Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, a to na základě dohledaných informací o různých faktorech, které jsou v gesci MO a o kterých Stropnický mluví (byť i nejasně). Výhrada se týká faktu, že nejméně 1 případ velkých sporných zakázek již byl vyšetřen a probíhá soudní proces. Nicméně v této části výroku nastupující ministr své tvrzení relativizuje, tudíž je výrok i tak hodnocen jako pravda.

Ministerstvo obrany (MO) vypisuje značné množství nákladných veřejných zakázek spojených např. s nákupem vojenské techniky, údržbou a zabezpečením objektů apod. (viz přehled veřejných zakázek MO od roku 2007). Mezi nejdiskutovanější zakázky spojované s možným korupčním jednáním patří především rozsáhlé pronájmy a nákupy vojenské techniky.

Jako první můžeme uvést desetiletý pronájem stíhacích letounů Gripen v ceně 19,6 mld. Kč. S průběhem výběrového řízení je však spojována rozsáhlá korupční kauza vyšetřovaná v několika evropských zemích. V České republice však bylo vyšetřování kauzy několikrát odloženo a ani v současné době není nikdo obviněn.

Dalším známým případem může být nákup obrněných vozidel Pandur v hodnotě 14,4 mld. Kč. V této souvislosti je pro podezření z korupce vyšetřován lobbista Marek Dalík.

Mezi sporné zakázky dále patří např. nákup dopravních letounů Casa v hodnotě bezmála 3,6 mld. Kč nebo v současné době soudně prošetřovaný nákup nákladních vozidel Tatra v ceně přesahující 2,6 mld. Kč. Právě v kauze Tatra jde již konstatovat, že vyšetřování případu bylo ukončeno, což je v kontrastu s tvrzením Stropnického, že se nedošetřilo nic.

Nevyjasněné okolnosti a úmrtí, na něž Martin Stropnický odkazuje, se opět mohou týkat několika kauz. V letech 2000 a 2001 došlo k úmrtím několika vojenských pilotů, přičemž jako možná příčina byly identifikovány vadné výškoměry zakoupené v rámci neprůhledné veřejné zakázky.

Podobným případem může být též nákup nekvalitních padáků firmy Anex, kdy při cvičném seskoku došlo k úmrtí jednoho z výsadkářů. Mediálně známou kauzou je také úraz Pavla Musely, vlivného zbrojaře spojovaného s významnými zakázkami pro MO, který po pádu utrpěl poškození mozku a následnou ztrátu paměti. Jednou z vyšetřovacích verzí celé události byl i pokus o vraždu, konkrétní okolnosti se však objasnit nepodařilo.

Výrok byl publikován 10. 2. 2014 na facebookovém profilu Tomia Okamury.

Švýcaři si skutečně odhlasovali, byť těsně, kvóty pro imigranty. Druhou část výroku o tom, že „bohaté Švýcarsko již nápor imigrantů nezvládá" z důvodů její subjektivnosti nehodnotíme. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V neděli 9. 2. proběhlo ve Švýcarsku referendum, ve kterém občané rozhodovali o zavedení kvót pro počty přistěhovalců do země. Referendum,vyvolala Švýcarská lidová strana a zavazuje švýcarskou vládu do tří let přijmout imigrační kvóty pro všechny cizince, včetně občanů ze států EU. Přijetí tohoto imigračního omezení si vyžádá i změnu Švýcarské ústavy. Konkrétní kvóty ještě nebyly stanoveny, o těch později rozhodne vláda.

Referendum bylo přijato těsnou většinou 50,3 % hlasů a pomyslně tak rozdělilo zemi na dvě části. Na základě dřívějších referend s podobnou tematikou se ukázalo, že východ země, obývaný především německy mluvícími obyvately, se vyslovuje společně s italsky mluvícími obyvately pro kvóty, zatímco západ země, kde žijí převážně francouzsky mluvící obyvatelé, je znám svým kladným vztahem k EU a vyslovuje se ke kvótám spíše negativně.

