Ačkoliv Vladimir Putin hovoří s jistou nadsázkou, můžeme jeho výrok o ruských národnostních menšinách označit jako pravdivý.

Okolnosti rozpadu

Sovětský svaz se rozpadl na základě podepsání Bělověžské dohody z 8. prosince 1991, kde se prohlašuje, že SSSR přestává existovat jako subjekt mezinárodního práva.

Podepsali ji představitelé Běloruska, Ruské federace a Ukrajiny. Ostatní republiky (kromě pobaltských. které se nikdy nepřipojily, a kromě Gruzie, která se připojila v roce 1993) se připojily k dohodě 21. prosince téhož roku Deklarací z Alma-Aty a podepsáním Protokolu, který se stal součástí Bělověžské dohody (Marciniak 2004: 185).

Následně se 25.prosince 1991 Sovětský svaz rozpadl na Ruskou federaci a 14 postsovětských republik.

Počet obyvatel

V roce 1989 bylo Rusko 5. nejlidnatějším státem na světě. Žilo zde 147 351 694 obyvatel.

V roce 1992 bylo Rusko 6. nejlidnatějším státem na světě se 148 444 313 obyvateli.

Kromě Ruské federace se ruské obyvatelstvo nacházelo ve všech postsovětských republikách. Počty z roku 1989 můžete vidět v tabulce.

Republika

Počet obyvatel v tis. (1989)

Počet ruských obyvatel v tis. (1989)

Ukrajina

51,704

11,427

Bělorusko

10,200

1,346

Moldavsko

4,341

564

Ázerbájdžán

7,029

394

Gruzie

5,449

343

Arménie

3,283

53

Uzbekistán

19,906

1,652

Kazachstán

16,538

6,251

Tádžikistán

5,112

389

Kyrgyzstán

4,291

923

Turkmenistán

3,534

336

Litva

3,690

347

Lotyšsko

2,681

912

Estonsko

1,573

477

Celkem žilo v nástupnických republikách v roce 1989 okolo 25 414 000 ruských obyvatel. Okamžikem rozpadu SSSR se z těchto obyvatel staly národnostní menšiny.

Faktický rozpad SSSR byl skutečně otázkou několika dní a přibližně 25 milionů ruských obyvatel se v prosinci 1991 ocitlo mimo Ruskou federaci.

Literatura:

Marciniak, W. 2004. Rozgrabione imperium. Upadek Związku Sowieckiego a powstanie Federacji Rosyjskiej. Kraków: ARCANA.

Prezident Miloš Zeman vystoupil na půdě Evropského parlamentu dne 26. února 2014. Ve svém projevu zdůraznil důležitost vytvoření společné evropské armády, společné fiskální politiky a harmonizaci zdanění. Dále hovoří o tom, že „je příznivcem přijetí eura v co nejkratším časovém horizontu“. Všechny již zmínění cíle jsou projevem hlubší evropské integrace.

20. února absolvoval premiér Bohuslav Sobotka svou první pracovní návštěvu v Bruselu, kde se sešel s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem a s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Jednalo se o přistoupení ČR k fiskálnímu paktu či o zrušení české výjimky z Lisabonské smlouvy. Premiér Sobotka uvedl: „Nová vláda je přesvědčena o tom, že příležitostí pro další rozvoj České republiky, pro její hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst, prosperitu a pro nejlepší obhajobu našich národních zájmů je naše aktivní účast na pokračování evropské integrace“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Premiér Sobotka přímo nevystupoval na půdě Evropského parlamentu, pouze se v Bruselu sešel s předsedou Evropské komise a s předsedou Evropského parlamentu. Avšak jak prezident Zeman, tak premiér Sobotka se přihlásili k myšlenkám hlubší evropské integrace.

Rozpočtu se ve švýcarské ústavě týká článek 126. Podle něj má federální vláda udržovat rozpočet v rovnováze. Maximální možné výdaje v předpokládaném rozpočtu závisí na ekonomické situaci a na předpokládaných příjmech. Pokud je třeba, může být rozpočet navýšen. Pokud výdaje přesáhnou maximální možnou částku, musí být výdaje kompenzovány v následujících letech.

Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě schváleného usnesení Vlády ČR by se měl počet policistů v roce 2014 navýšit na 40 272 z letošního stavu 38 996 tabulkových míst. Toto navýšení bylo dohodnuto v červenci na schůzce ministra Peciny s policejním prezidentem Červíčkem. Ten také uváděl, že z navýšení stavu by se měla těšit hlavně „konkrétní obvodní oddělení, konkrétní kriminálky, kde považujeme situaci za nejvíce rizikovou“.

Také ministr Pecina navrhoval„aby se zvedly početní stavy hlavně u pořádkové a dopravní policie v problematických lokalitách na Ostravsku a na severu Čech“. 272 lidí by podle něj mělo zamířit do policejních škol.

Policejní prezidium na náš dotaz ohledně budoucího rozdělení nových tabulkových míst odpovídá „Plánované navýšení počtu policistů avizované ze strany ministra vnitra nebudeme v tuto chvíli komentovat, protože není ještě zcela zřejmé, zda, kam a v jakém počtu budou tyto posily určeny…“

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni potvrdit fakta, která ve svém prohlášení ministr vnitra uvádí.

Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy stanovuje, že se konfiskuje mimo jiné majetek „osob fysických národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem“.

Podle historie na webu Řádu německých rytířů byli skutečně někteří členové řádu vězněni v koncentračních táborech a nacistických vězeních, několik členů se pak zúčastnilo atentátu na Hitlera v roce 1944. Zmíněný „šéf řádu“, velmistr Robert Schälzky žil podle tohoto webu „v budově řádové komendy v Opavě, hájenky v Podlesí a často byl vyslýchán gestapem“.

Dá se tedy říct, že tato stručná historie potvrzuje slova Karla Schwarzenberga a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Jiří Pospíšil byl ministrem spravedlnosti v době, kdy vláda zákon o obětech trestných činů předkládala.

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, nabyl účinnosti v srpnu 2013.

Návrh zákona o obětech trestných činů byl poprvé předložen Poslanecké sněmovně 27. února 2012. Návrh zákona předložila vláda, zástupcem navrhovatele byl ministr spravedlnosti - a tím byl tehdy stále Jiří Pospíšil. Ten byl odvolán až 27. června 2012.

Podle údajů (.pdf) Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky budou mandatorní výdaje pro rok 2014 celkem 706 835 milionů korun.

Ve Zprávě k návrhu zákona o státním rozpočtuČR na rok 2014 (.pdf; str. 35) je uvedeno: " Výdaje na platy a ostatní platby za provedenou práci rozpočtované v organizačních složkách státu tvoří významnou součást veřejné spotřeby. Spolu se mzdovými náklady příspěvkových organizací jsou pro rok 2014 rozpočtovány ve výši 132,51 mld. Kč a proti roku 2013 došlo k jejich zvýšení o 4,33 mld. Kč ".

Otázkou tedy zůstává, co přesně myslel Andrej Babiš pod pojmem "platy státních zaměstnanců". Jelikož jsou však platy státních zaměstnanců v návrhu zákona o státním rozpočtu uvedeny společně se mzdovými náklady příspěvkových organizací a tvoří dohromady 132,51 mld., bereme v potaz tato data. Andrej Babiš navíc použil slovo "řádově", proto jeho výroku dáváme o něco větší toleranci.

Ve schváleném návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2014, § 1 odstavci 6 stojí následující: "Ve státním rozpočtu jsou obsaženy finanční vztahy k rozpočtu Evropské unie, a to očekávané příjmy z rozpočtu Evropské unie v celkové výši 98 025 537 898 Kč a odvody do rozpočtu Evropské unie v celkové výši 36 400 000 000 Kč. Tyto ukazatele jsou uvedeny v příloze č. 2 a v příloze č. 4 k tomuto zákonu.". Dá se tedy mluvit o "vracení se" peněz z EU.

