Charta OSN říká o právu na sebeurčení v článku 1: " Cílem činnosti Spojených národů je rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, přijímat vhodná opatření k posilování světového míru".

Prohlášení nezávislosti Autonomní republiky Krym a Sevastopolu se skutečně odkazuje na Chartu OSN: "My, členové parlamentu Autonomní republiky Krym a Rada města Sevastopol, s ohledem na Chartu OSN a celé řady dalších mezinárodních dokumentů a s přihlédnutím k potvrzení statusu Kosova ze strany Mezinárodního soudního dvora OSN ze dne července 22, 2010, který říká, že jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany části země neporušuje žádné mezinárodní normy, ..." (původní text zde) . Totéž odvoláni na Chartu OSN nalezneme i v deklaraci o nezávislosti Ukrajiny .
Deklaraci o nezávislosti Ukrajiny ale předcházelo prohlášení státní suverenity z 16. července 1990. Proces osamostatnění Ukrajiny urychlil pokus o státní převrat tvrdého jádra komunistické strany v Moskvě, na což se odvolává i samotná Deklarace nezávislosti ze srpna 1991. Po vyhlášení nezávislosti následovalo referendum, které potvrdilo osamostatnění Ukrajiny. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Hodnocení výroku jsme změnili z původní nepravdy na neověřitelné na základě podnětů našich čtenářů, za které děkujeme.

Ruská tisková agentura RIA-Novosti zveřejnila seznam hlav států, které se měly zúčastnit oficiálního zahájení her. Seznam hojně citovala světová média, agentura AP s odkazem na RIA-Novosti publikovalaobdobný seznam s dovětkem, že účast všech jmenovaných nebyla schopna verifikovat. Z dostupných zdrojů se nám podařilo zjistit, že ze státníků uvedených na seznamu se ceremoniálu nezúčastnil švédský král, který se do Soči chystá až později.

Z představitelů západoevropských států na tomto seznamu najdeme například nizozemského krále Willema-Alexandra spolu s premiérem Markem Ruttem, švýcarského prezidenta Didiera Burkhaltera, dánského korunního prince Fredericka, norskou premiérku Ernu Solbergovou, či premiéra Itálie Enrica Lettu.

Svoji neúčast naopak předem oznámili například Angela Merkelová či Joachim Gauck (z německých politiků však přislíbil účast ministr vnitra), François Hollande, David Cameron nebo Barack Obama.

Jedná se však o čelné představitele státu, zatímco Miloš Zeman hovoří o politicích obecně. Zda se skutečně zúčastnila velká část těch západoevropských nedokážeme na základě dostupných zdrojů posoudit. Nejasná je také definice „západní Evropy“, která se v různých zdrojích různí, necháme tedy čtenáře, ať si udělá představu sám.

Strana svobodných občanů obsazuje přední místa svých kandidátních listin na základě primárních voleb, ve kterých opravdu mohou hlasovat členové a registrovaní příznivci této strany. V pražských primárkách pro tyto parlamentní volby zvítězil Petr Mach.

Výrok Petra Macha tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k faktu, že KDU-ČSL byla součástí vládní koalice v uplynulých sedmi letech.

Uvažujeme-li o “uplynulých sedmi letech”, pak uvažujeme o období od počátku roku 2007. Od této doby se dodnes vystřídaly následující vládní koalice:

9. 1. 2007 – 8. 5. 2009 – Vláda Mirka Topolánka II. (část období se jednalo o vládu v demisi); koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených

9. 4. 2009 – 13. 7. 2010 – Vláda Jana Fischera (úřednická vláda “ na půdorysu tří politických stran: ODS, ČSSD a Strany zelených” – .pdf)

13. 7. 2010 – 10. 07. 2013 – Vláda Petra Nečase; koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, resp. LIDEM

13. 07. 2013 – 29. 01. 2014 – Vláda Jiřího Rusnoka; úřednická vláda mimo politické koalice (všechna výše uvedená data byla získána z portálu Vláda.cz)

Současná vládní koalice se skládá z ČSSD, hnutí ANO 2011 a KDU-ČSL (Koaliční smlouva).

ODS byla dle výše uvedeného součástí vládních koalic přibližně 5,5 roku (u žádné strany nebude počítaná případná “účast” na úřednických vládách, jelikož se nejedná o koalice v pravém slova smyslu).

TOP 09 byla součástí vládních koalic pouze jednou, a to 3 roky.

Přestože ČSSD ani ANO 2011 nebyly v žádném z těchto období členem vládní koalice (ANO 2011 v té době dokonce ani neexistovalo), není možné tvrdit totéž o KDU-ČSL. Ta byla součástí druhého kabinetu Mirka Topolánka v letech 2007–2009 jako plnohodnotná koaliční strana, která se tím pádem přímo podílela na vykonávání a tvorbě exekutivy. Není na Demagog.cz, aby posuzoval míru odpovědnosti, kterou nesou jednotlivé koaliční strany za podobu exekutivy. Fakticky vzato ale byla strana KDU-ČSL součástí vládní koalice, a tím pádem měla přímý přístup k vládní politice, čímž za ni nesla rovněž odpovědnost.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

To, že poslanec Fiala je ideově spojen s ODS již od první poloviny 90. let se nepodařilo ověřit, nicméně jeho postoje odráží konzervativní a pravicové smýšlení, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Fiala v minulosti o sobě řekl: „Měl jsem i v minulosti mnoho různých nabídek vstoupit do politiky, ale vždy jsem říkal, že pokud to jednou udělám, tak to bude s ODS, s níž jsem dlouhodobě spolupracoval od 90. let - a i v tomto smyslu jsem konzervativní člověk.“
Ideovou spjatost s ODS lze pozorovat i z jeho tvorby: „Ve svých knihách opakovaně formuloval pravicová stanoviska, čímž by mohl ODS pomoci překonat současnou ideovou vyprázdněnost.“
Poslanec Fiala také uvádí 17 principů moderní pravice.