Švýcarská spolková rada interpretuje výsledek tohoto referenda, jako odraz neklidu v zemi, který souvisí s nárůstem počtu cizinců, a to zejména v posledních letech.

Toto referendum může znamenat pro Švýcarsko do budoucna i velké problémy. Přestože není členem Evropské unie, tak ale patří do Schenghenského prostoru. Pokud země na základě referenda skutečně stanoví kvóty, které se budou týkat i obyvatel Evropské unie, tak tím dojde k porušení pravidel Schenghenského prostoru. Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz se již nechal slyšet, že hrozí, že EU vypoví se Švýcarskem některé smlouvy. Například dohody, které švýcarským společnostem umožňují přístup k evropskému jednotnému trhu. Není totiž možné, aby Švýcarsko využívalo výhody vycházející ze spolupráce s Evropskou unií, ale na druhou stranu neakceptovalo podmínky ze strany EU.

Obavy též panují ve švýcarském bankovním sektoru, který považuje EU za nejdůležitější zahraniční trh. Problémy mohou postihnout i některé firmy, které jako levnou pracovní sílu využívají právě přistěhovalce.

Co se týče druhé části výroku, jak jsme avizovali výše, pro její subjektivnost ji nehodnotíme. Nevíme totiž, v jakém smyslu T. Okamura „nezvládání" myslel. Zda hovořil o sociálním systému, či např. nalády ve společnosti. Faktem ale také je, že do země se údajně každý rok stěhuje kolem 80 tisíc lidí. V oblasti sociální politiky se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by švýcarský sociální systém nějakým způsobem významně kolaboval. Mezi dílčí problémy pak může patřit vyšší kriminalita u některých skupin přistěhovalců, např. z některých afrických zemí. Negativně může být ale také vnímána kvalifikovaná pracovní síla stěhující se či dojíždějící za prací ze zemí EU.

Problematika zákonných požadavků na výkon funkce člena vlády je poměrně složitou oblastí. I přes níže uvedené označujeme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý, neboť zásadní zákonné požadavky lze skutečně redukovat na oblasti lustrací a "čestného prohlášení o střetu zájmů". Ostatní (např. zmíněné ústavní předpoklady) zákonné požadavky vyplývají slovy ústavního právníka Jana Filipa "z povahy věci".

Nejprve lze na věc nazírat z pohledu ústavního práva. Prof. Jan Filip ve své publikaci Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva (Filip, J. 2011) uvádí, že podmínky pro výkon funkce člena vlády nejsou ústavně vymezeny. Jedině čl. 70 Ústavy říká, že konkrétní zákon stanoví neslučitelnost s činností, která povahou odporuje výkonu funkce člena vlády. Dle speciálních zákonů tedy člen vlády nemůže být např. členem Fondu dětí a mládeže, členem bankovní rady České národní banky, statutárním orgánem nebo členem dozorčí rady investiční společnosti nebo investičního fondu. V kontextu ústavního práva lze za další nikterak přímo stanovené, ale zcela samozřejmé podmínky považovat věk (způsobilost k právním úkonům) a státní občanství či občanství EU (čl. 21 odst. 4 Listiny).

Dále se na výkon člena vlády skutečně vztahuje Zákon č, 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Zde se (s ohledem na sledované období nástupu do funkce, neboť zákon upravuje i povinnosti člena vlády v průběhu výkonu mandátu) jedná především o jedno z čestných prohlášení, které je nutné předložit, a to § 9 Oznámení o činnostech, jež je věnováno přiznání člena vlády k tomu, zda podniká či je členem orgánů různých právnických osob atd.

Zmíněný "velký lustrační zákon" (Zákon č. 451/1991 Sb.) a nutnost předložení negativního lustračního osvědčení (vymezeny v zákoně jsou různé statusy spolupráce s STB, členství v lidových milicích apod.) s ohledem na fakt, že zmíněný zákon definuje předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním (to platí pro ministra – viz Filip) nebo ustanovováním: "v orgánech státní správy České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky," bylo předmětem diskuzí mezi právníky (doc. Jan Kysela, prof. Aleš Gerloch, prof. Václav Pavlíček, dr. Jan Wintr atd.). Interpretace tohoto zákona (s ohledem na námi sledovanou oblast zákonných požadavků na výkon funkce člena vlády), jak podotýká i sám Sobotka, tedy stále není jasná.

