Dne 5. února 2014 se v Evropském parlamentu na plenárním zasedání hlasovalo o klimatické a energetické politice do roku 2030. Vzhledem ke komplexnosti možných neformálních jednání mezi oběma institucemi nebude posuzováno, zda se jedná o kompromisní návrh vzešlý z jednání s Evropskou radou, či nikoliv. Bod klima a energetika je jedním z bodů programu jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 20.–21. března 2014.

Výrok na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.

Ruská federace byla v roce 2012 největším dovozcem ropy do Evropské unie. Její dovoz tvořil 31,38 % veškerého dovozu. Současně také Rusko v roce 2010 bylo největším dovozcem plynu do Evropské unie. Celkový export z RF tvořil 31,8 % z veškerých dodávek.

Země, které jsou nejvíce závislé na dovozu plynu z Ruské federace, jsou například Finsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Bulharsko. Tyto země jsou 100% závislé na dovozu plynu z Ruské federace. Plné závislosti se blíží také Rumunsko, Polsko a Česká republika.

Největším dovozcem ropy a plynu z Ruské federace je Spolková republika Německo.

Vzhledem k tomu, že je Ruská federace největším dovozcem ropy a zemního plynu do Evropské unie, je EU určitou měrou na dovozu z Ruské federace závislá.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Moderátor přesně uvádí počty chybějících velvyslanců, v některých zemích však kvůli špatným vztahům s ČR velvyslanci nejspíše jmenováni nebudou.

Předně, co přesně Václav Moravec míní termínem "standardní doba vyslání", jsme nezjistili, přičemž doba působení velvyslance není v české legislativě upravena. Je pravdou, že řada velvyslanců svůj post zastává již čtvrtým rokem.

Část výroku věnující se chybějícím velvyslancům jsme ověřovali zejm. s pomocí seznamu velvyslanců Ministerstva zahraničních věcí. Dodejme, že existuje několik typů zastupitelských úřadů, kam velvyslanci nejsou vysíláni. Po dohledání velvyslanců, kteří byli jmenováni, avšak nejsou uvedení na webech svých úřadů, jsme došli k celkovému počtu 11 chybějících velvyslanců. Jde o následující země: Austrálie, Bělorusko, Gruzie, Írán, Kanada, Kuba, Kypr, Mexiko, Polsko, Švýcarsko a Zimbabwe. Krom toho najdeme velvyslanectví bez velvyslance v Černé Hoře, kde však české zastoupení vykonává velvyslanec do Srbska.

Moravec zmiňuje přesný počet zemí, kde velvyslanec ČR chybí. Tento počet nicméně zahrnuje i země jako je Kuba, kam není velvyslanec vysílán již celá desetiletí a kde jeho roli zastává (dle webu úřadu) velvyslanec na Bahamy, který na Kubě působí jako chargé d'affaires. Vztahy ČR a Kuby nejsou dobré. Podobná situace platí pro Írán (web úřadu, angl.).

Moravec uvádí údaje o chybějících a potenciálně dosluhujících velvyslancích slovy "Rok balení kufrů". Je tedy velmi pravděpodobné, že např. na Kubu nebo do Teheránu velvyslanci vysláni nebudou, Václav Moravec však neříká, že budou zaplněny všechny ambasády. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Apolitičnost olympijského klání do jisté míry deklaroval – v souvislosti s právě probíhajícími hrami v Soči – např. prezident Mezinárodního olympijského hnutí Thomas Bach, který prohlásil, že světoví lídři používají zimní olympijské hry jako politickou platformu, " kterou pokládají na bedra sportovcům ", a urážejí hry, aniž by na ně byli pozváni (více např. tisková zpráva agentury Reuters).

V obdobném duchu se vyjadřuje např. i šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru v diskuzním pořadu Dvacet minut Radiožurnálu s Martinem Veselovským.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
"Neobáváte se toho, a teď to si nevymýšlím, narážím například jednoho z australských sportovců, který, když slyšel o tom, že řekněme ruská legislativa je o něco striktnější než například australská nebo evropská v tomto ohledu, tak říkal, že on se rozhodně zříkat jakýchkoliv projevů své homosexuality nebude. Tak není možné, že ta situace příští rok bude naopak o něco více vybuzena?"

