Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se přesné účasti druhého kola senátních voleb.

Senátor Jiří Dienstbier byl zvolen ve druhém kole mimořádných senátních voleb v roce 2011 s volební účastí 17,63 %. Obecně se dá konstatovat, že doplňovací volby do Senátu provází nejnižší volební účast ze všech druhů voleb.

Ačkoli je to o 2,63 procentních bodů více, než uvádí předseda Okamura, stále se jedná o velmi nízkou volební účast a vzhledem k obsahové povaze výroku tolerujeme tuto nepřesnost.

Jeho mandát v Senátu ČR je pro období od 26. 3. 2011 do 25. 10. 2014.

Žádný druh voleb v České republice nemá zavedeno kvórum, od nějž by byly dané volby platné.

Zde musíme odkázat na předchozí hodnocení "kauzy zakázek" zadaných Miloslavou Pošvářovou. Tj. na jedné straně stojí prohlášení ŘSD Pavla Kočici. Na druhé straně interpretace Miloslavy Pošvářové. Výrok tedy označujeme jako neověřitelný.

Pro kontext však musíme dodat, že se pravděpodobný nový ministr dopravy Antonín Prachař (ANO) chystá odvolat generálního ředitele Ředitelství silnic a dálnic Pavla Kočicu. "Zároveň plánuje vrátit na ŘSD nedávno odvolanou šéfku úseku kontroly kvality staveb Miloslavu Pošvářovou, jejíž odvolání v polovině ledna bylo podle Prachaře nešťastné a za hranou stávajícího zákoníku práce. Pošvářová také bude pokračovat v započatých soudních sporech, které ŘSD vede s konsorciem firem vedených stavební společností Eurovia CS."

Kauzy související s ŘSD (včetně té poslední) popisuje přehledně web České televize. O své kauze mluvila také Miloslava Pošvářová v pořadu Hyde park ČT24.

Původní velvyslanec v Rusku Petr Kolář ve své funkci skončil k poslednímu lednu 2012. Nový velvyslanec Vladimír Remek byl jmenován cca rok poté – přesně 16. ledna 2014.

Posoudit intenzitu bojů o post nového velvyslance v Rusku by bylo samozřejmě velmi subjektivní. Otázka obsazení sledované funkce byla předmětem napětí mezi rolí prezidenta a ministerstva zahraničních věcí ve věci jmenování velvyslanců. Tento "boj o velvyslance" pak zahrnoval obsazení postů např. na Slovensku, v Rakousku, Izraeli a právě v Rusku.

Náklady na olympiádu jsou skutečně kritizovány ruskými opozičními aktivisty, mezi nejvýraznější patří známý Putinův kritik Alexej Navalnyj, který spustil web mapující náklady na olympiádu a také to, kdo z ní má profitovat. Podle tohoto webu dosáhly náklady na pořádání olympijských her v Soči již 45,8 miliard dolarů, zatímco Vladimir Putin uvádí 6 a půl miliardy, jednu sedminu této částky. Při porovnání jednotlivých nákladů s cenami v zahraničí pak hovoří až o dvojnásobném předražení.

Česká televize pak cituje dalšího Putinova oponenta Borise Němcova, podle kterého se zpronevěřilo až 60 % těchto výdajů.

Korupci kritizoval i člen mezinárodního olympijského výboru Gian Franco Kasper, podle kterého byla rozkradena asi třetina výdajů.

O problémech novinářů pak informovala České televize s odkazem na reportáže mezinárodních organizací Human Rights Watch a CPJ (Komise na ochranu novinářů). HRW také již dříve popsala případy novinářů a aktivistů, kteří se v posledních letech dostali do problémů kvůli kritice přípravy olympiády, kdy poukazovali na korupci či enviromentální aspekty výstavby sportovišť.

Technicky kontrolu kvality potravin na území České republiky skutečně zajišťují místní orgány (viz např. zde), a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro doplnění však můžeme uvést, že zde existuje poměrně vysoká míra zapojení těchto orgánů do právního a institucionálního rámce nastaveného EU.

