Předpokládáme, že Andrej Babiš má na mysli britského premiéra Davida Camerona a nikoliv oscarového režiséra a scénáristu Jamese Camerona.

David Cameron skutečně v roce 2010 obeslal státní instituce s dopisem žádajícím zveřejnění informací o jejich fungování, jak dokládá článek listu The Guardian, v němž je přiložen i premiérův dopis. Požaduje je v rámci vládního programu pro zpřehlednění a větší transparentnost práce státních orgánů, jehož výsledkem je mimo jiné webová stránka http://data.gov.uk/.

Nicméně premiér Cameron žádal po centrální vládě pouze zveřejnění informací o „nových výdajových položkách centrální vlády větších než£25,000, " nikoliv o "všem, co nakoupí." V přepočtu jde tedy o položky vyšší než 800 000 Kč. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Na základě dohledaných informací hodnotíme Mládkův výrok jako nepravdivý.

Členové ruské Dumy se opravdu řadili mezi nejbohatší parlament na světě, ale ještě před drtivými následky poslední finanční krize. Nejaktuálnější výsledky, které jsou nyní k dispozici, ukazují, že nejbohatší parlament na světě v současné době tvoří členové čínského Národního lidového kongresu.

Bohatství členů ruské vlády v porovnání s vládními představiteli ostatních zemí je v současné době, vzhledem k vysoké frekvenci změn a z kapacitních důvodů, neověřitelné.

Celkově je výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť částka téměř 3 mld. korun (hodnocen je primárně tento fakt z celého prohlášení) je zcela jasně a konkrétně popsána na webu sdružení Oživení. Není tedy pravdou, že by si ji někdo "vycucal z prstu", jak tvrdí předseda vlády. K hodnocení ostatních faktických výroků v Rusnokově prohlášení viz níže.

První výrok o možnosti zadávat zakázky mimo soutěž popisuje premiér korektně (viz dále). Poslední výrok: "ta řízení bez uveřejnění schválila, tak to bylo čistě vynuceno těmi provozními důvody, důvody státu, včetně čerpání evropských fondů v některých případech,“ vyplývá logicky z typu užitého zadávacího řízení sledovaných veřejných zakázek (viz první výrok). Zhodnotit, zdali v tomto případě skutečně šlo dle zákona o stav: " b) veřejnou zakázku je nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení" samozřejmě nemůžeme a neumíme.

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách uvádí několik druhů zadávacích řízení – jedním z nich je i jednací řízení bez uveřejnění (tedy ne jednotné, jak je nazývá Jiří Rusnok). Hlavní podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou podle § 23 následující:a) v předchozím řízení s uveřejněním (a v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti rovněž v předchozím soutěžním dialogu) nebyly podány žádné nabídky

b) byly podány pouze nevhodné nabídky, nebo

c) nebyly podány žádné žádosti.

Při splnění výše uvedených podmínek může být zadáno jednací řízení bez uveřejnění i v dalších případech. Jedním z nich je i ten, o kterém mluvil Jiří Rusnok. V zákoně je tato podmínka uvedena takto (§ 23, 4. odst., písm. b):

4) Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže
b) veřejnou zakázku je nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

Problematickou částí výroku je ta, kdy premiér odmítá celkovou částku téměř tří miliard za zmíněné zakázky. S informací, že Rusnokova vláda stačila zadat zakázky bez soutěže ve výši téměř tři miliardy korun, přišlo poprvé sdružení Oživení v prosinci minulého roku. Oživení ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Otevřená společnost monitorovalo jednání vlády od září do prosince 2013. Dle jejich zjištění ministři úřednické vlády zadali nebo hodlali zadat celkem 78 zakázek v hodnotě 2,854 miliard korun. Seznam všech řízení je dostupný na stránkách Oživení zde (.xls).

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Pavla Teličky hodnocen pravdivě.

Dle zprávy Evropské komise (.pdf) o cenách a nákladech energií z března 2014 je cena energií skutečně vyšší v Evropské unii než v USA – jak u plynu, tak u elektřiny. Fakta lze vysledovat v grafech v kapitole o cenách energií na stranách 172 a 178.

Není pravdou, že by se Evropská úmluva o lidských právech (.pdf) netýkala imigrantů.

Úmluva zavazuje signatářské státy dodržovat a zajišťovat práva a svobody v ní obsažené, mezi nimi i článek 8 upravující právo na respektování rodinného a soukromého života. Článek první pak říká, že „Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejichjurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy".Nejde tedy jen o občany signatářských států.

Imigranti, kteří vstoupí na území státu (tedy i ti, co se vylodili na břehu, o kterých Klára Samková mluvila) spadají pod teritoriální jurisdikci dané země, a tím pádem je signatářský stát povinován chovat se k nim v souladu s Úmluvou. V opačném případě jsou imigranti za splnění podmínek podání aktivně legitimováni k podání žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva, a to na stát či státy, které se takto nechovaly.