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru:
"Víte co, já si myslím, že tohle to jsou politický tlaky, s kterýma my nechceme mít co společnýho. Jsme přesvědčení, že existují země jako třeba některé arabské země, kde náboženství a náboženské důvody mají, jsou daleko ostřejší třeba k homosexualitě a také se tam konají sportovní podniky a také je to součástí mezinárodního společenství a nikdo to neřeší. My to vnímáme jako čistě účelovou politickou záležitost. Až některý stát, až Spojené státy začnou stahovat velvyslance a svoje zastupitelské úřady zavírat v Rusku, tak my to budeme řešit, ale my to považujeme za politickou záležitost a provokaci a my s politikou nechceme mít tady v tomto případě co společného."

Co se týká části o cudném mlčení ze strany zástupců MOV, lze s ohledem na výše uvedená vyjádření a absenci dalších zdrojů, které by potvrzovaly tuto kritiku, hodnotit i ji jako pravdivou. Jen pro ilustraci pak můžeme přidat zprávu ČTK (dostupnou na Idnes.cz), která mluví o kontroverzním zákonu a doslova uvádí: "Vedení MOV je přesvědčeno, že Rusku na pořádání her záleží natolik, že se za každou cenu postará, aby skončily úspěchem. Na pořádání olympiády, nejnákladnější v historii olympijského hnutí, už Moskva utratila 50 miliard dolarů (970 miliard korun). MOV volí podle AP prostředky "tiché diplomacie", aby zajistil, že ruská policie nebude porušování homofobního zákona stíhat."

Pavel Kohout se skutečně vyjádřil v pozitivním slova smyslu k působeni Víta Bárty na Ministerstvu dopravy, nicméně se nám nepodařilo dohledat přesné vyjádřeni, na které se Okamura odkazuje.

Pavel Kohout skutečně na webových stránkách novaustava.cz píše: „Fakt číslo dvě. Během svého krátkého působení na ministerstvu dopravy, Vít Bárta vyměnil šéfa Ředitelství silnic a dálnic. Během působení Reného Poruby se věci začaly měnit k lepšímu. Začala se zkoumat kvalita staveb. Byla například provedena expertíza mostů za pomoci německých technických expertů, kteří neměli důvod být zaujatí. Začalo se pracovat na nové řídící struktuře, aby byly odstraněny možné konflikty zájmů.
A co se dělo pak?
„Od té doby, co odešli Bártovi lidé, se věci vracejí do původního stavu,“ konstatoval nejmenovaný zdroj z ŘSD."

Pavel Kohout byl dle výročních zpráv Transparency International v letech 2007- 2010 členem dozorčí, nikoliv správní rady, jak tvrdí Tomio Okamura.

Jelikož se nám nepodařilo dohledat, že by v některé zemi došlo ke zrušení daňových povinností prostřednictvím referenda, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV čelil výrazné fluktuaci na všech pozicích.

Server ekonom.ihned.cz uvádí, že ještě za bývalého ředitele útvaru Tomáše Martince odešlo v roce 2012 šest detektivů. Ti byli buď převeleni na jiné pracoviště nebo odešli do civilu. Tehdejší ředitel spojoval jejich odchod se snižováním stavů.

Podle České televize z útvaru korupce odešli letos další tři vyšetřovatelé. Jejich odchod je tento rok podle nového ředitele útvaru Milana Komárka spojen s celkovou restrukturalizací protikorupční policie. O odchodu prý uvažují i další detektivové.Kromě vyšetřovatelů došlo v letošním roce k personálním změnám i na pozici ředitele či jeho náměstků.

Stejné informace poskytují ještě např. novinky.cz či zprávy.ihned.cz.

Podle dostupných informací můžeme tvrdit, že ke změnám mezi vyšetřovateli došlo, ale zda se v roce 2013 jednalo o deset policistů z celkového počtu dvaceti, se nám nepodařilo ani potvrdit ani vyvrátit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě veřejně dostupných článků a studií.

Recidiva v ČR byla v roce 2011 podle serveru lidovky.cz na úrovni až 60%, jiné studie hovoří o 70 až 80 %. V letech 2004 až 2007 podle studie (.pdf, strana 38) vypracované pro německé Ministerstvo spravedlnosti byla míra recidivy 33,7%. Ve Skandinávii je situace lepší, recidiva dosahuje v Norsku jen 20 %, v Dánsku, Švédsku a Finsku průměrně 30 %.

