakým kýženého cíle dosáhne. Co se týče obnovitelných zdrojů, patří zde zdroje první, druhé a třetí generace. Ty je možno zajistit buďto svépomocí nebo z externích zdrojů. Ve směrnici jsou dále demonstrativně uvedeny dva druhy opatření, kterými lze zvýšit podíl biopaliv na spotřebě energie, a to podporou či spoluprací mezi státy (článek 3 směrnice). Existuje tedy větší množství cest, jak závazku dostát bez hrozby sankce a od vládní koalicí prosazované varianty se lze tedy odchýlit několika možnými způsoby, aniž by za to byla Česká republika postižena.

Uzavíráme tedy, že Schwarzenbergovo upozornění se zakládá na pravdě.

Jak vyplývá ze stenozáznamu z jednání této mimořádné schůze (resp. v diskuzi o programu), do diskuze vstupoval (celkem dvakrát) ministr vnitra, v jehož gesci Česká pošta je. Přítomen tudíž byl.

Při hlasování o programu schůze bylo v sále přítomno nejméně 5 ministrů - Babiš, Stropnický, Chovanec, Jurečka, Herman (někteří členové vlády nejsou poslanci, nejsme schopni zjistit jejich přítomnost - jde o Valachovou, Marksovou, Šlechtovou, Pelikána a Dienstbiera). Předseda vlády této diskuzi přítomen skutečně nebyl.

Pokud se dále podíváme na procedurální hlasování 8 minut před ukončením schůze, tak najdeme aktivní hlasování ministra vnitra.

Obecně lze konstatovat, že pokud by nebyl z vlády přítomen skutečně nikdo, jednání by vůbec nemohlo probíhat.

Výrok hodnotíme jako zavádějící.

Platy představitelů státní moci určuje zákon č 236/1995 Sb. Ten byl v roce 2010 vládou Petra Nečase novelizován. Novela stanovila zmražení platů poslanců v období 1. 1. 2011 – 31. 12. 2014. Je tedy pravdou, že po tomto datu dojde v případě legislativní nečinnosti k výraznému nárůstu platů.

Nelze ovšem říci, že k tomu "dojde díky Kalouskovi". Tehdejší ministr financí pro novelu sice hlasoval, návrh však vypracoval (a vládu coby navrhovatele novely ve sněmovně zastupoval) ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pikantní je, že pro novelu hlasovala nejen většina (34 z 56) poslanců z ČSSD, ale při hlasování v Senátu ji podpořil dokonce sám Zdeněk Škromach.

V aktuálním volebním období bylo zatím svoláno 35 schůzí, z toho 19 řádných, 15 mimořádných a jedna schůze k vyslovení nedůvěře vládě. Z 15 mimořádných schůzí bylo 8 svoláno koaličními poslanci, 5 opozičními poslanci a na dvou schůzích byla shoda napříč politickým spektrem. Koaliční poslanci tedy skutečně iniciovali většinu mimořádných schůzí. Výrok nicméně hodnotíme jako zavádějící, protože ačkoli Miroslava Němcová mluví o mimořádných schůzích, ve své řečnické otázce použila číslovku 35, které zahrnuje i schůze řádné. To může vyvolat dojem, že mimořádné schůze se konaly vícekrát, než tomu bylo doopravdy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože podle aktuálních informací z Turecka se počet uprchlíků v táborech pohybuje okolo 300 000 osob. Celkový počet uprchlíků k 2. říjnu je 2 072 290 syrských uprchlíků.

V táborech je tak pouhých 15 % z celkového počtu všech syrských uprchlíků. Tábory jsou přeplněné a migranti musí přežívat mimo tábory, například na ulici, v neobydlených rozpadlých domech, nebo těm, kterým to finanční situace umožní, i v pronajatých domech. EU se reakci na současnou situaci uprchlíků dohodla, že podpoří uprchlické tábory Turecku sumou ve výši jedné miliardy eur.

Mapa rozložení táborů a míst, ve kterých se uprchlíci v Turecku nalézají.

Zdroj: UNHCR

Výrok ministra Pelikána je pravdivý s výhradou. Je nezbytné uvést na pravou míru rozdíl mezi statutem "podezřelého" a "obviněného" (dalšími stupni jsou "obžalovaný" a "odsouzený"). Následující vysvětlení je převzato od Nejvyššího státního zastupitelství:

Podezřelý je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanovením trestního řádu a dosud proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání.

Obviněný je osoba, proti níž je vedeno trestní stíhání. Obviněný je jedním ze subjektů trestního řízení.

Podle platných zákonů České republiky lze do vazby vzít toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání, a tedy osobu obviněnou. Další podmínky vzetí do vazby upřesňuje §67 a §68 Trestního řádu.

Podle §69 je postup vzatí do vazby následující:

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen. (2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu,jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu. (5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Ministr Pelikán tedy mluví pravdu, pokud tvrdí, že "vazbu musí schvalovat soud". Ovšem aby bylo vůbec možné kohokoliv vzít do vazby, musí se jednat již o osobu obviněnou, a tedy soudce nebude rozhodovat o tom, jestli " je tenhle člověk podezřelý ... není podezřelý ". Výrok jako celek je proto hodnocen jako pravda s výhradou.

Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.

Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.

Nedokážeme ohodnotit, jaký počet se již dá označit jako „velice málo“. Pravdou však je, že Česko trápí jejich nedostatek. Na začátku tohoto roku bylo evidováno 115 profesionálních pěstounů na přechodnou dobu. Přičemž k tomu, aby děti nekončily v ústavech, by jich bylo potřeba alespoň 300. Klasických pěstounů bylo loni v květnu 9437. I tak Ministerstvo práce a sociálních věcí na začátku tohoto roku informovalo o tom, že je počet nedostatečný.

K „trhání“ sourozenců skutečně nejspíš dochází. Zmiňuje jej např. sborník z konference Dítě v systému náhradní rodinné péče (.pdf, str. 46). Ten však pochází již z roku 2008. V loňském roce se rozdělováním sourozenců zabýval také ombudsman, který ve své zprávě říká, že orgán sociálně-právní ochrany dětí musí vyvinout maximální úsilí, aby byli sourozenci umístěni společně. Pokud to není možné, musí orgán zajistit jejich pravidelný kontakt.

Pravdou také je, že ústavní výchovu zajišťují různé rezorty. Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, kdežto dětské domovy pro děti od tří do osmnácti let spadají pod Ministerstvo školství a tělovýchovy.