Zdeněk Hřib

Koncepci rozvoje cyklodopravy do roku 2020 schválila Rada hlavního města Prahy 26. října 2010 (.pdf, str. 1). Dokument (.pdf, str. 3–4) tehdy stanovil 3 hlavní cíle:

• Zvýšit přepravu cestujících na kole v Praze „na 5–7 % celkové přepravní kapacity v létě a na 2–3 % celkové přepravní kapacity v zimě“.
• Integrovat dopravní cyklistiku jako „rovnoprávný a pro město výhodný druh dopravy“ do dopravního prostředí města a do urbanisticko-komunikačních plánů, studií a projektů.
• Připravit a iniciovat takové změny zákonů, vyhlášek, norem a předpisů, „které poskytnou cyklistům v Praze maximální uživatelské bezpečí a zvýší vlídnost dopravního prostředí města“.

Podle dokumentu se Koncepce snažila stanovit podmínky, cíle a opatření nutné k úspěšnému rozvoji pražské dopravní a rekreační cyklistiky v období let 2010 až 2020 (.pdf, str. 2). Pavel Bém byl ve funkci primátora hlavního města od 28. listopadu 2002 do konce listopadu 2010, tedy i v době schválení zmiňované Koncepce. Výrok Zdeňka Hřiba proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost doplňme, že podle posledních dostupných dat (.pdf, str. 6, 19) v roce 2021 cyklistická doprava v Praze tvořila přibližně 1 % veškeré dopravy v hlavním městě.

Podle Koncepce rozvoje cyklistické dopravy hlavního města do roku 2020 (.pdf, str. 3) se podíl lidí využívajících k přepravě po Praze kolo více než jednou týdně v roce 2008 pohyboval okolo 1,5 %, v roce 2009 poté kolem 2,2 %.

V roce 2014 zveřejnil server mestemnakole.cz článek věnující se potenciálu cyklodopravy v Praze, ve kterém uvádí, že se podíl cyklistické dopravy pohybuje mezi 1 až 2 % (v závislosti na použité metodice výpočtu). Potenciál cyklodopravy v hlavním městě zmíněný web odhadoval na 5 %.

V roce 2019 náměstek primátora Adam Scheinherr řekl, že „podpora cyklodopravy ze strany města odpovídá jejímu podílu v rámci městské dopravy, což jsou zhruba dvě procenta“.

Poslední dostupná data obsahuje Ročenka (.pdf, str. 6, 19) dopravy Technické správy komunikací hl. m. Prahy z roku 2021. V rámci tzv. dělby přepravní práce, která udává poměr využívání jednotlivých dopravních prostředků, podle tohoto dokumentu odpovídal podíl cyklodopravy v Praze 1,1 %.

Vzhledem ke všem dostupným datům hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Zdeněk Hřib ve výroku komentuje kritiku, která od některých politiků směřuje k plánům současné pražské koalice na rozvoj cyklodopravy v Praze. V našem odůvodnění se proto nejdříve zaměříme na to, kdo je autorem těchto výtek, a ověříme, zda samotní kritici pro rozvoj cyklistiky v metropoli opravdu hlasovali.

Předně uveďme, že současnou koalici hlavního města tvoří Piráti, Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (tj. TOP 09, STAN a KDU-ČSL). V opozici jsou poté hnutí ANO a ODS.

Mezi nejčastější kritiky současného vedení metropole za jeho přístup k dopravě se řadí kandidát hnutí ANO na primátora Patrik Nacher. Na začátku července pro iDNES.cz například uvedl, že zrušení některých cyklostezek a cyklopruhů je jednou z priorit programu ANO, a podobně se vyjadřoval i v srpnu. V rozhovoru pro Hospodářské noviny pak Nacher zmiňoval, že nové cyklopruhy vytváří „umělé špunty”, které tvoří kolony. 