S velkou výhradou hodnotíme výrok na základě výše uvedených informací jako pravdivý.

16. února tohoto roku se konala schůze mezi představiteli Evropské unie a Spojených států, jejímž předmětem bylo tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jedná se o vytvoření celní unie mezi oběma ekonomickými velmocemi.

Schůzka se nesla ve všeobecném souhlasu s touto obchodní spoluprací, důkazem byl podpis pod článek pro Financial Times, který hovořil o prospěšnosti partnerství. Tento článek podepsalo osm evropských ministrů a španělský státní sekretář pro obchod. Jan Mládek, od 29.1.2014 ministr průmyslu a obchodu, se pod článek pro Financial Times o podpoře vytvoření celní unie EU se Spojenými státy spolupodepsal 18 dnů po svém jmenování. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme vzhledem ke zjištěným informacím o věku poslaneckých nováčků KSČM jako zavádějící.

V rámci zjišťování informací k tomuto výroku jsem vyšli z personálního obsazení poslaneckého klubu KSČM po volbách v roce 2010 a po předčasných volbách 2013. Nováčků v klubu je oproti minulému volebnímu období 12. U nich jsme porovnávali ročník narození vzhledem k roku 1981, kdy se narodila poslankyně Konečná.

V parlamentních volbách 2010 získala KSČM celkem 26 mandátů, v letošních volbách pak posílila na 33 křesel.

Porovnáme-li personální složení poslaneckého klubu strany vzešlého z voleb, zjistíme, že se zde oproti roku 2010 nyní objevují noví poslanci, u nichž je v tomto výroku důležitý především jejich věk.

1. 1. Hana Aulická-Jírovcová (ročník 81)
2. 2. Jaroslav Borka (ročník 52)
3. 3. René Číp (ročník 74)
4. 4. Stanislav Mackovík (ročník 67)
5. 5. Alena Nohavová (ročník 60)
6. 6. Zdeněk Ondráček (ročník 69)
7. 7. Marie Pěnčíková (ročník 79)
8. 8. Ivo Pojezný (ročník 61)
9. 9. Václav Snopek (ročník 51)
10. 10. Jiří Valenta (ročník 65)
11. 11. Josef Vondrášek (ročník 50)
12. 12. Josef Zahradníček (ročník 57)

Je tedy patrné, že Kateřina Konečná má pravdu, když tvrdí, že z nováčků v klubu KSČM je několik takových, kteří jsou zhruba stejně staří, jako poslankyně sama. Jde konkrétně o 3 osoby - Hanu Aulickou-Jírovcovou, René Čípa a Marii Pěničkovou. Není však už pravda, že mladších kolegů poslankyně Konečně přišlo více, než nových poslanců, kteří jsou dříve narození.

Současná vláda byla jmenována 29. 1. 2014, je tedy v úřadě téměř dva měsíce.

Délka legislativního procesu se samozřejmě značně liší. Příkladem toho je sestavování nového občanského zákoníku, které od vypracování věcného záměru, až po schválení návrhu vládou trvalo jedenáct let, či trestní řád, s jehož věcným záměrem přišel tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil již v roce 2007, Poslanecké sněmovně jej ale vláda předložila až 27. 2. 2008.

Celý postup vládního legislativního procesu je popsán v usnesení vlády z 18. března 1998. Článek 5 odstavec 3 stanovuje standardní patnáctidenní lhůtu pro připomínky k věcnému záměru, Legislativní rada má dále dle článku 7 odstavce 2 šedesát dní k projednání věcného záměru, lhůta pro další připomínkové řízení je 20 dnů. Následuje 60denní lhůta pro Legislativní radu k projednání návrhu zákona a 5denní lhůta pro dodání schváleného návrhu předsedovi vlády k podpisu.

Vláda nemá povinnost zveřejňovat celý proces vládního legislativního postupu. Toto jsou standardní lhůty, které lze měnit. Prostým součtem a výše zmíněnými příklady ale dovodíme, že skutečně není anomálií, pokud by vládní legislativní proces trval v řádu měsíců.