Uhelná komise je poradním orgánem vlády ČR, který vznikl v červenci 2019. Svá hlavní doporučení (.pdf, str. 12) zveřejnila tato komise v dokumentu z prosince 2020. Vládě v něm doporučila jako realistický rok „útlumu využití uhlí pro účely výroby elektřiny a tepla v ČR“ rok 2038.

Materiál byl následně předložen vládě ČR, která ho projednávala na svém zasedání dne 24. května 2021. Vláda ČR, tehdy vedená Andrejem Babišem, vzala výstupy Uhelné komise na vědomí (.pdf), avšak přímo je neschválila. Uhelné komisi ve svém usnesení (.pdf) doporučila podrobněji rozpracovat a vyhodnotit „podmínky, nástroje a dopady“ ústupu od uhlí v dřívějším termínu. Uveďme, že někteří ministři byli v té době pro odklon od uhlí už v roce 2033.

Česko se dnes (k 6. květnu 2022) hlásí k termínu ukončení užívání uhlí v roce 2033 (.pdf, str. 3), což ve svém programovém prohlášení zmiňuje současná vláda Petra Fialy. Nejedná se však o finální závazek, politická diskuse stále probíhá a vláda chystá aktualizaci státní energetické koncepce do konce příštího roku. Odklon od uhlí je považován za jeden ze zásadních kroků k udržení globálního oteplování pod hranicí 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, jak je zakotveno v Pařížské dohodě (.pdf, str. 2). 

Doplňme, že prezident Miloš Zeman je dlouhodobým zastáncem zachování těžby uhlí, v minulosti také např. podpořil prolomení těžebních limitů.

Miloš Zeman se vyjadřoval k možnému riziku ruského zastavení dodávek plynu a ropy do celé Evropy. Zmínil, že přerušení těchto dodávek nepředpokládá, kvůli jejich zásadnímu významu pro exportní příjmy Ruska. V rámci našeho hodnocení se proto zaměříme na tvrzení o tom, že jsou dodávky plynu a ropy do celé Evropy nejvýznamnější částí ruských exportních příjmů.

Obecně tvoří (.pdf, str. 575) nerostné bohatství v Rusku více než polovinu vývozu. Podle aktuálních dat ruské Federální služby státní statistiky (Rosstat) z ledna 2022 představoval export nerostných produktů v roce 2020 51,3 % veškerého ruského vývozu, o rok dříve se jednalo o 63,3 %. Jen plyn a ropa poté podle ekonoma investiční skupiny Natland Petra Bartoně tvoří zhruba polovinu ruského exportu. To poté dokládají i data Rosstatu (.pdf, str. 575, 580–581), podle nichž to vyjádřeno v hodnotě exportů bylo v roce 2019 54,4 % a v roce 2020 42,6 %. Doplňme, že například železné kovy a výrobky z nich, které jsou po ropě a plynu druhou nejvýznamnější složkou ruského vývozu, tvořily méně než 6 %, uhlí poté méně než 4 %. Můžeme tedy říci, že podíl plynu a ropy na ruském exportu je velmi podstatný.

Pro ruské energie je evropský trh klíčovým odbytištěm. Podle americké energetické agentury EIA Rusko dodává evropským zemím OECD 49 % z celkového exportu ropy (.xlsx) a 74 % z celkového vývozu plynu. Největší část těchto surovin, které jsou zároveň největší exportní položkou Ruska, proudí do Evropy. Miloš Zeman tedy správně konstatuje, že jsou dodávky plynu a ropy do Evropy nejvýznamnější částí exportních příjmů Ruska.

Uveďme nejprve výrok do kontextu. Moderátorka se dotazuje Miloše Zemana na jeho názor na prezidentskou kandidaturu generála Petra Pavla. Zeman ve své odpovědi zmiňuje, že generál Pavel byl členem KSČ a příslušníkem vojenských zpravodajských služeb.

