Podle informací na oficiálních stránkách projektu elektronických zdravotní knížek (IZIP) je tvrzení pravdivé.

Internetové stránky společnosti IZIP, spravující systém elektronických zdravotních knížek, potvrzuje, že společnost byla založena v roce 2001. Jelikož její jedinou oblastí činnosti byly zdravotní knížky, lze potvrdit slova Leoše Hegera o počátcích projektu v témže roce.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný neboť není dostupná aktuální verze novely zákona o veřejné správě. V dokumentu vlády, který vytyčuje protikorupční strategii je potom uvedeno, že by ministerstvo vnitra mělo návrh paragrafového znění zákona o úřednících předložit vládě 30. září 2012.

S odkazem na platnou legislativu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu hodnotíme výrok poslance Polčáka jako pravdivý.

Nejvyšší správní soud v roce 2008 rozhodl, že odvolání státního zástupce je správním aktem a podléhá přezkumu dle správního práva.

Poslanec Polčák se zjevně odvolává mj. na rozsudek č. j. 9 As 94/2008 Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci odvolání státního zástupce P. Kačírka. Zatímco zahájení kárného řízení se státním zástupcem je podle NSS pracovněprávním úkonem, odvolání ze strany ministra je zásahem výkonné moci.

Státní zastupitelství "jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu" má být dle NSS chráněno před zásahy vedenými "nahodilostí a svévolí". Polčák tedy správně tvrdí, že judikatura NSS umožnila přezkum rozhodnutí o odvolání státních zástupců správními soudy.

Celý postup odvolání státních zástupců probíhá následovně:

Dle zákona o státním zastupitelství se rozumí pojmem vedoucí státní zástupce celá skupina osob. Dle ustanovení § 8 citovaného zákona se tak jedná o nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajské státní zástupce a okresní státní zástupce.

Postup při odvolávání však není u všech stejný. V ustanovení § 9 se hovoří o nejvyšším státním zástupci, kterého "může na návrh ministra spravedlnosti z funkce odvolat vláda."

Ustanovení následující pak specifikuje proces odvolání ostatních vedoucích státních zástupců. "Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního státního zástupce z této funkce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce ( o jednotlivých povinnostech státních zástupců se píše dlouze v sedmé části daného zákona , pozn .); nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen "správa státního zastupitelství"), činí tak na návrh vedoucího státního zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán." Zmiňované odstavce 1 až 3 jsou následující. "Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce,
který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován. Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován."

Důležitý je rovněž odstavec 5, ve kterém se píše, že "Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce."

Ano, vláda Petra Nečase vytvořila v rámci své strategie boje proti korupci nový vládní výbor a s ním spojený post vicepremiéra pro korupci.

Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí byl zřízen (.pdf) 27. dubna 2011. Jeho předsedou byl jmenován místopředseda vlády Radek John, který však byl 13. července 2011 odvolán a s účinností od 14. července 2011 nahrazen (.pdf) Karolínou Peake. Ta je ve funkci až do současnosti. Od počátku fungování výboru se tak v jeho čele vystřídali již dva místopředsedové.

Chráněné označení původu (v češtině se zkratkou CHOP, v angličtině PDO - protected designation of origin) je skutečně možno udělit pouze zemědělským výrobkům a potravinám, které jsou vyrobeny, zpracovány a připravovány na daném zeměpisném území za užití uznaného know-how.

Definici PDO v anglickém znění lze nalézt v Nařízení Rady (ES) č. 510/2006, v článku 2 odst. 1 a).

Pro ČR je CHOP ukotveno v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a o změně zákona o ochraně spotřebitele, v paragrafu 2 odst. a): " Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) označením původu název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení."

Chráněné označení původu se tedy od chráněného zeměpisného označení liší v tom, že v prvním případě se všechny fáze musí odehrávat na daném území, ve druhém potom musí být některé (minimálně jedna) fáze výroby (prvotní výroba nebo zpracování nebo příprava) produktu na daném, geograficky vymezeném území (některé fáze mohou tedy probíhat na území jiném). Při udělování označení CHOP se tedy vyžaduje mnohem striktnější vazba na dané území než u označení CHZO.