Pro Deník N také řekl, že současné vedení Prahy „dostává cyklisty do konfliktu s řidiči”. V tomtéž rozhovoru Nacher, jenž je členem zastupitelstva od roku 2014, zároveň přiznal, že cyklistickou dopravu v minulosti podporoval. Proč dříve hlasoval pro schválení některých dokumentů o rozvoji pražské cyklodopravy, vysvětloval slovy: „Když schvalujete strategický dokument o několika stech stránkách, nemůžete souhlasit se všemi formulacemi doslova.“ 

V roce 2016, kdy koalici v Praze tvořilo hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL a STAN), pražští zastupitelé schválili aktualizaci Strategického plánu hl. m. Prahy (.pdf, str. 1). Dokument kromě jiného mluvil o tom, že Praha bude upřednostňovat pěší, veřejnou a cyklistickou dopravu (str. 22) a cílem je zvýšit jejich podíl v dopravě. V září 2018 také zastupitelstvo schválilo (.pdf, str. 1) koncept návrhu Plánu udržitelné mobility Prahy. I tento dokument hovoří o tom, že Praha bude zvýhodňovat cyklistickou dopravu (str. 8), a uvádí, že cílem je zvýšit počet kilometrů cyklotras (str. 27). Při hlasování Patrik Nacher oba dva strategické dokumenty podpořil. Pro hlasovala také většina ostatních zastupitelů za hnutí ANO.

Přístup vedení hlavního města zkritizoval například i koaliční zastupitel za TOP 09 Jiří Pospíšil. Ten řekl, že pod náměstkem primátora pro dopravu Adamem Scheinherrem „se z kola stává fetiš a v zásadě se tak vytvářejí cyklopruhy tam, kde nebyly vhodné technické podmínky”. Pospíšil tvrdí, že není proti investicím do cyklistiky, ale nesouhlasí s tím, že by se měla městská cyklistika preferovat na úkor automobilů. Uveďme, že při dřívějším schvalování Klimatického plánu hl. m. Prahy do roku 2030 (.pdf, str. 23), mezi jehož cíle patří kromě jiného právě i rozšiřování a budování cyklotras v Praze, hlasoval pro.

Z výše uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Dodejme však, že se nám nepodařilo dohledat žádnou zmínku, že by některý z politiků vedení Prahy označoval doslova za „cyklistickou koalici“. Tímto výrazem ji nicméně označoval např. šéfredaktor týdeníku Reflex Marek Stoniš.

Přehled investic do městských bytů lze nalézt na webových stránkách Odboru hospodaření s majetkem hlavního města Prahy. Vyplývá z nich, že investice Prahy do jejího bytového fondu každým rokem rostou. V roce 2015 investovala Praha do městských bytů 0,5 milionu korun, v loňském roce pak částka činila 258,9 milionu korun.

Doplňme, že současná pražská koalice Pirátů, Prahy Sobě a Spojených sil pro Prahu nastoupila do úřadu po volbách na podzim 2018. V předcházejícím volebním období řídila hlavní město koalice hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice, vedená Adrianou Krnáčovou.

Zpravodajský server E15.cz poté uvádí, že pražský magistrát v roce 2020 za sumu 168,2 milionu Kč rekonstruoval celkem 451 bytů, což je dvakrát více než v předcházejícím roce i v letech 2018 a 2017. Z částek, které hlavní město do bytového fondu investovalo, vyplývá, že se městské byty rekonstruují stále vyšším tempem. Výrok primátora Hřiba tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zdeněk Hřib odpovídá na dotaz týkající se platformy Airbnb, která zprostředkovává krátkodobé ubytování ve stavbách určených pro dlouhodobé bydlení.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat metodiku Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), kterou pražský primátor zmiňuje. Obrátili jsme se proto na vedoucího oddělení poradců primátora Michala Geislera, který uvedl, že MPO vydalo „interní metodický pokyn pro všechny živnostenské úřady ke kontrolám označování provozoven“. Podle jeho vyjádření MPO dokument vydalo v návaznosti na schůzku Zdeňka Hřiba s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou (za STAN), která se uskutečnila v květnu 2022.

Existenci metodiky nám následně potvrdil také Pavel Koczó z Odboru živností a spotřebitelské legislativy MPO. Doplnil, že metodický pokyn byl rozeslán všem krajským živnostenským úřadům a pražskému magistrátu na počátku června 2022. Z jeho vyjádření rovněž vyplývá, že dokument slouží pro interní potřeby a jeho hlavním cílem je sjednotit aplikaci právních předpisů.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v červenci 2022 vydalo dokument s názvem Poskytování ubytovacích služeb ve stavbách určených pro bydlení (.pdf). Dokument např. nastiňuje (str. 5–7) postup stavebního úřadu poté, co obdrží podnět ohledně užívání stavby v rozporu s účelem, ke kterému byla povolena.

