Současný ministr Zdeněk Žák byl generálním ředitelem drážní inspekce v letech 2003 — 2006.

Žák svůj výrok zřejmě vztahuje k současnému centrálnímu registru vozidel. Ten podle serveru iHNed vyšel stát na následující: ” Výroba systému stála 37 milionů korun. Na dalších zhruba 10 milionů vyšlo technické vybavení pro úředníky. Náklady spojené s opravou potíží jdou podle smlouvy za ATS-Telcom. Stát má také podle kontraktu nárok na odškodné. To je rozděleno do několika kategorií. Ze smluv je zřejmá jen jedna z nich, a to 5 tisíc korun denně. Další se odkazují na nezveřejněné dodatky. ”

Nepodařilo se nám najít zmíněný databázový systém, který měl Žák z pozice generálního inspektora vysoutěžit. Z tohoto důvodu hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Alena Gajdůšková se takto vyjádřila 10. ledna 2014 v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Podle oficiálního webu Evropské unie platí v Unii 24 úředních jazyků, nikoliv 27. Čeština je nicméně skutečně jedním z nich. Evropský parlament je jednou z institucí EU a platí zde tedy stejná pravidla. Protože Alena Gajdůšková uvádí odlišný počet úředních jazyků, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o změně gesce u zákona o státní službě jako pravdivý.

Původní (a schválený) návrh služebního zákona mělo skutečně v gesci Ministerstvo práce a sociální věcí a byla to až vláda premiéra Petra Nečase, která pověřila novým zpracováním této normy Ministerstvo vnitra.

Vládní návrh služebního zákona v roce 2000 předložil kabinet Miloše Zemana a záštitu nad ním mělo Ministerstvo práce a sociální věcí v čele s Vladimírem Špidlou.

Zemana vláda ve svém usnesení 1. listopadu 2002 (bod II) uložila Špidlovi, aby vypracoval verzi zákona, kterou následně předloží do legislativního procesu.

Tento zákon byl přijat v roce 2002 a stal se součástí sbírky zákonů, ovšem zatím stále ještě nenabyl účinnosti.

V únoru 2012 pak vláda Petra Nečase schválila základní teze nové podoby tohoto zákona a uložila Ministerstvu vnitra 15. února 2012 (tehdy v jeho čele stál Jan Kubice) aby jej zpracovalo.

Vláda zastoupená v této věci Janem Kubicem pak tento zákon předložila Poslanecké sněmovně 13.6.2013 - jeho projednávání však bylo ukončeno s koncem volebního období.

Na základě dohledaných informací a e-mailu Kláry Samkové hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Kláru Samkovou jsme kontaktovali ve věci výzkumu, z něhož vycházela. Z její odpovědi vyplývá, že si nechala udělat výzkum týkající se její osoby, avšak výsledky se ze strategických důvodů rozhodla nedat k dispozici.

Vztahem k Romům se také zabývají různé sociologické agentury:

Podle průzkumu společnosti STEM z r. 2012 by skutečně 38 % občanů pokládalo za „zcela nepřijatelné" mít za souseda Roma.

Nějakou formu negativního postoje dle průzkumů agentury STEM mezi lety 2010 – 2013 zaujalo od 67 % respondentů v r. 2010 do 75 % respondentů v r. 2012.

Ve výzkumu CVVM z r. 2013, který zkoumal sympatie k národnostním skupinám žijícím v ČR, vyjádřilo nesympatii k Romům 78 % dotázaných (.doc, s. 2).

Co se týče volebního výsledku strany Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, dostala v loňských volbách do Poslanecké sněmovny 6,88 % hlasů, což přibližně odpovídá vyjádření Kláry Samkové.

Apolitičnost olympijského klání do jisté míry deklaroval – v souvislosti s právě probíhajícími hrami v Soči – např. prezident Mezinárodního olympijského hnutí Thomas Bach, který prohlásil, že světoví lídři používají zimní olympijské hry jako politickou platformu, " kterou pokládají na bedra sportovcům ", a urážejí hry, aniž by na ně byli pozváni (více např. tisková zpráva agentury Reuters).

V obdobném duchu se vyjadřuje např. i šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru v diskuzním pořadu Dvacet minut Radiožurnálu s Martinem Veselovským.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
"Neobáváte se toho, a teď to si nevymýšlím, narážím například jednoho z australských sportovců, který, když slyšel o tom, že řekněme ruská legislativa je o něco striktnější než například australská nebo evropská v tomto ohledu, tak říkal, že on se rozhodně zříkat jakýchkoliv projevů své homosexuality nebude. Tak není možné, že ta situace příští rok bude naopak o něco více vybuzena?"

