Jan Hrnčíř

Souhrnné údaje o vývoji zadlužení států Evropské unie pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie Eurostat. Ten naposledy zveřejnil (.pdf) svou čtvrtletní zprávu 21. července 2022. Zadlužení České republiky činilo (.pdf, str. 5) v prvním kvartále letošního roku 42,8 % HDP naší země, zatímco o rok dříve byl dluh na úrovni 43,9 % HDP. Celkově tedy Česko meziročně snížilo míru zadlužení o 1,1 p. b. Jak nám ukazuje graf níže, svůj dluh v meziročním srovnání zvýšily Malta, Rumunsko a Slovensko, všechny ostatní státy svůj dluh snižovaly, a to vyšším tempem než Česko.

Podle nejnovějších dostupných dat se tedy Česká republika v meziročním srovnání nezadlužuje nejrychleji z EU, naopak míru svého zadlužení snižuje.

Pokud bychom se zaměřili na mezičtvrtletní srovnání, Česko je dle nejnovějších dat až na 6. místě, přičemž míra zadlužení se mezi 4. čtvrtletím minulého roku a prvním čtvrtletím roku 2022 zvýšila o 0,8 p. b.

Jediný údaj, kde jsme ČR nalezli na posledním místě v EU, pochází ze starších dat Eurostatu, zveřejněných (.pdf) v dubnu 2022, a zachycuje meziroční srovnání 4. čtvrtletí let 2020 a 2021. V tomto srovnání se Česko skutečně umístilo na první příčce v tempu zadlužování. Jan Hrnčíř ve svém výroku nicméně ani nenaznačuje, že vychází z těchto starších údajů.

Na základě aktuálních dat Eurostatu tedy Česko není nejrychleji se zadlužující zemí Evropské unie. V meziročním srovnání míra zadlužení Česka v prvním kvartále letošního roku poklesla a v mezičtvrtletním srovnání vzrostla o 0,8. p. b., což představuje až 6. nejrychlejší zadlužování v EU. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že Eurostat zveřejnil (.pdf) 21. října 2022, tedy 4 dny poté, co Jan Hrnčíř mluvil o Česku jako o nejrychleji se zadlužující zemi, nová data za 2. čtvrtletí letošního roku. Ani ve druhém čtvrtletí se ale Česko nedostalo na první příčku v tempu zadlužování: v meziročním srovnání (str. 3) jej předstihlo Rumunsko a v mezičtvrtletním srovnání (str. 2) Lucembursko.

Poslanec Jan Hrnčíř z SPD svým výrokem reagoval na dotaz, zda není nutné novelizovat jednací řád Poslanecké sněmovny. Moderátor debaty položil tuto otázku v souvislosti s nedávnými obstrukcemi ve Sněmovně u projednávání pandemického zákona, kterých se účastnili zejména opoziční poslanci hnutí SPD. Hrnčíř v debatě poukazoval na to, že Sněmovna dlouhodobě funguje. V současném jednacím řádu nevidí zásadní problém. Jako jeden ze svých argumentů použil i to, že současný jednací řád platí zhruba od roku 1995. Pojďme se nyní podívat, zda tomu tak skutečně je.

Současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny schválili poslanci v dubnu roku 1995. Pro návrh zvedlo ruku celkem 99 poslanců ze 173 přítomných, nepodpořili ho pak zejména poslanci z řad sociálních demokratů, komunistů a Levého bloku a republikánů. Sociální demokracie a Levý blok zákon kritizovali, protože neuváděl poměrné zastoupení ve vedení a orgánech Sněmovny.

Nový zákon o jednacím řádu připravila dočasná komise, ve které byly zastoupeny všechny tehdejší parlamentní strany. V jejím čele stál (.pdf, str. 40) místopředseda Sněmovny Jan Kasal, pozdější předseda lidovců.

Do přijetí současného jednacího řádu se Sněmovna řídila zákonem o jednacím řádu České národní rady z roku 1989 a jeho čtyřmi novelami. Nový jednací řád zavedl kupříkladu přijímání zákonů ve trojím čtení, možnost pořádkového opatření proti poslanci či nový způsob volení funkcionářů Poslanecké sněmovny. 

