Na základě faktu, že se Miloš Zeman skutečně setkal se všemi kandidáty na ministerské posty, a článku 64, bodu 2 Ústavy České republiky ve znění: " Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti," hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tento výrok Václava Klause pochází z článku serveru iDNES.cz publikovaného 27. ledna 2014.

Je pravdou, že se Václav Klaus dlouhou dobu věnoval basketbalu. Jeho sportovní kariérou se zabývala například Česká televize, jako o sportovci o něm hovoří například BBC. S basketbalovým týmem Slovan Orbis se podíval například do Belgie.

Jako kapitán týmu se Václav Klaus těšil čestnému místu uprostřed

Vedle toho prezident Zeman rozhodně není vyhlášeným sportovcem. Tvrzení, že nestrávil ani jednu minutu svého života sportem, je ovšem příliš silné. Sám deklaruje svou zálibu v šachu a turistice. V r. 2009 např. podniknul výlet po Šumavě. Je také veřejně dobře známo, že se často a rád plaví na svém osobním člunu doma na Vysočině. Miloš Zeman pravděpodobně také musel v mládí absolvovat hodiny tělocviku, avšak tuto informaci se nám nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Z těchto důvodů musíme výrok Václava Klause hodnotit jako nepravdivý.

Foto: iDNES, Lidovky

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zeman na tiskové konferenci připomněl aféru s rychlostudenty na plzeňských právech a uvedl ji jako výtku ke vzdělání jednoho z kandidátů na ministry, který titul získal během devíti měsíců. Pravdivá je také část výroku o Heleně Válkové, která byla mezi prvními, kdo poměry na plzeňské Právnické fakultě kritizovali.

Miloš Zeman na své tiskové konferenci 10. ledna uvedl několik výtek k navrženým kandidátům na ministry ve formující se vládě. Vzdělání jednotlivých uchazečů se týkala druhá výtka. Zeman zapochyboval, zda kvalifikační předpoklady adepta, který svůj titul získal během devíti měsíců na plzeňské Právnické fakultě, jsou na post jakéhokoliv ministra dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti.

K Heleně Válkové, kandidátce na ministryni spravedlnosti, se Zeman dostal při dotazech od novinářů. Jeden z dotazů zněl, zda by Zeman doporučil, aby na některých ministerstvech byli ponecháni ministři Rusnokovy vlády, například na postech náměstků. Na to Zeman odpověděl, že ministři Rusnokovi vlády skutečně kompetentní byli a že ti, kteří se ve vládě osvědčili, by v rolích náměstků jistě byli užiteční. Přitom však také pochválil některé z kandidátů budoucí Sobotkovy vlády, konkrétně adepta na post ministra dopravy, Antonína Prachaře a také Helenu Válkovou, neboť byla mezi prvními, kdo upozornili na poměry na plzeňských právech.

Helena Válková, v té době vedoucí katedry trestního práva, skutečně patřila k těm, kdo začali kritizovat vedení fakulty a celkově podivné poměry na plzeňských právech. Reakcí na to bylo její odvolání z funkce. Toto opatření bylo nakonec jen přechodné, Válková však fakultu definitivně opustila v roce 2011.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Vymáhání národního práva je zcela v kompetenci národních justicí, které v tomto mají naprostou autonomii. Míru supranacionalizace v rámci politiky Justice a vnitro shrnuje článek na serveru Euroskop, kde o vymáhání práva není žádná zmínka.

Pokud bychom však mluvili o vymahatelnosti evropského práva, nebyla by pravda, že instituce Evropské unie s ní nemají nic společného.

Evropské právo je ve většině případů začleněno do národního právního řádu, nad jehož dodržováním bdí národní justice. Subjekty evropského práva jsou však i jednotlivé členské státy, které pokud platné evropské předpisy nedodržují, mohou být žalovány u Soudního dvora EU.

Soudní dvůr se také angažuje v aplikování evropského práva národními soudy v rámci procesu tzv. předběžné otázky – národní soudy mohou vznést otázku spojenou s výkladem evropského práva ve spojení s konkrétním případem, Soudní dvůr EU pak rozhoduje o aplikační praxi evropského práva, a tím pádem pomáhá nastavovat i meze, v rámci kterých je evropské právo vymáháno.

Vymahatelnost práva obecně je skutečně ve výlučné kompetenci národních států, u práva evropského se sice mohou najít příklady, kdy instituce EU mají určitou roli, Jan Zahradil však mluví o vymahatelnosti práva v rámci národních států. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Zastupitelský úřad v Lucemburku by se měl skutečně nově opět otevřít nyní v únoru 2014. Velvyslanectví České republiky v Lucemburku fungovalo již dříve do 31. prosince 2012 a jako velvyslanec zde působil Ing. Vít Korselt. V období neexistence českého velvyslanectví v Lucemburku byl akreditován pro výkon záležitostí spojených s Lucemburskem český velvyslanec v Bruselu.

