V roce 2004 se konaly na Ukrajině v pořadí čtvrté (.pdf, str. 3) prezidentské volby od vyhlášení ukrajinské nezávislosti. Jejich vítěz měl vystřídat prezidenta Leonida Kučmu, který byl v úřadu dvě funkční období, což je ústavní limit na Ukrajině (článek 103 Ústavy Ukrajiny).

Přestože do voleb kandidovalo 26 osobností (.pdf, str. 7), byl už od počátku zřejmý souboj dvou oponentů. Tím prvním byl premiér Viktor Janukovyč, kterého se snažil Leonid Kučma protlačit do úřadu. Jeho protivníkem byl Viktor Juščenko, bývalý premiér a předseda strany „Naše Ukrajina“.

Od počátku voleb byla patrná manipulace a diskriminace. Prvním kolem, které se konalo 31. října, prošli již zmínění kandidáti s těsnými výsledky. Ačkoliv průzkumy veřejného mínění naznačovaly vítězství Viktora Juščenka ve druhém kole (21. listopadu), zvítězil s tříprocentním rozdílem Viktor Janukovyč. Přívrženci Viktora Juščenka po vyhlášení výsledků druhého kola vyrazili do ulic a započaly demonstrace a protesty proti výsledkům voleb (tzv. Oranžová revoluce), které měly mezinárodní podporu.

Nakonec Nejvyšší soud nařídil 3. prosince opakování druhého kola prezidentských voleb, které proběhlo za účasti mezinárodní volební pozorovatelské komise 26. prosince. Dne 28. prosince ústřední volební komise oznámila výsledky opakovaného druhého kola voleb, jehož vítězem se o necelých 8 % hlasů stal Viktor Juščenko.

Ukrajinská ústava z roku 1996 (v té době platná) se o prezidentských volbách zmiňuje v článku č. 103:

„Prezident Ukrajiny je volen tajným hlasováním občany na období pěti let na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.“

„Regulérní volby prezidenta Ukrajiny se budou konat poslední neděli v březnu pátého volebního období úřadu prezidenta Ukrajiny. V případě předčasných voleb prezidenta Ukrajiny se budou konat do devadesáti dnů ode dne ukončení pravomoci.“

„Postup pro konání voleb na prezidenta Ukrajiny musí být stanoven zákonem.“

Volby byly provedeny (.pdf, str. 4) na základě Prezidentského volebního zákona, jenž vstoupil v platnost v dubnu 2004, a na základě zákona o ústřední volební komisi, který byl přijat v červnu 2004.

Článek 26, odst. 13 Prezidentského volebního zákona stanoví: „Územní volební komise, pokud jde o organizování příprav a průběhu volby prezidenta Ukrajiny, musí zajistit konání opakovaného hlasování podle rozhodnutí ústřední volební komise, dohlížet nad opakovaným hlasováním v prezidentských volbách, stejně jako nad konáním opakovaných voleb dle tohoto zákona“.

Výrok hodnotíme na základě uvedených informací jako zavádějící. Bylo sice uskutečněno "třetí kolo" volby prezidenta, nicméně šlo o opakování druhého kola voleb, což nebylo v rozporu s ústavou z roku 1996 ani s volebním zákonem z dubna 2004. Volební zákon umožňuje opakování hlasování v prezidentských volbách dle rozhodnutí ústřední volební komise, což se v tomto případě stalo.

Hlasování o postavení Palestiny v Organizaci spojených národů a jejího uznání jako nečlenského pozorovatelského státu rezolucí A/RES/67/19 (.pdf) proběhlo na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012. Pro povýšení Palestiny do pozice nečlenského státu hlasovalo (.pdf, str. 12) 138 států, zdrželo se 41 a proti bylo devět. V tomto hlasování se Česká republika zařadila mezi 9 států hlasujících proti společně s USA, Kanadou, Izraelem, Panamou, Marshallovými ostrovy, Mikronésií, Nauru a Palau. Přestože jde o některé z nejmenších států, nelze říci, že by zde ČR hlasovala pouze s nimi (viz USA či Kanada), natož se Saúdskou Arábií nebo Katarem, kteří se vyslovili (.pdf) pro přijetí rezoluce.

