Poslanec Zahradil pravdivě tvrdí, že operačních programů zde bylo a je realizováno několik desítek.

V období 2004-2006, tedy zejména za vlád ČSSD (Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy) bylo financování z evr. fondů realizováno v podobě 5 operačních programů (OP) a několika iniciativ společenství (až 12 iniciativ, některé byly ale realizovány v rámci OP). V rámci těchto 5 programů bylo ovšem čerpání prostředků dále děleno, např. pro Společný regionální OP do 5 priorit, 11 opatření a dalších 6 podopatření.

Pro léta 2007-2013, tedy období vlád Topolánka, Fischera a Nečase, bylo stanoveno dokonce 26 OP, které zahrnují i dřívější iniciativy. 26 OP je dále strukturováno do priorit, resp. prioritních os, jejichž souhrnný počet už přesahuje stovku.

Evropské prostředky jsou poskytovány skrze desítky operačních progamů, které jsou dále složitě děleny. Poslanec Zahradil má v tomto pravdu. Necháme na posouzení čtenáře, zda více než 650 miliard korun, které na tyto programy připadají, by mělo být rozděleno na větší či menší množství programů, a zda desítky jsou " strašně moc ".

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nelze na základě veřejně dostupných zdrojů zjistit, zda skutečně přestalo na ministerstvech pracovat právě 30 lidí, prokázat spojení s Věcmi Veřejnými a následně i to, že za tuto spojitost obdrželi výpověď.

Určité zprávy sice naznačují to, co Radek John tvrdí. Jedná se však o veřejně zachycené jednotlivé případy. Např. týdeník Euro přinesl zprávu o odvolání šéfa Správy železniční dopravní cesty Pavla Habarty. Deník iHned přinesl zprávu o možném odvolání šéfa Ředitelství silnic a dálnic René Poruby. Na druhou stranu ten samý deník také napsal, že mnozí další spojovaní s VV na svých místech zůstávají.

Podle vyjádření policejního prezidenta Lessyho, zveřejněném na serveru Aktuálně (v únoru letošního roku), je už delší dobu zastaven nábor policistů. V článku z roku 2009 na serveru iDNES hovoří tehdejší ministr vnitra Pecina o tom, že od dalšího roku nábor zastaví. Od roku 2010 tedy nábor policistů v "obvyklých" rozmezích skutečně neprobíhá.

V prvním odkazovaném článku je také informace, že kritickou situaci by vyřešil "přírustek" ve výši 1 500 policistů.

Výrok Jeronýma Tejce proto hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok hodnotíme na základě informací z komoditní karty Vejce březen 2012 zveřejněné Ministerstvem zemědělství jako neověřitelný.

V roce 2012 se cena zemědělských výrobců za jedno vejce pohybovala od 1,86 Kč v lednu do 2,03 Kč v únoru. Průměrná cena za rok 2011 byla 1,43 Kč za kus. Aktuálnější statistickou informaci Ministerstvo zemědělství zatím neposkytuje.

Zdrojem komoditní karty Vejce březen 2012 jsou statistiky Českého statistického úřadu. Statistická informace o ceně vajec za 1. čtvrtletí bude zveřejněná ČSÚ 30.4. 2012.

Jde o novelu soudního řádu správního, kterou skutečně připravuje ministerstvo spravedlnosti.

Jak upozornil ombudsman v březnu letošního roku, od 1.ledna 2012 rozhodnutí Úřadu práce přezkoumává pouze Městský soud v Praze. Je to výsledek reorganizace (zákonem o Úřadu práce, .pdf), kdy se původní úřady staly pouze krajskými pobočkami, působícími v rámci jednoho Úřadu práce se sídlem v Praze.

Tato změna přitom přichází krátce poté, co byla vydána novela (popisuje ji např. portál Právní rádce) soudního řádu správního, která měla mj. Městskému soudu v Praze výrazně ulehčit. Podle tiskové zprávy ministerstva spravedlnosti (MS) je nicméně připravena další novela, která by měla rozhodování ve sporech s Úřadem práce přenést na soudy příslušné podle sídla poboček.

Samotná změna, která rozhodování přenesla na Městský soud v Praze (zákon o Úřadu práce), není tedy kompetenčně věcí MS. Václav Moravec se ale ministra ptal na to, kdy bude novelizován zákon, a tato novela skutečně pod resort spravedlnosti spadá.

Ano, v současné době klesl počet policistů pod 39 tisíc. K 1. červenci 2012 působí v Policii ČR 38 776 policistů ve služebním poměru.

Výrok ministra financí Kalouska hodnotíme jako pravdivý.

Dle oficiálních informací (fr.) existuje ve Francii v některých odvětvích institut tzv. minimální služby ("le service minimum") již od konce 70. let 20. století. Minimální služba je zakotvena v zákonech, které podrobně upravují ústavní právo zaměstnanců na stávku a jejím cílem je zajistit provoz strategických činností v období stávky. V roce 1979 byl tento institut zaveden v audiovizuálním průmyslu a vztahoval se na veřejná média (France Télévisions a Radio France). V roce 1980 byla uzákoněna minimální služba pro jaderný průmysl, v roce 1984 pro letovou kontrolu a v roce 2008 pro některé typy pozemní dopravy a základní a mateřské školy.

