Přehled ověřených výroků

Během představování priorit Republikánské strany pro volby v listopadu 2014 řekl Předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner (zvolený za republikány), že: " Sankce Ukrajině nepřinesou svobodu a bezpečnost. To co potřebují, jsou zbraně a poradci. " Jeden z vedoucích představitelů republikánů senátor McCain pak před volbami zdůrazňoval, jak Obama svým chováním umožňuje ruskému prezidentu Putinovi zasahovat na východní Ukrajině tím, že jí neposkytuje potřebnou vojenskou podporu k možné obraně. Po volbách svou tezi dále potvrdil, když prohlásil, že " vyzbrojování Ukrajiny " je jedna z důležitých otázek nového období. Na druhou stranu však zahraničně-politické otázky nebyly tím nejdůležitějším, s čím republikáni do voleb šli, a Ukrajina mnohdy ani není zmiňována.

Naopak administrativa prezidenta Obamy odmítá (Forbes, The Hill, The WSJ), aby byla Ukrajina USA vyzbrojována, neboť by to mohlo potencionálně zintenzivnit probíhající konflikt mezi Kyjevem a proruskými separatisty či dokonce vyprovokovat Moskvu k vyhrocenějším akcím. Obama dal opakovaně najevo, že se pomoc USA "omezí jen na takzvanou neletální pomoc, jako jsou třeba brýle pro noční vidění, deky či vybavení první pomoci".

Evropský postoj ke konfliktu na Ukrajině je pak reprezentován sankcemi uvalenými na představitele Ruska a východo-ukrajinských separatistických regionů (BBC, The NYT). Vojenská pomoc Ukrajině je reprezentována jen jednotlivými státy, kde příkladem je (den po výroku L. Zaorálka) uzavřená dohoda o litevské vojenské pomoci či připravované dodávky zbraní Polskem. Naopak vojenskou pomoc Ukrajině odmítá posílat i Česko nebo Německo. Premiér Sobotka k tomu přímo dodal, že: " Já bych dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, který by mohl být použit pro eventuální bojové akce, v této fázi považoval za prvek eskalace," což jsou názory srovnatelné právě se současnou americkou prezidentskou administrativou.

Bohužel se nám nepodařilo ověřit, jakou částku KDU-ČSL vyhradila pro volební kampaň Zdeňka Papouška. Požádali jsme však lidovce o vyjádření a v případě odpovědi hodnocení upravíme.

Z transparentního účtu KDU-ČSL je však zřejmé, že Zdeněk Papoušek na tento účet žádné peníze neposílal. Zda však doopravdy nic neinvestoval, je také neověřitelné.

Japonsko je zemí, který si pečlivě hlídá identitu etnicky homogenní země, což se projevuje v jeho imigrační politice. Je jednou z mála vyspělých zemí, která po skončení druhé světové války nezaznamenala žádnou vlnu imigrace. Počet žadatelů o azyl v Japonsku je podle dat UNHCR ve srovnání se západní Evropou výrazně nižší (cca 12 500 uprchlíků a žadatelů o azyl oproti stovkám tisíc v Německu či Francii). To lze do značné míry přisoudit geografické vzdálenosti Japonska od krizových oblastí na Blízkém východě a v Africe, ale svou roli hraje i domácí politika Japonska.

Ačkoli Japonsko oficiálně nemá politiku cílenou na snižování počtu imigrantů, mizivá úspěšnost žadatelů o azyl má tento efekt. Podle článku Deutsche Welle byla v roce 2013 úspěšnost pouze 0,1 % (6 z 3777 případů).

To lze přisoudit byrokratické náročnosti azylového řízení, kvůli které se Japonsko ocitá pod mezinárodním tlakem. To, že je japonská imigrační politika - vedle již zmiňované geografické vzdálenosti - významným faktorem, lze doložit na srovnání s Austrálií. Ta je ještě izolovanější než Japonsko, a přitom uprchlíků a žadatelů o azyl hostí přibližně 57 000.