Zda to bylo "skutečnou ostudou" je již na subjektivním hodnocení, nicméně pro úplnost lze uvést, že například členské státy Evropské unie nezaujaly jednotnou pozici (přestože pozice České republiky byla jednoznačně nejodlišnější). Ministerstvo zahraničních věcí informovalo ohledně pozice ČR před samotným hlasováním: " Česká republika v rámci jednání na mezinárodních fórech opakovaně zdůrazňuje, že jedinou cestou řešení blízkovýchodního konfliktu jsou přímá jednání palestinské a izraelské strany. Česká republika nepodporuje jakékoli jednostranné kroky, které nejsou nápomocny k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a dosažení trvalého míru na Blízkém východě ".

Současná vláda se k sociálnímu dialogu výslovně hlásí v Programovém prohlášení vlády ČR: “ Vláda povede aktivní sociální dialog se sociálními partnery jako metodu udržení sociálního smíru a nastaví účinný systém výměny zkušeností mezi vládou a sociálními partnery ”.

Problémy jednání tripartity ilustrují různé zprávy, např. článek z 23. 3. 2013 (iHNed.cz) nebo z 14. 6. 2011 (iDNES.cz). Z tiskových zpráv můžeme pro ilustraci uvést následující:

Prohlášení ČMKOS a ASO – ODS, TOP 09, LIDEM si berou občany jako rukojmí (Českomoravská konfederace odborových svazů, 26. 6. 2013);

Otevřený dopis ČMKOS vládě ČR a ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi (ČMKOS, 6. 11. 2012);

Premiér: Předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil musí vzít svá slova zpět (Vláda.cz, 21. 9. 2012);

Premiér: Respektuji právo občanů vyjádřit svůj názor, odmítám však politizaci akce odporů ze strany ČSSD a KSČM (Vláda.cz, 21. 4. 2012);

Tisková konference po jednání tripartity (Vláda.cz, 9. dubna 2013).

V průběhu posledních několika let se objevila řada vyjádření tripartitních aktérů, ve kterých se aktéři vzájemně osočovali nebo se do sebe jinak strefovali. V tomto ohledu je výrok předsedy vlády pravdivý.

Výrok jsme zhodnotili jako pravdivý na základě četných mediálních vyjádření členů ODS k problematice vnitrostranické komunikace.

Například bývalý místopředseda Ivan Langer hovořil o nutnosti „změny ve způsobu komunikace dovnitř členské základny i směrem k veřejnosti.“
I bývalý předseda ODS Nečas poukázal na to, že: „... musíme změnit způsob svého chování a způsob své komunikace.“

Poslankyně Fisherová snažící se o zlepšení stavu v ODS navrhovala již na loňském kongresu strany mimo jiné toto: „MUSÍME uvnitř ODS důkladně komunikovat jednotlivé problémy, neřešit problémy přes média, nikdy nám to nic dobrého nepřineslo. MUSÍME navenek působit jednotně.“
Členka a bývalá poslankyně ODS Weberová dokonce popsala situaci jako „dlouhodobou absenci komunikace uvnitř strany.“
Vzhledem k těmto vyjádřením hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož byl potvrzen dr. Cícerem v rozhovoru pro média.

JUDr. Milan Cícer v rozhovoru pro Lidovky.cz potvrdil, že 10. února 2014 nastupuje do Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a tím pádem, že končí ve vedení Finančního analytického útvaru, a to na základě dohody s ministrem Babišem. Důvod této změny nebyl uveden. (Lidovky.cz, 2. 2. 2014)

Jak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, tak Finanční analytický útvar patří do struktury Ministerstva financí ČR.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť někteří z aktérů Topolánkovy i Nečasovy vlády byli kritizováni levicovou opozicí kvůli vládní politice (některým krokům) vůči Číně.

