Výrok hodnotíme jako pravdivý. Občané amerického státu Kalifornia si opravdu 7. října 2003 poprvé v historii vyzkoušeli zákon o odvolání guvernéra, kterým byl Gray Davis. Český rozhlas uvedl: " Odvolávací volby jsou reakcí Kaliforňanů na podle mnohých zhoubnou ekonomickou politiku guvernéra za Demokratickou stranu Graye Davise. Opozice jej obvinila, že dovedl stát na pokraj bankrotu. "

Hlavním důvodem pro předčasné ukončení druhého funkčního období Davise byla neschopnost vyvést stát Kalifornie z energetické krize a zabránit hluboce deficitnímu rozpočtu, jak dokládají česká i zahraniční média.

Podle serveru iDNES.cz americký herec Arnold Schwarzenegger získal hlasy téměř poloviny voličů, kdežto druhý nejsilnější kandidát viceguvernér Cruz Bustamante získal přes 32 %. Pro odchod exguvernéra Davise hlasovalo zhruba 55 % z 10 miliónů Kaliforňanů.

Návrh zákona o tzv. registru smluv (Sněmovní tisk č. 740) předložila sněmovně skupina poslanců 28. června 2012, zástupcem navrhovatele byl Jan Farský. K návrhu se nejprve vyjádřila vláda, která uvedla několik připomínek (.pdf, dostupné ke stažení zde). Především vyzvala k širší odborné diskuzi, neboť se dle jejího vyjádření mělo jednat o výrazný zásah do celého systému smluvního práva. Mezi další vládní připomínky patřilo nejednoznačné vymezení smluv, které by měly být zveřejňovány a problémy s některými odůvodněními.

Návrh zákona byl poté Organizačním výborem doporučen k projednání Ústavně právnímu výboru. Při 1. čtení tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně, které proběhlo na schůzi 9. listopadu 2012, byl návrh přikázán k projednání výborům.

Návrh zákona projednávali Ústavně právní výbor (čtyřikrát) a Výbor pro pro veřejnou správu a regionální rozvoj (jednou). Ve všech případech bylo projednávání návrhu zákona přerušeno, přičemž se nám nepodařilo přesně dohledat, proč tomu tak v některých případech bylo. Po jednání 27. února 2013 požádal Ústavně právní výbor o stanovisko k návrhu Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf, dostupné ke stažení zde). Po jednání 29. května 2013 bylo přerušení odůvodněno potřebou informací, které měli dodat navrhovatelé zákona ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a které by se týkaly odhadu rozpočtových dopadů na města, obce i kraje. Navrhovatelé byli také vyzvání, aby ve spolupráci s Ministerstvem financí navrhli kompenzační mechanismus pro samosprávy vedoucí k eliminaci dodatečných rozpočtových nákladů plynoucích z uzákonění povinného registru smluv (.pdf, dostupné ke stažení zde).

Mezi největší kritiky tohoto návrhu patřila ODS. Dle České televize straně například vadilo ustanovení, které by rušilo smlouvy, které nebudou v registru zveřejněny do tří měsíců od jejich uzavření. ODS měla také výhrady k tomu, že by se vedle smluv měly zveřejňovat i faktury, neboť by to daný systém zahlcovalo. Česká televize 30. května 2013 informovala o již pátém přerušení projednávání daného návrhu zákona. Poslanci za ODS, ČSSD a KSČM se tehdy měli vyjádřit, že je dále nutné analyzovat možný dopad této normy. Projednávání tohoto sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období, což znamená, že návrh zákona putoval legislativním procesem přes rok bez žádného výsledku.

Petr Fiala se takto vyjádřil v rozhovoru pro server Česká pozice 16. ledna 2014.

Výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

CDU byla součástí vládní koalice od roku 2005, 2009 a rovněž také od roku 2013. Ve volbách v roce 2013 nicméně získala jen 37,2% hlasů. Přes 40% získal blok CDU/CSU, tedy strany CDU a CSU dohromady, které vystupují na federální úrovni společně. Nicméně obě tyto strany mají společný program a bývají často zahraničím vnímány jako jedna strana. V tomto výroku tedy dochází k mírnému zjednodušení a pojmem CDU se myslí obě strany dohromady.

