V roce 2004 se konaly na Ukrajině v pořadí čtvrté (.pdf, str. 3) prezidentské volby od vyhlášení ukrajinské nezávislosti. Jejich vítěz měl vystřídat prezidenta Leonida Kučmu, který byl v úřadu dvě funkční období, což je ústavní limit na Ukrajině (článek 103 Ústavy Ukrajiny).

Přestože do voleb kandidovalo 26 osobností (.pdf, str. 7), byl už od počátku zřejmý souboj dvou oponentů. Tím prvním byl premiér Viktor Janukovyč, kterého se snažil Leonid Kučma protlačit do úřadu. Jeho protivníkem byl Viktor Juščenko, bývalý premiér a předseda strany „Naše Ukrajina“.

Od počátku voleb byla patrná manipulace a diskriminace. Prvním kolem, které se konalo 31. října, prošli již zmínění kandidáti s těsnými výsledky. Ačkoliv průzkumy veřejného mínění naznačovaly vítězství Viktora Juščenka ve druhém kole (21. listopadu), zvítězil s tříprocentním rozdílem Viktor Janukovyč. Přívrženci Viktora Juščenka po vyhlášení výsledků druhého kola vyrazili do ulic a započaly demonstrace a protesty proti výsledkům voleb (tzv. Oranžová revoluce), které měly mezinárodní podporu.

Nakonec Nejvyšší soud nařídil 3. prosince opakování druhého kola prezidentských voleb, které proběhlo za účasti mezinárodní volební pozorovatelské komise 26. prosince. Dne 28. prosince ústřední volební komise oznámila výsledky opakovaného druhého kola voleb, jehož vítězem se o necelých 8 % hlasů stal Viktor Juščenko.

Ukrajinská ústava z roku 1996 (v té době platná) se o prezidentských volbách zmiňuje v článku č. 103:

„Prezident Ukrajiny je volen tajným hlasováním občany na období pěti let na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.“

„Regulérní volby prezidenta Ukrajiny se budou konat poslední neděli v březnu pátého volebního období úřadu prezidenta Ukrajiny. V případě předčasných voleb prezidenta Ukrajiny se budou konat do devadesáti dnů ode dne ukončení pravomoci.“

„Postup pro konání voleb na prezidenta Ukrajiny musí být stanoven zákonem.“

Volby byly provedeny (.pdf, str. 4) na základě Prezidentského volebního zákona, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2004, a na základě zákona o ústřední volební komisi, který byl přijat v červnu 2004.

Článek 26, odst. 13 Prezidentského volebního zákona stanoví: „Územní volební komise, pokud jde o organizování příprav a průběhu volby prezidenta Ukrajiny, musí zajistit konání opakovaného hlasování podle rozhodnutí ústřední volební komise, dohlížet nad opakovaným hlasováním v prezidentských volbách, stejně jako nad konáním opakovaných voleb dle tohoto zákona“.

Výrok hodnotíme na základě uvedených informací jako zavádějící. Bylo sice uskutečněno "třetí kolo" volby prezidenta, nicméně šlo o opakování druhého kola voleb, což nebylo v rozporu s ústavou z roku 1996 ani s volebním zákonem z dubna 2004. Volební zákon umožňuje opakování hlasování v prezidentských volbách dle rozhodnutí ústřední volební komise, což se v tomto případě stalo.

Ministr Žák ve svém výroku přímo navazuje na předsedu Pirátů. Rozporuje tedy fakt, že vláda měla přiklepnout Microsoftu smlouvu tzv. na věčné časy.

