Tento výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

Dle dostupných údajů se kancléřka Angela Merkelová s německými europoslanci schází, tyto schůzky však nejsou pravidelné. Například za rok 2013 nebyly nalezeny žádné údaje potvrzující schůzku Angely Merkelové s členy Evropského parlamentu.

O schůzkách s kancléřkou píší nejčastěji členové Evropského parlamentu, například Reimer Bȍge na svých webových stránkách, dále například europoslankyně Birgit Collin-Langer nebo poslanec Burkhard Balz.

Výrok Jana Mládka je hodnocen jako nepravdivý, neboť americký Kongres prezidenta Obamu nezmocnil rozšiřovat Magnitského zákon a podobné ustanovení se ani nenachází v textu daného zákona. Je však pravdou, že Magnitského zákon obsahuje další omezení kromě zamezení přístupu do USA – tím je znemožněno používání amerického bankovního systému.

Tzv. Magnitského zákon zapovídá ruským činitelům, kteří se podílejí na porušování lidských práv, vstup do USA. Také jim znemožňuje používat americký bankovní systém. Zákon je především namířen proti těm, kdo se podíleli na mučení a smrti Sergeje Magnitského. V textu zákona se uvádí (ang., Sec. 404a), že v případě, kdy bude prezident chtít seznam osob rozšířit, musí příslušný seznam dodat kongresním komisím nejméně 120 dní před požadovaným zápisem osob do seznamu.

Minulý rok se v USA ozývaly hlasy požadující rozšíření (ang.) Magnitského zákona. Obamova administrativa k tomu však nakonec nepřistoupila a rozšiřující seznam se tak ani nedostal ke schválení Kongresu.

Barack Obama nakonec uvalil (ang.) sankce ve formě zmrazení víz a finančních postihů na ruské představitele po vojenské intervenci na Krym. K dalším sankcím USA přistoupily po zveřejnění výsledků referenda o připojení k Rusku. Tyto sankce však nesouvisí s Magnitského zákonem.

Dle věstníku veřejných zakázek, který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo k zakázce na zajištění dodávek tabulek registračních značek 1. 7. 2013 vydáno tzv. oznámení předběžných informací. Jde o první krok v celém cyklu zadávání zakázky, na který musí k jejímu plnému vyhlášení navazovat tzv. oznámení o zakázce a nakonec tzv. oznámení o zadání zakázky (viz. nápověda k věstníku, 8. otázka). Zakázka je v tomto smyslu tedy skutečně připravena.

Pro změnu orgánů Evropské unie je potřeba jednomyslný souhlas všech členských států. Výrok Martina Schulze hodnotíme jako pravdivý.

Podle Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 25, článek 17) je systém volby a počet členů Komise schvalován jednomyslně v Evropské radě. Tedy i změna stávajícího počtu musí být jednomyslně odsouhlasena.

V rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2014 vláda přijala také zvýšení platů pro pracovníky ve státní správě. Celkově jde o 1,5 miliardy korun, na které toto navýšení přijde. Jak uvádí také web a přiložené video České televize, je to první takové zvýšení po 5 letech.

Vláda Jiřího Rusnoka ve svém usnesení ze dne 27. listopadu 2013 č. 890 schválila zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce České republiky, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce.

Další zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce ČR, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce v roce 2014 opravdu bylo na programu 2. ledna 2014 a vláda jej schválila.

Výrok tedy na základě výše zmíněných informací hodnotíme jako pravdivý.

Bohužel se nedá dohledat, zda Andrej Babiš na sobotním jednání mezi zástupci ANO a ČSSD opravdu navrhoval podpis koaliční smlouvy všemi poslanci a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. O vyjádření jsme však požádali vyjednavače z týmu ČSSD a v případě odpovědi hodnocení upravíme.

Andrej Babiš se však v podobném duchu vyjádřil 30. října, kdy po volbách probíhaly spory uvnitř ČSSD mezi křídlem Michala Haška a příznivci Bohuslava Sobotky. Babiš tehdy řekl, že bude chtít od sociálních demokratů podpisy poslanců, kteří budou podporovat vládu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě veřejně dostupných článků a studií.

Recidiva v ČR byla v roce 2011 podle serveru lidovky.cz na úrovni až 60%, jiné studie hovoří o 70 až 80 %. V letech 2004 až 2007 podle studie (.pdf, strana 38) vypracované pro německé Ministerstvo spravedlnosti byla míra recidivy 33,7%. Ve Skandinávii je situace lepší, recidiva dosahuje v Norsku jen 20 %, v Dánsku, Švédsku a Finsku průměrně 30 %.