Upravily se i podmínky pro faktické poznámky, které mohou podle nového zákona trvat maximálně dvě minuty. Zaveden byl rovněž stav legislativní nouze, v rámci něhož může Poslanecká sněmovna za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení.

Platnost nového zákona, tedy vyhlášení ve Sbírce zákonů, započala 5. června roku 1995. Účinným se pak stal od 1. srpna téhož roku. Účinnost zákona v praxi znamená, že je možné ho začít aplikovat. Pro úplnost dodejme, že zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se v průběhu let celkem 25krát novelizoval. Část zákona, která upravuje pravidla jednání na schůzích Sněmovny, se nicméně od roku 1995 téměř nezměnila. Drobné změny se týkají např. časového harmonogramu konání interpelací, upravování pořadu schůze v jejím průběhu či rozšíření přednostního práva i na předsedy sněmovních stran a hnutí.

Vzhledem k tomu, že současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je skutečně platný a účinný od roku 1995, hodnotíme výrok poslance Hrnčíře jako pravdivý.

Dle § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se Sněmovna může „k projednávanému bodu usnést (…) na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut“. 

V souladu s jednacím řádem pak ve středu 16. února během projednávání novely pandemického zákona předložil poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) návrh, aby poslanci mohli v rozpravě vystoupit vždy jen jednou, a to na maximálně 10 minut. Pro návrh hlasovali jen vládní poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr nicméně doplňme, že se omezení netýkalo poslanců s přednostním právem, tedy členů vlády, předsedů poslaneckých klubů nebo předsedů sněmovních stran. Vystoupit tak následně mohl například předseda hnutí SPD Tomio Okamura se svým 1,5 hodinovým projevem.

Jan Hrnčíř ve svém výroku kritizuje postup při projednávání novely pandemického zákona ve Sněmovně. Předešleme, že nehodnotíme, jestli tento postup byl „nonsens“, pouze zda odpovídal jednacímu řádu a zvyklostem Sněmovny a zda jej poslanec Hrnčíř popisuje věcně správně.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura při schvalování programu 9. schůze Poslanecké sněmovny, na níž se 15. února měla projednávat novela pandemického zákona, vystoupil s projevem, který trval skoro šest hodin. Slovo tehdy dostal jako poslanec s tzv. přednostním právem, které podle jednacího řádu Sněmovny přísluší například členům vlády, předsedům poslaneckých klubů a předsedům sněmovních stran.

Během proslovu Tomia Okamury kolem 20. hodiny vyhlásil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček přestávku. Důvodem bylo, že v dolní komoře nebyl v tu chvíli žádný z členů vlády. Alespoň jeden z ministrů či premiér totiž podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) musí být na schůzi přítomen.

Po skončení desetiminutové přestávky Jan Skopeček nejdříve přečetl omluvy některých poslanců z účasti na jednání. Zmiňme, že jednací řád Sněmovny k omluvenkám uvádí jen, že předsedající oznámí jména omluvených poslanců „po zahájení schůze Sněmovny“. V praxi ale není výjimkou, že předsedající oznamují jména omluvených v průběhu schůze, někdy i v době, kdy již dostal slovo některý z poslanců.

Po přečtení omluvenek následně Jan Skopeček přednesl procedurální návrh poslaneckých klubů vládní koalice, aby Sněmovna jednala i po 21. a 24. hodině. O návrhu Sněmovna následně hlasovala a přijala jej. Po hlasování už Tomio Okamura ve svém původním projevu pokračovat nemohl, protože od místopředsedy Sněmovny nedostal slovo zpět. Poté už v rozpravě pokračovali další řečníci.

Jednací řád Sněmovny v § 61 uvádí: „Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.“ Mezi tyto výjimky patří například situace, kdy řečník nemluví k projednávané věci nebo vybočuje z mezí slušnosti. Za tyto možné prohřešky však Tomio Okamura napomenut nebyl.

Jednací řád nicméně neobsahuje ustanovení, která by se týkala přímo toho, komu má být po přerušení schůze slovo přiděleno a kdy může proběhnout procedurální hlasování. Na to upozorňuje například i ústavní právník Jan Wintr, který za problém považuje především to, že se po hlasování slovo nevrátilo předsedovi SPD, ale vystoupili další poslanci. „V tomto případě nedošlo k odebrání slova, ale byla vyhlášena přestávka. Ve Sněmovně mohou nastat různé situace, kdy je potřeba vyhlásit přestávku, a v takovém případě je řečník přerušen, ale pak se mu musí vrátit slovo. Proto se Okamurovi mělo vrátit slovo bezprostředně, bez toho, aby ve Sněmovně nejdříve vystoupili jiní lidé,“ uvedl k tomu pro server Aktuálně.cz Wintr.

Co se týče přímo hlasování, které po přestávce proběhlo, pro ČTK Jan Wintr řekl, že podle něj bylo „v mezích možného výkladu jednacího řádu“. Podle politologa Lukáše Jelínka tento postup v souladu s jednacím řádem nebyl. Za problematický ho považuje také ústavní právník Jan Kysela.

Uveďme, že Jan Hrnčíř svým výrokem poukazuje na fakt, že Tomio Okamura slovo nedostal zpět. Kritizuje tak především postup místopředsedy Sněmovny Jana Skopečka po skončení přestávky, nikoli například její samotné vyhlášení. 

Na závěr tedy shrňme, že jednací řád Sněmovny skutečně vyjmenovává případy, kdy může dojít k přerušení řečníka, jak ve výroku uvádí Jan Hrnčíř. Tomio Okamura při svém projevu nedostal napomenutí, které by podle sněmovního řádu mělo vést k odnětí slova. Skutečnost, že mu nebylo slovo vráceno po skončení přestávky, tak lze s ohledem na znění jednacího řádu označit za nestandardní. Námi dohledaná vyjádření ústavních právníků se shodují v tom, že došlo k porušení jednacího řádu. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme, že názory odborníků na to, zda následující procedurální hlasování odpovídalo jednacímu řádu, se liší.

Pro kontext nejprve uveďme, že iniciativa Chcípl PES zveřejnila dne 16. února 2022 na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť poslanců (viz historie úprav). Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala.

V ten samý den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Toto počínaní odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance.

Radim Fiala poté vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by ochránily „poslance před nějakou perzekucí, násilím“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“. Upozornil také na tweet Martina Straky, který s podporou TOP 09 kandidoval do zastupitelstva města Dobřany. Ten podle Radima Fialy „vyzývá lidi, aby panu Okamurovi do vody, kterou tady pije při projevech, nalili kyanid“.

Na projev Radima Fialy poté znovu reagoval Vít Rakušan. Řekl, že tweetem Martina Straky se případně bude zabývat policie a následně znovu odsoudil jakékoliv politické násilí. S tímto vyjádřením pak projevil souhlas i Jan Hrnčíř. Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se takto vyjádřil na Twitteru 15. února v reakci na problematickou situaci v Poslanecké sněmovně. Ta nastala při schvalování vládního návrhu pandemického zákona v rámci 9. schůze Sněmovny.

Pro kontext uveďme, že poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval další postup schůze až do osmé hodiny večer.

Právě k tomuto téměř šestihodinovému projevu Tomia Okamury zjevně premiér Fiala směřoval svůj twitterový příspěvek, v němž mimo jiné uvedl: „Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament.“

Výrok Jana Hrnčíře tedy vzhledem ke kontextu událostí hodnotíme jako pravdivý, nicméně je nutné doplnit, že tweet Petra Fialy nebyl výslovně adresný.

Poslanec Hrnčíř svým výrokem reaguje na dotaz, který se týkal šancí na zvolení kandidáta SPD do vedení Sněmovny. Poukazuje na to, že právě vzhledem k tajné volbě nelze vyloučit, že by i přes odmítavá prohlášení stran koalic SPOLU a PirSTAN byl kandidát SPD zvolen.

Podle § 75 Zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se tajným hlasováním volí předseda Sněmovny, místopředsedové Sněmovny, předsedové výborů a předsedové komisí. Jedná se tedy o vedoucí funkce Sněmovny. Další tajná hlasování může stanovit zvláštní zákon nebo usnesení Sněmovny.