Podle MMR by metodická pomůcka „měla přispět ke sjednocení aplikace předpisů stavebního práva a ke sjednocení postupu stavebních úřadů při šetření podnětů týkajících se poskytování krátkodobého ubytování v bytech či rodinných domech“.

Dodejme, že se na provozovatele krátkodobých pronájmů na platformě Airbnb vztahuje regulace svázaná se stavebním zákonem. Majitelé, kteří své byty chtějí poskytovat turistům, musí zažádat stavební úřad o souhlas se změnou užívání stavby. Pakliže tak neučiní, hrozí jim pokuta ve výši až 500 tisíc korun.

Ministerstvo průmyslu a obchodu tedy vydalo novou metodiku pro označování provozoven. Jedná se o interní dokument, jehož cílem je sjednotit aplikaci právních předpisů. Ministerstvo pro místní rozvoj pak skutečně vydalo metodickou pomůcku s pokyny pro stavební úřady, kterými by se měly řídit v případě, kdy zjistí, že stavba neslouží povoleným účelům. Výrok Zdeňka Hřiba tedy hodnotíme jako pravdivý.

To je jistě zajímavý nápad, postupovat od počátku nezákonně. Myslím, že takto na to jdou třeba v Rusku. Nicméně zakazování demonstrací i podle paragrafu 10 je v režimu tzv. přenesené působnosti. Tedy řeší to úřad a volení komunální politici do toho ze zákona ani nesmí zasahovat.

— Zdeněk Hřib (@ZdenekHrib) October 18, 2020

Předně uveďme, že ověřujeme jen tu část tweetu, ve které se vyskytují faktická tvrzení, a nehodnotíme, jestli je něco dobrý nápad, či ne. Analyzujeme tedy jen tu část, ve které Zdeněk Hřib zmiňuje daný zákon s paragrafem a nezákonné potlačování demonstrací v Rusku.

Realizace shromažďovacího práva je v České republice založena na oznamovacím principu, nikoli na principu povolovacím. Příslušný úřad tedy přijímá oznámení svolaného shromáždění a nepřísluší mu, až na zákonem stanovené výjimky, shromáždění zakazovat. Rozhodování o shromáždění je pak dle § 2a zákona 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, skutečně v režimu přenesené působnosti a rozhodování vykonává příslušný úřad, kterému bylo shromáždění oznámeno. V případě demonstrace konané 18. října 2020 na Staroměstském náměstí se podle zmiňovaného paragrafu jedná o Magistrát hlavního města Prahy (.docx, str. 1). Ten pak o shromáždění rozhoduje v souladu s § 10 zákona:

„(1) Úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by účel shromáždění směřoval k výzvě:

a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;

b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;

c) jinak porušovat ústavu a zákony.

(2) Úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže

a) se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví,

b) na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění, mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby nebo místa jeho konání a stanovení podmínek podle § 8 odst. 2 by bylo zjevně neúčelné; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním.

(3) Úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění.

(4) Úřad nemůže shromáždění zakázat z důvodů uvedených v odstavcích 2 a 3, jestliže svolavatel přijal návrh úřadu podle § 8 odst. 1“.

Pokud by úřad na základě porušení některého z výše uvedených bodů chtěl tuto demonstraci zakázat, musel by tak dle § 11 odst. 1 stejného zákona učinit do 3 pracovních dnů od jejího oznámení, ke kterému v případě demonstrace konané 18. října 2020 na Staroměstském náměstí došlo 30. září 2020 (.docx, str. 1).

Dle memoranda komisaře pro lidská práva Rady Evropy z roku 2017 skutečně dochází k pochybení, když v Rusku dochází k násilnému potlačování pokojných protestů, jejichž účastníci se nechovají v rozporu se zákonem. Podle ruských zákonů (.pdf, str. 4) je možné se po uvědomění úřadu pokojně a bezpečně shromažďovat. Toto právo bylo v dalších letech omezováno úpravami (.pdf, str. 6) shromažďovacího zákona, nicméně shromažďování a demonstrace v souladu s ruskými zákony jako takové zakázané nejsou.