Česká národní banka může k dosažení cíle (2% růstu cenové hladiny) využít různé nástroje, nejběžněji používané jsou dvě tzv. operace na volném trhu - změny úrokových sazeb a kurzové intervence. „Česká národní banka [...] bezezbytku využila svého hlavního měnověpolitického nástroje, když v závěru roku 2012 snížila úrokové sazby na technickou nulu (0,05%)." Nižší než technicky nulová úroková sazba v praxi být nemůže. Centrální banka tak nutně musela sáhnout po druhém nástroji, kterým je směnný kurz.

ČNB se skutečně s úrokovou mírou dostala na technickou nulu a musela tak vzhledem ke svému cíli sáhnout po kurzovém instrumentu měnové politiky, z čehož vyplývá pravdivost výroku.

Výrok prezidenta Putina je hodnocen jako zavádějící, neboť "nástupnická organizace" (COCOM byl skutečně zrušen) se zabývá pouze kontrolou vývozu zbrojního a dalšího materiálu, nejde přímo o zákaz vývozu, jak Putin uvádí. V této nástupnické organizaci je členem také Ruská federace.

Koordinační výbor pro mnohostranné kontroly vývozu (COCOM) byla neformální multilaterální organizace, srze níž Spojené státy a jejich spojenci koordinovaly národní kontroly vztahující se na vývoz strategických materiálů a technologií do komunistického světa.

V roce 1948 vláda USA oslovila západní spojence s cílem založení společné koordinace politiky embarga proti státům RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). Následně došlo v roce 1949 k ustanovení fungování organizace a 1. ledna 1950 k jejímu samotnému fungování.

Důležitou součástí aktivit COCOMu bylo ustanovení tzv. COCOM seznamů technologií a produktů, které byly kontrolovány, monitorovány a na něž se vztahovalo embargo. První seznam munice obsahoval všechny vojenské předměty, druhý seznam atomové energie obsahoval zdroje štěpných materiálů pro jaderné reaktory a jejich díly a třetí průmyslový seznam obsahoval položky jako motory, letecké kontrolní vybavení, počítače apod.

Po rozpadu Sovětského bloku se omezení vztahovalo pouze na podej výpočetní a telekomunikační techniky do zemí, které tvořily východní blok. V březnu roku 1994 byl COCOM formálně zrušen, některé exportní kontroly však zůstaly nadále zachovány. Jednalo se například o kontroly rozhlasové a šifrovací technologie.

Ve Spojených státech bylo dodržování zásad COCOM realizováno prostřednictvím zákona The Arms Export Control Act (Zákon o kontrole vývozu zbraní), který je dodnes platný a umožňuje prezidentovi USA kontrolu vývozu obranných prostředků.

Nicméně po rozpadu SSSR se objevily nové hrozby (např. terorismus) a vznikla opět potřeba vývozního omezení. V prosinci 1995 vzniklo tzv. Wassenaarské ujednání (WA) o vývozních kontrolách konvenčních zbraní, zboží a technologií dvojího využití, které nahradilo některé funkce COCOM. Členem tohoto sdružení států je i Ruská federace.

Podobně jako COCOM má WA kontrolní seznamy obsahující vojenské materiály a zboží dvojího užití. Primárním cílem WA je mezinárodní výměna informací o mezinárodním obchodu se strategickým zbožím, posilování transparentnosti a předcházení destabilizujícímu hromadění konvenčních zbraní.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravdou, že COCOM byl pouze formálně zrušen v roce 1994 a některé vývozní kontroly dodnes platí, jedná se však pouze o kontrolu vývozu, nikoliv o zákaz vývozu.

Výrok hodnotíme na základě informací Etického kodexu poslance politického hnutí ANO 2011 jako pravdivý.

Etický kodex poslance politického hnutí ANO 2011 upravuje hlasování poslance v čl. 1 písm. c): " zásada svědomitosti - poslanec se při výkonu svého mandátu rozhoduje na základě důkladného, objektivního a kvalifikovaného posouzení projednávané věci. Návrhy zákonů, pozměňovací návrhy a jiné návrhy před jejich podáním projedná s klubem, či vedením klubu. Usnese-li se klub na závazném jednotném hlasování, je poslanec povinen toto usnesení akceptovat, rozhodne-li se neakceptovat usnesení klubu, seznámí se svým postojem předsedu klubu."

Pokutování poslance upravuje čl. 4: " Dodržování etického kodexu poslance bude kontrolovat vedení klubu. Pokud vedení klubu konstatuje, že došlo k porušení některého z výše uvedených závazků, zavazuje se poslanec zaplatit sankci až do výše měsíčního platu, jejíž výnos bude věnován na dobročinné účely. "

Z Etického kodexu tedy vyplývá, že vedení klubu má pravomoc posoudit povahu odlišnosti osobního hlasování od klubem schváleného hlasování a na základě tohoto posouzení je oprávněn udělit poslanci pokutu.