Provázanost funguje například ve vztahu Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) k zajištění bezpečnosti potravin. Zde se SZPI například podílí na přípravě kontrolních misí z Potravinového a veterinárního úřadu spadající pod SANCO (Generální ředitelství EK pro zdraví a spotřebitele; ang.). Způsob prováděných kontrol je navíc pravidelně auditován (ang.).

SZPI dále spolupracuje s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA; ang.) a podílí se na činnosti Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva koordinovaného prostřednictvím SANCO.

EU taktéž formuluje vlastní politiku zaměřenou na kvalitu potravin, přičemž definuje kategorie (.pdf; ang.) Chráněné označení původu, Chráněné zeměpisné označení nebo Zaručená tradiční specialita. Kontrolní funkce je pak na základě čl. 36 nařízení (.pdf) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin delegována na jednotlivé členské státy, kdy "[...]členské státy určí orgán nebo orgány příslušné k provádění úředních kontrol za účelem ověření toho, zda jsou dodržovány právní požadavky týkající se režimů jakosti zřízených tímto nařízením".

Je pravdou, že Evropská unie a Spojené státy uvažovaly o možnosti selektivních víz pro určité ruské představitele. Ti by nemohli cestovat do EU a USA. Nepodařilo se nám však dohledat, jestli takováto podoba sankcí měla být namířena proti všem členům ruské Dumy, kteří přijali rezoluci o omezené suverenitě Ukrajiny. Výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

O sankcích v podobě zmrazení víz ruským představitelům se mluvilo již před referendem na Krymu. Evropská unie i USA hovořily o pozastavení víz Putinovým blízkým spolupracovníkům a dalším čelním představitelům země – původně se mělo jednat asi o 13 osob. EU navíc připravila seznam dalších 130 osob, kterým by mohl být zakázán vstup do evropských zemí. Na tomto seznamu figurovali další političtí a vojenští představitelé. Nepodařilo se nám však ověřit, zda omezení přístupu do EU a USA mělo být namířeno proti všem členům Dumy, kteří hlasovali o omezení suverenity Ukrajiny.

V reakci na krymské referendum nakonec EU i USA k sankcím v pondělí přistoupily. Uvalily je na 13 ruských představitelů a také na 8 ukrajinských.

Při hodnocení tohoto výroku vycházíme ze zpráv v médiích. Podle těch si ještě v roce 2009 stěžoval europoslanec Richard Falbr na nejednotnost českých europoslanců a dával za příklad slovenské europoslance, kteří se podle něj pravidelně scházejí před štrasburskou schůzí na snídani.

Od té doby však začaly fungovat podobné schůzky i mezi 22 českými europoslanci. Zprávy hovoří o tradičních úterních snídaních, kterých se v posledních letech zúčastnili například ředitelé veřejnoprávních médií, generální ředitelé Českých drah a SŽDC, zástupci Ministerstva dopravy, ministr pro evropské záležitosti nebo zástupci ČEPS a Svazu chemického průmyslu.

Ze zpráv vyplývá, že europoslanci si se svými hosty vyměňovali stanoviska k aktuální agendě, která pak mohli použít při tvorbě legislativy. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů z dílny bývalého ministra Kalouska transformoval celou Finanční správu ČR. Tento zákon nabyl účinnosti k 1. 1. 2013.

Největší změnou v něm obsaženou je rozpuštění dosavadních 199 finančních úřadů k 31. 12. 2012 a jejich nahrazení 14 finančními úřady (finanční úřad s působností na území hlavního města Prahy a 13 finančních úřadů s územní působností v krajích České republiky) a Specializovaným finančním úřadem s působností na celém území České republiky, který vznikl již k 1. 1. 2012.

Nepopulárními opatřeními v oblasti DPH je myšlen nárůst její sazby. Její vývoj je znázorněn v následující tabulce:

Datum platnosti od – doVyšší sazba

Nižší sazba

01. 01. 2010 – 31. 12. 201120%

10%

01. 01. 2012 – 31. 12. 201220%14%

od 1. 1. 201321%15%

Růstu se nevyhnuly ani spotřební daně. Hlavně ty uvalené na tabákové výrobky. Například spotřební daň na jednu cigaretu má vzrůst z 2,10 Kč pro rok 2012 na 2,25 Kč pro rok 2014.