Od roku 2005 zastává funkci kancléřky Angela Merkelová, která po osmiletém funkčním období získala od voličů skutečně silný mandát.

Pravdou také je, že strana nevládla sama, neboť od roku 2005 hovoříme o tzv. velké koalici tvořené stranami CDU, CSU a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa). Od roku 2009 byla u moci také koaliční vláda (tzv. černo-žlutá) stran CDU, CSU a FDP (Svobodná demokratická strana). Od roku 2013 hovoříme opět o velké koalici ve složení CDU, CSU a SPD. Rovněž tedy platí, že strana tíhla ke kompromisům. Umění kompromisu je dle deníku.cz také jednou z vlastností Angely Merkelové.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Moderátorka Veronika Sedláčková měla patrně na mysli rozhovor Karla Schwarzenberga pro Aktuálně.cz. Na otázku, jestli si dovede představit, že by vedl TOP 09 do voleb ještě za čtyři roky, odpověděl:

„Připraven jsem, toho času nemám problémy se zdravím, ale můžu si představit, že už rok předtím bych to předával. Bude mi přes osmdesát - a já se necítím jako Adenauer."

Doplňujeme ještě, že existuje rozhovor, kde exministr Schwarzenberg vyjadřuje předpoklad, že dokončí volební období a do voleb v roce 2014 stranu TOP 09 již vést nebude. Vzhledem k výrazným změnám ve společnosti tento článek ale považujeme za již překonaný, diskutované volby v roce 2014 se (snad) konat nebudou. Pokud tedy moderátorka mluví o "příštích parlamentních volbách," předpokládáme volby 2017. Navíc, se dá říct, že přidání podmínky o zdravotním stavu/věku předchozí "předpoklad" nepotvrzuje, ale doplňuje.

Ministerstvo financí figuruje v procesu nakládání s dotacemi jako platební a certifikační orgán a jako auditní orgán. O výběru projektů tedy skutečně nerozhoduje. Ministerstvo financí ze své pozice certifikuje a uvolňuje prostředky pro jednotlivé projekty a jako auditní orgán provádí kontrolu hospodárnosti celého systému. Kontrolu provádí také NKÚ, který vydává každoročně tzv. EU Report, zprávu o finančním řízení prostředků EU v ČR.

O postupech při případném pochybení pak rozhoduje Výbor pro koordinaci fondů (COCOF). Ten vydává pokyny určující výši opravy dle závažnosti pochybení. Regionální rada pak může vyměřené penále za podmínek stanovených v odst. 12, § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, prominout, viz například usnesení č. 17–21 výboru Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod. Členové výboru jsou podle § 16d zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, volení členové zastupitelstva krajů, které tvoří daný region. Na jejich výběr tedy také nemá Ministerstvo financí vliv.

Výše uvedené informace potvrzují slova Andreje Babiše a jeho výrok je tak pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se přesné účasti druhého kola senátních voleb.

Senátor Jiří Dienstbier byl zvolen ve druhém kole mimořádných senátních voleb v roce 2011 s volební účastí 17,63 %. Obecně se dá konstatovat, že doplňovací volby do Senátu provází nejnižší volební účast ze všech druhů voleb.

Ačkoli je to o 2,63 procentních bodů více, než uvádí předseda Okamura, stále se jedná o velmi nízkou volební účast a vzhledem k obsahové povaze výroku tolerujeme tuto nepřesnost.

Jeho mandát v Senátu ČR je pro období od 26. 3. 2011 do 25. 10. 2014.

Žádný druh voleb v České republice nemá zavedeno kvórum, od nějž by byly dané volby platné.

Ukrajinský historik Serhy Yekelchyk (Ukraine: Birth of a Modern Nation. New York: Oxford University Press, 2007, 147) shrnuje poválečné teritoriální změny hranic Ukrajinské sovětské socialistické republiky tak, že na základě jednání v Jaltě v únoru 1945 byly v rámci změn hranic Polska k Ukrajině přičleněny oblasti východní Haliče, západní Volyně a část Polesí.

