Informace o tom, že je Česká republika nejateističtější zemí na světě, popřípadě v Evropě, se objevuje velmi často. Jednotlivé žebříčky však přicházejí s ne zcela shodnými závěry v závislosti na zkoumaném období, ale také např. na definici ateismu. 

Pokud bychom nahlédli do záznamů (.pdf) sčítání lidu v České republice za rok 2011, dozvíme se, že ateismus se objevuje jen u 1 058 občanů, zatímco pro možnost bez vyznání se vyslovilo přes 3,5 milionu Čechů. Přes 4,6 milionu lidí pak zvolilo možnost své přesvědčení vůbec neuvést. Data z letošního sčítání ještě nejsou dostupná. 

K množství ateistů v jednotlivých zemích světa uvádí poměrně podrobná data Pew Research Center server Our World in Data. Ten ve svém výzkumu mapuje tu část populace, která se identifikuje jako ateistická, agnostická nebo nothing in particular, což bychom mohli přirovnat právě k možnosti bez vyznání. Česká republika v něm skutečně obsadila první místo se 76,4 % občanů „bez víry“. Na 2. místě se pak umístila Severní Korea, což však zřejmě není země, která by se dala objektivně hodnotit. 3. místo obsadilo s necelými 60 % Estonsko. Dodejme, že uvedená data pocházejí z roku 2010, a jsou tedy již 11 let stará.

Průzkum výzkumného centra Gallup z roku 2017, který také bere v potaz rozdíl mezi ateistou a člověkem bez vyznání, řadí Českou republiku v žebříčku nejateističtějších zemí na 2. místo za Čínu. V tomtéž průzkumu pak v žebříčku podílu občanů bez víry (tedy ateisté a lidé bez vyznání dohromady) náleží České republice 3. místo za Čínou a Švédskem. Čínská data v tomto ohledu dosahují až k 90 %, zatímco ta česká se pohybují stále okolo 72 %.

Dalším průzkumem, ve kterém Česká republika vychází jako nejméně náboženská země, je průzkum z roku 2014 provedený v rámci European Social Survey ve 22 evropských zemích mezi mladými lidmi ve věku 16–29 let. Mezi mladými Evropany získali Češi jasně první místo, neboť se jich 91 % nevyslovilo k žádnému náboženství. Estonsko je i v tomto průzkumu na druhém místě, třetí pak obsadilo Švédsko, které se na předních příčkách podobných evropských průzkumů objevuje velmi často. 

Kde však Česká republika drží první místo dlouhodobě, je region střední a východní Evropy. Kromě Estonska zde prakticky nemá v tomto ohledu konkurenci. Všechny sousední země se pohybují na opačné straně spektra, jak je vidět na následující mapě vytvořené z dat Pew Research Center. V České republice se podle těchto dat hlásí k víře v Boha jen 29 % občanů.

A jaký je důvod nízkého počtu věřících v České republice? Nejčastěji se uvádí, že jde o vliv komunistického režimu, podobně jako v Číně, kde nyní pozorujeme velice vysoké počty lidí bez víry. Skutečné důvody však podle Dany Hamplové ze Sociologického ústavu Akademie věd můžeme hledat již v dobách vzrůstu nacionalistických tendencí, tedy v 19. a na počátku 20. století. Katolické náboženství, v té době převládající, bylo chápáno jako vnucené ze strany habsburské monarchie, a proto také po vzniku samostatného státu 1,5 milionu katolíků svou církev opustilo. Katolicismus byl také vnímán jako utlačovatel „pravého“ českého náboženství, tedy protestantismu, konkrétně husitské tradice. Ve 20. století tedy vzniká i Církev československá husitská, jako zastánce evangelického tábora, ani té se ale nepodařilo dlouhodobě oslovit významnou část obyvatelstva.

Na schůzi Poslanecké sněmovny dne 29. dubna 2021 byl projednáván návrh novely zákona (.pdf), který by uzákonil sňatky stejnopohlavních párů. Návrh prošel prvním čtením, a zamíří tedy k projednání ve výborech. Sněmovní výbory mají na projednání 80 dní. Ve sloučené rozpravě byl projednáván také návrh novely Listiny základních práv a svobod, který by zavedl ústavní ochranu manželství jako svazku muže a ženy (.pdf, str. 2). Také tento návrh prošel do druhého čtení.

Dle výroku poslankyně Kořanové měl její kolega Patrik Nacher připravený kompromisní návrh, který narovná práva stejnopohlavních párů a současně nezasáhne do pojmu manželství. O tomto návrhu se poslanec Nacher mnohokrát zmiňoval, například na sociální síti Twitter nebo v rozhovoru pro server Novinky.cz již v roce 2018. O tom, že má takovýto návrh připravený, mluvil i během rozpravy v Poslanecké sněmovně.

Žádný takový návrh však v Poslanecké sněmovně předložen nebyl. Ostatně sám Patrik Nacher na plénu Sněmovny 29. dubna k tomuto návrhu uvedl: „je to tam, je to někde zaparkované, já to už nikomu neukážu.“ Pozměňovací návrhy k návrhu zákona, který by uzákonil sňatky stejnopohlavních párů, je možné předkládat až od druhého čtení. Dne 29. dubna byl však návrh teprve přikázán k projednání ve výborech.

V oficiálních dokumentech Poslanecké sněmovny žádný takový návrh neexistuje a na 100. schůzi Poslanecké sněmovny nebyl předložen. Poslanec Nacher byl na této schůzi předkladatelem jediného návrhu, který se týká novelizace trestního zákoníku.

Výrok poslankyně Kořanové hodnotíme jako pravdivý, jelikož Patrik Nacher opravdu opakovaně, a to i na 100. schůzi Poslanecké sněmovny, mluvil o tom, že svůj kompromisní návrh připravený má.

Slovo manželství, stejně jako výrazy manžel a manželka, pravděpodobně vzniklo přesmykem ze staročeského malžen či malženka. Tato slova mají původ v praslovanském výrazu malъžena, což je duálový tvar.

Co se týče právního zakotvení slova manželství, v České republice se jedná o zákonem upravené spojení muže a ženy. 

Vědecký časopis Naše řeč spadající pod Akademii věd České republiky nicméně upozorňuje na možnost, že se původní významové hranice tohoto slova v budoucnu posunou nebo se najde jiný univerzální výraz, který zahrne zákonné svazky mezi muži a ženami, stejně jako mezi stejnopohlavními páry. Naše řeč jako možnou příčinu dosavadní neexistence takového výrazu označuje nerovné postavení svazků v českém právním řádu. Vzhledem k tomu, že registrované partnerství není dle právního řádu na stejné úrovni jako manželství, dosud nevznikla potřeba tento společný termín najít či vytvořit.

Na závěr je nutno podotknout, že etymologie soudí na základě dostupných dokumentů a znalostí principů jazykového vývoje. Nejedná se o exaktní vědu a jakékoliv závěry jsou podmíněny také množstvím dochovaných dokladů a historickými skutečnostmi.

Problematika uzavírání sňatků stejnopohlavních párů (.pdf, str. 1) se na pořadu schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky objevila počtvrté 29. dubna 2021. Skupina poslanců předložila sněmovně návrh už 12. června 2018 a k první rozpravě nad návrhem novely občanského zákoníku došlo v rámci prvního čtení 14. listopadu 2018. Rozprava, která byla spojena s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod, byla ovšem přerušena.

Návrh novely byl diskutován i 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být i tato diskuze přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Dodejme, že z tohoto dne pochází i ověřovaný výrok, a je tak zjevné, že poslankyně Kořanová mluví o době před tímto projednáváním.

Poslankyně Barbora Kořanová tedy správně uvádí, že novela občanského zákoníku, která by umožnila stejnopohlavním párům uzavřít manželství, se před posledním jednáním 29. dubna 2021 v Poslanecké sněmovně projednávala už třikrát, přičemž naposledy to bylo v březnu 2021.

Návrh novely občanského zákoníku, jenž má umožnit stejnopohlavním párům uzavírat manželství (.pdf, str. 1, 17), byl Poslanecké sněmovně poprvé předložen 12. června 2018. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (.pdf) 27. června 2018. Projednávání této novely v rámci prvního čtení bylo v Poslanecké sněmovně dříve několikrát přerušeno. Poslanci tak zmíněný návrh probírali na plénu společně s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod poprvé 14. listopadu 2018. Tehdy poslankyně Majerová Zahradníková skutečně pronesla projev, v němž žádala zamítnutí návrhu na uzákonění stejnopohlavních manželství.

Návrh novely byl diskutován i 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být tato diskuze jen po několika minutách přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Dodejme, že z tohoto dne pochází i ověřovaný výrok, a je tak zjevné, že poslankyně Majerová Zahradníková mluví o době před tímto projednáváním.

Před 29. dubnem 2021 tedy celkově došlo ke třem projednáváním návrhu novely v rámci prvního čtení. Jak je zmíněno výše, první čtení poslanci zahájili 14. listopadu 2018, k diskusi se posléze vrátili 26. března 2019 a také krátce 10. března 2021. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť listopad 2018 nebyl posledním datem, kdy měli poslanci návrh stejnopohlavních manželství „na stole“. Zejména v březnu 2019 proběhla o tomto návrhu rozsáhlá diskuze.

Aleš Juchelka byl jedním z předkladatelů novely Listiny základních práv a svobod, která chce do Listiny vložit definici (.pdf, str. 2) manželství jako svazku „muže a ženy“. Tato novela byla v prvním čtení projednána na schůzi 29. dubna 2021. Společně s tímto návrhem byl projednán také návrh na úpravu občanského zákoníku, která by naopak umožnila (.pdf, str. 1, 17) sňatky stejnopohlavních párů.

Schůze, na které se projednávaly tyto dva návrhy, byla svolána na žádost 57 poslanců. Jmenný seznam poslanců, kteří podepsali žádost o svolání schůze Sněmovny, není veřejně dostupný. S dotazem jsme se proto obrátili na Radka Vondráčka a na Kancelář Poslanecké sněmovny. Právě ta nám potvrdila, že schůze byla svolána na žádost 57 poslanců, přičemž jedním z nich byl Aleš Juchelka.

Podoba rodného listu se řídí § 29 zákona o matrikách a s ním související vyhláškou. Podle uvedeného zákona tak rodný list mimo jiných informací obsahuje jména „rodičů dítěte“. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-207#f5282584">Součástí vyhlášky, která určuje postup vyřizování matričních tiskopisů a jejich podobu, je pak také přímo vzor (.pdf) rodného listu. V něm jsou podle platné právní úpravy kromě kolonek o narozeném dítěti (místo a datum narození atd.) vyčleněny také části, do nichž se zapisuje „otec dítěte“ a „matka dítěte“. Rodný list tedy neobsahuje informace o „zákonných zástupcích“, a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že podle zákona o matrikách rodný list v případě osvojení dítěte „namísto uvedených údajů o rodičích dítěte“ obsahuje informace „o osvojiteli, popřípadě osvojitelích dítěte“. Podoba rodného listu nicméně zůstává stejná. Občanský zákoník poté uvádí, že osvojitelem se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, výjimečně i jiná osoba. Do rodného listu tak nemohou být například zapsáni dva stejnopohlavní partneři.

Podle Ústavy ČR je jmenování generálů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl63-1-g">pravomocí prezidenta republiky, která vyžaduje https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl63-3">kontrasignaci předsedy Vlády ČR nebo jím pověřeného člena vlády. Dále je proces jmenování definován zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy je navrhování na jmenování nových generálů kompetence vlády jako celku.

Pokud některý z členů vlády, obvykle premiér nebo ministr obrany, má zájem o navržení jmenování nového generála, jedná se o zařazení bodu na jednání vlády. Dle čl. II odst. 5 Jednacího řádu vlády je předkladatelem takového materiálu na jednání vlády zásadně člen vlády. Premiér tedy nemá pravomoc sám předložit návrh na jmenování prezidentovi, nicméně jako člen vlády může navrhovat projednání návrhu na jmenování na jednání vlády.

Po zařazení na program jednání dojde k projednání bodu a pokud vláda většinou hlasů odsouhlasí přijetí návrhu na jmenování, předseda nebo kdokoliv jiný pověřený usnesením předá návrh na jmenování prezidentovi.

Pro příklad uveďme návrhy na jmenování ředitele BIS, plukovníka Michala Koudelky, do hodnosti brigádního generála ze dne 8. října 2019 (.pdf) a 5. října 2020 (.pdf). V obou případech (.pdf, str. 3) návrh na jmenování předložil (.pdf, str. 3) premiér Babiš. Poslední takovýto návrh vláda projednala 26. dubna 2021, kdy návrh na jmenování opět předložil sám premiér Babiš (.pdf, str. 3). Dodejme, že prezident Zeman povýšit Michala Koudelku opakovaně odmítá.

Byť Andrej Babiš není tím, kdo prezidentovi navrhuje jmenování generálů, jmenování plukovníka Koudelky do funkce brigádního generála opakovaně navrhoval alespoň na program jednání vlády, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš výrok pronesl v kontextu otázky směřující k závěrečné zprávě (.pdf) auditu Evropské komise, která mimo jiné potvrdila, že je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Dosavadní přehled celé kauzy přinesl například v roce 2018 server iDNES. Kauzu dlouhodobě monitorují některé neziskové organizace – například Transparency International.

Právním základem celého auditu (.pdf, str. 7) je Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 17. prosince 2013 (.pdf), které obsahuje společná ustanovení o jednotlivých fondech (mezi něž patří např. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova).

Toto Nařízení v článku 75 stanovuje (str. 378), že: „(Evropská komise, pozn. Demagog.cz) se (…) přesvědčí, že členské státy zavedly systémy řízení kontroly, které jsou v souladu s tímto nařízením a s pravidly pro daný fond, a že tyto systémy během provádění programů účinně fungují.“

Mezi systém řízení a kontroly spadá právě i povinnost (.pdf, str. 25) zabránit (.pdf, str. 44) střetu zájmů přijetím přiměřených opatření, a to na všech úrovních řízení uvnitř členských států.

Z pohledu Evropské komise je jedním ze zmíněných přiměřených opatření právě český zákon o střetu zájmů, konkrétně § 4c, který stanovuje, že „je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) (člen vlády, pozn. Demagog.cz) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.“

Kromě povinnosti členských států taková opatření přijmout je jejich povinností i zajistit, aby tato opatření účinně fungovala. Mluví-li Andrej Babiš o interpretaci (výkladu) zákona, je třeba rozlišovat mezi autoritativním výkladem zákona a výkladem interním a nezávazným. Autoritativní výklad českých zákonů mohou skutečně v důsledku provádět pouze soudy (GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 2013, str. 129, 132, 133).

Pokud však Evropská komise měla podle práva Evropské unie zjistit, zda je zavedený systém kontroly a řízení účinný, musela nejprve analyzovat, zda vnitrostátní předpisy (z pohledu Evropské komise výše zmiňovaná opatření) střetu zájmů skutečně zabránily. Musela tak vnitrostátní předpis – zákon o střetu zájmů – vyložit a de facto posoudit, zda je porušován, nebo není. Tento výklad však není závazný a má důsledky pouze pro závěry celého auditu (.pdf, podrobné odůvodnění Evropské komise str. 68 a násl.) založeného na ustanoveních evropského práva. Jedním z právních důsledků takového auditu však může být například neproplacení některých dotací ze strany Evropské komise, a tak i nezávazný výklad českého práva může mít v rámci aplikace evropských předpisů reálné dopady.

Andrej Babiš tedy nesprávně naznačuje, že že Evropská komise vůbec nemůže pro vnitřní účely auditu interpretovat české právo. To nejenže dělat může, ale dokonce musí, pokud má zjistit, zda je zaveden fungující systém kontroly a řízení, k čemuž je vázána výše uvedenými předpisy. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Legislativa umožňující vydávání korunových dluhopisů existovala v českém právu již od 90. let. Na tvorbě těchto ustanovení se Miroslav Kalousek ani Bohuslav Sobotka nepodíleli. Nicméně v roce 2011 Miroslav Kalousek z pozice ministra financí opětovně zavedl ustanovení o nedanění korunových dluhopisů. Následně vydal sérii státních korunových dluhopisů, čímž tento postup legitimizoval. Není ovšem pravda, že by pro znovuzavedení nedanění korunových dluhopisů hlasoval Bohuslav Sobotka, protože se hlasování nezúčastnil.

Problematika korunových dluhopisů spočívá v tom, že v případě, kdy úrok u každého korunového dluhopisu není vyšší než jedna koruna, daň se automaticky zaokrouhlí dolů (tj. na nulu) a z celého dluhopisu se tedy nemusí odvádět žádná daň. „A pokud celou, dejme tomu, stomilionovou emisi rozdělíte místo jednoho stomilionového dluhopisu na sto milionů jednokorunových dluhopisů, je výsledná daň součtem sta milionů nul, a tudíž nulová,“ přibližuje problematiku děkan Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické Ladislav Mejzlík.

Nedanění korunových dluhopisů bylo zákonem umožněno již od první poloviny 90. let, a to na základě dvou ustanovení. Jedno z nich umožňovalo danit dluhopisy stejného emitenta jednotlivě. Druhé ustanovení zakládalo pravidlo, podle kterého se daň zaokrouhlovala směrem dolů. V té době však Miroslav Kalousek působil jako náměstek na Ministerstvu obrany a tvorbu usnesení mu tak nelze připsat. Zároveň tehdy Bohuslav Sobotka ještě nebyl poslancem, jelikož se stal členem Poslanecké sněmovny až v červnu 1996, a tak nemohl pro tyto zákony hlasovat.

V roce 2009 (s účinností od 2011) byl zrušen zákon o správě daní a poplatků, v němž bylo obsaženo i ustanovení zavádějící zaokrouhlovaní směrem dolů. Zákon byl nahrazen daňovým řádem, který byl navržen tehdejším ministrem financí Kalouskem. Nový daňový řád neobsahoval ustanovení umožňující zaokrouhlení směrem dolů, ale pouze obecné pravidlo, podle něhož se zaokrouhlovalo směrem nahoru. Následně však byla takto vybraná daň subjektům vrácena s odůvodněním, že při této změně zákonů došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu. Ministr financí Kalousek poté předložil novelu zákona o daních z příjmů, která opět zaváděla pravidlo zaokrouhlování daně dolů, čímž bylo opětovně umožněno nedanění korunových dluhopisů. Hlasování o této novele se však tehdejší poslanec Bohuslav Sobotka nezúčastnil.

Ovšem již tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou Ministerstvem průmyslu a obchodu. V průběhu schvalování této novely bylo pozměňovacím návrhem (.pdf, str. 4) hospodářského výboru Poslanecké sněmovny opět zavedeno zaokrouhlení dividendového příjmu nahoru, což v praxi znamenalo zdanění korunových dluhopisů. Novela vstoupila v účinnost v červenci 2012.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí zejména ze strany soukromých subjektů, a vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny výše zmíněným návrhem z pera MPO. Lze tedy říci, že tehdejší ministr financí Kalousek státní emisí korunových dluhopisů legitimizoval takovýto postup.

Pro úplnost dodejme, že od konce roku 2016 čelil tehdejší ministr financí Babiš podezření z krácení daně, k němuž mělo dojít odkoupením korunových dluhopisů od firmy Agrofert, jež nebyly daněny. Finanční správa však žádný daňový únik neodhalila. Zároveň Babiš jako ministr financí podal pozměňovací návrh (.pdf), podle něhož by měly být zdaněny korunové dluhopisy, které majitelé koupili od svých firem. Novela, k níž svůj návrh připojil, ovšem nebyla schválena. Kauza okolo nezdaněných korunových dluhopisů ovšem způsobila neshody v tehdejší koalici ČSSD s ANO a byla jedním z hlavních důvodů odvolání Andreje Babiše z funkce ministra financí v květnu 2017.