Zmínku o časovém vymezení této nové smlouvy zmiňuje Český rozhlas, který uvádí: ” Vláda v demisi prodlouží smlouvu na počítačové softwary se společností Microsoft. Kritici upozorňují na dlouhodobost nových smluv a množství peněz, o kterých v zakázce rozhoduje vláda bez politického mandátu těsně před koncem svéhopůsobení ve Strakově akademii. Centrální rámcová smlouva na software pro státní správu by se měla podepsat do konce roku. Je prodloužením strategické smlouvy státu s firmou Microsoft z roku 2008. Ta vyprší na konci listopadu a ministerstvo vnitra ji chce prodloužit na další čtyři roky. ”

Toto potvrzuje i vyjádření ministerstva vnitra:" Nová rámcová smlouva byla prodloužena na čtyři roky. Stát si však zatím nic neobjednal ani se k ničemu nezavázal, smlouva nebrání úřadům ve využívání jiných licencí. Nová smlouva o strategické spolupráci pouze dává státním úřadům garantovanou možnost pořizovat licence na produkty společnosti Microsoft s nejnižší možnou cenou, kterou lze v Česku získat. "

Na základě zjištěných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Například v roce 2005 hlasovali koaliční lidovci společně s opoziční ODS ohledně zřízení komise v Unipetrolu. 20. září 2005 navrhla ODS zařadit tento bod do programu poslanecké sněmovny, ale byl zamítnut. ODS hlasovala pro zařazení bodu (52 hlasů) společně s lidovci (17 hlasů) a částí KSČM (21 hlasů).

Dalším příkladem je návrh nového Zákoníku práce, který ČSSD prosadila ve vládě, i přes odpor koaličních lidovců. Třetí čtení a následné hlasování na půdě Poslanecké sněmovny proběhlo 2. února 2006, kdy pro návrh hlasovala vládní ČSSD (65 hlasů) společně s opoziční KSČM (38 hlasů). Proti hlasovala ODS (50 hlasů), KDU-ČSL (10 hlasů) a US-DEU (3 hlasy). V podobném duchu se neslo i hlasování 21. dubna 2006 poté, co návrh zákona vrátil Senát, i hlasování z 23. května 2006 po vetu prezidenta.

Miloš Zeman je autorem knih:

1. Zpověď informovaného optimisty (2012): Jedná se o rozhovor s Petrem Žantovským, nedá se tedy říct, že by knihu napsal.
2. Vzestup a pád české sociální demokracie (2006): V této knize Miloš Zeman rozebírá politickou scénu, která má za sebou šestnáct let svobody. Kniha je rozdělena na tři části: Vzestup, Pád a Jak z toho ven. Jedna z kapitol se dokonce jmenuje Vize.
3. Jak jsem se mýlil v politice (2005): Tato kniha je rozdělena na části: LÉTA učňovská, LÉTA tovaryšská a LÉTA mistrovská. Miloš Zeman ve své knize vzpomíná na svůj život od dětství až po penzi. Hlavní část vzpomínek je věnována jeho politické kariéře.
4. Varovná prognostika: Kniha, která v roce 1991 nevyšla (1998): Metodologická studie. Obecné pasáže, ale i konkrétní varování před možnými negativními důsledky některých chybných transformačních kroků. Vyústěním práce je doporučení změny hospodářské politiky státu.
5. Naše posttotalitní krize a její možná východiska (1991): Autor analyzuje do jisté míry paradoxní situaci naší společnosti a předkládá varianty ekonomické transformace.
6. Modelové a kvantifikační aspekty prognostické činnosti (1991).

Význam slova vize je podle slovníku cizích slov: vidina, zjevení, představa, vidění do budoucnosti. Miloš Zeman ve třech svých knihách (Naše posttotalitní krize a její možná východiska, Varovná prognostika: Kniha, která v roce 1991 nevyšla, a Vzestup a pád české sociální demokracie) píše o společenských vizích, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Všechny Ivanem Langrem vymezené oblasti působnosti Ministerstva vnitra se shodují s informacemi uvedenými na webových stránkách zmíněného úřadu.

O zmiňované civilní rozvědce a státním podniku Česká pošta uvádíme informace zde:

• Ministerstvo vnitra má pod svoji gescí také státní podnik Česká pošta, je jeho zakladatelem a spravuje tento podnik na základě příslušného zákona.

• Úřad pro zahraniční styky a informace - tedy civilní rozvědka - spadá pak pod rozpočet Ministerstva vnitra a je vázán zvláštními řídícími akty ministra vnitra a vnitřními předpisy (dále pak například usneseními vlády).

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Moderátorka Veronika Sedláčková měla patrně na mysli rozhovor Karla Schwarzenberga pro Aktuálně.cz. Na otázku, jestli si dovede představit, že by vedl TOP 09 do voleb ještě za čtyři roky, odpověděl:

„Připraven jsem, toho času nemám problémy se zdravím, ale můžu si představit, že už rok předtím bych to předával. Bude mi přes osmdesát - a já se necítím jako Adenauer."

Doplňujeme ještě, že existuje rozhovor, kde exministr Schwarzenberg vyjadřuje předpoklad, že dokončí volební období a do voleb v roce 2014 stranu TOP 09 již vést nebude. Vzhledem k výrazným změnám ve společnosti tento článek ale považujeme za již překonaný, diskutované volby v roce 2014 se (snad) konat nebudou. Pokud tedy moderátorka mluví o "příštích parlamentních volbách," předpokládáme volby 2017. Navíc, se dá říct, že přidání podmínky o zdravotním stavu/věku předchozí "předpoklad" nepotvrzuje, ale doplňuje.

Analyzovali jsme senátní hlasování o návrzích zákonů, které znamenaly škrty pro důchodce či postižené a na jejich základě hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Senátor Miloš Vystrčil je senátorem od října 2010. Za tu dobu proběhlo několik hlasování, které sice důchodcům ani postiženým přímo "nesebrala" žádné peníze, ale vedla ke snížení jejich příjmů a nepřímo pak ke snížení životní úrovně.

Miloš Vystrčil například podpořil v prosinci 2012 tzv. daňový balíček, který mimo jiné novelizuje zákon o dani z příjmů a ruší slevy na dani pro pracující důchodce (bod 5, §35ba).

Podpořil i návrh novely zákona o důchodovém pojištění, která dočasně omezuje tempo valorizace penzí na třetinu inflace (namísto celé míry inflace, bod 3, §67).

Ministerstvo financí figuruje v procesu nakládání s dotacemi jako platební a certifikační orgán a jako auditní orgán. O výběru projektů tedy skutečně nerozhoduje. Ministerstvo financí ze své pozice certifikuje a uvolňuje prostředky pro jednotlivé projekty a jako auditní orgán provádí kontrolu hospodárnosti celého systému. Kontrolu provádí také NKÚ, který vydává každoročně tzv. EU Report, zprávu o finančním řízení prostředků EU v ČR.

O postupech při případném pochybení pak rozhoduje Výbor pro koordinaci fondů (COCOF). Ten vydává pokyny určující výši opravy dle závažnosti pochybení. Regionální rada pak může vyměřené penále za podmínek stanovených v odst. 12, § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, prominout, viz například usnesení č. 17–21 výboru Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod. Členové výboru jsou podle § 16d zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, volení členové zastupitelstva krajů, které tvoří daný region. Na jejich výběr tedy také nemá Ministerstvo financí vliv.

Výše uvedené informace potvrzují slova Andreje Babiše a jeho výrok je tak pravdivý.

Vzhledem ke komplexnosti výroku jsme ho nuceni hodnotit jako neověřitelný.

Hlasování v Evropském parlamentu probíhá jmenovitě pouze na návrh politické skupiny v EP nebo skupiny 40 poslanců (Jednací řád EP, čl. 167, ods.1). U mnoha hlasování tak ani není možné ověřit, kdo jak hlasoval. Také je nad naše síly hledat v rozsáhlé agendě EP blíže nespecifikované deklaratorní návrhy. Agendy jednotlivých zasedání naleznete na stránkách Evropského parlamentu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Z veřejně dostupných zdrojů jsme nebyli schopni výrok zatím ověřit. Národní centrum kybernetické bezpečnosti vzniklo usnesením vlády 19. října 2011. Pracoviště se nachází v Brně v bývalém objektu Univerzity Obrany. Funkční by mělo být provizorně od ledna 2014 a plně od roku 2015.

S žádostí o informace o aktuálním stavu centra jsme se obrátili na informační oddělení NCKB. Jakmile získáme doplňkové informace k hodnocení výroku se znovu vrátíme.