Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nepodařilo se nám dohledat informace potvrzující nebo vyvracející tvrzení Richarda Falbra.

Kontaktovali jsme v tomto ohledu Jiřího Paroubka a v případě, že nám odpoví, uveřejníme zde alespoň jeho vyjádření.

V prosinci roku 2000 vláda Miloše Zemana předložila sněmovně návrh služebního zákona, který byl nakonec schválen a vyhlášen 28. května 2002 ve Sbírce zákonů.

Přestože má Česká republika služební zákon již od roku 2002, podstatná část tohoto zákona nenabyla účinnosti. Odložena byla již pětkrát, naposledy na leden 2015.

Těsně před Vánoci předložili sociální demokraté novelu, která novelizuje služební zákon z roku 2002 a kterou již prosazovali v minulém volebním období. Této novele ovšem vyjádřila nesouhlas tehdejší vláda Jiřího Rusnoka, označila ji za nepoužitelnou a některé její body pravděpodobně i v rozporu s Ústavou.

Projednávání tohoto návrhu je ustanoveno na schůzi, která se uskuteční 21. ledna 2014.

Na základě výše uvedených informací označujeme výrok za pravdivý.

Na Krymu v březnu došlo k několika střetnutím, v nichž byla nejméně jedna strana konfliktu ozbrojená. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

První člověk byl zastřelen až několik hodin po Putinově projevu, nicméně není pravda, že by nedocházelo k žádným ozbrojeným střetnutím ani před projevem ruského prezidenta.

ČT 24 například informovala: „letadlo ukrajinských pohraničníků začalo hořet poté, co ho nad hranicí s Krymem zasáhla střelba. […] Neznámí ozbrojenci už předtím ostřelovali v krymském Simferopolu automobil kyjevských aktivistů. […] Varovné výstřely použili ozbrojenci podle agentury AP na pozorovatele mise OBSE“.

Ani některá další střetnutí se přitom neobešla bez střelby do vzduchu.

Většinu energetického sektoru v Ruské federaci má v rukou vláda. Jedná se například o Gazprom, který je největším exportérem plynu na světě aj e akciovou společností, kde kontrolní balík 50,01 % akcií vlastní ruská vláda. Dalším příkladem je například Rosněfť, který je akciovou společností, kdy 69,50 % akcií vlastní státní společnost OJSC ROSNEFTEGAZ. Jedinou výjimkou je ropná společnost Lukoil, která je akciovou společností, jejíž akciový kapitál je v držení převážně minoritních akcionářů. Hlavou Lukoilu je Vagit Alekpetrov.

Z těchto informací vyplývá, že pouze Lukoil je nestátní společnost, zbývající dvě jsou z většiny vlastněny státem, z čehož vyplývá, že jsou jistě s prezidentem Putinem zadobře. Je zvláštní, že i přesto, že je Lukoil soukromou společností, nemá problém se svým fungováním, jak vyplývá z článku v časopise Global Politic, Lukoil sice není státní společnost, ale někdy tak mluví, jedná i vypadá.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Tímto nápadem, se ministerstvo dopravy zabývá již minimálně od roku 2011, záměrem bylo zpoplatnění silnic 1.,2. a některých silnic 3. třídy. Bývalý ministr dopravy Zbyněk Stanjura měl v úmyslu zpoplatnit od roku 2017 silnice 1. třídy a to pro nákladní dopravu, o zpoplatnění silnic pro osobní dopravy panovala neshoda.

Zakázku na obměnu vozového parku Útvaru pro ochranu ústavních činitelů měl na starosti Odbor veřejných zakázek Policejního prezídia. Odbor VZ přistoupil ke koupi dvou typů automobilů: šesti kusů Škody Superb v plánované hodnotě 6 000 000 Kč a 18 kusů Audi A8 v hodnotě 41 925 000 Kč.

Dle písemných zpráv zadavatelů dostupných na portálu Softender (.pdf, .doc, dostupné ke stažení zde a zde) byl k podání nabídky v případě koupě obou typů automobilů vyzván pouze jeden uchazeč a to podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který uvádí, že:

" Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže veřejná zakázka může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem."

