Redaktor Novinek.cz v otázce hovořil o tom, že Zbyněk Stanjura měl být podle Pirátů jedním ze členů ODS, „kteří měli údajně naléhat na premiéra“, aby odvolal Ivana Bartoše. Stanjura ve své odpovědi odmítl, že by podobná schůzka proběhla, a uvedl, že údajní účastníci jednání měli v době schůzky „jiný program“. Zmiňoval přitom, že sám „v inkriminovaném čase“ dělal rozhovor pro média. Z jeho slov tedy vyplývá, že ví, kdy přesně podle Pirátů jednání proběhlo. Podobně se Stanjura vyjadřoval už dříve, a tvrdil, že v úterý 24. září žádná schůzka neproběhla. Právě odpoledne 24. září Piráti se svým obviněním přišli.

V samotném výroku Stanjura argumentuje, že se žádné jednání konat nemohlo, protože ministr dopravy Martin Kupka (ODS) byl v zahraničí. Zjevně se tak vymezuje proti tomu, že by se členové ODS fyzicky setkali na jednom místě.

Odvolání Ivana Bartoše a tisková konference Pirátů

Ráno v úterý 24. září se premiér Petr Fiala (ODS) sešel s tehdejším ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem (Piráti), aby probrali aktuální stav digitalizace stavebního řízení. Těsně po schůzce, přibližně v 9:30 (video, čas 28:41), Bartoš novináře informoval o výsledcích jednání. Uvedl, že se na koaliční smlouvě a angažmá Pirátů ve vládě nic nemění.

Zvrat ale přišel odpoledne, kdy Petr Fiala na tiskové konferenci ve 13:00 oznámil, že se nakonec rozhodl Bartoše z ministerského postu k 30. září odvolat. Podle informací médií Fiala tuto zprávu Bartošovi řekl po telefonu přibližně mezi dvanáctou a jednou hodinou odpolední.

Ještě v úterý 24. září uspořádali Piráti tiskovou konferenci, na které obvinili Petra Fialu z porušení koaliční smlouvy a jeho kroky označili za „podraz“. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek se zde zároveň zmínil o tlaku, pod kterým měl premiér Fiala před odvoláním Bartoše být. „Podle našich kuloárních informací k tomu bylo jednání (k odvolání Bartoše, pozn. Demagog.cz), kde pan premiér nebyl úplně v komfortní situaci, že na něj ministři Kupka, Stanjura, hejtman Kuba a poslanec, nebo místopředseda Sněmovny Skopeček tlačili, že pokud nevyhodí Piráty, tak půjde on (premiér Fiala, pozn. Demagog.cz) z té vlády,“ vyjádřil (video, čas 9:17) se na konferenci Jakub Michálek.

Později k tomu Michálek dodal, že měl tyto informace údajně ověřené (video, čas 2:41) ze dvou zdrojů. Ivan Bartoš k Michálkovu tvrzení řekl, že jeho zdroje nezná.

Reakce představitelů ODS

Údajní účastníci jednání brzy poté Michálkovo obvinění odmítli a uváděli, že v úterý 24. září se s Fialou nesetkali. Jak ale upozornil například i politolog Lukáš Jelínek, z vyjádření Jakuba Michálka na tiskové konferenci přesně nevyplývalo, že se podle něj jednání konalo zrovna v úterý. Michálek také sice mluvil o „jednání“, na konferenci ale neupřesňoval, jestli k němu mělo dojít osobně, nebo například prostřednictvím internetové komunikace.

Sám Michálek později 25. září (video, čas 12:05) zdůraznil, že nemluvil o osobní schůzce. „Mluvil jsem o tom, že spolu jednali, to je samozřejmě možné jiným způsobem,“ uvedl pro server iROZHLAS. V rozhovoru pro Deník N v této souvislosti zmiňoval, že „existují telefony, chaty, videokonference“ (Deník N, 1. října 2024, str. 4).

Kupkův, Kubův a Stanjurův program na 24. září

Pro úplnost je vhodné dodat, že ministr Kupka byl 24. září skutečně v zahraničí, jak tvrdí Zbyněk Stanjura. V Berlíně se konkrétně účastnil veletrhu zaměřeného na železniční dopravu InnoTrans 2024. 23. září ráno dával Kupka rozhovor rádiu Frekvence 1 (audio), a byl tedy v České republice.

