Zrušení daně z příjmu fyzických osob je možné najít v Politickém programu Strany svobodných občanů (.pdf), konkrétně v části VI. Daňová a rozpočtová politika, bod 2 (str. 17).

Dle Návrhu státního závěrečného účtu za rok 2012 (.pdf, str. 4) je skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob roven 92,59 mld. Kč, v roce 2011 byl skutečný výnos 90,61 mld. Kč. Skutečné výdaje rozpočtu pro rok 2012 se rovnaly 1 152,39 mld. Kč, skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob tedy odpovídá 8 % celkových skutečných výdajů (v případě schválených celkových výdajů a schváleného výnosu daně z příjmů fyzických osob by se výsledek rovnal 7,7 %), navrhovaná jedna patnáctina (tedy 6,667 %) je číslem mírně nižším. V případě skutečných celkových výdajů pro rok 2011 (1 155,53 mld. Kč) by výsledkem bylo 7,8 %, což je opět mírně nižší než navrhovaná jedna patnáctina.

V porovnání s hrubým domácím produktem (v konstantních cenách roku 2005, měřeným výdajovou metodou), který pro rok 2012 byl roven 3 584,924 mld. Kč, by skutečný výnos odpovídal 2,58 %, pro rok 2011 byl hrubý domácí produkt roven 3 621,908 mld. Kč a skutečný výnos daně z příjmů fyzických osob odpovídal 2,5 % hrubého domácího produktu daného roku. Petr Mach ve svém výroku mluví o zhruba 3 procentech, jeho vyjádření tak lze považovat za korektní.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť "vysoká kvalifikovanost a odbornost" byla zpochybněna minimálně u nově jmenovaného šéfa Ředitelství silnic a dálnic Pavla Kočici či vedoucího legislativního a právního oddělení Roberta Pálenského.

Zdeněk Žák podle článku ČTK z 16. 10. 2013 (pro zajímavost přikládáme ještě článek serveru Česká pozice) uskutečnil společně s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem celkově nejvíce personálních výměn ze všech ministrů Rusnokovy vlády v demisi.

Podle ČTK: "Žák po nástupu do čela ministerstva dopravy odvolal svého náměstka pro letectví a satelitní komunikaci Jiřího Žáka (ODS). Z funkcí posléze odvolal také svého náměstka Miloslava Halu, ředitele IT a spisové služby Jiřího Dastycha a šéfa legislativního a právního oddělení Jakuba Kopřivu. Ministr řekl, že za změnou stojí snaha ušetřit. Na počátku října Žák odvolal šéfy Ředitelství silnic a dálnic Davida Čermáka, Ředitelství vodních cest Jana Skalického a Drážního úřadu Pavla Kodyma. Dosud největší personální obměnu prosadil Žák v Českých drahách, které krátce po jeho nástupu opustil management v čele s dlouholetým generálním ředitelem Petrem Žaludou".

V souvislosti s odbornou kvalifikací nově jmenovaných funkcionářů pak např. server idnes.cz v případě Ředitelství silnic a dálnic upozornil na "nezkušenost" nově jmenovaného Pavla Kočici (článek staví primárně na názoru dopravního experta ČSSD Pavla Švagra).

Pochyby o kvalifikaci a odbornosti – v kontextu vzdělání – vyvolalo taktéž jmenování Roberta Pálenského vedoucím legislativního a právního oddělení.

Dále např. Server E15 zaznamenal rovněž obecnou kritiku nové dozorčí rady ČD Cargo ze strany železničních odborů. „Celé, když se na to díváte, to budí dojem trošku jako chaos a amatérismus. Jestli si někdo myslí, že takto vypadá personální politika a dosazování odborníků, tak v tom jsem velice zdrženlivý,“ nechal se slyšet místopředseda Odborového sdružení železničářů a člen dozorčí rady Carga Radek Nekola.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zeman na tiskové konferenci připomněl aféru s rychlostudenty na plzeňských právech a uvedl ji jako výtku ke vzdělání jednoho z kandidátů na ministry, který titul získal během devíti měsíců. Pravdivá je také část výroku o Heleně Válkové, která byla mezi prvními, kdo poměry na plzeňské Právnické fakultě kritizovali.

