Kriminalita v ČR skutečně neroste, s výjimkou roku 2011 se počet zjištěných trestných činů dokonce snižuje. Neplatí tedy, jak tvrdí Jiří Pospíšil, že by byla stále stejná a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj kriminality za posledních šest let vypadá následovně:

2008

343 799

2009 332 829

2010 313 387

2011 317 177

2012 304 528

2013277 399*

Údaje pro rok 2013 (.xls) jsou zatím dostupné jen do října 2013 včetně.

Není pravdou, že všechny ropovody a plynovody směřující z oblastí Ruska vedou přes Ukrajinu. Od roku 2011 je spuštěn plynovod Nord Stream, který vede po dně Baltského moře a spojuje Rusko a Německo. Na tento plynovod je pomocí plynovodu Gazela napojena i Česká republika.

Mimo zmíněný Nord Stream vede také infrastruktura přes území Běloruska. Celá mapa včetně dalších informací je dohledatelná v statistickém reportu organizace Eurogas (.pdf - mapa na str. 11) za rok 2013.

Ropovod Družba, který je hlavním ropovodem z Ruska do Evropy, se dělí na dvě hlavní větve sever a jih, kdy severní část ropovodu jde přes Bělorusko dál do Polska a Německa, což zobrazuje i přiložená mapa.

Na základě dohledaných informací o plynovodech i ropovodech z Ruska je výrok hodnocen jako nepravdivý. Je evidentní, že ne všechny součásti této infrastruktury vedou přes území Ukrajiny.

Okamurou popisovaná kauza se týká nákupu letounů CASA v hodnotě 3,6 miliardy korun. Nákup schválila vláda Mirka Topolánka, která byla v té době v demisi. Podle protikorupční policie byla způsobena škoda ve výši 658 milionů a rozhodla se stíhat tehdejší ministryni obrany Vlastu Parkanovou.

Tomio Okamura zde naznačuje, že nikdo za kauzu nemá zodpovědnost. To však není úplně pravda, protože případ stále není uzavřen a stíhání exministryně obrany Parkanové pokračuje. Stále tedy probíhá práce orgánů činných v trestním řízení a nelze tedy říci, že se svým způsobem nic neděje.

Jan Zahradil se při hlasování o Lisabonské smlouvě v Evropském parlamentu hlasování zdržel (.pdf, s 76).

Petr Fiala se takto vyjádřil v rozhovoru pro server Česká pozice 16. ledna 2014.

Výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

CDU byla součástí vládní koalice od roku 2005, 2009 a rovněž také od roku 2013. Ve volbách v roce 2013 nicméně získala jen 37,2% hlasů. Přes 40% získal blok CDU/CSU, tedy strany CDU a CSU dohromady, které vystupují na federální úrovni společně. Nicméně obě tyto strany mají společný program a bývají často zahraničím vnímány jako jedna strana. V tomto výroku tedy dochází k mírnému zjednodušení a pojmem CDU se myslí obě strany dohromady.

Od roku 2005 zastává funkci kancléřky Angela Merkelová, která po osmiletém funkčním období získala od voličů skutečně silný mandát.

Pravdou také je, že strana nevládla sama, neboť od roku 2005 hovoříme o tzv. velké koalici tvořené stranami CDU, CSU a SPD (Sociálnědemokratická strana Německa). Od roku 2009 byla u moci také koaliční vláda (tzv. černo-žlutá) stran CDU, CSU a FDP (Svobodná demokratická strana). Od roku 2013 hovoříme opět o velké koalici ve složení CDU, CSU a SPD. Rovněž tedy platí, že strana tíhla ke kompromisům. Umění kompromisu je dle deníku.cz také jednou z vlastností Angely Merkelové.

Lisabonská smlouva stanoví, že od 1. listopadu 2014 by měl počet komisařů odpovídat 2/3 počtu členských států. Evropská rada však na summitu, který se konal 22. května roku 2013, rozhodla, že bude platit dosavadní pravidlo 1 stát = 1 komisař. K přijetí tohoto závazku bylo potřeba jednomyslné rozhodnutí, tedy souhlas každého členského státu. Všechny členské státy včetně České republiky hlasovaly tedy ve prospěch tohoto pravidla.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman naznačuje, že záměr o uvažovaném připojení k NAFTA je čistě vnitřní otázka, nicméně reálně tak bylo uvažováno v rámci Evropské unie.

Návrh na připojení zemí Evropské unie k Severoatlantické zóně volného obchodu (NAFTA) byl projednán ve dnech 25. – 26. listopadu 1995 v Karlových Varech na mezinárodní konferenci Nové atlantické iniciativy. K NAFTA se měla připojit Evropská unie rozšířená o země střední Evropy.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k NAFTA měla připojit pouze Česká republika individuálně. Návrh, aby se Česká republika inspirovala Singapurem, již není tak snadné zhodnotit.

Česká republika dlouhodobě vkládá úsilí do vybudování především obchodních vztahů se Singapurem (viz program agentury CzechInvest CzechAccelerator 2011–2014), který je opakovaně hodnocen jako nejpříznivější pro podnikání na světě (Doing Business 2014 report, str. 3 – . pdf).