Co se týče sociálního systému v Japonsku, ten je podle údajů OECD podobně rozsáhlý jako v západní Evropě (23,1 % HDP v Japonsku oproti například 25,5 % v Německu či 27,2 % ve Švédsku), z rozhodnutí nejvyššího soudu se však sociální výhody nevztahují na nerezidenty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z informací výše vyplývá, že japonská antiimigrační politika a přísný sociální systém jsou významnými příčinami malého počtu uprchlíků v Japonsku.

Volby v Donbasu (Luhanská a Doněcká oblast) jsou opravdu součástí “Minského protokolu” uzavřeném 5. září (KyivPost, Russia Today, oficiální dokument v ruském jazyce). Konkrétně krokem č. 9, ve kterém se uvádí, že by měly být “provedeny předčasné místní volby v souladu se zákonem Ukrajiny "O dočasném režimu místní samosprávy v určitých okresech Doněcké a Luhanské oblasti" (Zákon o zvláštním statutu)”.

Jak tedy protokol uvádí, jejich provedení je vázáno na konkrétní ukrajinský zákon, který byl schválen 16. září (KyivPost, Russia Today). Tyto volby však měly být dle zmíněného zákona (Russia Today, TASS, NY Times, o riginál v ukrajinském jazyce - Článek 10, odstavec 2) komunální, uskutečněné 7. prosince 2014 a provedené v souladu s ukrajinskou ústavou.

Volby prezidentské a parlamentní provedené 2. listopadu tak nebyly v souladu s Minským protokolem a výrok pana Doubravy nelze hodnotit jako pravdivý.

Výrok je hodnocen na základě informací o stavu investic v letech 2013 a 2015 jako pravdivý.

Návrh zákona o státním rozpočtu 2015 (. pdf - sešit B, Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2015, Tabulka č. 4 Základní bilance státního rozpočtu (v mld. Kč - str. 96) popisuje kapitálové výdaje (tj. investice) následovně.

V roce 2013 byly kapitálové výdaje rozpočtovány na 95 miliard (.pdf - návrh rozpočtu 2013 - str. 162), skutečná výše investic pak dosáhla 102,3 mld. Na letošní rok jsou pak rozpočtovány kapitálové výdaje ve výši 75,6 miliard korun.

Pro doplnění uveďme, že v roce 2013 dosáhly investice 8,7 % z celkových výdajů rozpočtu, na letošní rok je pak plánovano 6,2 %.

O tom, že vzájemné vztahy České republiky se Slovenskou jsou skutečně nadstandardní hovoří i letošní Koncepce zahraniční politiky ČR, která uvádí:

"Ve vztahu ke Slovensku bude zahraniční politika ČR, mj. díky úzkým historickým, ekonomickým, politickým i mezilidským vazbám, usilovat o udržení nadstandardního a strategického charakteru vztahů a jejich posílení (...)." Samotná velvyslankyně České republiky na Slovensku Livia Klausová, původem z Bratislavy, má se vší pravděpodobností ke své vlasti hluboký osobní i odborný vztah. Vedle toho působí přímo na bratislavském velvyslanectví a konzulátu řada dalších slovenských i českých odborníků. Více o vzájemných vztazích Česka a Slovenska se můžete dočíst například v analýze Ministerstva vnitra /.pdf, od str. 18).

Česká republika jako jedna z mála zemí udržuje rovněž své stále velvyslanectví také v Damašku, kde vedle velvyslankyně Evy Filipi působí ještě skromný organizační aparát.

Obou velvyslankyní by se měl dotknout nedávno přijatý služební zákon (§ 74, odst. 1, písm. h), podle které by Klausová i Filipi měly po dovršení 70 let ve svém úřadu skončit. Podle slov ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka by ale k tomu díky "právní kličce" dojít nemuselo.V případě velvyslankyně Filipi se hovoří o její klíčové roli pro Česko, jelikož syrské velvyslanectví kromě zastupování zájmu ČR jako tzv. protective power zastupuje i zájmy Spojených států. Nahradit by ji v dohledné době by tak znamenalo pro český stát se vší pravděpodobností značnou komplikaci.