Úskalí v zákonnosti potlačování pokojných shromáždění pak tkví v jejich častém nepovolení na základě zmiňovaných úprav (.pdf, str. 6, 7), například zákazu konání shromáždění v blízkosti památek či nutnosti nahlásit demonstraci nejpozději 10 dní před jejím konáním. Proto pak potlačení takových (nepovolených) demonstrací obvykle není v rozporu s ruským právem jako takovým, násilná a neadekvátní (.pdf, str. 10) realizace potlačení demonstrací je však často označována za protiprávní.

Toto násilné rozhánění a zatýkání na základě zmiňovaných právních úprav je odsuzováno a označováno za protiprávní lidskoprávními organizacemi (např.: Human Rights Watch, Amnesty International).

Zdeněk Hřib zde hovoří o bezpečnostních opatřeních týkajících se demonstrací, v tomto případě konkrétně demonstrace proti vládním opatřením, která se konala 18. října na pražském Staroměstském náměstí. Druhou část tweetu ověřujeme odděleně.

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, vykládá bezpečnostní opatření na akcích takto: „Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.“ Dále zákon uvádí, že pokud se svolavateli shromáždění nepodaří „při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky (...). Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.“

18. října 2020 pak Policie ČR na Twitteru uvedla: „V souvislosti s dnešní ohlášenou demonstrací připravila pražská policie bezpečnostní opatření. Několik stovek policistů z pořádkové, kriminální i dopravní služby bude v ulicích Prahy dohlížet na bezpečnost, veřejný pořádek a dodržování aktuálních platných nařízení.“ V navazujícím tweetu PČR sdělila, že kvůli nákaze více než 100 pražských policistů covidem-19 požádala další krajská ředitelství o pomoc při zajištění bezpečnostních opatření na nedělní demonstraci.

Náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek zmínil (video, čas 02:09), že na dodržování bezpečnostních opatření na demonstraci se podílelo téměř 1 000 policistů a více než 600 členů pořádkových jednotek z různých koutů republiky. V průběhu shromáždění podle Vondráška policie zasáhnout nemohla kvůli ústavně zaručenému shromažďovacímu právu (Čl. 19, odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Zasáhla až v momentě, kdy účastníci bezdůvodně napadli policisty.

Co se týče součinnosti Městské policie hlavního města Prahy a státní policie, jejich spolupráci upravuje koordinační dohoda z května 2010. V ní se lze dočíst, že oblast veřejného pořádku, bezpečnosti a majetku osob (.pdf, str. 2) je „ze strany krajského ředitelství policie, městské policie a MHMP (Magistrátu hlavního města Prahy, pozn. Demagog.cz) zajišťována společně zejména v případech (...) oznámení veřejných shromáždění nebo extremistických akcí, při živelních pohromách a při bezpečnostních opatřeních s rizikem.“

Dohoda také hovoří o spolupráci pražské a státní policie při zajišťování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (.pdf, str. 3). A to zejména při řízení silničního provozu a „při zvláštních událostech v dopravě (jako jsou např. závažné (krizové) dopravní nehody, události ovlivněné klimatickými projevy, ohrožení životního prostředí a ostatní skutečnosti mající vliv na dopravu)”.

Zdeněk Hřib zde hovoří o bezpečnostních opatřeních týkajících se demonstrací, v tomto případě konkrétně demonstrace proti vládním opatřením, která se konala 18. října na pražském Staroměstském náměstí. První část tweetu ověřujeme odděleně.

Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, vykládá bezpečnostní opatření na akcích takto: „Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.“ Dále zákon uvádí, že pokud se svolavateli shromáždění nepodaří „při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo Policii České republiky (...). Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.“

18. října 2020 pak Policie ČR na Twitteru uvedla: „V souvislosti s dnešní ohlášenou demonstrací připravila pražská policie bezpečnostní opatření. Několik stovek policistů z pořádkové, kriminální i dopravní služby bude v ulicích Prahy dohlížet na bezpečnost, veřejný pořádek a dodržování aktuálních platných nařízení.“ V navazujícím tweetu PČR sdělila, že kvůli nákaze více než 100 pražských policistů covidem-19, požádala další krajská ředitelství o pomoc při zajištění bezpečnostních opatření na nedělní demonstraci.

Náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek zmínil (video, čas 02:09), že na dodržování bezpečnostních opatření na demonstraci se podílelo téměř 1 000 policistů a více než 600 členů pořádkových jednotek z různých koutů republiky. V průběhu shromáždění podle Vondráška policie zasáhnout nemohla kvůli ústavně zaručenému shromažďovacímu právu (Čl. 19, odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Zasáhla až v momentě, kdy účastníci bezdůvodně napadli policisty.

Co se týče součinnosti Městské policie hlavního města Prahy a státní policie, jejich spolupráci upravuje koordinační dohoda z května 2010. V ní se lze dočíst, že oblast veřejného pořádku, bezpečnosti a majetku osob (.pdf, str. 2) je „ze strany krajského ředitelství policie, městské policie a MHMP (Magistrátu hlavního města Prahy, pozn. Demagog.cz) zajišťována společně zejména v případech (...) oznámení veřejných shromáždění nebo extremistických akcí, při živelních pohromách a při bezpečnostních opatřeních s rizikem.“

Dohoda také hovoří o spolupráci pražské a státní policie při zajišťování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (.pdf, str. 3). A to zejména při řízení silničního provozu a „při zvláštních událostech v dopravě (jako jsou např. závažné (krizové) dopravní nehody, události ovlivněné klimatickými projevy, ohrožení životního prostředí a ostatní skutečnosti mající vliv na dopravu).”

Po boku státních policistů se na demonstraci na Staroměstském náměstí opravdu objevili také strážníci Městské policie. Nepodařilo se nám však ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, zda Městská policie hlavního města Prahy pomáhala s „ochranou památek na náměstí“, jak v tweetu uvádí Zdeněk Hřib. Nelze však vyloučit, že se tak ve skutečnosti stalo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Návrh Pirátů, představený jejich místopředsedou Jakubem Michálkem v květnu 2018, byl formulován jako ,,připomínka vůči návrhu Ministerstva financí na změnu zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích."

Z textu návrhu Pirátů vyplývá, že zodpovědnost za platbu poplatků z pobytu bude spočívat primárně na zprostředkovatelské digitální platformě a až sekundárně na přímém poskytovateli. Návrh doslova říká (změny navržené Piráty jsou uvedeny tučně):

,,§ 3f

Plátcem poplatku z pobytu je

a) poskytovatel úplatného pobytu, pokud poplatek neodvedla digitální platforma podle písmene b)

b) digitální platforma, která pobyt na území obce zprostředkovává, pokud jí tuto povinnost udělilo Ministerstvo financí, nebo pokud uzavřela s obcí veřejnoprávní smlouvu o výběru poplatku podle § 3g".

Oddělení sdílené ekonomiky od podnikání je zase patrné ve změnách navržených v rámci Piráty zcela nově navrženého § 3g, konkrétně pak v článku 3 část b):

,,§ 3g Výběr poplatku digitální platformou

(1) Obec může požádat Ministerstvo financí, aby rozhodlo o tom, že poplatek za pobyt bude vybírat digitální platforma s platební funkcí, která pobyt na území obce zprostředkovává (dále jen „platforma“).

Oficiální cestou Piráti svou verzi novely ve Sněmovně nepředložili. Vlastní návrh novely zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích však stihla 21. září 2018 předložit vláda. Piráti v tiskovém prohlášení z 27. září 2018 označují vládní návrh novely za nekomplexní a plánují pozměňovacími a doplňujícími návrhy prosadit vlastní verzi.

Kulatý stůl s odborníky, pořádaný Piráty, byl v Poslanecké sněmovně uspořádán již 2. července 2018.

Pirátská strana, jejíž kandidátní listinu Zdeněk Hřib v Praze vede, připravuje pozměňovací návrh (.gdoc) na změnu zákona o místních poplatcích od Ministerstva financí. Rozlišovací parametr mezi sdílenou ekonomikou a podnikáním ve formě sdílení více či méně než 60 dní v roce v něm ale není uveden jednoznačně.