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru:
"Víte co, já si myslím, že tohle to jsou politický tlaky, s kterýma my nechceme mít co společnýho. Jsme přesvědčení, že existují země jako třeba některé arabské země, kde náboženství a náboženské důvody mají, jsou daleko ostřejší třeba k homosexualitě a také se tam konají sportovní podniky a také je to součástí mezinárodního společenství a nikdo to neřeší. My to vnímáme jako čistě účelovou politickou záležitost. Až některý stát, až Spojené státy začnou stahovat velvyslance a svoje zastupitelské úřady zavírat v Rusku, tak my to budeme řešit, ale my to považujeme za politickou záležitost a provokaci a my s politikou nechceme mít tady v tomto případě co společného."

Co se týká části o cudném mlčení ze strany zástupců MOV, lze s ohledem na výše uvedená vyjádření a absenci dalších zdrojů, které by potvrzovaly tuto kritiku, hodnotit i ji jako pravdivou. Jen pro ilustraci pak můžeme přidat zprávu ČTK (dostupnou na Idnes.cz), která mluví o kontroverzním zákonu a doslova uvádí: "Vedení MOV je přesvědčeno, že Rusku na pořádání her záleží natolik, že se za každou cenu postará, aby skončily úspěchem. Na pořádání olympiády, nejnákladnější v historii olympijského hnutí, už Moskva utratila 50 miliard dolarů (970 miliard korun). MOV volí podle AP prostředky "tiché diplomacie", aby zajistil, že ruská policie nebude porušování homofobního zákona stíhat."

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Šarapatka působil na Ministerstvu zahraničních věcí celkově 14 let, nicméně v pozici velvyslance nebyl zmíněných 12 let, nýbrž "jen" v období let 98-02 a 06-09.

Podle informací serveru nasipolitici.cz byl Milan Šarapatka v letech 1997 - 2011 (14 let) zaměstnancem MZV ČR.

Postupně byl mimořádný a zplnomocněný velvyslanec a to v Indonésii, Bruneji a Papua-Nové Guinei (1998–2002) a Alžírska a Mali (2006–2009).

Tento fakt potvrzují např. i stránky hnutí Úsvit přímé demokracie, blog Milana Šarapatky na serveru iDNES či časopisu Týden.

V průzkumech volebního potenciálu jednotlivých stran, který zkoumaly pro Českou Televizi agentury STEM/MARK a Median, získávala opravdu strana Tomia Okamury pravidelně přes 5%. Jako příklad přikladáme odkazy na průzkumy ze Středočeského kraje, Moravskoslezského kraje, Jihomoravského kraje od výsledků z těchto průzkumů se pak odvíjela častá účást zástupců Úsvitu v předvolebních debatách.

V pěti vlnách volebního modelu průzkumu společnosti TNS Aisa pro Českou televizi se pak Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury téměř vždy nad pěti procentní hranice (pouze ve třetí vlně dostal míň).

Ve volebním modelu společnosti CVVM ze září (pdf.str.3) ukazoval, že Úsvit má šanci získat pouze 2,5% a volební model stejné společnosti z řijna (pdf.str.3) přisoudil straně Tomia Okamury zisk 5%.

CVVMÚSVIT SPOZHLAVU VZHŮRUzáří2,5%5,5% ostatníříjen5%3,5 ostatní

Ve volební modelu společnosti STEM dopadl Úsvit velmi podobně - v druhé půli zář í získal 2,5 % a v druhé polovině října už v průzkumu téže společnosti dostal 5,9%.

STEMÚSVITSPOZHLAVU VZHŮRUzáří2,5%5,5%1%říjen5,9%3,1%1%

Společnost SANEP ve svém volebním modelu z první poloviny září pak přisuzovala hnutí Úsvit 3,7 % a v druhé polovině října už to pak bylo 5,3%.

SANEPÚSVITSPOZHLAVU VZHŮRUzáří3,7%6,9%3,3%říjen5,3%5,2%3,5%

Pohled na tyto volební průzkumy popírá tvrzení Tomia Okamury, že by jeho uskupení autoři výzkumu podceňovali a naopak navyšovali hodnoty SPOZ a Hlavu vzhůru. V některých zářijových průzkumech strana dosahovala menších preferencí, ty však postupně rostly, když hnutí Úsvit rozjelo svou volební kampaň oficálně až v druhé polovině září.