V Poslanecké sněmovně vzniká v těchto dnech také inciativa, která by měla novelizovat příslušnou legislativa tak, aby mohl daný velvyslanec zastupovat ČR i po překročení 70 let.

Oblast Srebrenica na východě Bosny a Hercegoviny byla za bezpečnou zónu prohlášena Rezolucí (eng) RB číslo 819 (1993). Bezpečnou zónou se míní oblast pod dohledem jednotek OSN (modré přilby), která má být zproštěna válečných akcí a nepřátelských aktů. Rezolucí (eng) č. 824 (1993) pak byly přidány oblasti Sarajevo, Tuzla, Žepa, Gorazde a Bihac. Mimo tyto bezpečné zóny Evropa žádné jiné nepamatuje. Jiné však vznikly ve Rwandě, Iráku či Srí Lance.

Bezpečné zóny, vyhlášené rezolucemi, nemají zvláštní právní rámec, který by určoval jejich zánik. Dá se však s úspěchem argumentovat, že konec bezpečné zóny nastal útokem na dvě bezpečné zóny (Žepa a Srebrenica) a tzv. Srebrenickým masakrem, genocidou spáchanou bosenskými Srby na počátku července 1995. (přehled k výročí události) Ta vzápětí vyprovokovala bombardování strategických cílů Srbska jednotkami NATO, známé jako Operation Deliberate Force.

Zákon, o kterém byl v pořadu řeč, v Poslanecké sněmovně je. Jde o vládní novelu (.pdf - celý návrh) zákona o azylu a o pobytu cizinců na území České republiky, tento návrh byl projednán v 1. čtení 29. dubna, nyní čeká na projednání ve 2. čtení.

Byl již tedy projednán poslaneckými výbory, v tomto případě Výborem pro evropské záležitosti (ten jej doporučil schválit) a Výborem pro bezpečnost (ten k novele navrhl pozměňovací návrhy).

Reálně tedy existuje legislativní problém ohledně tzv. Dublinu, nicméně není pravdou, že by příslušná legislativa nebyla ani ve Sněmovně, jak o tom Okamura mluví.

V roce 2004 byl výnos v kategorii obilí 8,784 milionů tun (.xls), což byl nejvyšší výnos od počátku sledování tohoto ukazatele Českým statistickým úřadem (1992). Z databáze zahraničního obchodu vyplývá, že při rozlišení zboží dle SITC na dvě místa (Obiloviny a obilné výrobky - kategorie 04) za období od 1.8.2004 až do 31.8.2005, byl celkový vývoz 2,079 milionů tun obilí (hodnoty dostupné zde (.xls)) a nikoliv tedy 3 miliony tun. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš také v jiném místě svého projevu zdůrazňuje: "Mimochodem my jsme– poprvé Česká republika v historii něco Bruselu navrhla. Vy jste se vozili vlakem s Cameronem a kopali do Evropské unie".

Není ale pravda, že by se jednalo o první podobnou iniciativu českého ministra v EU, například již v roce 2010 byl tehdejší ministr Janota ve skupině ministrů, kteří navrhovali zohlednit dopad nákladů penzijních reforem na veřejné rozpočty. Tato iniciativa v čele s českým a polským ministrem však nebyla úspěšná.

Ministr Babiš vyjednává v Evropské unii o uvolnění pravidel pro takzvanou přenesenou daňovou povinnost (reverse charge). Ta může být velkou pomocí při boji s úniky DPH, protože vratku DPH si nárokuje až poslední subjekt v řetězci.

V současné době EU ve Směrnici 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, vyjmenovává taxativně ve článku 199 druhy zboží a služeb, na něž se tento režim DPH může vztahovat. Andrej Babiš usiluje o přenesení této kompetence na národní úroveň.