Zdeněk Hřib měl možná na mysli jen nutnost předběžného souhlasu společenství vlastníků jednotky (SVJ), které opravdu Piráti navrhují podmíněné poskytováním ubytování v souhrnu více než 60 dny v kalendářním roce, jak stojí i v přehledu hlavních změn (.pdf). Kromě předběžného souhlasu jsou však v návrhu ještě dvě změny, které by ve výsledku poskytovatele mohly zařadit mezi podnikatele i při sdílení bytu 60 dní či méně.

První je § 2454b změny zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kde návrh definuje poskytovatele služby na digitální platformě a kdy jej považuje za podnikatele. Odstavec 2 zní: „Poskytovatel služby se považuje za podnikatele také tehdy, jestliže v jednom kalendářním roce v postavení poskytovatele služby na digitální platformě a) uzavřel nejméně tři smlouvy s různými smluvními stranami a současně b) obdržel úplatu, která v souhrnu přesahuje limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti (§ 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu)." Pokud by tedy poskytovatel ubytování ubytoval tři různé hosty přes Airbnb a přijal za to více než limit pro osvobození od daně z příjmu z příležitostné činnosti, tedy 30 000 Kč, byl by považován za podnikatele. To se s průměrnou cenou Airbnb $76 za noc v Praze může stát hned po 18. pronajaté noci (dle kurzu ČNB ze dne 27. září 2018: 21 967 Kč za $1), tedy mnohem dříve než po 60 dnech.

Druhá změna, kvůli které může být poskytovatel ubytování považován za podnikatele i dříve než po 60 dnech, je § 3 odst. 3 písm. a) změny zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenského zákona): „(3) Živností dále není: a) pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, s výjimkou poskytování ubytování na dobu kratší než 60 dnů, k němuž dochází podnikatelským způsobem." V návrhu přidávají i odůvodnění, ve kterém změnu vysvětlují: „Soustavné uzavírání smluv o krátkodobém (kratším než 60 dnů) pronájmu by živností být mělo. Soustavnost je již definována občanským zákoníkem, zejména navrhovaným § 2454c občanského zákoníku. (Příležitostné krátkodobé pronájmy zůstávají z režimu živnosti vyloučeny, jelikož zde chybí jeden z definičních znaků podnikání, a to je soustavnost.)" Dodejme, že ani občanský zákoník, ani navrhovaný § 2454c, soustavnost nijak nedefinuje. Ta je z principu věci určena judikaturou v jednotlivých případech. Pokud by tedy poskytovatel ubytoval třicetkrát po sobě přes Airbnb hosty na jednu noc, mohlo by jeho jednání být shledáno soustavným.

Část výroku o Barceloně potvrzujeme. Jak píší například španělské deníky El País či La Vanguardia, v Barceloně opravdu dochází k protestům rezidentů proti turismu a jedním z důvodů je i zvyšování cen nájmů kvůli podnikatelům nabízející rezidenční prostory k ubytování turistů přes platformu Airbnb či jiné. Protesty jsou doprovázeny i fyzickými útoky na turisty, kdy protestující rozbíjejí okna hotelů či přepadávají vyhlídkové autobusy.

Aby byla nabídka ubytování na Airbnb v Barceloně legální, musí mít majitel jako poskytovatel ubytování pro turisty registrační číslo vydávané katalánským turistickým registrem. Množství vydaných registračních čísel je pak regulováno urbanistickým plánem PEUAT, který tak zajišťuje kontrolu nad byty využívanými turisty. Dá se říci, že katalánská vláda a především Rada města Barcelony jsou při vymáhání těchto pravidel radikální. V roce 2014 katalánská vláda udělila Airbnb pokutu ve výši € 30 000 za nabízení nelegálních ubytování. V roce 2015 zvýšila Rada města Barcelony pokutu na € 60 000 a později dokonce na € 600 000. Platforma Airbnb vyhověla až v květnu 2018, kdy odstranila 2577 nelegálních nabídek a souhlasila s poskytováním dat o nabídkách pro další jednodušší kontrolu legálnosti.