Miloš Zeman na své tiskové konferenci 10. ledna uvedl několik výtek k navrženým kandidátům na ministry ve formující se vládě. Vzdělání jednotlivých uchazečů se týkala druhá výtka. Zeman zapochyboval, zda kvalifikační předpoklady adepta, který svůj titul získal během devíti měsíců na plzeňské Právnické fakultě, jsou na post jakéhokoliv ministra dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti.

K Heleně Válkové, kandidátce na ministryni spravedlnosti, se Zeman dostal při dotazech od novinářů. Jeden z dotazů zněl, zda by Zeman doporučil, aby na některých ministerstvech byli ponecháni ministři Rusnokovy vlády, například na postech náměstků. Na to Zeman odpověděl, že ministři Rusnokovi vlády skutečně kompetentní byli a že ti, kteří se ve vládě osvědčili, by v rolích náměstků jistě byli užiteční. Přitom však také pochválil některé z kandidátů budoucí Sobotkovy vlády, konkrétně adepta na post ministra dopravy, Antonína Prachaře a také Helenu Válkovou, neboť byla mezi prvními, kdo upozornili na poměry na plzeňských právech.

Helena Válková, v té době vedoucí katedry trestního práva, skutečně patřila k těm, kdo začali kritizovat vedení fakulty a celkově podivné poměry na plzeňských právech. Reakcí na to bylo její odvolání z funkce. Toto opatření bylo nakonec jen přechodné, Válková však fakultu definitivně opustila v roce 2011.

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme jako pravdivý, na základě dohledaného návrhu KSČM k občanskému zákoníku.

Skupina komunistických poslanců (Filip, Grospič, Bebarová-Rujbrová) předložila návrh na odložení (.pdf - celý návrh) platnosti občanského zákoníku na rok 2015. Tento návrh byl podán již 30. října (viz. předposlední strana návrhu).

Podle webu sněmovny byl tento tisk přidán do projednávání 27. listopadu, tedy skutečně hned po ustavení nové Poslanecké sněmovny.

Jan Hamáček je předsedou Poslanecké sněmovny od 27. listopadu 2013. Aktuálně je návrh postoupen vládě k vyjádření.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť KSČM návrh skutečně do Sněmovny předložila v termínu, kdy jí to dovolilo ustavení Poslanecké sněmovny. Aktuálně je návrh postoupen vládě.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací ČTK.

Ministr financí v demisi Jan Fischer se skutečně sešel s poslanci KDU - ČSL a to 19.11. 2013. Diskuze byla zaměřena zejména na státní rozpočet. Jan Fischer strávil s poslanci zhruba dvě hodiny.

Poslanci KDU - ČSL s ministrem financí hovořili také o problémech, které by mohly vzniknout České republice z nedostatečného čerpání evropských dotací, nebo o vlivu zásahů České národní banky do kurzu koruny. (zdroj ČTK)

Moderátor přesně uvádí počty chybějících velvyslanců, v některých zemích však kvůli špatným vztahům s ČR velvyslanci nejspíše jmenováni nebudou.

Předně, co přesně Václav Moravec míní termínem "standardní doba vyslání", jsme nezjistili, přičemž doba působení velvyslance není v české legislativě upravena. Je pravdou, že řada velvyslanců svůj post zastává již čtvrtým rokem.

Část výroku věnující se chybějícím velvyslancům jsme ověřovali zejm. s pomocí seznamu velvyslanců Ministerstva zahraničních věcí. Dodejme, že existuje několik typů zastupitelských úřadů, kam velvyslanci nejsou vysíláni. Po dohledání velvyslanců, kteří byli jmenováni, avšak nejsou uvedení na webech svých úřadů, jsme došli k celkovému počtu 11 chybějících velvyslanců. Jde o následující země: Austrálie, Bělorusko, Gruzie, Írán, Kanada, Kuba, Kypr, Mexiko, Polsko, Švýcarsko a Zimbabwe. Krom toho najdeme velvyslanectví bez velvyslance v Černé Hoře, kde však české zastoupení vykonává velvyslanec do Srbska.

Moravec zmiňuje přesný počet zemí, kde velvyslanec ČR chybí. Tento počet nicméně zahrnuje i země jako je Kuba, kam není velvyslanec vysílán již celá desetiletí a kde jeho roli zastává (dle webu úřadu) velvyslanec na Bahamy, který na Kubě působí jako chargé d'affaires. Vztahy ČR a Kuby nejsou dobré. Podobná situace platí pro Írán (web úřadu, angl.).

