Přehled ověřených výroků

Nepodařilo se nám zjistit, zda v restitučních řízeních docházelo k restitucím akciových podílů podniků (např. zmíněných mlýnů apod.). V §3. odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb., Zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd je zmíněno: " Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů;... ", což však odkazuje spíše na věci, než vlastnické podíly.

Tento výrok hodnotíme na základě postoje vládní koalice k návrhům zákonů, které předkládal nebo spolupředkládal Miroslav Kalousek.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 je podepsán pod 11 návrhy zákonů v tomto volebním období. Projednáno jich bylo už celkem 7 (2 z nich jsou tzv. zákony Rekonstrukce státu a byly navrženy napříč politickým spektrem), a to tak, že byly buď zamítnuty v 1. čtení, vráceny či procházejí legislativním procesem.

Na první pohled tedy Kalousek pravdu nemluví, podíváme-li se ovšem na zlom mezi zákony, které projednány byly, a mezi těmi, které koalice k projednání nepřipustí, tak zjistíme, že tento zlom nastal s nástupem vlády Bohuslava Sobotky v únoru 2014 (Kalouskem navržené zákony byly projednávány do 11. února 2014, vláda získala důvěru o týden později).

Zákony, které byly do Poslanecké sněmovny předloženy 4. dubna 2014, 9. dubna 2014, 25. března 2015 a 5. května 2015, nebyly do této chvíle vůbec připuštěny k projednání. Na základě tohoto zjištění je výrok Miroslava Kalouska hodnocen jako pravdivý.

Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako pravdivý, protože ve stanovách strany jsou obsaženy pasáže, ve kterých je uvedeno, že se na výběru kandidátů do krajských voleb podílí postupně místní (článek 18, odstavec 6), oblastní (článek 17, odstavec 6) i regionální sdružení (článek 16, odstavec 6).

Aktuálně probíhá výběr lídrů jednotlivých regionálních organizací ODS. O lídrech rozhodují delegáti, kteří jsou nominování oblastními sněmy na celoregionálním zasedání. Volebního lídra do krajských voleb tak znají například občanští demokraté v Pardubickém kraji.

Zmiňovaný rozhovor (hledaný mezi lety 2009 a 2011) se nepodařilo dohledat ani v online archivu Týdne, ani v jiných denících.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť konkrétní speciální referendum Úsvit/Svoboda a přímá demokracie nenavrhovali. U zákona o celostátním referendu, které Okamura a jeho poslanci neúspěšně předkládali, není automatické, že by byla daná otázka hlasovatelná.

Otázka referend a přímé demokracie je jedním ze základních deklarovaných cílů poslance Okamury. V tomto volebním období navrhl spolu se všemi ostatními poslanci zvolenými na kandidátce hnutí Úsvit (dnešní "pučisté") zákon o celostátním referendu. Tento návrh byl podán již na začátku volebního období v lednu 2014.

V 1. čtení byl zákon zamítnut a to nejen hlasy vládních poslanců, ale zástupci napříč politickým spektrem (v hlasování jej podpořili pouze poslanci Úsvitu a zhruba polovina komunistických poslanců).

Reálně šlo o jediný legislativní návrh na celostátní referendum, který Okamura (resp. jeho aktuální strana) předložil. Podle tohoto zákona (.pdf - celý návrh) - byl-li by přijat - by otázku k vypsání referenda posuzoval Ústavní soud České republiky (článek 5 návrhu), resp. posuzoval by přípustnost otázky pro referendum s požadavky v článku 1 návrhu zákona.

Návrh Úsvitu vymezoval okruh nepřípustných otázek následovně:

(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ani
a) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

V otázce přijímání imigrantů je Česká republika vázána mezinárodními úmluvami, např. Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Zcela zamezit přijímání uprchlíků by tedy ani na základě tohoto zákona nešlo.

V dalších dvou případech pak Okamura (7. července) a poslanec Radim Fiala (19. června) navrhovali zařadit na program jednání Poslanecké sněmovny bod, ve kterém by Poslanecká sněmovna vyzvala vládu k přípravě jednorázového zákona o referendu k dané věci (vystoupení z EU). Oba tyto návrhy byly zamítnuty.

Tato aktivita se nedá nazvat jako "navrhovali jsme referendum", šlo o politické gesto, neboť předkladatelům muselo být jasné, že současná koalice z principu nepodpoří krok k možnému vypsání referenda o vystoupení z EU.

Na demonstraci (celý projev poslance Okamury na jeho FB profilu) na Václavském náměstí v Praze (ta s šibenicemi) pak Okamura veřejně prohlásil: " Musíme odstartovat celoevropskou vlnu odporu a donutit ty, kdo vládnou, aby začali hájit zájmy těch, kdo je živí, tedy občanů. Musíme důrazně trvat na demokracii – tedy, aby o tom, zda máme či nemáme přijímat imigranty, rozhodli ti, kterým stát a země patří - tedy občané v referendu. A samozřejmě, abychom tváří v tvář absolutní neschopnosti nejen této vlády, ale hlavně bruselské kleptokracie mohli v referendu svobodně rozhodnout, zda pod diktátem takového spolku vůbec chceme žít. "

Nicméně ani tento veřejný apel na demonstraci nelze považovat za návrh referenda, to musí být (při absenci zákona o obecném referendu) vyhlášeno prostřednictvím zvláštního zákona. Takový pak Okamura či jeho strana SPD za volební období do Poslanecké sněmovny nepředložili.