Tento faktický výrok Nigela Farage hodnotíme jako pravdivý, a to na základě vyjádření W. Churchilla z roku 1943 pro BBC (.mp3), proslovu z roku 1946 v Zurichu a kongresu v Haagu 1948. Další informace k výroku lze nalézt i na oficiálních stránkách Rady Evropy. Informace o Radě Evropy v češtině lze nalézt například na portálu Euroskop či na stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR.

S názvem Rada Evropy (pozn.: odlišné od Evropské rady i Rady EU, které jsou součástí EU a v té době ještě neexistovaly) přišel jako první právě Winston Churchill ve svém projevu z roku 1943, kde vyzývá k vytvoření Rady Evropy a Rady Asie.

Vizi pak dále obhajoval i v Zurichu, kde uvedl, že by Rada Evropy měla být prvním konkrétním krokem k vytvoření „něčeho jako Spojených států evropských“. Rozhodnutí o vytvoření Rady Evropy přišlo na evropském kongresu v Haagu. Zde bylo rovněž rozhodnuto, že Rada bude rozdělena na Výbor ministrů a Parlamentní shromáždění. Churchill viděl roli této instituce jako předstupeň větší institucionalizace kontinentální Evropy. Za příklad dával Evropě USA i britský Commonwealth.

Rada Evropy byla založena 5. května roku 1949. Sídlí dodnes ve Štrasburku a sdružuje nyní celkem 47 států, které „zachovávají zásady právního státu a zaručují všem osobám v rámci své svrchovanosti základní lidská práva a svobody“. Suverenita je také zachovávána ve Výboru ministrů – orgánu, kde je každá členská země zastoupena svým ministrem zahraničí. Zde se také rozhoduje o nových smlouvách a úmluvách Rady Evropy.

Tento výrok lze hodnotit jako pravdivý.

Ministr Bendl ve svém výroku užívá slovní spojení "jsme dneska". Lze se tedy domnívat, že operuje s "nejnovějšími" statistickými údaji. Ty lze dohledat na stránkách jeho rezortu pod názvem "Komoditní karta Vepřové maso březen 2012" (.docx). Nejaktuálnější data se vztahují k měsíci lednu. Můžeme je však porovnat i s celým předešlým rokem 2011. Je také nutné zdůraznit, že všechna tato čísla jsou pouze odhady Českého statistického úřadu, ministerstva zemědělství, orgánů celní správy atd.

Pro měsíc leden platí, že se celkový podíl domácí výroby vepřového masa v České republice k jeho celkové spotřebě rovná 60,68 % (údaje o celkové spotřebě vycházejí ze vzorce: výroba 18 200 tun masa mínus vývoz 2 720 tun masa plus dovoz 14 510 tun masa, následně je vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Pro rok 2011 je v ČR celkový podíl domácí výroby vepřového masa k jeho celkové spotřebě 59,15 % (vychází ze stejné metodiky: výroba 251 000 tun masa mínus vývoz 39 446 tun masa plus dovoz 212 817 tun masa, následně je opět vypočten procentuální podíl domácí výroby ke spotřebě).

Na závěr je nutné zdůraznit, že tento výrok do jisté míry diváka mate, neboť vyvolává dojem, že se vepřové maso vyrobené v ČR se na jejím území skutečně spotřebuje. Pokud však u údajů odečteme vývoz zjistíme, že skutečný podíl vepřového masa vyrobeného v Česku vzhledem k celkové spotřebě tohoto produktu na našem trhu v lednu je 51,61 % a v roce 2011 činil 50,87 %.

„Zahraničními pozorovateli“ myslí ministr Fiala zcela jistě čtveřici Paulo Santiago, Alison Gilmore, Deborah Nusche, Pamela Sammons a jejich Zprávu OECD o hodnocení vzdělávání v ČR z ledna roku 2012. Tento výrok označujeme na základě této zprávy za pravdivý .

Anglický originál dokumentu v plném znění lze nalézt na stránkách OECD (.pdf), souhrn hlavních závěrů v českém překladu na stránkách MŠMT.

V této zprávě se skutečně jako jeden z problémů objevuje absence standardů učitelské profese (strana 4 české verze) a neexistence přehledu toho, co by učitelé měli znát a jaké by měli mít dovednosti. Chybí výkonová kritéria a neexistuje efektivní hodnocení (strana 11). Zpráva doporučuje vytvoření jasnějšího kariérního řádu a učitelských standardů, které by mohly být přínosnější a zajišťovat vazbu mezi výsledky hodnocení a kariérním postupem (a tím pádem i platovým ohodnocením). Uvádí také, že tvorba těchto norem se již plánuje.