Legislativní rada vlády projednávala věcný návrh zákona o státním zastupitelství na zasedání z 5. dubna 2012. Výrok je tedy pravdivý.

Výrok poslance Sobotky je pravdivý, neboť ČSSD skutečně tento zákon předkládala v tomto volebním období a K. Peake pro něj nehlasovala.

Majetková přiznání jsou pro ČSSD dlouhodobým cílem, nicméně doposud se jí je nikdy nepodařilo prosadit.

V tomto volebním období předložila ČSSD zákon o majetkových přiznání do Poslanecké sněmovny také. První čtení tohoto zákona ve sněmovně proběhlo 9. prosince 2011, kdy byl však návrh odmítnut, resp. bylo hlasování o jeho zamítnutí již v 1. čtení. Poslanec Sobotka má tedy pravdu v tom, že Karolína Peake mohla pro tento návrh již hlasovat, nicméně ani tohle její hlasování by samotný fakt (absenci této legislativy) nijak nezměnil. Jak vyplývá ze samotného hlasování, tento návrh nepodpořilo (z důvodu absence či pouhého nehlasování) hned 16 zákonodárců ČSSD, takže ani případný hlas Peake na zamítnutí by nic neměnil (pro úplnost, Karolína Peake nebyla na jednání přítomna), nicméně výrok Sobotky je pravdivý, hlasovat pro něj vicepremiérka mohla a neučinila tak.

Výrok poslance Sobotky je tak pravdivý, návrh tohoto zákona Peake skutečně nepodpořila.

Na základě informací ze stránek samotné školy i z ministerstva školství hodnotíme výrok jako pravdivý.

Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově je podle stránek školy nejstarší v Evropě, podle stránek ministerstva školství dokonce na světě. Stránky školy potvrzují také rok vzniku 1856.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle nálezu ústavního soudu III.ÚS 462/98 ze dne 11. 1. 2000 Sociální demokracie skutečně o Lidový dům nepřišla. Lidový dům byl od r. 1939 vlastněn akciovou společností Cíl. Dle výše zmíněného nálezu ÚS pak tato společnost měla spadat pod tehdejší Sociální demokracii: „...bylo vydáno celkem 3.500 ks číslovaných akcií na majitele; podle zjištění obecných soudů a tvrzení stěžovatelky a ČSSD držitelem všech těchto akcií byla vždy jen Československá strana soc. demokratická.“

Podle nálezu byla společnost Cíl již v počátcích své existence vystavena nepříznivým okolnostem, když byla během čtyřicátých let postavena nejprve pod správu německé firmy Erich Fucks a po skončení války následně pod československou národní správu. Státní správa pak byla zrušena r. 1946.

Podle nálezu dále Cíl a.s. existovala i po změně režimu v ČSR r. 1948: „... nevyvíjela nijakou činnost (poslední valná hromada se konala 13. srpna 1948), k jejímu zrušení jako nečinné akciové společnosti nedošlo.“Znárodnění Lidového domu pak bylo velmi specifické:„Znárodnění stěžovatelku postihlo jen v její knihtiskárenské části (tiskařské stroje a jiné technické zařízení byly vyvezeny a předány n. p. Svoboda), zatímco ostatní majetek (tj. nemovitosti včetně Lidového domu) byl jako „pro potřeby národního podniku Svoboda nepotřebný“ ponechán v původně zapsaném stavu (Cíl, a. s.)".

Stejně jako její akciová společnost Cíl, ani Československá sociální demokracie (předchůdkyně dnešní ČSSD) nezanikla, ale působila dále v exilu v zahraničí. Dle verdiktu ÚS byl tedy Lidový dům po celou dobu od r. 1948 majetkem akciové společnosti Cíl a ta byla zase majetkem Československé sociální demokracie. ČSD se posléze během devadesátých let včlenila do dnešní ČSSD, rovněž také probíhaly soudní spory o Lidový dům mezi ČSSD a státem. Soudní spor skončil rozsudkem Ústavního soudu dne 11. 1. 2000, přiznáním nároku ČSSD.

Na základě zpráv předních britských médií hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Canterburský arcibiskup anglikánské církve Rowan Williams skutečně vyzýval britské politiky napříč politickým spektrem, aby podpořili zavedení práva šaría v Británii. Argumentoval potřebou přijetí z důvodu nevyhnutelnosti. Řekl, že oficiálně přijaté islámské právo může v Británii přispět k dosažení sociální soudržnosti, protože někteří muslimové neuznávají stávající britský právní systém. Za tato vyjádření si arcibiskup vysloužil vlnu kritiky z řad politiků, včetně tehdejšího premiéra Gordona Browna. Rowan Williams tato svá tvrzení o nutnosti zavedení islámského práva šaría v Británii opakuje soustavně, a to již od roku 2008 a zopakoval je i v loňském roce.

Viz zprávy BBC (2008), the Guardian (2008), the Telegraph (2008), the Sun (2011).

Na základě dohledaných mediálních zpráv hodnotíme výrok Romana Línka jako pravdivý.

Finanční noviny (ČTK) informovaly 18. září 2011 o situaci v dopravě v Pardubickém kraji. Doslova informují: "Na jeden kilometr osobní železniční dopravy doplácí Pardubický kraj drahám zhruba 92 korun. Naproti tomu autobusovým dopravcům přispívá na objednané spoje jen 18 korun na ujetý kilometr." Údaje uvedené Romanem Línkem jsou velmi přesné, jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok označujeme za pravdivý. Návrh reformy přímých daní a odvodů byl ministerstvem financí publikován 18. března 2011. Jeho součástí jsou rovněž analýzy příjmů fyzických (pdf.) a právnických (pdf.) osob osvobozených od daně. Zaměstnanecké benefity jsou součástí legislativní úpravy osvobození u daně z příjmů fyzických osob, neboť jsou určeny zaměstnancům. Jejich uplatnění se však vztahuje primárně na vůli zaměstnavatele (právnické osoby) - nejsou povinné. Uvedený návrh obsahoval zrušení těchto benefitů a jejich nahrazení uplatněním slevy na dani pro zaměstnance. Protesty proti takto koncipované reformě byly vedeny jak z řad odborů, tak dalších aktérů především zaměstnavatelů i vládních stran (ODS, Věci veřejné). Z dalších zdrojů např. týden.cz, rozhlas.cz, aktualne.cz, ČT24 a další.

Nemůžeme jednoznačně ověřit, jestli byly odbory skutečně první, ale jednoznačně protestovaly záhy, takže výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok označujeme za pravdivý na základě následujících informací.

Jak uvedla ve své tiskové zprávě Asociace Pracovních Agentur, o.s. :

Z §66 novely Zákona o zaměstnanosti vyplývá zákaz agenturám práce od 1. ledna 2012 zaměstnávat zdravotně postižené. Slovy zákona jde o zákaz dočasně přidělovat osoby se zdravotním omezením, tedy zdravotně postižené a invalidy. Nyní se tedy budou moci při hledání práce obracet pouze přímo na firmy a podniky, a služeb agentur práce nesmí nadále využívat. A agentury práce jim je nesmí pod pokutou poskytovat.

Viz §66 novely Zákona o zaměstnanosti:

„Zprostředkováním zaměstnání agenturou práce podle § 14 odst. 1 písm. b) se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu.
42) Agentura práce nemůže dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k
zaměstnání, anebo je osobou se zdravotním postižením.“

Další podmínky upravující zprostředkování zaměstnání agenturami práce týkajících se i zaměstnávání cizinců pak řeší HLAVA IV novelizovaného zákona 435/2004 Sb..(pdf.), která zpřísňuje podmínky jež musí agentura splnit pro zaměstnávání osob, i podmínky které musí splnit zaměstnávané osoby, a to včetně cizinců.

Portál sociální reforma, který je oficiální platformou Ministerstva práce a sociálních věcí pak v této souvislosti uvedl, že:

"Novela zákona o zaměstnanosti - od ledna 2012 mimo jiné zakazuje agenturám práce dočasně přidělovat takzvaným uživatelům osoby s povolením k práci. V praxi to znamená zákaz zaměstnávání cizinců agenturami."

Na základě výše zmíněných informací proto výrok označujeme za pravdivý.

Je velmi těžké ověřit, co bylo řečeno na tajných jednáních stran bývalé vládní koalice, ke kterým neměla média přístup. Kateřina Klasnová svou rezignaci tímto důvodem několikrát obhajovala, ale je těžké posoudit, nakolik byl tento důvod pravdivý. Uváděla premiérovu nabídku o ponechání postu místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za cenu kladného hlasování VV pro všechny zákony odsouhlasené zástupci ODS, TOP09 a VV do 11.4. v několika médiích - poprvé se informace objevila na Novinkách.cz, dále v prohlášení v Českých novinách a při rozhovoru pro Český rozhlas.

Ve svémprojevu v Poslanecké sněmovně při hlasování o důvěře vlády 27. dubna 2012 stejný důvod pro rezignaci uvedla Kateřina Klasnová znovu.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.