Moravec uvádí údaje o chybějících a potenciálně dosluhujících velvyslancích slovy "Rok balení kufrů". Je tedy velmi pravděpodobné, že např. na Kubu nebo do Teheránu velvyslanci vysláni nebudou, Václav Moravec však neříká, že budou zaplněny všechny ambasády. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, a to z důvodů závažných nepřesností v užitých právních pojmech.

Nejprve je nutné podívat se z hlediska práva na pojem "péče řádného hospodáře". Ten do českého práva poprvé "zavedl" (nikoliv přesně definoval) dnes již neúčinný obchodní zákoník, který byl nahrazen zákonem o obchodních korporacích (částečně samozřejmě také novým občanským zákoníkem).

V souhrnu můžeme říci, že dle původního obchodního zákoníku je pojem "péče řádného hospodáře" chápán (.pdf, str.10–11) jako:"základní míra péče, kterou musí členové představenstva akciové společnosti, jednatelé společností s ručením omezeným, komplementáři komanditní společnosti, členové dozorčích rad, společníci veřejné obchodní společnosti a likvidátoři vynaložit při výkonu svých funkcí, a to při plnění všech povinností vyplývajících pro ně ze zákona nebo zakládajících dokumentů" (definice převzata z diplomové práce PÉČE ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE (.pdf) Markéty Keilové z Masarykovy univerzity z roku 2007, pro srovnání předchozí odkaz na na e.pravo.cz).

Přestože se pojem péče (a zásady) řádného hospodáře v posledních několika letech objevil i v jiných zákonech (viz dále), než je původní obchodní zákoník, zákonodárce nikde tento pojem nevymezuje (ani v předpisech na obchodní zákoník navazujících). Nalezení jeho obsahu tedy zůstává především na judikatuře, odborné veřejnosti (viz naše citace) a také na podnikatelské praxi samotné.

Nyní musíme konstatovat, že obecně se tedy "péče řádného hospodáře" vztahuje na všechny politiky (starosty, hejtmany, poslance, zastupitele, členy vlády atd.), kteří jsou za stát či územně samosprávný celek (ÚSC) účastni v kontrolních orgánech právnických subjektů (soukromoprávní subjekty s majetkovou účastí státu či ÚSC) zřízených na základě výše uvedených zákonů, ale i dalších zákonů (viz dále), které pracují se zásadami a znaky poměrně obtížně vymezeného pojmu "péče řádného hospodáře". Tomio Okamura se však zásadně mýlí, když tvrdí, že jsou z něho (ve výše nastíněném kontextu a vymezení pojmu) vyloučeni např. ministři či hejtmani.

Ve vztahu k (veřejnému) majetku veřejnoprávních korporací (nikoliv soukromoprávních osob s majetkovou účastí státu) – státu (protože ten je veřejnoprávní korporací) či ÚSC – je však vymezení pojmu a zásad odpovídajících "péči řádného hospodáře" často i daleko přísnější, nežli je tomu ve výše nastíněném případě (dnes účinného) zákona o obchodních korporacích či občanského zákoníku.

Obecně jsou zásady odpovídající pojmu "péče řádného hospodáře" v této oblasti vymezeny a rozprostřeny mezi několik zákonů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákonč. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, atd. ve vtahu ke státnímu majetku. A dále tzv. "malá rozpočtová pravidla" (zákonč. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) a zákony o krajích, obcích, či o hl. m. Praha, ve vztahu k majetku ÚSC.

Více o celé materii hovoří Stanovisko vlády ČR (.pdf), jež posoudila návrh vydání zákona o péči řádného hospodáře u svěřeného majetku veřejnoprávních korporací, který předložila skupina poslanců hnutí Úsvit v čele s Tomiem Okamurou.

Naše odůvodnění však nekončí. Je nutné definovat i pojem hmotná odpovědnost, který předseda hnutí Úsvit používá naprosto bezprecendentně a nesprávně.