Ve výroční zprávě doslova stojí: " Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku (pošramocené ztrátami EGAP jdoucími většinou za ruskými projekty či problémy s projektem leningradské jaderné elektrárny). V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR. " Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ve Švédsku je zakázáno zpracovávat osobní data týkající se náboženství, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V roce 1998 byl ve Švédsku vydán zákon Personal Data Act (.pdf, anglicky). Týká se zpracovávání a nakládání s osobními informacemi a navazuje na směrnici Evrospkého společenství o ochraně osobních údajů z roku 1995.

V zákoně je stanoveno, že je zakázáno zpracovávat osobní data týkající se náboženství (.pdf, anglicky, s. 5).

Proto nemohou být ani statistická data rozdělena s ohledem na náboženské vyznání.

Předem je třeba říct, že analyticky hodnotíme pouze první část výroku, neboť ta druhá je, jak dále vysvětlíme, věc názorová.

To, že Martinu Nejedlému schválil vydání diplomatického pasu tehdejší ministr Kohout, potvrdilo tiskové oddělení ministerstva zahraničních věcí.

Druhá část výroku je poněkud obtížnější. Dle § 13 zákona o cestovních dokladech:

„(1) Diplomatický pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí
a) prezidenturepubliky,
b) poslancia senátorovi,
c) členovi vlády,
d) soudciÚstavního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedovi Nejvyššího správního soudu,
e) prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) manželuprezidenta republiky, manželu předsedy Poslanecké sněmovny a manželu předsedy Senátu, manželu člena vlády, manželu předsedy Ústavního soudu, manželu předsedy Nejvyššího soudu, manželu předsedy Nejvyššího správního soudu,
g) diplomatickému pracovníku Ministerstva zahraničních věcí, manželu a nezaopatřenému dítěti diplomatického pracovníka pracujícího na zastupitelském úřadě, pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.
(2) Jiným osobám, u nichž to odpovídá mezinárodním zvyklostem, může být diplomatický pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí.“

Právě do poslední kategorie by potenciálně spadal Martin Nejedlý. Neexistuje však žádný seznam mezinárodních zvyklostí. Dle slov MZV, zachycených mimo jiné v odmítavé odpovědi (.pdf) na žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informací, ministerstvo zkoumalo, zda cizí státy vydávají osobě ve stejném nebo analogickém postavení diplomatický pas.

Nicméně ministerstvo odmítlo sdělit byť jen seznam českých držitelů a žadatelů za poslední léta. Lidové noviny přesto informovaly, že například Kateřině Zemanové pas udělen nebyl.

Není v našich silách tedy vyhodnotit, je-li běžné podobné osobnosti udělit diplomatický pas a zda-li praxe již naplnila parametr mezinárodního zvyku, o kterém zákon hovoří. V takovém případě by tedy právo bylo postaveno najisto. Tak tomu však není a Karel Schwarzenberg se tedy může domnívat, že Martin Nejedlý na udělení pasu právo neměl. Tato část výroku je tím pádem názorová a z naší strany nehodnocená.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, z přiložených grafů je patrné, že stav, kdy mzda v nepodnikatelské sféře je vyšší než v podnikatelské sféře, je v české ekonomice poměrně běžný, snad s výjimkou krizových let 2010–2013. Bylo tomu tak i v době, kdy byl sám Miroslav Kalousek ministrem financí ve druhé Topolánkově vládě (2007–2009).

Čtvrtletní data:

Roční data:

Zdroj: ČSÚ

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože skutečně v mnoha státech, ze kterých míří uprchlíci do Evropy, české ambasády chybí.

Místem původu imigrantů, kteří žádají o azyl a mezinárodních ochranu v České republice, je Ukrajina a Sýrie a Kosovo (v případě nelegální imigrace, str. 1, .pdf). V všech zemích - Ukrajině, Sýrii i Kosovu - má Česká republika velvyslanectví.

Ministerstvo vnitra nabízí seznam deseti zemí, odkud nejčastěji pochází žadatelé o azyl v období za červen 2015. Zde jsou státy seřazeny podle počtu žádostí, viz následující tabulka (str. 1,.pdf).

Ukrajina48Sýrie12

Vietnam7

Afghánistán6Gruzie4Írák4Kuba3Moldavsko3

Osoby bez státní příslušnosti

3Bělorusko2

Ve všech těchto dalších zemích, Vietnamu, Gruzii, Íráku, Kubě, Moldavsku a Bělorusku, má ČR ambasádu.

Prvních pět zemí migrace do Evropy jsou podle UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Súdán a Jižní Súdán (str. 14,.pdf). Česká republika má velvyslanectví například v Sýrii či Afghánistánu, v jiných zemích však zastupitelský úřad chybí. Zastupitelský úřad pro Somálsko sídlí v Addis Abebě (Etiopie), stejně jako úřad pro Jižní Súdán, v Káhiře (Egypt) sídlí zastupitelský úřad pro Súdán či Eritreu.

Seznam deseti zemí původu s nejvyššími počty migrantů do zemí Evropské Unie v následující tabulce (v milionech osob) (str. 14,.pdf).

Sýrie3,8Afghánistán2,6Somálsko1,1Súdán0,7Jižní Súdán

0,6

Demokratická republika Kongo

0,5Barma

0,5Středoafrická republika

0,4Írák

0,3

Eritrea0,3