Miloš Zeman má pravdu v tom, že ke změně či přijetí "obyčejných" zákonů není na rozdíl od Ústavy (a ústavních zákonů tvořících ve svém úhrnu ústavní pořádek) třeba kvalifikované většiny Parlamentu.

Nejedná se však o jediný rozdíl mezi těmito dvěma druhy právních předpisů, jak tvrdí prezident republiky. Zákony se od ústavy (a obecně ústavních zákonů) kromě odlišného legislativního procesu liší i v dalších aspektech. Mezi ně patří především rozdílná právní síla „obyčejných“ (podústavních) zákonů a zákonů ústavních. Ústavní zákon tak není pouze předpisem, který se obtížněji přijímá, ale zároveň předpisem vyšší právní síly, je tak prostým zákonům nadřazen. Zákon tak nesmí být v rozporu s ústavním zákonem, jinak by jej Ústavní soud zrušil pro rozpor s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.

Dále mohou být některé legislativní akty přijaty pouze ve formě ústavního zákona, jedná se např. o změnu státních hranic podle čl. 11 Ústavy ČR. Další odlišnost se týká dokonce samotného legislativního procesu a pravomocí prezidenta v něm, jelikož podle čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR má prezident právo vrátit do patnácti dnů od postoupení přijatý zákon, ovšem právě s výjimkou zákona ústavního.

Tento výčet rozdílů mezi prostými a ústavními zákony je jen demonstrativní, nikoliv taxativní. Každopádně však z výše uvedených důvodů považujeme výrok za nepravdivý.

Článek, o kterém se zmiňuje Zdeněk Žák (tištěné Lidové noviny ze dne 23. ledna: "Ministr Žák zpackal tendr na registr aut"), vyčerpávajícím způsobem popisuje, proč redaktoři Lidových novin považují jím vypsaný tendr na registr smluv za "zpackaný" – jejich tvrzení jsou opřená i o externí právní analýzy. Dále jsou v článku explicitně uvedeny důvody, proč se dle jejich názoru dopustil Zdeněk Žák a jeho ministerstvo pochybení.

V článku jsou kritizovány celkem dva tendry Ministerstva dopravy, a to konkrétně na poskytovatele centrálního registru vozidel a na infrastrukturu k dopravně-správním agendám.

Ukažme si několik příkladů, kdy je v článku jasně uvedeno, v čem vidí redaktoři Lidových novin problém:

1) Právní rozbor těchto podmínek (v zadaných tendrech, pozn.Demagog.CZ), který zadaly LN, dospěl k závěru, že porušují zásady zákona o veřejných zakázkách, především diskriminují uchazeče. Některé parametry dokonce všechny uchazeče s výjimkou současných dodavatelů těchto služeb.

2) "LN požádaly právníka, který má zkušenosti s vypisováním veřejných zakázek, aby provedl rozbor obou zadávacích řízení. „Obě řízení výrazně porušují základní zásady zákona o veřejných zakázkách, a sice zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Zadavatel navíc v mnohém porušil své zákonné povinnosti. Předmětná zadávací řízení jsou proto nepřípustná a především nezákonná,“ je přesvědčen právník, který si s ohledem na citlivost zakázky nepřál zveřejnit svou identitu, s tím, že mnohá ustanovení nahrávají současným provozovatelům registru."

3) Bez výhrad nejsou ani hodnoticí kritéria.V zadávací dokumentaci je stanoveno, že čtyřicet procent bodů získá zájemce za nabídnuté člověkodni. Jenže nikde už není definováno, jaký objem práce odpovídá jednomu „člověkodni“ (práce jednoho člověka za pracovní den). V efektivitě firem přitom může být podstatný rozdíl. Ministerstvo nastavenými podmínkami preferuje hlavně hodně lidí. „Nebudou muset umět číst a psát. Hlavně když budou levní,“ říká právník.