Bývalý premiér Mirek Topolánek ve své zahraniční politice zdůrazňoval nutnost dodržovat lidská práva. Kvůli tehdejším událostem v Tibetu odmítl expremiér účast na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Pekingu 2008 a zvažoval, že do Číny nepojede vůbec. Své rozhodnutí účastnit se her nakonec oznámil s tibetskou vlaječkou v klopě, což pobouřiločínské úřady. Zanedlouho poté poskytl Topolánek rozhovor pro MF Dnes, ve kterém Čínu opět kritizoval za nedodržování lidských práv a který Čína také přijala negativně.

Většina tehdejší vlády rozhodnutí Mirka Topolánka neúčastnit se LOH 2008 kvůli lidským právům podpořila. Naopak ostře se proti Topolánkovu vystupování postavila KSČM v čele s Vojtěchem Filipem.

Kromě samotného premiéra byly předmětem kritiky levicové opozice (či některých jejích částí) aktivity některých vládních aktérů. Konkrétně zmiňme např. pravidelné vyvěšování tibetské vlajky v Poslanecké sněmovně poslanci Strany zelených, což se setkávalo s odporem předsedy Sněmovny Vlčka z ČSSD.

Zdrcující kritiku také podstoupila pravicová koalice 1. dubna 2008 ve Sněmovně při projednávání "Návrhu Prohlášení Poslanecké sněmovny u příležitosti 49. výročí povstání v Tibetu", které předkládala Kateřina Jacques. Stenoprotokoly dokládají, že vláda Mirka Topolánka ztotožňovaná s českou pravicí byla kritizována opozičními poslanci, za všechny můžeme jmenovat zákonodárce KSČM Grebeníčka a Konečnou.

Spíše pro doplnění pak dokládáme interpelaci poslance Hamáčka na ministra zahraničí Schwarzenberga 27. září 2007, která se týkala chystané výstavy EXPO v Šanghaji, kdy naznačil jistá zanedbání ze strany české vlády.

Expremiér Nečas na rozdíl od Topolánka kladl v politice vůči Číně důraz na navýšení ekonomické výměny a zlepšení česko-čínských vztahů, od kterých se měly odvíjet velké čínské investice do ČR. Nečasův postoj byl pak kritizován jako nadřazující proexportní politiku nad politiku dodržování lidských práv. Negativní ohlasy vyvolal především Nečasův projev na Mezinárodním strojírenském veletrhu v září 2012, kde mimo jiné označil podporu dalajlamismu jako módní politickou vlnu, která může ohrozit české vztahy s Čínou. Kriticky se k projevu vyjádřili bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jenž Nečasova slova označil za úlet, dále dřívější prezidentský kandidát Jan Fisher, ale také Jiří Dienstbier za ČSSD.

Souhlas s expremiérem naopak vyslovil bývalý ministr průmyslu Martin Kuba z ODS. Kritizoval Schwarzenberga za ohrožení českého exportu neuváženou lidskoprávní politikou a za šíření "jedné pravdy". Z opozice se podobně vyjadřovala také KSČM.

Pro pochopení výsledného hodnocení je třeba nejprve uvést kontext výroku. Ten je součástí přestřelky mezi prezidentem a moderátorem o reprezentativnosti vzorku. Václav Moravec vytýkal Miloši Zemanovi, že hovoří "o 80 % veřejnosti", přičemž ve skutečnosti se jedná o pouhý statistický vzorek (který sice do jisté míry zobecňuje názory celkové populace, ale zcela je nereprezentuje).

Prezident se naopak ohrazoval vzorku tisíce osob jako nedostatečného a následně zopakoval své tvrzení "o 80 % lidí".

Zeman se přitom odvolává na průzkum společnosti STEM (.pdf, str. 3), v němž se v prosinci minulého roku proti zákonu o církevních restitucích vyjádřilo takřka 80 % dotázaných.