Hmotná odpovědnost je specifický právní statut, který upravuje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (a to samozřejmě i státním zaměstnancem, nikoliv však zaměstnancem ÚSC, který má svoji vlastní úpravu) ve věci: ..."hospodaření s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Odpovědností zaměstnavateli za škodu, kterou zaměstnaneczpůsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním..." (viz předchozí odkaz), Tento právní statut je upraven zákoníkem práce (tzv. dohoda o hmotné odpovědnosti musí mít např. písemnou podobu, jinak je neplatná atd.).

S výše popsanými zásadami "péče řádného hospodáře" však takto definovaná a v českém právu zakotvená "hmotná odpovědnost" nemá – a ani nemůže (alespoň prozatím) – mít absolutně nic společného, neboť starostové, hejtmani, ministři atd. nejsou zaměstnanci státu či ÚSC a zodpovídají se pouze svým voličům.

Na závěr je tedy nutné konstatovat, že politici (všichni) jsou samozřejmě za "nevhodnou péči o veřejný majetek" odpovědní (nikoliv však "hmotněodpovědni", neboť hmotná odpovědnost je specifický právní vztah, jak jsme popsali výše) za porušení různě ve výše uvedených právních předpisech vymezených a specifikovaných "zásad péče řádného hospodáře", a to dle příslušných sankcí uvedených v těchto či jiných zákonech (např. i v trestnímzákoně, protože ten samozřejmě obsahuje přečiny a zločiny proti majetku či hospodářské trestné činy).

Ministerstvo financí začalo v rámci Strategie vlády v boji s korupcí zveřejňovat seznamy poradců a poradních orgánů. Ze seznamu (.xls) za první pololetí roku 2013 tak vyplynulo, že na ministerstvu v roli poradců působí od dubna 2007 jak Jan Klak tak Ivan Kočárník.

Podle tohoto přehledu skončila oběma smlouva s ministerstvem k 30. červnu 2013.

„Věci veřejné nechtějí bojovat proti korupci jenom slovy,“prosazovala strana novelu zákona o veřejných zakázkách. Tato novela, která mimo jiné zrušila „losovačky“, byla schválena v roce 2011 celým poslaneckým klubem Věcí veřejných (mimo omluvených poslankyň).

Při projednávání novely vládu zastupoval ministr pro místní rozvoj za VV Kamil Jankovský a Deník.cz při příležitosti schvalování novely uvedl, že „Věci veřejné ve vládě prosadily návrh zákona o veřejných zakázkách.“

Tehdejší předseda strany a ministr vnitra Radek John rovněž jmenoval do funkce policejního prezidenta Petra Lessyho.

Z kontextu rozhovoru publikovaného 28. ledna 2014 serverem Parlamentní listy vyplývá, že Milan Šarapatka hovoří zejména o období po vypuknutí krize v r. 2008. V tomto období však dle dostupných dat Mezinárodního měnového fondu HDP žádného ze zmíněných států nerostl ročně na úrovni 10 %. Nejblíže desetiprocentnímu růstu měly v r. 2010 Filipíny, které tehdy zaznamenaly růst HDP 7,6 %. Malajsie pak v r. 2009 zaznamenala dokonce propad o 1,5 %.

Meziroční růst HDP několika asijských zemí se v některých letech skutečně pohyboval kolem 10%. Například Ázerbajdžán v r. 2008 rostl o 10,8 %, Bhútán v r. 2013 o 9,2 % a Turkmenistán též v r. 2013 přibližně o 11,1 %. Čína dosahovala růstu kolem deseti procent do r. 2012, v minulém roce pak rostla „pouze“ o 7,7 %. Katar rostl dokonce více než 10%, avšak v r. 2013 došlo k poklesu též.

K datu rozhovoru pravděpodobně ještě nebyly k dispozici statistiky za r. 2013, Čína by tedy kritérium růstu kolem deseti procent vyřčené Milanem Šarapatkou do r. 2012 splňovala, nicméně státy poslancem Šarapatkou vyjmenované nikoliv a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Růst HDP v letech 2008-2013 *

2008

20092010

2011

2012

2013

Indonésie

6,0

4,6

6,2

6,5

6,2

5,3

Malajsie

4,8

-1,5

7,4

5,1

5,6

4,7

Jižní Korea

2,3

0,3

6,3

3,7

2,0

2,8

Filipíny

4,2

1,1

7,6

3,6

6,8

6,8

* údaje jsou zaokrouhleny