SSSR dále získal severní část Bukoviny původně patřící Rumunsku a původně československou Podkarpatskou Rus. Autor dochází k závěru, že to bylo vůbec poprvé v moderní historii, kdy jednotlivá území obývaná etnickými Ukrajinci byla zahrnuta do jednotného státního útvaru.

Poloostrov Krym byl k Ukrajině připojen v roce 1954. Mezi roky 1919 a 1945 měl Krym status autonomní republiky v rámci Ruské sovětské federativní socialistické republiky, přičemž později došlo k jeho překlasifikování na "autonomní oblast". Jeden z historických výkladů dokonce skutečně interpretuje připojení Krymu k Ukrajině jako "dar" Nikity Chruščova (Taras Kuzio, Ukraine: State and Nation Building London: Routledge, 1998, 106-107).

Z našich poznatků vyplývá, že argumentace obsažená ve výroku koresponduje s výkladem historiků zabývajících se vznikem a vývojem Ukrajiny, a proto jej hodnotíme jako pravdivý.

Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je zakotvena v Ústavě země. Z jejího znění uvedeného na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů (platí do 31.12. 2017) vyplývá, že základní sazba daně je 8 % (bod 3 pod čarou), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3 pod čarou; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2 pod čarou; pro turistické a ubytovací služby).

DHP v Japonsku je skutečně na výši 5 %. V současná vláda však deklaruje jeho navýšení. Více údajů lze nalézt na stránkách National Tax Agency.

I přes mírnou nepřesnost 0,2 % v případě výše DPH ve Švýcarském případě, označujeme výrok jako pravdivý.

Výrok Jana Mládka označujeme na základě znění memoranda o bezpečnostních zárukách z roku 1994 za pravdivý.

5. prosince 1994 v Budapešti podepsali představitelé Ukrajiny, Ruské federace, Spojených států a Velké Británie memorandum (.pdf, str. 8) o bezpečnostních zárukách. V tomto memorandu se, ve spojení s Ukrajinou a jejímu připojení ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968, zaručily tyto státy v šesti článcích k respektování nezávislosti a suverenity Ukrajiny a jejích existujících hranic. Slíbily se také zdržet použití nebo hrozby síly proti její územní celistvosti nebo politické nezávislosti. Tyto bezpečnostní záruky byly poskytnuty Ukrajině při příležitosti jejího závazku eliminovat ze svého území všechny jaderné zbraně (do Ruské federace) a přistoupení k NPT jako stát nedisponující jadernými zbraněmi.

Na základě slov Davida Ratha z jeho projevu v Poslanecké sněmovně hodnotíme tento výrok jako pravdivý. David Rath, obžalovaný z korupce, za svou kauzou viděl politickou zvůli, která měla pocházet mimo jiné z vazeb Jana Kubiceho a Jiřího Pospíšila na osoby přímo spojené s vyšetřováním Davida Ratha.

David Rath byl spolu s dalšími deseti lidmi obžalován 4. dubna 2013 v souvislosti se středočeskou korupční kauzou.

Již ve svém projevu v Poslanecké sněmovně 7. září 2012 tvrdil, že je "vězněm této vlády" a přidal několik příkladů, kdy za obviněním z hospodářské činnosti stál politický motiv.

Nestandardní postup policie připisoval na vrub plukovníka Kubiceho. Kritika policejního postupu se týkala např. zveřejňování informací účelově před volbami nebo Kubicemu podřízených policistů.

Stejně tak upozorňoval na nestandardní jednání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce Stříže, kterého si podle Davida Ratha spolu s dalšími dosadil bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Spojencem pana Stříže měla být i tehdejší poradkyně Jiřího Pospíšila Lenka Bradáčová, s ní zase v blízkém vztahu protikorupční detektiv Vincenc, který dostal kauzu na starost.

Vazby mezi Janem Kubicem a účastníky vyšetřování David Rath v projevu nazval "mafiánskou chobotnicí". Výraz "mafie" v souvislosti s Jiřím Pospíšilem nepoužil, ale popis vazeb mezi lidmi spojenými s vyšetřováním má obdobný význam.