Vzhledem k programům ANO i ČSSD a jednání mezi nimi hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak hnutí ANO, tak i ČSSD měla ve svých volebních programech návrat k plné valorizaci důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd.

Pro období 2013 až 2015 bylo schváleno opatření, podle kterého se valorizace omezila pouze na jednu třetinu přírůstku v indexu spotřebitelských cen.

Již před volbami byly náklady na plnou valorizaci odhadovány na 8 miliard korun. Tuto částku potvrdil při vládních vyjednávání i místopředseda ČSSD Chovanec.

K žádné explicitní dohodě o zvýšení valorizace zatím nedošlo, přesto však místopředseda Chovanec poukazuje vzhledem k předvolebním programům stran, že cíl valorizace je pro obě strany společný. Se shodou na zvýšení valorizace důchodů počítá právě předseda ČSSD Sobotka, ovšem rozkoly panují v otázce financování tohoto zvýšení:

"Zmrazení daní mi nedává moc smysl, když není jasné, z jakých zdrojů pokryjeme budoucí výdaje státního rozpočtu, ať už jde o stabilizaci zdravotnictví, či valorizaci penzí.“

Ve stejném pořadu pak Babiš potvrdil úmysl svého hnutí valorizace penzí dosáhnout také, kdy konkrétně řekl: "No, my hlavně potřebujeme peníze na důchody, abychom skutečně důchodcům jako valorizovali ty důchody."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle dostupných zdrojů byly v minulosti zrušené ambasády nabídnuty k prodeji.

V lednu 2011 byl uzavřen generální konzulát v indické Bombaji a ambasády v Keni, Kongu, Jemenu, Kostarice a Venezuele. Podle serveru aktuálně.cz byly tyto i další budovy MVZ po neúspěšných pokusech o pronájem určeny k prodeji. "Po letech, kdy ministerstvo majetek drželo, si nechalo udělat analýzu a ukázalo se, že to stojí obrovské peníze," uvedl bývalý mluvčí Ministerstva zahraničí Vít Kolář.

Movitý i nemovitý majetek, který Ministerstvo zahraničních věcí v současnosti nabízí k prodeji, je k dispozici na jeho stránkách.

Ve věci stíhání policejního prezidenta Lessyho rozhodoval v květnu Obvodní soud pro Prahu 7, ten zprostil Petra Lessyho obžaloby.

Odvolací Městský soud v Praze, o kterém mluví Ivan Langer, však v říjnu konstatoval, že dle zásady ne bis in diem, tedy ne dvakrát o tomtéž, již v této věci potrestal policejního prezidenta ministr vnitra v kázeňském řízení a celé trestní stíhání tedy bylo nezákonné, svým rozhodnutím tedy zrušil i původní osvobozující rozsudek obvodního soudu.

Výňatky z odůvodnění rozsudku zveřejnil server ihned.cz. Z nich vyplývá, že ministr Kubice se o potrestání policejního prezidenta Petra Lessyho pokoušel nejdříve v kázeňském řízení (strana 9), které bylo nařízeno po tom, co se měl Petr Lessy dopustit zneužití pravomocí a pomluvy. Kázeňské řízení ale bylo zastaveno, protože vinu se nepodařilo prokázat (strana 10).

Později Jan Kubice pověřil GIBS prověřením těchto činů a na základě výsledků šetření inspekce odvolal Petra Lessyho z funkce policejního prezidenta (strana 11) a plukovník Lessy byl tedy za uvedené činy potrestán (strana 20). Jak konstatoval městský soud, “(...) zejména rozhodnutím o skončení služebního poměru, resp. ve věcech služebního poměru, které má jinak obdobné náležitosti a atributy jako rozhodnutí ve věcech kázeňského řízení, byl obžalovaný svým způsobem zjevně bezprostředně postižen přinejmenším ve svých důsledcích a dopadech /osobních, personálních, finančních/ obdobným způsobem, jakoby mu byl např. v trestním řízení uložen trest zákazu činnosti, případně trest ztráty vojenské hodnosti či s ohledem na vedlejší dopady zejména rozhodnutí ve věcech služebních právě tohoto druhu, respektive vzhledem k použití právě těch zákonných ustanovaní v tomto rozhodnutí citovaných, případně i trest penězitý.”

Soud se tedy samotnou skutkovou podstatou vůbec nezabýval, konstatoval pouze, že Petra Lessyho již potrestal ministr Kubice a soud tedy v této věci rozhodovat vůbec neměl.

Česká republika se stala členským státem Evropské unie 1. května 2004. Jedním z hlavních prvků společného vnitřního trhu EU je princip volného pohybu zboží.

Ustanovení o volném pohybu zboží upravují (.pdf, str.3) články 34–36 Smlouvy o fungování Evropské Unie.