Z jiných tazatelských společností můžeme jmenovat průzkum SANEP, kdy se proti majetkovému vyrovnání postavilo 74,5 % respondentů (zde je ale třeba mít na zřeteli sníženou reprezentativnost vzorku, která vychází z toho, že průzkumu, resp. ankety, se účastní pouze uživatelé internetu, účastník průzkumu si může navolit libovolné bydliště či věk).

Výrazněji starší data přináší také CVVM, kdy se v roce 2012 proti majetkovému vyrovnání vyslovilo (.pdf, str. 4) 65 % oslovených, nebo průzkum STEM z roku 2011, zde bylo nesouhlasných 69 %.

Výrok pak hodnotíme jako zavádějící z následujících důvodů:

– Zeman se snaží vzbudit zdání, že jednotlivé průzkumy docházely opakovaně ke stejnému číslu 80 %, což není pravda; – Pravdivost svého tvrzení se snaží dokázat tím, že průzkumy na dané téma byly uskutečňovány opakovaně. Ty ovšem proběhly buď podle zcela rozdílných metodik (STEM a SANEP) nebo jsou již výrazně staršího data (2012, resp. 2011); – Ani neustálé opakování průzkumu nezakládá nic jiného, než že se stále musíme bavit o vzorku a zobecnění, a nikoliv o celkové populaci všech občanů, což s sebou nutně nese řadu statistických limitů.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože česká snížená sazba DPH, jejíž součástí jsou mimo jiné potraviny a léky, je sice druhá nejvyšší v EU, ale co se týče zdanění potravin a léků, hned v osmnácti, respektive patnácti, zemích Unie existuje vyšší míra zdanění alespoň pro část potravinových či farmaceutických výrobků (.pdf, str. 3–4).

Ve všech zemích Evropské unie existuje snížená sazba daně z přidané hodnoty s výjimkou Dánska. Její hodnota se pohybuje v rozmezí 5–18 procent, přičemž nejvyšší snížená sazba je v Maďarsku. Česká republika je podle informací Evropské komise (str. 3) se svými 15 procenty hned druhá v pořadí.

Země se mezi sebou však liší tím, jaké druhy výrobků se řadí do snížené sazby. Některé státy, jako například Nizozemsko, řadí farmaceutické produkty také do snížené sazby, přesto na určitou část z nich uplatňují základní sazbu.

Již v prvním návrhu koaliční smlouvy z 12. prosince 2013 najdeme bod 2.4 (str. 29), který hovoří o snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. Snížená sazba DPH se mezi lety 2004 až 2014 postupně zvýšila z 5 na 15 procent. (.pdf, str. 9)

Bývalý ministr Vít Bárta se skutečně během svého působení na ministerstvu dopravy zasadil o reklamaci nekvalitní opravy silničních komunikací.

Zvláštní pozornost v médiích pak byla věnována reklamacím vůči stavební společnosti Skanska. Podle serveru iDnes se bývalý ministr dopravy vyjádřil k reklamacím těmito slovy:

"V pondělí naši právníci s využitím všech nástrojů zvýší tlak na společnost Skanska, která s námi nechce moc kooperovat...." Společnost Skanska ovšem nebyla jedinou firmou vůči které byly zmiňované reklamace namířeny, dále lze uvést například společnost Eurovia CS či Strabag, které pracovaly na úseku dálnice D1 označovaném také jako D47.

Výrok tedy na základě dostupných informací hodnotíme jako pravdivý.

Podle informací (.pdf, str. 33) Ústavu zdravotnických informací a statistiky byly výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotnictví v roce 1998 107,4 miliard korun a v roce 2012 (poslední dostupná data) 231,2 miliard korun. Tyto informace skutečně odpovídají slovům ministra Babiše.

Výdaje VZP jsou však pravidelně zveřejňovány v jejich výročních zprávách – viz např. rozvahu (.pdf) společnosti za rok 2012 od strany 71.