Dokladem o aplikaci této interpretace jsou například četné příklady ve Spojeném království, které tuto problematiku jako země s množstvím imigrantů dlouhodobě diskutují. Imigranti čelící deportaci se často a úspěšně odvolávají na své právo na rodinný život dané právě článkem 8.

Článek 8 se tedy imigrantů bezpochyby týká a zároveň je velmi dobře aplikovatelný v případech, kdy mají v daném státě rodinné zázemí. Proto výrok Kláry Samkové hodnotíme jako nepravdivý.

Ukrajinská vláda návrh asociační dohody v září 2013 opravdu schválila a už v listopadu přípravu podpisu zastavila. Výrok Štefana Füleho hodnotíme tedy jako pravdivý.

Návrh asociační dohody byl ukrajinskou vládou schválen 18. září 2013. V listopadu pak vláda odmítla propustit expremiérku Julii Tymošenkovou, což je jedna z podmínek kladená Evropskou unií pro podpis dohody. Zároveň byla dohoda ze strany Ukrajiny odložena.

Vláda během dvou měsíců zcela obrátila od plánovaného podpisu asociační dohody k jejímu odmítnutí, s odvoláním na potřebu lepší ekonomické přípravy.

Výrok hodnotíme jako nepravdvý, jelikož se nám z dostupných údajů nepodařilo zjistit cyklické opakování ve výroku popsaného jevu.

Podíváme-li se na souhrnné statistické údaje Vězeňské služby ČR z let 2008 (str. 58), 2009 (str. 56 a 60), 2010 (str. 26), 2011 (str. 72) a 2012 (str. 74), zjistíme, že trend je spíše opačný. Existují sice rozdíly mezi jednotlivými věznicemi, navzdory tomu nelze rozhodně říci, že by v zimě byly věznice plnější než jindy.

20082009201020112012léto20 28221 99821 94823 18123 330zima19 71921 27021 70022 59123 237

Tabulka monitoruje průměrný počet vězněných ve dvou sledovaných obdobích. Jak je obvyklé, zima čítá prosinec, leden a únor, léto pak červen, červenec a srpen.

Kvůli posouzení tohoto výroku jsme oslovili Policejní prezidium. Na základě vyjádření jeho mluvčí hodnotíme výrok jako pravdivý.

„Co se týká Útvaru pro ochranu ústavních činitelů, pan ministr má pravdu, jde o největší celorepublikový útvar Policie ČR, má přes 1100 příslušníků. Na druhém místě je pak cizinecká policie, která má přes 800 policistů.“

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako nepravdivý. Je sice pravda, že byly zpracovány dvě studie ocenění církevního majetku, přičemž výsledná částka první studie byla následně prověřena a potvrzena druhou studií, avšak první studii nezpracoval auditor z Velké čtyřky a druhá nebyla vyžádána za doby Fischerovy vlády.

V roce 2007 (pdf., str. 7) byla vypracována Církevní komisí první studie ocenění majetku, který by měl být navrácen církvi. Studie byla zpracována na základě řady podkladů, včetně materiálů poskytnutých Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky a podkladů církví a náboženských společností. Výsledky byly následně schváleny vládní a expertní komisí, v níž zasedali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva zemědělství a Ministerstva financí. Podrobná metodika ocenění je zveřejněna na internetových stránkách Ministerstva kultury. Výsledný majetkový nárok vycházející z této studie byl vyčíslen na 134 miliard Kč.

V roce 2008 byla provedena druhá studie na žádost sněmovní komise, jejímž cílem byla kontrola podkladů a metodiky studie z roku 2007. Tuto kontrolu a následné potvrzení provedla mezinárodní poradenská firma Ernst & Young, která je součástí tzv. Velké čtyřky auditorských firem. V této době však byla u moci stále ještě druhá Topolánkova vláda.

V nedávné minulosti se skutečně objevovaly informace o možném krachu ČD Cargo. Ten byl alespoň dočasně odvrácen.

České dráhy se za generálního ředitele Petra Žaludy sice poměrně výrazně zadlužovaly, ve veřejně dostupných zdrojích se však nikde neobjevuje informace o tom, že by jim hrozila platební neschopnost (insolvence). Ta nestává teprve v situaci, kdy dlužník není schopen dostát svým závazkům, tedy splácet dluhy. Výrok ministra v demisi Žáka by tak byl v této části pravdivý pouze tehdy, pokud bychom přistoupili na předpoklad, že platební neschopnost teoreticky hrozí každému subjektu. Poté by však již ale nešlo tvrdit, že tato hrozba již neexistuje.

Od 1. července 2013 došlo ke zrušení 6 rychlíků a omezení dalších 18. V prosinci 2013 však bylo 10 z těchto spojů obnoveno. Rychlíků je však v České republice 437, nejedná se tedy o rušení třetiny rychlíků, ale o rušení či omezení pouze 5,5 % rychlíků.

K rušení (omezování) regionálních spojů dochází i za působení Zdeňka Žáka na ministerstvu. A to na Rakovnicku a v jižních Čechách.

Především z důvodu výrazného nadsazení počtu rušených rychlíků hodnotíme výrok Zdeňka Žáka jako nepravdivý.