Nedalo se však dohledat, zda existuje nějaká rámcová smlouva, podle které Odbor veřejných zakázek policejního prezídia vozdila kupoval. O informace jsme Odbor VZ požádali a v případě odpovědi budou doplněny.

Asociační dohoda mezi EU a Ukrajinou měla skutečně být dohodnuta a podepsána bez přítomnosti ruských zástupců. Jedná se však o bilaterální dohodu mezi EU a Ukrajinou, nikoliv Ruskem, Ukrajinou a EU, jak podotýká vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton, resp. její mluvčí. Trilaterální komise výše zmíněného složení byla jedním z návrhů Ukrajiny na řešení kompenzace možného propadu obchodu s Ruskem, protože prezident Vladimir Putin se nechal slyšet:

" Nestavíme se proti svrchovanému rozhodnutí Ukrajiny, a to bez ohledu na to, jaké bude. Kdyby nám ale řekli, že Ukrajina vstupuje do NATO, byli bychom skutečně proti. Pokud ale Ukrajina úplně otevře své dveře do Evropské unie, pak my nemůžeme naše dveře na Ukrajinu ponechat tak otevřené, jak jsou nyní."

Výrok označujeme jako nepravdivý na základě Nálezu Ústavního soudu (TZ 33/13) (.pdf) z 3. června 2013, kterým ÚS posoudil návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). ÚS především upozorňuje na "zcestnost chápání Svatého stolce" (nikoliv Vatikánský městský stát) jako "cizí mocnosti".

Předmětem navrhovatelů stížnosti na zrušení zákona bylo i tvrzení ("o nabytí majetku Vatikánem"), které zmiňuje Kateřina Konečná. Ústavní soud toto posuzuje následovně (s. 66):

"193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci."

V úplnost musíme dodat, že jsme v této otázce také kontaktovali poslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která nám poskytla následující stanovisko a komentář:

"Citovaný nález Ústavního soudu se, při vší úctě, omezil pouze na konstatování, že z hlediska mezinárodního práva jsou Vatikánský městský stát a Svatý stolec dvě odlišné právnické osoby. To je z hlediska právní teorie nepochybně pravda. Pravdou ale také je, že Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne Římský biskup, neboli papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Svatý stolec je úřad Římského biskupa (papeže). Svatý stolec tak provádí svou mezinárodní politiku mimo jiné také prostřednictvím diplomatických aktivit Vatikánského městského státu. Prakticky nelze fungování Vatikánského městského státu oddělit od fungování Svatého stolce. A Vatikánský městský stát je zcela nepochybně mocností celosvětového významu a prostřednictvím této mocnosti prosazuje své mocenské zájmy právě
Svatý stolec.


De facto je tedy nezpochybnitelnou pravdou, že předání části území ČR Svaté mu stolci v praxi znamená předání tohoto území cizí státní mocnosti!"

Výrok Andreje Babiše hodnotíme na základě komunikace s Ministerstvem financí jako pravdivý.

Vzhledem k nedostatku veřejně dostupných informací o státním dluhu České republiky z té doby jsme se obrátili přímo na Ministerstvo financí a od Ing. Radka Ležatky (zástupce tiskového mluvčího) se nám dostalo této odpovědi: „Ano, v portfoliu státního dluhu existuje 20letý swap(druh finančního derivátu, pozn. Demagog)z roku 2004, kde platíme téměř 5,9 %...bohužel v té době, se to na web ještě nedávalo(data tedy nejsou dostupná online, pozn. Demagog).

O čísle půl milionu živnostníků využívajících výdajové paušály hovoří např. články uveřejněné na zpravodajském serveru ČT 24 (články z 9.1. 2012 a 24.3. 2012), portálu Ihned.cz (článek z 21. 1. 2012), severu měšec.cz (článek z 16.1. 2012). Statistiky orgánů veřejné správy zabývajících se problematikou živnostenského podnikání – především Ministerstvo financí či Generální finanční ředitelství – se nám nepodařilo nalézt. I přesto s ohledem na četnost zdrojů potvrzujících výrok jej označujeme jako pravdivý.