Podle zákona o Veřejném ochránci práv (č. 349/1999 Sb.) návrhy na pozici ombudsmana podává jak prezident republiky, tak i Senát. Obě instituce navrhují dva kandidáty.

Konkrétně zákon uvádí – § 2(1): " Ochránce je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné". Je tedy pravdou, že prezident navrhuje dva kandidáty na ombudsmana, jak tvrdí Miloš Zeman, výrok je tak hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Z dostupných dat nedokážeme přesvědčivě určit, zdali sociální status lidí je právě tím faktorem, který by způsoboval nárůst kriminality. Také nedokážeme říci, nakolik se sociální status občanů České republiky snížil a zdali se tak stalo vlivem rozhodování bývalých předsedů vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Z údajů Českého statistického úřadu (.pdf) vyplývá, že počet vězňů v České republice dlouhou dobu rostl, a to od roku 2002 (kromě mírného poklesu o 359 osob mezi lety 2005 a 2006) až do roku 2011.

Je tedy pravdou, že počet uvězněných osob vzrostl za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase, stejně tak však stoupal i za vlády Vladimíra Špidly, Stanislava Grose, Jiřího Paroubka nebo Jana Fišera.

Největší nárůst v počtu vězňů byl zaznamenán mezi lety 2007 a 2008, tedy v období vlády Mirka Topolánka. Počet vězňů se v té době zvedl o 1601 osob. Je však nutno dodat, že v roce 2006, kdy Topolánek nastoupil do funkce premiéra, počet uvězněných osob poklesl o 359 oproti roku 2005.

Druhý největší nárůst se pak udál mezi lety 2010 a 2011 v období vlády Petra Nečase. Počet uvězněných tehdy stoupl o 1270 osob.

Putin sice korektně uvádí, že po roce 2000 docházelo k jednáním mezi ním a Kučmou o vymezení některých hraničních území, nicméně dopouští se zavádění, neboť relativizuje uznání Krymu ze strany Ruské federace. Rusko uznalo Krym jako integrální součást Ukrajiny ne "jako by", jak Putin uvádí, ale fakticky při podpisu Budapešťského memoranda 5. prosince 1994.

Hranice Ukrajiny byly vymezeny na základě tzv. Budapešťského memoranda. Budapešťské memorandum je mezinárodní smlouva, jež byla podepsána 5. prosince 1994 v Budapešti ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem, ministerským předsedou Velké Británie Johnem Majorem a ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou.

Na základě této smlouvy se Ukrajina zřekla vlastnictví jaderných zbraní, za to byly Ukrajině poskytnuty bezpečnostní záruky. Signatáři se zavázali respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic a zdržet se hrozby silou, nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny.

Znění budapešťského memoranda je dostupné zde.

V roce 2003 byla podepsána smlouva mezi ruským prezidentem Vladimírem Putinem a jeho ukrajinským protějškem Leonidem Kučmou o vymezení hranic mezi oběma zeměmi.

Hranice Ukrajiny byly potvrzeny v roce 1994 Budapešťským memorandem, v roce 2003 došlo k podpisu smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou, jež řešila spory, které se vedly ohledně společné hranice. Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož skutečně se na přelomu tisíciletí vedla jednání o vymezení hranic mezi Ruskem a Ukrajinou, ale na druhou stranu hranice byly již vytyčeny v souvislosti s Budapešťským memorandem.

Podle dostupných tiskových informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ukrajinský parlament v pátek 21. února schválil zákon, který znamená návrat k ústavě z roku 2004 a který omezuje některé pravomoci prezidenta. Zákon byl podle agentury Interfax schválen 386 z 450 poslanců, tedy více než dvoutřetinovou většinou.

Nový předseda ukrajinského parlamentu Oleksandr Turčynov, jejž poslanci dočasně pověřili výkonem prezidentské funkce, uvedl, že Parlament by se měl co nejdříve dohodnout na složení vládní koalice a jmenování vlády.

Výrok eurokomisaře Füleho tak hodnotíme jako pravdivý.

Nepodařilo se nám potvrdit ani vyvráti, že by ze strany vlády došlo k nějaké komunikaci ve smyslu, že nejsou finance na to, aby se zvedl počet sprch alespoň o jednu týdně a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Druhou část výroku, kde David Rath uvádí částku 200 milionů neověřujeme, protože je již ověřena v jiném samostatném výroku této diskuze.

Uvedený faktický výrok se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Obrátili jsme se proto na doc. Filipa Křepelku z katedry Mezinárodního a

evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který nám

prostřednictvím emailu poskytl následující stanovisko:

"Dobrý den,
právo Evropské unie ani Rady Evropy jako druhé relevantní organizace:
- neřeší vztahy mezi státy a jeho církvemi (privilegování, dotace, apod.), nejde-li to za hranu náboženské svobody.- neukládá restituce ani individuální, ani institucionální.
Tj. restituce jsou možné, ale nikoli mezinárodně - a evropskoprávně povinné.

Jiná věc je, "co se sluší", ale též zde bych řekl, že jde o náladu akorát v určitých kruzích a že téma mezinárodních vztahů to není.Filip Křepelka" Na základě výše uvedeného odborného stanoviska výrok označujeme jako

nepravdivý.