Dle údajů statistického úřadu amerického ministerstva práce byla nezaměstnanost v prosinci 2013 6,7 % a v lednu 2014 6,6 %. Pro srovnání stavu nezaměstnanosti mezi jednotlivými zeměmi používáme data Eurostat pro prosinec 2013.

USA

6.7

Řecko

-

Nizozemsko

7

Německo

5.1Španělsko

25.9

Polsko

10

Rakousko

4.9

Francie

10.8

Portugalsko

15.3

Lucembursko

6.2

Chorvatsko

18.7

Rumunsko

7.3

Belgie

8.5

Itálie

12.7

Slovinsko

10.1

Bulharsko

13

Cyprus

17.2

Slovensko

13.8

Česká republika

6.8

Litva

11.5

Velká Británie

-

Dánsko

7.2

Lotyšsko

10.9

Finsko

8.3

Estonsko

-

Maďarsko8.8

Švédsko

8

Irsko

12

Malta

6.7

Všechny Miloslavem Ransdorfem uvedené země mají nižší míru nezaměstnanosti než Spojené státy a žádné další členské země nemají nižší nezaměstnanost, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ve vztahu k Ivanu Langerovi jakožto ministrovi vnitra se objevovaly různé indicie poukazující na jeho problematická rozhodnutí. Patří mezi ně například podezřelé zakázky na praní uniforem a IT služby či nezbavení policistů mlčenlivosti ohledně kauzy Krakatice. Tyto kauzy se však přímo netýkají personálních otázek spojených s Policií České republiky, které zmiňuje poslanec Ondráček.

Parametry personální politiky již má zrušení finanční policie, o kterém ministr Langer rozhodl brzy po svém nástupu do funkce. Spekulovalo se, že důvodem pro zrušení je paradoxně úspěšnost této složky police, což bylo politikům trnem v oku.

Velkou změnou byla Langerova reforma policie a s ní spojené změny příslušných zákonů. Dalším personálně-organizačním krokem byl návrh na zřízeníGenerální inspekce bezpečnostních sborů. Podezření však panovalo i u konkrétnějších personálních kroků, zmiňovalo se např. tzv. žabákování, kdy policista za podezřelých podmínek dosáhne povýšení a "přeskočí" tak obvyklý kariérní postup.

Nepodařilo se nám však dohledat veřejně dostupná data potvrzující zvyšování různých osobních výhod a odměn pro loajální lidi v klíčových pozicích. Dále si nejsme jisti, co poslanec Ondráček myslel poslední větou výroku, to jest o kterých pravomocích a prostředcích mluvil. Požádali jsme jej proto, zda by mohl svá tvrzení upřesnit a především doložit údaji, ze kterých vycházel. Na poslancovu odpověď prozatím čekáme.

Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je skutečně zakotvena v ústavě země. Jak je patrné například z její online verze na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů, základní sazba daně je 8 % (bod 3), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2; pro turistické a ubytovací služby).

Co se týče daně z příjmu, tak i ty spadají pod spolkovou správu, nicméně každý kanton i obec mají své další samostatné daňové zákony či nařízení, které se navzájem od sebe liší. Jak uvádí například server euroekonom.cz, jednotlivé kantony mohou stanovit daně jakékoliv, pokud nejsou v rozporu s ústavou - maximální daňová sazba je ale omezena ústavou na 11,5 % ze základu daně. Konečná výše daně z příjmu je však velmi individuální, záleží například, zda je osoba rozvedená, starající se o děti apod. Dle businessinfo.cz (5.5 - Daňový systém) se však daň z příjmu fyzických osob v průměru pohybuje okolo 10 %, naopak průměrná kombinovaná sazba daně pro firmy činí až 21 %.

První část výroku Petra Macha týkající se DPH je pravdivá - ve švýcarské ústavě skutečně je zakotveno, že DPH nemůže být vyšší než 8 %. Druhá část výroku se však na pravdě nezakládá, neboť maximální (federální) daň z příjmu je omezena ústavou na 11,5 % (.pdf - Ústava Švýcarska - článek 128) ze základu daně, nikoliv na zmíněných 14 %, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Na Krymu v březnu došlo k několika střetnutím, v nichž byla nejméně jedna strana konfliktu ozbrojená. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

První člověk byl zastřelen až několik hodin po Putinově projevu, nicméně není pravda, že by nedocházelo k žádným ozbrojeným střetnutím ani před projevem ruského prezidenta.

ČT 24 například informovala: „letadlo ukrajinských pohraničníků začalo hořet poté, co ho nad hranicí s Krymem zasáhla střelba. […] Neznámí ozbrojenci už předtím ostřelovali v krymském Simferopolu automobil kyjevských aktivistů. […] Varovné výstřely použili ozbrojenci podle agentury AP na pozorovatele mise OBSE“.

Ani některá další střetnutí se přitom neobešla bez střelby do vzduchu.