Petr Pavel působil v armádě (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu. Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Uveďme, že se jednalo o zpravodajství vojenské, podléhající tehdejšímu Federálnímu ministerstvu národní obrany, a nikoliv o tzv. civilní zpravodajství, podléhající Federálnímu ministerstvu vnitra (Státní bezpečnost). Stejně jako celá armáda, prošla i tato její složka po sametové revoluci výraznou proměnou. Z životopisu Petra Pavla vyplývá, že ve vojenském zpravodajství v následujících letech v různých pozicích opakovaně působil.

Co se týče působení Petra Pavla v KSČ, kandidátem na členství se stal v roce 1983, plnohodnotným členem KSČ poté byl od roku 1985. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989.

Shrňme tedy, že prezident Zeman ve svém výroku pravdivě poukazuje na to, že Petr Pavel byl členem KSČ. Pravdivá je i druhá část výroku. Generál Pavel skutečně byl příslušníkem vojenského zpravodajství, a lze tedy říci, že má za sebou kariéru „vojenského rozvědčíka“.

Doplňme, že Petr Pavel o svém členství v KSČ veřejně hovořil (video). Dle svých slov vyrůstal v rodině vojáka z povolání a členství v KSČ podle něj byla v jeho nejbližším okolí všední záležitost. Dále např. uvedl, že rozhodnutí vstoupit do strany zpětně považuje za chybu. V rozhovoru pro Reflex k tomu zároveň řekl, že necítí potřebu se za ni omlouvat.

Prezident Miloš Zeman uvedl (video, čas 42:53) například 6. února 2022 v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News: „Z těch, kdo se už přihlásili, má moje sympatie jedině Alena Vitásková, protože si vedla velmi dobře v čele Energetického regulačního úřadu, kde bojovala proti takzvaným solárním baronům.“ 

Asi o dva týdny dříve, 24. ledna 2022, oznámila Alena Vitásková svoji kandidaturu v nadcházejících prezidentských volbách. Prezidenta Miloše Zemana pojí s Alenou Vitáskovou dlouhodobě dobré vztahy a již několikrát ji veřejně podpořil.

Prošli jsme všechny výstupy Miloše Zemana v mediální databázi Newton a dostupné záznamy na zpravodajských webech před 24. lednem 2022, kdy Alena Vitásková oznámila, že bude v příštím roce kandidovat na post prezidenta. Prohlášení prezidenta Miloše Zemana o tom, že by její kandidaturu uvítal, se však nikde neobjevuje. Žádnou takovou zmínku neobsahuje ani oficiální web prezidenta Hrad.cz ani twitterový účet Zemanova tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. O sympatiích k Aleně Vitáskové jako kandidátce v prezidentských volbách začal Miloš Zeman veřejně hovořit až poté, co letos v lednu svoji kandidaturu ohlásila. Tento výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jelikož prezident zmiňuje působení Vitáskové v čele Energetického regulačního úřadu (ERÚ), dodejme pro kontext, že profesní dráha Aleny Vitáskové je provázena soudními spory. Od roku 2013 byla trestně stíhaná ve spojitosti s kauzou dvou solárních elektráren, které získaly licenci ještě před koncem roku 2010, tedy těsně před začátkem termínu, kdy stát výrazně snížil zaručené výkupní ceny elektřiny. Policie Vitáskovou stíhala kvůli tomu, že ERÚ pod jejím vedením zastavil vnitřní přezkum uvedených licencí. V roce 2018 byla Vitásková zproštěna obžaloby, což o rok později definitivně potvrdil i Krajský soud v Brně. V srpnu 2018 také stanula před soudem kvůli údajně neoprávněnému jmenování Renáty Vesecké místopředsedkyní ERÚ. V listopadu 2018 jí soud vyměřil dvouletý podmíněný trest, v roce 2020 však byla nakonec zproštěna obžaloby i v této kauze.

28. října 2018 vyznamenal prezident Miloš Zeman Vitáskovou medailí Za zásluhy I. stupně za její „boj proti solárním baronům“. Připomeňme, že podle zpráv ze září 2013 ERÚ pod vedením Aleny Vitáskové poslal Státní energetické inspekci podněty k prošetření více než 1 500 solárních elektráren, u nichž měl podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. V listopadu 2013 pak ERÚ poslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství (NSZ) seznam solárních elektráren, u kterých podle něj mohlo dojít k pochybení při udělení licence. NSZ následně podle informací z února 2017 podalo 22 správních žalob.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula pro ČTK již před třemi lety uvedl, že zvažuje kandidaturu na prezidenta. Za vhodného kandidáta ho tenkrát i v nedávné době označil také současný prezident Miloš Zeman. 

Na letošním sjezdu ČMKOS, který se konal 29. a 30. dubna, Středula možnost kandidatury potvrdil, zároveň ji ale podmínil úspěchem ve volbě předsedy ČMKOS: „ano, uvažuji o tom (…) podmínkou je, že obhájím pozici v ČMKOS."

Dosavadní šéf odborů pak svou funkci se ziskem více než 88 % hlasů obhájil (.pdf). Bezprostředně po svém znovuzvolení v rozhovoru pro iDNES uvedl, že se jeho kandidatura na post prezidenta republiky jeví jako „reálná varianta.“ V rozhovoru pro Český rozhlas pak potvrdil, že o kandidatuře uvažuje, nicméně ještě není rozhodnut. 

5. května 2022 pak na svém Twitteru oznámil, že plánuje petičně sesbírat 50 tisíc podpisů občanů, aby se o post prezidenta republiky mohl skutečně ucházet.

Zpravodajský server Novinky.cz 30. dubna zveřejnil článek, který nese titulek: „Zeman: Kandidáti na prezidenta jsou výsměch, chci Středulu.“ Autoři v něm píší o Zemanově proslovu k delegátům na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), ve kterém Miloš Zeman vyzval šéfa odborů Josefa Středulu, aby kandidoval na prezidenta. 

Doslova zde prezident Zeman řekl (video, 15:50): „Zcela závěrem bych chtěl poprosit delegáty tohoto sjezdu, aby přemluvili svého předsedu, aby kandidoval na funkci prezidenta republiky. Skuteční kandidáti musí být přemlouváni. Ta sbírka podivných existencí, která se teď hlásí, že chce být prezident, aniž by měla silný životní příběh, čest výjimkám, musí být podle mého názoru kompenzována několika, nikoli jedinou, silnými osobnostmi, mezi nimiž si volič, občan, může vybrat (…). Věřím, Pepo, že tuto výzvu přijmeš a budeš jedním z nejsilnějších kandidátů v lednové prezidentské volbě.“ 

Miloš Zeman tedy ve svém projevu (video, 8:29–17:31) v souvislosti s kandidáty hovořil doslova o „podivných existencích“, což Novinky.cz parafrázovaly významově podobným výrazem „kandidáti jsou výsměch“. Autoři článku také Miloše Zemana nepřesně citovali, když jeho slova zjednodušili na „(všichni) kandidáti jsou výsměch“, ačkoliv prezident zmiňoval, že mezi „sbírkou podivných existencí“ jsou i výjimky.

Co se týče druhé části titulku článku Novinek.cz ("chci Středulu"), je situace složitější. Miloš Zeman totiž na sjezdu odborových svazů uvedl nejen to, že věří, že bude Josef Středula „jedním z nejsilnějších kandidátů v lednové prezidentské volbě“, ale mluvil i o tom, že by „chtěl poprosit delegáty“ sjezdu, aby Středulu přemluvili ke kandidatuře. Právě toto vyjádření poté redakce Novinek.cz parafrázovala jako „chci Středulu“.

Novinky.cz tedy Zemanova slova skutečně necitovaly přesně, nicméně význam titulku odpovídá tomu, co Miloš Zeman řekl. O stávajících kandidátech na prezidenta mluvil jako o „podivných existencích bez silného životního příběhu,“ zjevně je tedy považuje (ve srovnání se zmíněnými výjimkami) za nehodné toho, aby kandidovali na prezidenta. Parafráze jeho postoje do toho, že kandidáti „jsou výsměch,“ nijak nemění význam Zemanových slov. Obdobně Novinky.cz správně do titulku shrnuly smysl prezidentovy prosby delegátům, aby přemluvili Josefa Středulu ke kandidatuře. Zeman skutečně na sjezdu ČMKOS řekl, že by chtěl (poprosit delegáty), aby Středula kandidoval na prezidenta. Titulková zkratka „chci Středulu“ tedy odpovídá Zemanovým slovům, stejně jako zbytek článku Novinek.cz.

Ačkoliv titulek článku není doslovnou citací slov Miloše Zemana a prezident tedy správně poukazuje na to, že titulek není přesný, argumentuje jinou částí svého projevu, než kterou Novinky.cz použily v titulku. Odkazuje se na své slova o tom, že by Středula byl jedním z nejsilnějších kandidátů, to ale není pasáž ze Zemanova projevu, které se dostala (parafrázovaná) do titulku. Zeman de facto řekl i to, že chce, aby Středula kandidoval. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

První jednání mezi Ruskem a Ukrajinou se odehrálo 28. února, tedy pátý den ruské invaze na Ukrajinu. Zatímco obě delegace jednaly v Bělorusku, podepsal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj žádost o členství v Evropské unii. Další jednání se odehrála 3., 7. a 10. března. 14. března bylo zahájeno další jednání. Během prvního dne tohoto setkání byl představen plán o patnácti bodech, podle kterého by se Ukrajina například vzdala snahy přidat se k NATO a zavázala by se k odmítnutí zahraničních vojenských základen i zbraní na svém území. Výměnou by Rusko souhlasilo s tím, že by Ukrajině ochranu zaručovali někteří spojenci, např. Spojené státy, Velká Británie či Turecko. Podle sdělení Kremlu ze 17. března ani toto jednání nepřineslo dohodu. Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian prohlásil, že Rusko snahu vyjednávat pouze „předstírá“.

28. března Zelenskyj potvrdil, že se Rusko a Ukrajina vrátí k jednacímu stolu. Oznámil, že je Ukrajina ochotna diskutovat o neutralitě, pokud by byla přijata ukrajinským referendem, a diskutovat o východoukrajinském regionu Donbas, ale nepřistoupí k demilitarizaci. Tato jednání v Istanbulu byla zdánlivě doposud nejúspěšnější a také poslední, na kterých se zástupci obou zemí setkali osobně. Obě strany se zde shodly na několika bodech. Ukrajinská delegace přistoupila na možnost neutrality a zřeknutí se žádosti o vstupu do NATO, Rusko pak přislíbilo stažení svých vojáků z oblasti Kyjeva. Spojené státy a NATO ale zpochybnily důvěryhodnost ruských příslibů.

7. dubna Moskva prohlásila, že jednání postupují pomalu kvůli obviněním, podle kterých se ruští vojáci na Ukrajině dopouštějí válečných zločinů. 12. dubna se ruský prezident Vladimir Putin vyjádřil ke stavu mírových jednání a řekl, že jsou ve slepé uličce poté, co se podle něj Ukrajina odchýlila od dohod z Istanbulu. 23. dubna řekl Zelenskyj na tiskové konferenci, která se konala v kyjevském metru, že to, zda se budou odehrávat další mírová jednání, záleží na Putinovi. Prohlásil, že se s ním nebojí setkat osobně, pakliže to bude znamenat diplomatické ukončení války na Ukrajině.

26. dubna odcestoval generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres do Moskvy, kde se sešel s Putinem. Guterres prohlásil, že stále doufá v mírová jednání a jejich potenciál ukončit konflikt. Putin zopakoval svá dřívější slova a řekl, že jednání byla zmařena obviněním ze „zvěrstev,“ kterých se měli dopustit ruští vojáci ve městě Buča. Podle deníku The Guardian Rusko taktéž odmítlo ukrajinskou nabídku setkání v Mariupolu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ale řekl, že Rusko má i nadále zájem na diplomatickém ukončení konfliktu.

Vzhledem ke stavu mírových jednání mezi Ukrajinou a Ruskem tak můžeme označit tvrzení Lubomíra Metnara za pravdivé. Od doby, kdy bylo město Buča na začátku dubna osvobozeno a na veřejnost se dostaly zprávy a obrázky zločinů ruských vojáků, se obě strany u jednacího stolu nesešly.

Předně uveďme, že podle veřejně dostupných informací o jednotlivých dodávkách, které vláda zveřejnila před 26. dubnem, Česká republika Ukrajině poskytla darem zdravotnický a vojenský materiál a techniku v hodnotě přibližně 1,5 miliardy korun (viz níže). V pátek 29. dubna nicméně Jana Zechmeisterová z tiskového oddělení Ministerstva obrany pro ČTK potvrdila, že „hodnota vojenské pomoci Ukrajině činí (…) téměř tři miliardy korun“, jak ve výroku uvádí poslanec Marek Ženíšek. Dodejme, že resort obrany již delší dobu nezveřejňuje, jaký přesně vojenský materiál Ukrajině posílá.

Podrobnější informace o pomoci Ukrajině Ministerstvo obrany sdělovalo především v době před začátkem ruské invaze a těsně po jejím zahájení. Na konci ledna 2022 česká vláda uvedla, že schválila, aby bylo Ukrajině darováno celkem 4 tisíce dělostřeleckých granátů v hodnotě 36,6 mil. Kč. Konkrétně to byly granáty ráže 152 milimetrů. Zmiňme, že je česká armáda používá jako munici do starších houfnic, které v budoucnu plánuje nahradit modernějším typem, do nichž se používá standardizovaná munice NATO ráže 155 milimetrů. 

26. února pak vláda ČR schválila další dar, tentokráte v hodnotě 188,1 milionů Kč. Tvořily ho především ruční palné zbraně a munice. Součástí daru bylo například 5 tisíc útočných pušek, 2 tisíce samopalů či 3 tisíce kulometů.

O den později vláda oznámila, že rozhodla o daru ve výši 400 milionů Kč. Tentokrát ovšem ministryně obrany Jana Černochová odmítla z bezpečnostních důvodů specifikovat, jaký vojenský materiál chce darovat. Premiér Fiala pouze uvedl, že o tento materiál požádal přímo ukrajinský prezident a že to nebudou lehké zbraně jako v předešlém případě.

2. března byla schválena další materiální pomoc v hodnotě 21 mil. Kč, tentokrát zdravotnický materiál ze zásob Armády České republiky. Konkrétně byly odeslány batohy pro bojové záchranáře, lékárničky, záchranářská nosítka, léky, spotřební zdravotnický materiál „pro urgentní medicínu“ a další. 

3. března vláda informovala o dodávce dalšího vojenského vybavení na Ukrajinu v hodnotě 17 mil. Kč. Zbraně, munici a další materiál tehdy darovaly české zbrojařské firmy (Česká zbrojovka, Holík International, DSS a Sellier & Bellot) Ministerstvu obrany, které je poté poslalo přímo na Ukrajinu.

V polovině března ministryně Jana Černochová uvedla, že vláda chystá další dar v hodnotě přibližně 725 mil. Kč. Z bezpečnostních důvodů opět neuvedla, jaký materiál (či technika) to bude.

O zatím poslední vojenské pomoci Ukrajině informovala ministryně Černochová 6. dubna. Její obsah opět nespecifikovala, pouze uvedla, že je to dar v hodnotě 133 mil. Kč. 

Na závěr uveďme, že pokud bychom sečetli hodnotu jednotlivých darů vojenského materiálu, o kterých vláda veřejně informovala před 26. dubnem, dostali bychom celkovou částku 1,52 miliardy korun. Ministerstvo obrany nicméně později skutečně potvrdilo, že celková hodnota materiální pomoci věnované Ukrajině dosahuje téměř tří miliard korun, proto výrok Marka Ženíška hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý ministr obrany Metnar mluví o česko-americké dohodě o vzájemném pořizování materiálu a služeb pro účely obrany (Reciprocal Defense Procurement Agreement – RDPA). Dohodu podepsala 21. dubna 2022 Jana Černochová při setkaní s ministrem obrany Spojených států Lloydem Austinem. 

O vyjádření (k průběhu projednávání a schvalování dohody) jsme požádali Ministerstvo obrany (MO). „Tato mezinárodní smlouva byla dojednána a schválena vládou již v červenci 2019, tedy během funkčního období ministra obrany Lubomíra Metnara. Z důvodů na americké straně se však nepodařilo smlouvu podepsat dříve, ale až nyní po třech letech od schválení textu oběma smluvními stranami,“ uvedlo pro Demagog.cz tiskové oddělení ministerstva.

„Účelem dohody je zajistit, aby podniky z jednoho státu, které chtějí dodávat materiál a služby pro účely obrany do druhého státu, nebyly diskriminovány právními předpisy platnými v ČR a USA. (…) Dohoda usnadňuje přístup českých firem k zakázkám Ministerstva obrany USA tím, že se na ně neuplatní zákony upřednostňující americké podniky, zejména tzv. Buy American Act,“ vysvětlilo MO a dodalo, že stejný přístup se očekává i od Česka. V současné době má takovou dohodu s USA dalších 26 států. Obdobná dohoda mezi ČR a USA platila již v letech 2012–2017 (.pdf, str. 8).

Zakázka na pořízení vrtulníků systému H-1 nebyla podle vyjádření Ministerstva obrany na RDPA nijak vázaná. Na dojednání a schválení RDPA českou vládou nicméně navazovala časově. V srpnu 2019 Ministerstvo obrany informovalo, že dojde k nákupu celkem 12 vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper od americké společnosti Bell. Uvedlo tehdy, že probíhají jednání s americkou vládou a podpis smlouvy se připravuje na konec roku. V listopadu 2019 Ministerstvo obrany tento nákup definitivně schválilo. V prosinci poté došlo přímo k podpisu smlouvy.

Koordinační centrum pro humanitární a sociální záležitosti zřízené ukrajinským prezidentem Volodomyrem Zelenským vydalo 16. dubna zprávu o humanitární pomoci. Zde píše, že Češi jsou na 3. místě v množství darovaných peněz pro Ukrajinu. Konkrétně darovali 11 % z celkové částky 924 milionů dolarů, tedy zhruba 100 milionů dolarů. Na prvním místě je Spojené království se 47 procenty a na druhém Nizozemsko s 18 procenty, na čtvrtém místě poté USA s 8 %. Ukrajinská statistika nicméně nepočítá oficiální vládní podporu, nýbrž jen dárcovské příspěvky českých občanů a společností.

Výši celkové vládní pomoci (vojenské, humanitární a finanční) monitoruje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku v přehledu „Ukraine Support Tracker“. Data sledují období ode dne vypuknutí ruské invaze 24. února až do dne 27. března. Česká republika v přehledu zaujímá 11. místo, a pokud bychom tuto podporu přepočetli na procenta HDP, nacházíme se na 7. místě. Stejné, 7. místo zaujímáme i v případě, když se započítá pouze vojenská pomoc.

Česká vládní podpora Ukrajině dle Kielského institutu činila cca 77 milionů eur (.xlsx). Kdybychom sečetli tuto vládní pomoc a výše zmiňovanou nevládní podporu v hodnotě 100 milionů dolarů, tj. přibližně 92 milionů eur, dostali bychom celkovou částku ve výši 169 milionů eur. Doplňme nicméně, že ani tato suma by nestačila na to, aby se Česká republika z uváděného 11. místa v žebříčku nominální pomoci posunula výše než na 10. příčku. Stále by se totiž jednalo o menší částku, než jakou na pomoc Ukrajině vynaložila vláda Kanady (.xlsx), která se s téměř 180 miliony eur umístila na 9. místě.

Česká republika se podle dostupných přehledů v případě vládní pomoci zařadila na 11. místo v absolutních číslech a na 7. místo při přepočtu na HDP. Třetí příčku Česko obsadilo co do pomoci od občanů a firem. Byť je pojem „čelní“ země subjektivní, lze skutečně tvrdit, že česká podpora Ukrajině patří k těm nejvýznamnějším, a proto výrok poslance Metnara hodnotíme jako pravdivý.