Poslední z oblastí zákonných požadavků na výkon funkce člena vlády lze hledat v učebnicích správního práva hmotného (typicky Dušan Hendrych - Správní právo: obecná část). S ohledem na absenci účinnosti zákona o státní službě (Zákon č. 218/2002 Sb.) jsou podmínky " pracovních poměrů zaměstnanců ke státu " obecně upraveny a dále specifikovávány v zákoníku práce (Zákon č. 262/2006 Sb.).

Zde se jedná o ustanovení § 303 odst. 3 – zaměstnanci uvedení v odstavci 1 (míněni jsou zaměstnanci ve správních úřadech) nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost (toto však upravuje také zákon o střetu zájmů) a odst. 4 – zaměstnanci uvedení v odstavci 1 mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni (toto však vylučuje opět zákon o střetu zájmů). Dále se jedná o § 304 odst. 1 – zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem (upravuje taktéž zákon o střetu zájmů).

Výše uvedená ustanovení se, s ohledem na status funkce člena vlády (ministra) jako vedoucího správního úřadu a zaměstnance státu, vztahují k problematice zákonných požadavků na funkce členů vlády. Jsou však v podstatě analogické s požadavky zákona o střetu zájmů.

Zdroje: Filip, J. 2011. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. Dotisk 2. vyd. 2001 (Masarykova univerzita).Hendrych, D. 2012. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C.H. Beck.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s odvoláním na následující informace z médií.

Na tom, že bezpečnostní prověrka není pro členy vlády nutná, se nejen v souvislosti s aktuálním případem Jana Mládka shodují mnozí ústavní odborníci. Například Marek Antoš z katedry ústavního práva Právnické fakulty UK říká: „Na členy vlády se hledí, jako by bezpečností prověrku měli automaticky, čili oni ji vlastně nepotřebují. Jiná věc by byla, pokud by tady byla nějaká silná indicie, kterou by třeba prezident mohl získat od tajných služeb, že nějaká konkrétní osoba je bezpečnostním rizikem pro stát – to by samozřejmě mohlo být důvodem pro odepření jmenování“.

Sám Jan Mládek po tiskové konferenci, kde Miloš Zeman vyjádřil své výhrady, vydal tiskové prohlášení, ve kterém říká: „O prověrku NBÚ jsem sám požádal v listopadu 2005, kdy jsem byl na Úřadu vlády, proces jejího získání nebyl dokončen. V roce 2007 jsem byl NBÚ požádán, ať doložím, nač prověrku potřebuji, což jsem doložit nemohl, protože jsem byl od září 2006 v soukromém sektoru. NBÚ následně prověrku zastavil”.

Již v květnu 2006 však přinesl server idnes.cz zprávu, že v roce 2001 odmítl Národní bezpečnostní úřad udělit tehdejšímu náměstku ministra financí Janu Mládkovi prověrku na stupeň “tajný” a bylo mu uděleno pouze osvědčení na stupeň “vyhrazený”, tedy nejnižší ze čtyř stupňů. Důvodem měly být Mládkovy styky s ruskými podnikateli.

Tato zpráva tedy koresponduje se zmíněnými informacemi Miloše Zemana.

Tato tvrzení uvedl Vít Bárta ve svém prohlášení ze dne 4. 10. 2013, jímž reagoval na obdržení anticeny od projektu Rekonstrukce státu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož všechna tvrzení v něm obsažená byla na základě veřejně dostupných informací ověřena jako pravdivá.

Věci veřejné, konkrétně jejich tehdejší předseda a ministr vnitra Radek John, skutečně vyměnily policejního prezidenta. Tím se stal Petr Lessy. Prezentace činnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality za roky 2010 (.ppt), 2011 (.ppt) a 2012 (.ppt) dokládají, že počet obvinění za trestné činy, které jsou v gesci tohoto útvaru vyšetřujícího nejzávažnější formy korupce a hospodářské a finanční kriminality, skutečně vzrostl.