V tomto ohledu bývá Singapur označován jako vzor pro jiné země, které chtějí podpořit ve vlastním prostředí podnikání; s nadsázkou o tom hovoří např. Jan Švejnar na svém webu, Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti státní návštěvy Singapuru 3. 10. 2006 výslovně označil Singapur za příklad “ dynamického a úspěšného hospodářského rozvoje, jako země figurující na špičce indexu ekonomické svobody, jako příklad úspěšnosti reforem, které vytvářejí prostor pro podnikatelskou iniciativu, jako stát, kde platí jasná pravidla a kde nekvete korupce ”. V obou případech se jedná o informace vytržené z kontextu, které skutečnost spíše zkreslují než osvětlují, a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Původní audit u Majetkové komise D47, kterou vedla odvolaná ředitelka Miloslava Pošvářová a jejž nařídil šéf Ředitelství silnic a dálnic Pavel Kočica, vyčíslil zadání zakázek na právní služby a expertízy k vrtům na zhruba 300 miliónů korun.

Tomu se však Pošvářová brání. V rozhovoru pro server Ihned.cz tvrdí, že: "Je to jen snaha poškodit moji pověst. Já mám svědomí čisté, postupovala jsem přesně podle zákona. Všechny služby, které jsem objednala, jsou v pořádku. Šlo o mimořádné prohlídky mostů, vrty a zkoušky vrtů, znalecké posudky. Navíc ty právní služby, to je kapitola sama pro sebe. Objednával je totiž generální ředitel a pak mě nutil podepsat faktury za zhruba 120 milionů korun. Odmítla jsem to. A jestli mě do toho chce namáčet takhle zpětně, tak se pohybuje na tenkém ledě. Zadat zakázku jsem mohla jen do 250 tisíc korun. A to byly jen koordinace činností a podobné věci, které se do limitu vešly".

Server novinky.cz v souvislosti s kauzou uvádí: "Podle Pošvářové jde ale jen malá část nákladů z komise D47 na vrub jí objednaných služeb. Jde především o zakázky na expertízy k vrtům, ty vyšly na zhruba 20 miliónů korun. Podstatně větší část z uvedených nákladů šla na právní služby a soudní poplatky. Ty ale podle odvolané ředitelky podepisoval přímo generální ředitel Kočica".

Naopak "na svém" trvá šéf ŘSD Kočica. Server idnes.cz konstatuje: "ŘSD ve středu navíc přišlo s kritikou jejího působení, především ve výdajích za celou kauzu D47. Podle Kočici stál spor už kolem tři sta milionů korun, upozornil například na zakázky úseku kontroly kvality pro advokátní kancelář Hany Marvanové, s kterou Pošvářová spolupracuje."

S ohledem na výše uvedené a taktéž nedostatek dalších zdrojů (dokumentace sledovaných veřejných zakázek či např. závěrečná zpráva zmiňovaného auditu nejsou veřejně dostupné) označujeme výrok jako neověřitelný.

Podle aktuálních údajů Světového ekonomického fóra, konkrétně Indexu globální konkurenceschopnosti pro roky 2013–2014 (.pdf), který sleduje celkem 148 zemí, se Skandinávské země (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) umístily na třetím (Finsko), šestém (Švédsko), jedenáctém (Norsko) a patnáctém (Dánsko) místě.

Tzv. Index lidského rozvoje (tzv. Human Development Index) zohledňuje tři proměnné – naděje dožití v daném státě, úroveň vzdělání a příjem. Jeho součástí tedy není Zemanem zmiňovaná “míra kriminality, míra ochrany životního prostředí”.

Podle nejnovějších údajů sledovaného indexu (statistika Organizace spojených národů) se sledované skandinávské země umístily na prvním (Norsko), sedmém (Švédsko), patnáctém (Dánsko) a dvacátém prvním (Finsko) místě.

Je možné konstatovat, že se skandinávské země umísťují na předních příčkách obou sledovaných indikátorů. Human Development Index však zahrnuje jiné, než Zemanem zmiňované proměnné. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Miloslav Ransdorf hovoří pravděpodobně o maximálních limitech těžkých kovů povolených v pitné vodě.

Těžké kovy (.pdf) jsou obecně ty kovy, které mají hustotu vyšší než 5g/cm3. Mezi těžké kovy patří například arsen, kadmium, rtuť, měď, beryllium či chrom.

Níže uvedená tabulka vychází z vyhlášek z roku 2000 a z roku 2004, kdy se již v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice – .pdf – Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu) stanovily hygienické požadavky na pitnou vodu.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z roku 2000 ke stažení zde.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z roku 2004 zde (.pdf).

Tabulka zachycuje vyhláškami stanovující limity pro těžké kovy v pitné vodě (nezahrnuje všechny těžké kovy).

Těžký kov

rok 2000

rok 2004

Limit NMH

Limit NMH

Arsen

0,01 mg/l

0, 01 mg/l

Kadmium

0,005 mg/l

0,005 mg/l

Rtuť

0,001 mg/l

0,001 mg/l

Měď

1,0 mg/l

1 mg/l

Beryllium

0,001 mg/l

0,002 mg/l

Chrom

0,05 mg/l

0,05 mg/l

NMH – nejvyšší mezní hodnota

Na základě porovnání limitů stanovených jednotlivými vyhláškami v roce 2000 a v roce 2004 označujeme výrok za nepravdivý.