Navíc Tomio Okamura nerozlišuje mezi různými druhy šetření,což už je samo o sobě poměrně zavádějí, protože například srovnání volebního potenciálu s volebním modelem je z hlediska výsledků velmi problematické. Součet volebních potenciálů stran je totiž více než 100 %. A to proto, že respondent, který se rozhoduje (například) mezi dvěma stranami a vážně zvažuje jejich volbu, vstupuje do volebního potenciálu obou těchto stran (což u klasického volebního modelu není možné).

O schválení zmiňovaných novel vojenské legislativy informovalo Ministerstvo obrany ČR prostřednictvím svých webových stránek.

Jednou ze zmiňovaných novel vojenské legislativy je novela zákona o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb. Její projednávání bylo v minulosti přerušeno v prvním čtení rozpadem Poslanecké sněmovny a dnes skutečně znovu prochází vládním projednáváním. Dalším z takových návrhů je novela zákona o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb., která neprošla ani prvním čtením a v téměř nezměněné podobě momentálně čeká na postoupení na Ministerstvu zdravotnictví.

Na základě toho tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podľa Jednacieho poriadku Európskeho parlamentu (.pdf), predsedníctvo má skutočne právomoci vo finančnej oblasti

Článok 23:

2. Předsednictvo přijímá finanční, organizační a administrativní rozhodnutí ve věcech týkajících se poslanců a vnitřní organizace Parlamentu, jeho sekretariátu a orgánů.

3. Předsednictvo přijímá finanční, organizační a administrativní rozhodnutí ve věcech týkajících se poslanců na návrh generálního tajemníka nebo politické skupiny.

Je mimoriadne zložité fakticky overiť, či Oldřich Vlasák skutočne dlhodobo presadzuje uvedené zásady, v jeho vystúpeniach na pôde EP za posledný rok tím Demagóg.sk podobné známky nenašiel. Avšak nevylučujeme, že mimo oficiálnych zasadaní tieto hodnoty podporuje. Napríklad oficiálne stránky ODS. Na základe uvedeného však výrok hodnotíme ako neoveriteľný.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. nový občanský zákoník), byl schválen 3. února 2012, tedy v době vlády Petra Nečase.

Podle webu k rekodifikaci působila při Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva již v devadesátých letech. Věcný záměr (.pdf) nového občanského zákoníku byl projednáván již v roce 2000 vládou Miloše Zemana. Přes dlouhodobost prací na novém zákoníku však závěrečná část procesu "připadla" na vládu Petra Nečase.

Ke zpoždění při přijímání doprovodné legislativy skutečně došlo. Některé doprovodné zákony byly však do Sněmovny předloženy již vládou Petra Nečase. Mezi těmito zákony byl také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který zapracovává rekodifikační změny do občanského práva procesního, jedná se tedy o procesní předpis. V té souvislosti došlo také k navržení změn dalších procesních předpisů, občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích. Tyto procesní předpisy byly schvalovány dodatečně po schválení nového občanského zákoníku, opačný postup by nebyl z legislativního hlediska vhodný (není např. jasné, jaké pozměňovací návrhy poslanci u hlavní hmotné normy schválí).

Dále není z výroku poslance Filipa zřejmé, o kterém nařízení vlády nebo vyhlášce ministerstva hovořil. Požádali jsme jej proto o vyjádření. To zaslal v následujícím znění: Pro upřesnění hledejte spojitost mezi odchodem bývalého náměstka pana Korbela, jeho aktivitou na seminářích o novém O2 nebo prací náměstka pana Mlsny (bývalého ministra), který musel nehotové věci (zejména správní řád soudní) udělat v co nejkratším možném termínu. Případně se zeptejte paní ministryně v demisi JUDr. Benešové, k jakému datu ukončila smlouvu s panem Eliášem. Nejsem z těch, kteří by někoho chtěli veřejně zostouzet. Ale pravdu jsem musel alespoň nastínit. Tímto vyjádřením poslanec Filip příliš neupřesnil, o kterém nařízení či vyhlášce nehovořil.

Vojtěch Filip tedy tvrdí, že nebyly vládou Petra Nečase připraveny žádné procesní předpisy. Jelikož však bylo ve skutečnosti takových předpisů připraveno a předloženo Parlamentu hned několik, hodnotíme výrok jako nepravdivý.