Během ověřování výroku jsme oslovili také Martina Komárka s dotazem, z jakých zdrojů čerpal v rámci tohoto konkrétního výroku. Odpověď nově zvoleného poslance hnutí ANO přinášíme v plné šíři:

"Milý pane Garguláku, vycházel jsem z těchto premis:
1) EU požaduje odluku církví od státu, tedy to platí i pro Česko a bez majetkového vyrovnání to nejde.
2) Republika se k restitucím zavázala. Část bývalého církevního majetku je dokonce vyjmuto z hospodaření obcí a leží ladem. Kdyby republika požadavek nesplnila, mohla by se ho církev domáhat u našich i mezinárodních soudů.
Další prověření těchto tezí si dovoluji nechat na Vás.
Server demagog považuji za skvělou korekci občasných politických tlachů a pevně doufám, že si udrží nezávislost, korektnost a tedy důvěryhodnost.
S úctou,
M.K."

Martina Komárka jsme dále konfrontovali se stanoviskem doc. Křepelky. Poslanec hnutí ANO zaslal následující vyjádření:

"Milý pane Garguláku,

asi jsem se vyjádřil ne zcela srozumitelně.

Vycházím z listiny práv a svobod, která ukládá, aby církve vykonávaly svou činnost nezávisle na státu. Což v Česku není. A není to možné, aniž církve získají zpět nějaký majetek.

Dále z toho, že církve obdržely od státu (dokonce už od bývalého ČSFR) závazný příslib, že budou za křivdy odškodněny. Takže se domnívám, že se mohou dodržení příslibu domáhat u mezinárodních soudů (nevím s jakým výsledkem, ale to jsem neříkal). Nejsem vševěd, ale právníci, s nimiž jsem se radil, tvrdí, že tento nárok podporují například nálezy ústavního soudu z 24. června 2009, 1. července 2010 či 22. února 2011.

S úctou,

M.K."

Tisková zpráva Evropského parlamentu výrok potvrzuje: „Parlament ve středu [5. února 2014, pozn. Demagog.cz] schváleném usnesení vyzývá Komisi a členské státy EU, aby stanovily pro rok 2030 cíl na snížení domácích emisí skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti hodnotám z roku 1990. V souladu s výzkumy o nákladově efektivním potenciálu rovněž požaduje stanovit cíl na zvýšení energetické účinnosti o 40 %, a závazek, aby alespoň 30 % celkové konečné spotřeby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů energie.“

Není pravdou, že by Barrosova komise neudělala v otázce zjednodušení byrokracie nic. V r. 2007 byla založena expertní skupina zabývající se administrativní zátěží v čele s Edmundem Stoiberem. Skupina měla za úkol ve spolupráci s Komisí snížit administrativní zátěž. Cílem programu bylo snížit administrativní zátěž v oblasti podnikání o 25 % do r. 2012 a dle dostupných informací se jej podařilo naplnit.

Ve finanční oblasti byl dále také navržen např. program (.pdf) simplifikace pro víceletý finanční rámec 2014–2020. V r. 2013 byla také představena iniciativa REFIT, která má řešit zbytečnou administrativní a legislativní zátěž pro občany i podniky. Na základě výše zmíněných iniciativ Barrosovy komise tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Prohlášení předsedy Evropské komise J. M. Barrosa z r. 2004, ve kterém by sliboval redukci byrokracie EU, se nám dohledat nepodařilo. Nicméně nevylučujeme, že může existovat.

Jeho projev (.doc) před Evropským parlamentem z r. 2004 při příležitosti schvalování nové Komise žádné zmínky o byrokracii neobsahoval. Priority stanovené Haagským programem z r. 2005 otázku byrokracie rovněž nezahrnují. Zmínku o zjednodušení legislativy a administrativy se nám však podařilo nalézt v pracovním programu Komise pro rok 2005 (.pdf, s. 10–12).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Petr Nečas oficiálně podal demisi 17. června 2013, což je osm měsíců od dnešního dne (18. únor 2014). Volby do Poslanecké sněmovny se však konaly ne před třemi, ale před téměř čtyřmi měsíci, a to ve dnech 25.–26. října 2013.

Celkově 7 členů Rusnokovy vlády kandidovalo ve volbách na kandidátních listinách politických stran. V jednotlivých volebních obvodech níže jmenovaní vedli vyjma ministryně spravedlnosti a ministra práce kandidátky "své strany". Nejvíce ministrů se ucházelo o hlasy za SPOZ (5), dále jeden za KDU-ČSL a jedna za ČSSD, jmenovitě se jedná o:

Martin Pecina – ministr vnitra (SPOZ)

František Koníček – ministr práce a sociálních věcí (SPOZ)

Miroslav Toman – ministr zemědělství (SPOZ)

František Lukl – ministr pro místní rozvoj (SPOZ)

Zdeněk Žák – ministr dopravy (SPOZ)

Tomáš Podivínský – ministr životního prostředí (KDU-ČSL)

Marie Benešová – ministryně spravedlnosti (ČSSD).