Počet osob stíhaných za korupční trestné činy:

2008

58

20096220109420111592012122

Návrh Věcí veřejných předložený Poslanecké sněmovně navrhoval uzákonění povinnosti uvést zpětně vývoj majetku od roku 1990 v tom případě, že si osoba pořizuje nemovitost dražší než 20 milionů anebo jinou věc za více než 5 milionů.

Poslankyně Věcí veřejných Kristýna Kočí a Karolína Peake opravdu předložily noveluzákona o veřejných zakázkách.

Poslankyně za Věci veřejné Kateřina Klasnová byla jednou z předkladatelů návrhu na změnu Ústavy České republiky, kterým se zrušila doživotní imunita členů Parlamentu. Klasnová také jménem předkladatelů vystupovala ve Sněmovně. Návrh však předkládali i zástupci dalších poslaneckých klubů. Návrh prošel Sněmovnou a poté i Senátem a 1. 6. 2013 nabyl účinnosti. Ve Sněmovně pro něj hlasovalo 10 poslanců Věcí Veřejných, jeden byl omluven. Výrok, že Věci Veřejné zrušily doživotní imunitu, lze považovat za poněkud chvástavý, protože pro návrh hlasovalo dalších 138 poslanců jiných stran, v jádru však není nepravdivý.

Skupina poslanců Věcí veřejných předložila v únoru 2013 návrh novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný, jelikož se nám nepodařilo k tomuto tvrzení dohledat žádné potvrzující informace.

Rozdělení kompetencí dle zákona (pdf., str. 36–38) o potravinách a tabákových výrobcích je takové, že orgány ochrany veřejného zdraví, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, mají na starost kontrolu stravovacích služeb. Orgány veterinární správy (pod Ministerstvem zemědělství) mají na starost potraviny živočišného původu a konečně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), spadající rovněž pod Ministerstvo zemědělství, je zodpovědná za kontrolu ostatních potravin včetně výroby lihovin.

Novela zákona, která měla i v reakci na metanolovou aféru jasněji vymezit kompetence obou ministerstev, skončila pouze ve stádiu vládního návrhu a nikdy tedy nevyšla v platnost. I kdyby se tomu ale stalo, se zodpovědností za kontrolu lihovarů by se nic nezměnilo.

Novela by přinesla omezení kompetencí orgánů ochrany veřejného zdraví, pod jejichž kontrolu nyní spadají stravovací zařízení s omezením na neživočišný původ potravin. Státní veterinární správa by si udržela kontrolu potravin živočišného původu, novelou by je měla kontrolovat i ve stravovacích zařízeních. SZPI by zůstaly ostatní potraviny včetně zmiňovaných lihovarů.

Časopis Týden ještě k celé záležitosti uvádí: "Ministerstvo (zdravotnictví, pozn. Demagog.CZ) má pravomoci ke kontrole pouze v provozovnách veřejného stravování, nemůže nařídit kontrolu alkoholu v obchodech a ve stáncích na tržištích. Tam už o víkendu začala s kontrolami Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod ministerstvo zemědělství".

V rámci kompetencí nad kontrolou lihovarů se tedy žádná změna neudála – stále spadá pod Ministerstvo zemědělství. Výrok Zuzany Roithové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Paroubek použil toto tvrzení ve svém blogu na serveru Vaše Věc. Na zmíněné prohlášení Františka Tomáška se ale odkazoval již dříve, například ve svém projevu ve sněmovně a prohlášení je hojně citováno v diskusích, nezdá se však, že by se zakládalo na pravdě.

Arcibiskup František Tomášek měl tento výrok údajně pronést v srpnu 1991 poté, co byla díky výčtovým zákonům z roku 1990 a 1991 církvi vrácena část majetku. To však jednoznačně popírá Dominik Duka, který ve svém dopise papeži píše: „Kardinál Tomášek ve skutečnosti nikdy žádná jednání o církevních restitucích nevedl a ani se k této problematice veřejně nevyjadřoval.“

Nesedí ani časová souslednost, František Tomášek byl totiž 27. března 1991 zproštěn úřadu arcibiskupa, nemohl se tedy následně v srpnu téhož roku vyjadřovat k restitucím jménem katolické církve.

Tvrzení Jiřího Paroubka na základě výše uvedeného hodnotíme jako nepravdivé.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Tomio Okamura hovoří o soudcích obecně, avšak ve Spojených státech neplatí pro všechny soudce totožná (ani podobná) pravidla ustanovení do funkce. Volby soudců se používají pouze u soudců v jednotlivých státech (někde dokonce jen na některé úrovni). Federální soudci jsou všichni jmenováni prezidentem Spojených států. Jelikož jsou soudci voleni pouze v některých případech a nelze jednoznačně říci, jaké požadavky na funkci musí splnit ani jak dlouhé jsou jednotlivé mandáty, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Ustanovování soudců se ve Spojených státech amerických odehrává na dvou úrovních, a to na národní (federální) a státní (v jednotlivých státech). Na federální úrovni jsou všichni soudci (nejvyššího, odvolacích i prvostupňových soudů) jmenováni prezidentem Spojených států a následně schváleni Senátem. Toto jmenování zpravidla podléhá politické situaci – nominovaní jsou často sympatizanti prezidenta nebo politické strany, jejímž byl kandidátem. Soudci jsou jmenováni na dobu "dobrého chování", tedy na neurčito. Mohou být ovšem kdykoliv odvoláni(USCourts.gov).

Na státní úrovni jsou soudci voleni, a to obecně dvěma způsoby: soutěživé volby, v nichž proti sobě stojí kandidáti (nominovaní v různých státech různým způsobem) a jsou zvoleni voliči ve volbách. Druhým způsobem jsou retenční volby, ve kterých jsou dvoustranickými komisemi vybráni kandidáti, jejichž jména jsou předložena guvernérovi, který následně soudce ze seznamu vybere a jmenuje. Voliči následně pravidelně rozhodují, jestli konkrétního soudce ponechat nebo odvolat (Justice at Stake). Délka mandátu soudce se různí v jednotlivých státech a také v jednotlivých úrovních, může být od 2 do 15 let (USLegal.com).

Požadavky na federální soudce i na soudce v jednotlivých státech se velmi různí.

Ve vztahu k Ivanu Langerovi jakožto ministrovi vnitra se objevovaly různé indicie poukazující na jeho problematická rozhodnutí. Patří mezi ně například podezřelé zakázky na praní uniforem a IT služby či nezbavení policistů mlčenlivosti ohledně kauzy Krakatice. Tyto kauzy se však přímo netýkají personálních otázek spojených s Policií České republiky, které zmiňuje poslanec Ondráček.

Parametry personální politiky již má zrušení finanční policie, o kterém ministr Langer rozhodl brzy po svém nástupu do funkce. Spekulovalo se, že důvodem pro zrušení je paradoxně úspěšnost této složky police, což bylo politikům trnem v oku.

Velkou změnou byla Langerova reforma policie a s ní spojené změny příslušných zákonů. Dalším personálně-organizačním krokem byl návrh na zřízeníGenerální inspekce bezpečnostních sborů. Podezření však panovalo i u konkrétnějších personálních kroků, zmiňovalo se např. tzv. žabákování, kdy policista za podezřelých podmínek dosáhne povýšení a "přeskočí" tak obvyklý kariérní postup.

Nepodařilo se nám však dohledat veřejně dostupná data potvrzující zvyšování různých osobních výhod a odměn pro loajální lidi v klíčových pozicích. Dále si nejsme jisti, co poslanec Ondráček myslel poslední větou výroku, to jest o kterých pravomocích a prostředcích mluvil. Požádali jsme jej proto, zda by mohl svá tvrzení upřesnit a především doložit údaji, ze kterých vycházel. Na poslancovu odpověď prozatím čekáme.