Dodejme, že volba probíhá pomocí hlasovacích lístků, jejichž vydaný počet se považuje za počet přítomných poslanců.

Na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny byla 10. listopadu 2021 ve druhém kole tajné volby místopředsedů Poslanecké sněmovny zvolena Olga Richterová (Piráti), a to ze 3 kandidátů, mezi kterými byl také Tomio Okamura (SPD) a Radek Vondráček (ANO). Zvolenými místopředsedy jsou také Jan Bartošek (KDU-ČSL), Věra Kovářová (STAN), Jana Mračková Vildumetzová (ANO) a Jan Skopeček (ODS). Jedno místopředsednické místo je aktuálně neobsazeno a bude se o něm hlasovat na příští schůzi Sněmovny.

Ačkoliv je Olga Richterová členkou Pirátů, v rámci ustavující schůze byla součástí společného sněmovního uskupení Pirátů a Starostů, které je dle čl. 7 přílohy č. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny považováno za jeden klub. Společný zisk koalice Pirátů a Starostů ve volbách byl 37 mandátů a koalice se již dříve domluvila na společném vystupování „(…) při vyjednávání o zastoupení koaličních stran ve vedení Poslanecké sněmovny a v jejích orgánech (…)“ (.pdf, příloha 2, str. 6). Piráti nicméně získali ve Sněmovně jen 4 mandáty, zatímco hnutí SPD získalo 20 křesel, když obdrželo přibližně 514 tisíc hlasů.

Poslanecký klub SPD, který je dle jednacího řádu při ustavující schůzi považován za stejný klub jako sdružený klub Pirátů a Starostů, by taktéž měl možnost mít svého zástupce ve vedení Sněmovny, aby rozložení odpovídalo principu poměrného zastoupení. 

Představitelé dvou vítězných koalic nicméně již delší dobu prohlašovali, že se zástupcem SPD ve vedení Sněmovny nepočítají. Například v souvislosti s nárokem hnutí ANO na místopředsednická křesla mluvil Petr Fiala o poměrném systému, zároveň však uvedl, že SPD by místopředsedu mít nemělo. Obdobně se později vyjádřila také například Olga Richterová. Zástupci obou koalic tedy skutečně mluvili o tom, že s SPD v rámci systému poměrného zastoupení na místopředsednických pozicích nepočítají.

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má Sněmovna povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení.

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení, a to v současnosti na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získalo hnutí SPD 20 mandátů, hnutí ANO 72 mandátů, koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů. Dohromady tak pětikoalice získala 108 křesel. Pokud bychom uvedené ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny vztáhli na pozice předsedů výborů, pak při počtu 18 výborů by měla na hnutí SPD připadnout (po zaokrouhlení na celá čísla) celkem 2 místa předsedů jednotlivých výborů, na hnutí ANO by pak mělo připadnout 6 míst a na pětikoalici SPOLU a PirSTAN 10 míst.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna. K volbě většiny předsedů v současnosti ještě nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují jejich členy. 

Podle veřejně dostupných informací se v současnosti počítá s rozdělením pozic předsedů jednotlivých výborů skutečně podle zásady poměrného zastoupení. Zástupci budoucí vládní koalice složené z koalic SPOLU a PirSTAN by měli opravdu zasednout v čele celkem 10 výborů, na hnutí ANO by mělo připadnout 6 výborů. Hnutí SPD, jehož je Jan Hrnčíř členem, by mělo stát v čele dvou výborů, konkrétně kontrolního a petičního.

Rozdělení předsednických postů ve výborech Poslanecké sněmovny je obvykle výsledkem politické dohody sněmovních stran a podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení. Předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna.

V rámci ustavení orgánů Sněmovny na začátku minulého volebního období se zástupci SPD dostali do čela dvou z 18 výborů. Hospodářský výbor si na své ustavující schůzi 29. listopadu 2017 zvolil (.pdf) za předsedu poslance Radima Fialu (SPD). Do čela bezpečnostního výboru byl ve stejný den zvolen (.pdf) poslanec Radek Koten (SPD). Oba ve funkcích setrvali až do konce volebního období.