Spojení Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky, tedy tzv. znovusjednocení Německa, byl proces, který byl dokončen 3. října 1990. V této době ještě existoval Sovětský svaz a protože Rusko bylo jednou ze svazových republik, nemělo samostatnou zahraniční politiku – budeme se proto zabývat pozicí Sovětského svazu.

Výrok Vladimíra Putina je hodnocen jako nepravdivý. Myšlenku znovusjednocení Německa podporovaly jen Spojené státy americké. Další země byly v této otázce rezervované nebo přímo proti a řadil se k nim také Sovětský svaz. Michail Gorbačov se uvolil k podepsání mírové dohody s Německem, která měla umožnit znovusjednocení Německa, až po dlouhém přesvědčování a nabídce finanční pomoci.

Dva týdny po pádu Berlínské zdi představil (ang.) tehdejší západoněmecký kancléř Helmut Kohl svůj 10bodový plán na znovusjednocení Německa. Prvním krokem měla být bližší spolupráce mezi Západním a Východním Německem. Dále mělo následovat vytvoření konfederace, která měla podle Kohlova plánu vyústit v utvoření federace a tedy sjednocení.

Nicméně Německo se nemohlo sjednotit bez souhlasu spojenců – tedy Spojených států, Velké Británie, Francie a Sovětského svazu. Po 2. světové válce totiž nebyla s Němci podepsána mírová dohoda a jak Západní, tak Východní Německo bylo stále pod částečnou vojenskou okupací a nemělo tak úplnou státní suverenitu.

Německá snaha o znovusjednocení se u evropských spojenců nesetkala s nadšením. Margaret Thatcher, tehdejší britská premiérka, byla proti (ang.) případnému sjednocení již před pádem Berlínské zdi a svůj názor nezměnila ani při pozdějším vyjednávání (avšak po čase se rozhodla jednání nehatit). Stejnou pozici zastával také francouzský prezident Francois Mitterand. Obě země se případného sjednocení obávaly kvůli německé minulosti a nebyly v tomto jediné – německého znovusjednocení se hrozilo také například Polsko (ang., str. 13) nebo Izrael. Tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir dokonce vyjádřil obavu (ang.), že sjednocené a silné Německo by se znovu pokusilo vyhladit Židy. Členové Evropského společenství jako Itálie nebo Nizozemí byli k otázce německého sjednocení rezervovaní (ang.).

Naopak podepsání mírové dohody a umožnění Německu se sjednotit prosazovaly Spojené státy (ang.), které také jednání týkající se Německa vedly. Američané (ang.) se na rozdíl od svých evropských protějšků neobávali německého expanzionismu, jejich jedinou starostí bylo, aby Německo zůstalo členem NATO.

Tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov se znovusjednocení Německa usilovně bránil (ang.). Měl k tomu ostatně řadu důvodů: Sověti by ve Východním Německu naprosto ztratili vliv a museli by se vojensky stáhnout z tohoto prostoru. Při vyjednávání o mírové smlouvě se navíc počítalo s tím, že by se sjednocené Německo přidalo k NATO. Podle tehdejších vyjednavačů Sověti údajně uvažovali také o vojenské intervenci (ang.) do NDR. Díky obratné diplomacii (ang.) a nabídce štědré finanční pomoci se nakonec americkým a německým vyjednavačům v čele s Helmutem Kohlem podařilo vymínit si Gorbačovův souhlas (ang.).

K odchodům do důchodu je nutné hned na začátku poznamenat, že v České republice neexistuje jednotný věk, jehož dosažení umožňuje odchod do důchodu. V současnosti odchody do důchodu upravuje novelizovaný zákon č. 155/1995 Sb., k poslední úpravě důchodového věku došlo s účinností od 30.9.2011. Ani dříve nebyl důchodový věk stanoven jednotně - viz dřívější pravidla zde a zde.

Do důchodu se tedy chodí v nejrůznějším věku, není jasné, co měl Vojtěch Filip na mysli a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Průměrný věk odchodu do důchodu lze najít v databázi Eurostat, nejnovější dostupná data z roku 2010 hovoří o průměrném věku odchodu do důchodu 61,4 let.