Takto rozdíly mezi těmito dvěma označeními udává na svých stránkách také Úřad průmyslového vlastnictví.

Na základě výstupů z jednání Vlády České republiky ze dne 29. února 2012 a také informací z médií je třeba označit výrok premiéra Petra Nečase za pravdivý.

Petr Nečas se ve svém výroku odvolává na vládní mandát, který získal na jednání Vlády ČR dne 29. února 2012. Premiér uvádí, že tento mandát byl schválen vládou jednomyslně. Petr Nečas k tomu uvádí, že : "Vláda mi dnes udělila mandát s pozicemi k těm základním otázkám, které se budou probírat." Konkrétní okruhy, které jsou v této pozici označeny dále, popisuje jako: " aktuální hospodářská situace, agenda inovací, aktuální situace v eurozóně." V relaci Otázky Václava Moravce se probírala problematika tzv. fiskální smlouvy EU. Na ni se však tento mandát přímo nevztahuje. K této věci již existuje v rámci vlády tzv. rámcová dohoda, kterou premiér Nečas prezentoval již např. na schůzi Poslanecké sněmovny PČR 9. února 2012. Konkrétně uvádí, že "bez jasné politické shody na této věci (touto shodou je myšlena dohoda stran vládních koalice na otázce ratifikace - zda použít referenda) nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat." Co se týče konkrétně výroku premiéra z dané diskuze, tak jeho výrok podporují i zdroje z českých sdělovacích prostředků. Konkrétně např. iHNed, Novinky nebo agentura Mediafax.

Na základě níže uvedené argumentace hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Mapa projektů spolufinancovaných z evropských fondů v České republice (ČR) byla vytvořena na základě zadání zastoupení Evropské komise v ČR. "... Účelem portálu je umožnit široké veřejnosti získat snadno a rychle aktuální přehled o projektech, které byly na území České republiky realizovány za pomoci prostředků z fondů Evropské unie." Mapa však neobsahuje celkový počet projektů spolufinancovaných Evropskou unií. Ten se pohybuje v řádech desetitisíců. Jejich přehledné zobrazení by bylo technicky velmi náročné. "Mnoho projektů je navíc obtížné na mapu umístit, protože probíhají na více místech ČR (např. projekty v oblasti vzdělávání, sociální a zdravotní péče, dopravní infrastruktury atd.)."

O tom, zda bude určitý projekt zobrazen v mapě, rozhodují kromě technických parametrů samotného projektu řídící orgány příslušných operačních programů. Údaje tudíž mohou být zkreslené. Při (subjektivní a laické) podrobné analýze dostupných údajů v mapách je poměrně obtížné určit zda lze chápat nepřítomnost projektů v řídce obydlených lokalitách jako zmiňovaná "bílá místa". Naopak se rozložení a umístění projektů v jednotlivých krajích jeví jako "spíše poměrně rovnoměrné".

Vzhledem k celému uvedenému kontextu a možným zkreslením hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na základě statistiky Eurostatu označujeme tento výrok za pravdivý.

Z dokumentu, který vydal Eurostat 24. dubna 2012 vyplývá, že průměrná hodinová mzda českého pracovníka je 10,5 € (cca. 258 Kč), čímž se řadíme na devátou příčku od konce před Bulharsko, Rumunsko, pobaltské státy, Polsko, Maďarsko a Slovensko. Průměr EU se pohybuje okolo 23,1 € (cca. 567 Kč).

Výrok Radka Johna hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat nezávislý zdroj mimo MŠMT, který by potvrzoval jeho slova.

Dne 22. března 2012 se ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš setkal s eurokomisařem László Andorem, který je zodpovědný za sociální politiku a zaměstnanost. Komisař měl ocenit aktivní přístup MŠMT a dosavadní i navržené nápravné kroky ministra v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Jednání však proběhlo za zavřenými dveřmi a o slovech eurokomisaře informoval pouze sám ministr Dobeš.

Vláda skutečně na svém zasedání, které proběhlo 30. května 2012 schválila zákon o zvýšení transparentnosti akciových společností. V tomto zákoně je zahrnuto i zrušení anonymních akcií. Akcie se buou muset buď zapsat do registru vedeného burzou, nebo uložit u finačního ústavu.

Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý.