Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, a to i přesto, že v první části výroku pojednávající o Budapešťském memorandu Mach operuje s pravdivými fakty.

Memorandum bylo podepsáno v prosinci 1994 a Ukrajina se v něm zavázala eliminovat jaderné zbraně vyskytující se na jejím teritoriu. " Taking into account the commitment of Ukraine to eliminate all nuclearweapons from its territory within a specified period of time..." (.doc, str. 2).

Výměnou za ukrajinský akt se USA, VB a Rusko zavázaly respektovat nezávislost, suverenitu a existující hranice Ukrajiny.

" The Russian Federation, the United Kingdom of Great Britain andNorthern Ireland and the United States of America reaffirm their commitment toUkraine, in accordance with the principles of the Final Act of the Conference onSecurity and Cooperation in Europe, to respect the independence and sovereigntyand the existing borders of Ukraine" (.doc, str. 3).

Nepravdy se Mach však dopouští v případě hodnocení reakce Velké Británie a Spojených států vůči dění na Ukrajině jako lhostejné. Obě země totiž přijaly množství opatření, kterými daly najevo svůj striktní nesouhlas s aktivitami Ruské federace v pozadí ukrajinské krize. Nechybí diplomatické nástroje ani hojně diskutované sankce. V rámci prvně jmenovaných tak naposled 14. listopadu došlo k setkání lídrů EU s prezidentem Spojených států, přičemž diskutován byl další postoj vůči Rusku. Dále o bě země uvalily množství sankcí na osoby, které hrály roli v eskalaci ukrajinské krize. V rámci nich je těmto osobám zamezeno cestovat a dochází ke zmrazení jejich majetku. USA uvalila sankce na jednotlivce (i na společnosti) 19. března, 20. března, 28. dubna, 16. července a 12. září. Sankční list EU byl publikován 17. března, 23. března, 29. dubna, 12. května, 25. července, 30. července a 12. září. EU navíc 31. července vydala ekonomické sankce namířené na některé sektory ruské ekonomiky, včetně toho finančního. Součástí těchto sankcí byly i obchodní restrikce vztahující se k energetickému a bezpečnostnímu průmyslu.

Sporné je také vyjadřovat se o Krymu jako již nepatřícímu Ukrajině.

Jako následek referenda konaného na Krymu, které však většina zemí označila za nezákonné, došlo k změně statusu Krymské republiky jako suverénního a nezávislého státního útvaru následně připojeného k Ruské federaci. Naprostá většina zemí OSN však toto připojení Krymu k RF vidí jako akt anexe a nepřikládá mu mezinárodně-právní legitimitu. Ztělesnění nesouhlasu bylo provedeno odhlasováním Rezoluce OSN 68/262, v níž země OSN vyzývají k zachování teritoriální integrity Ukrajiny.

Nelze však popřít fakt, že Ukrajina nemá nad Krymem kontrolu a ten se tak dostal plně pod sféru vlivu Ruské federace.

Ministerstvo financí zveřejnilo jako první ze všech ministerstev svá open data, a to 15. ledna 2015 na portálu Otevřená data Ministerstva financí ČR. Jsou zde k dispozici i platné smlouvy.

Mezi dalšími ministerstvy, která zveřejnila svá open data, jsou například Ministerstvo dopravy (5. března 2015). Ministerstvo spravedlnosti (17. března 2015) a Ministerstvo vnitra (10. června 2015).

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť v případě diskutovaného zákona nebyly použity pravicí obstrukce, kluby TOP 09 a ODS pouze vetovaly možnost přijetí zákona již v 1. čtení.

Michaela Marksová mluví o možnosti přidat důchodcům mimo zákon, tedy aby vláda získala kompetenci svým opatřením navýšením sama udělit. Obstrukce tedy spojuje s návrhem zákona, který vláda předložila s cílem navýšit jednorázově penze.

Tato předloha byla do Poslanecké sněmovny předložena vládou 25. června 2015. V prvním čtení byl návrh projednáván 15. září. Koalice se v Poslanecké sněmovně pokusila prosadit, aby byl návrh přijat již v prvním čtení (§ 90 jednacího řádu PSP), což ovšem bylo opozičními kluby TOP 09 a ODS ústy Zbyňka Stanjury podle jednacího řádu vetováno a je tedy nezbytné zákon projednat v řádném legislativním procesu (tj. 3 čtení v PSP a zařazení do výborů).

To, že na schválení zákona v 1. čtení bylo použito veto, ovšem nelze považovat za obstrukce. Vládní návrh počítal s účinností již od 1. října, tedy vláda sama počítala s jeho schválením v 1. čtení, je ovšem otázkou, zda by do dané lhůty byl projednán Senátem a podepsán prezidentem.

Každopádně za obstrukce nelze považovat fakt, že opozice neumožní schválit zákon již v 1. čtení. Opoziční kluby by v tomto případě byly postaveny před situaci pro/proti, zákon by nemohl být projednáván v příslušných výborech, předkládány pozměňovací návrhy (např. ODS své předložila - viz Vilímec). Vláda také mohla zákon předložit dříve, aby zajistila jeho účinnost od října 2015.

Co se týká obstrukcí obecně, pravicové strany uvedly, že hodlají obstruovat ve 3. čtení EET, dále avizovaly obstrukce u služebního zákona (ty ovšem po jednání stran neproběhly) a lze také uvést, že obstrukcí se dopustil Miroslav Kalousek během projednávání posl. návrhu Jana Volného o hazardu. Co se týká Marksovou diskutované problematiky, obstrukce nejsou využívány.

Výrok předsedy ODS je hodnocen jako neověřitelný a to především s ohledem na Babišovu cestu po USA. Nejsme schopni autoritativně rozhodnout, nakolik cesta Babiše do USA byla oficiální záležitostí a nakolik šlo o PR cestu ministra financí. Necháváme toho rozhodnutí na každém čtenáři.

V úterý 31. března 2014 (na 26. schůzi) byl během jednání Poslanecké sněmovny ministr financí nepřítomen, byl omluven z rodinných důvodů, což uvedl jako důvod jeho nepřítomnosti předseda Sněmovny Hamáček. Jak vyšlo později najevo, rodinnými důvody byla v tomto případě dovolená na horách.

Sněmovna na návrh předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO Faltýnka zařadila na jednání celkem 8 návrhů zákonů Andreje Babiše na 8. dubna. Tento návrh přišel z grémia Poslanecké sněmovny. Obecně lze konstatovat, že samotné přeřazení bodů na další týden není v PSP vůbec ničím neobvyklým.

Změny v programu schůze (což je naprosto obvyklá praxe) byly hlasovány jako jeden celek, proti čemuž nebylo námitek ani ze strany Fialovy ODS. Pro návrh, který zmíněné body odsunul o týden, hlasovali i všichni přítomní poslanci ODS včetně předsedy strany Petra Fialy (což je ovšem logické, opozice nemá důvod k projednávání důležitých zákonů bez přítomnosti Babiše).

Pro zajímavost přikládáme několik tweetů, které Babiš ze své dovolené zveřejnil.

Co se týká cesty do USA, tak Babiš si skutečně hradí tuhle cestu ze svého, stejně tak platil část nákladů pro členy delegace. Některé náklady platí pak pro delegaci česká ambasáda ve Washingtonu (ČTK). Petr Fiala narážkou na soukromou cestu cílí právě na fakt, že Babiš si cestu hradí sám a nejde tak přímo o oficiální návštěvu ministra financí. Babiš se jako ministr financí České republiky účastní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, kde oficiálně zastupuje Českou republiku, nicméně prezentace cesty na sociálních sítích Babiše a hnutí ANO by spíše ukazovala na PR cestu.

Co se týče politiků, setkal se např. s Madelaine Albrightovou, Pan Ki-munem či Michaelem Bloombergem.

Je tedy pravdou, že Babiš svou cestu do USA hradí ze svého a také se setkává s řadou osobností mimo svůj program účasti na zasedání MMF a Světové banky, nicméně právě tato zasedání jsou součástí oficiálního programu, kdy Babiš zastupuje Českou republiku.

Zde je nutno dodat, že z této oficiální části (MMF) není dohledatelný žádný veřejný výstup, Babiš ani ANO tuto část cesty nijak nepropagovali na sociálních sítích (narozdíl např. od přetisknutí článku z Blesku, který se zabýval "partnerskými otázkami" mezi ministrem financí a jeho paní v Las Vegas).

Mluvit tedy zcela o soukromé cestě není v tomto případě zcela přesné, byť Babišova veřejná komunikace této jeho cesty na profilech na sociálních sítích (jeho a hnutí ANO) může působit jako by šlo o soukromou cestu. 22. dubna, tedy 3 dny po Otázkách Václava Moravce a 2 dny po návratu do České republiky, vyšla na webu Ministerstva financí zpráva o cestě Babiše, která uvádí i jeho oficální část.

Předseda politického hnutí ANO Andrej Babiš míní, že nastavení novely o financování politických stran, je mířeno proti němu a hnutí. Nesouhlasí jak s omezením výdajů pro kampaně, tak výši sponzorských darů (sponzoringu). Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Jak jsme již uvedli v jednom z předchozích výroků, v současné době ministerstvo obrany a generální štáb armády ČR vypracovali koncepční materiál nazvaný Koncepcevýstavby Armády České republiky do roku 2025, který spolu s předcházejícím dokumentem nazvaným Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, řeší problematiku výstavby Armády ČR a obrany státu v kontextu praxe kolektivní obrany.

Náčelník GŠ AČR (.pdf) k tomu uvedl 22. října:

"Hlavním cílem Koncepce výstavby AČR je stanovit rozsah a způsob dosažení schopností, které jsou požadovány ke splnění všech úkolů a závazků AČR do konce roku 2025. Strategie dosažení cílového stavu vychází z následujících priorit:1. Výstavba AČR k obraně ČR a kolektivní obraně v rámci NATO.2. Výstavba AČR k naplnění mezinárodních závazků mimo obrany ČR a kolektivní obrany NATO.3. Výstavba AČR k plnění úkolů, které přímo nesouvisí s obranou státu proti vnějšímu vojenskému napadení a s mezinárodními závazky."

V obecných rysech lze tedy popsat základní cíle koncepce, nicméně ta není celá veřejně dostupná, nelze tedy potvrdit konkrétní body, jak o nich Marek Ženíšek mluví. V tuto chvíli tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný, po zveřejnění koncepce výrok dopracujeme.

Výrok byl označen jako pravdivý, protože dle statistiky Českého statistického úřadu, která vycházela údajů získaných při sčítání lidu z roku 2011, je v České republice celkem 3358 občanů hlásících se k Islámu, přičemž 1437 z nich se angažuje v ústředí muslimských obcí, což je novinkou oproti roku 2001, a zbývajících 1921 vyznává Islám bez institucionálního ukotvení.

Oproti předchozímu sčítání lidu v roce 2001 došlo k poklesu množství muslimů v České republice o 341 lidí, přičemž ale nelze určit, zda došlo k reálnému úbytku muslimů v ČR, či se pouze méně muslimů k Islámu přihlásí. Stále však v případě České republiky platí, že vyznavači Islámu tvoří pouze méně, než 0,1 % populace, konkrétně je to přibližně 0,03 %.

Politolog a datový analytik Kamil Gregor ve svém textu na serveru Aktuálně.cz (Kolik bude v Česku muslimů za 15 let? Pořád skoro žádní) uvádí dále informaci o 11 235 muslimech v České republice a to s odkazem na studii Ministerstva vnitra z roku 2007 (tj. 0,11 % populace).

Přesto, že údaje ze sčítání lidu jsem nejvíce relevantním zdrojem informací, tak nelze s naprostou přesností určit přesný počet muslimů (ti se ve sčítání ke své víře hlásit nemusejí), vždy se jedná pouze o přibližnou hodnotu.

Z tohoto důvodu se i velmi výrazně liší neoficiální počty muslimů v ČR a nebudou tak součástí hodnocení. Stelně tak nelze přesně definovat, kdo je "žhavý", či "vlažný" věřící, což může být dalším zkreslujícím prvkem.

Výrok Martina Konvičky je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně není znám přesný počet muslimů v České republice a ani fakt, zda jsou tito ve vztahu ke své víře zanícení či spíše vlažní.

Dle Minské dohody II (celý text na webu The Telegraph) platí od února 2015 v oblastech Doněcku a Luhansku oboustranný klid zbraní. Měla se vytvořit bezpečná 50 kilometrů široká zóna, ve které nebudou zbraně o ráži 100 mm a více. Klid zbraní měl být kontrolován zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE).

OSCE vydává každý den zprávy ze speciální monitorovací akce na Ukrajině, ty skutečně porušování dohod zmiňují.

Např. ve zprávě z 20. listopadu 2015 hovoří o narušení klidu zbraní mezi osmou a desátou ráno v Doněcké oblasti. Zároveň popisuje nalezení týden starého kráteru po výbuchu bomby asi 30 kilometrů západně od Doněcku.

Během listopadu zaznamenala (.pdf, str. 1) OSCE tři případy vystřelení rakety Grad ráže 122 mm a to jak z prostoru ovládaného vládou, tak i tzv. Doněckou lidovou republikou. Tyto rakety byly použity poprvé od konce srpna.

Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.

Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.

Zmiňovaný rozhovor (hledaný mezi lety 2009 a 2011) se nepodařilo dohledat ani v online archivu Týdne, ani v jiných denících.