Konkrétní program jihočeského hejtmana Kuby ze dne 24. září se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat, stejně jako program Zbyňka Stanjury. Ministr financí ve výroku mluví o svém rozhovoru pro média. Jediným odpovídajícím článkem je podle mediální databáze Newton rozhovor, který zveřejnily Hospodářské noviny o půlnoci 25. září.

Shrnutí

Celá situace ohledně údajného jednání je otázkou tvrzení proti tvrzení. Jestli k němu skutečně došlo, nebo ne, není v současné době možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit a naše odůvodnění se na takovéto ověření ani nezaměřuje.

Stanjura svým výrokem vyvolává dojem, že se podle obvinění Pirátů členové ODS sešli osobně v ČR, a říká, že to kvůli Kupkově zahraniční návštěvě 24. září nebylo možné. Jakub Michálek (Piráti) ale ODS obvinil z toho, že proběhlo „jednání“, které může probíhat fyzicky i online, a navíc ani neupřesňoval datum a čas, kdy k údajnému jednání mělo dojít. Výrok Zbyňka Stanjury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru mluvil o komplikacích spojených s digitalizací stavebního řízení, které měl na starosti odvolaný ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti). Podle Stanjury se z celkového počtu stavebních úřadů nenajde ani jedno procento, kde by se situace oproti stavu před spuštěním nového systému nezhoršila.

Soustava stavební správy se v Česku skládá z více úrovní. Její základní složku tvoří obecní stavební úřady (.pdf, str. 72, 96 ze 164), kterými podle stavebního zákona mohou být obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady a obecní úřady, které stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) z května 2024 stanovila jejich počet na 606.

Kromě nich fungují také krajské stavební úřady, které jsou těm obecním nadřízené (.pdf, str. 72 ze 164) a speciální Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ). Působnost stavebního úřadu vykonávají i MMR, ministerstvo průmyslu a obchodu, resort dopravy, obrany, vnitra a spravedlnosti. Dohromady je tedy v republice 626 stavebních úřadů.

Kde se vzalo číslo 607

Odůvodnění vyhlášky (.pdf, str. 2) uvádí, že „nová soustava obecních stavebních úřadů bude tvořena 401 úřady na obcích I. a II. typu. (…) Společně se stavebními úřady na obcích s rozšířenou působností bude soustava obecních stavebních úřadů čítat celkem 607 stavebních úřadů“.

V příloze vyhlášky skutečně najdeme seznam 401 pověřených obecních úřadů. Obcí s rozšířenou působností je v Česku 205 (.pdf). Jedna z nich, konkrétně Podbořany v Ústeckém kraji, je přitom zahrnuta už do zmíněného výčtu 401 pověřených úřadů. Zbývajících 204 obcí s rozšířenou působností a k tomu ještě hlavní město Praha jsou součástí souhrnného seznamu obecních stavebních úřadů, který tak celkově obsahuje 606 položek. Důvodová zpráva tedy zjevně obsahuje chybný součet.

Závěr

Z rozhovoru a kontextu výroku není zcela jasné, jestli Zbyněk Stanjura mluví o všech stavebních úřadech, nebo jen o těch obecních. Obecních stavebních úřadů, které tvoří základ soustavy stavební správy, je celkově 606. Některé zdroje uvádějí nepřesný součet 607. Se započítáním 13 krajských stavebních úřadů, DESÚ a stavebních úřadů při ministerstvech je v Česku těchto úřadů dohromady 626. Protože se číslo uváděné Zbyňkem Stanjurou pohybuje v rámci naší 10% odchylky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o digitalizaci stavebního řízení v souvislosti s odchodem Pirátů z vlády na konci září 2024. V kontextu výroku zmiňuje konkrétně geoportál, který podle něj i nadále nefunguje. Národní geoportál územního plánování (NGÚP) je informační systém, který má umožnit „zpřístupnění veškerých výstupů územního plánování v České republice“. Jde o jeden z komponentů digitalizace stavebního řízení.

Proces příprav digitalizace stavebního řízení (DSŘ) prošel přezkumem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který v září 2024 vydal tiskovou zprávu (.pdf) popisující kroky Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) od zahájení zadávacích řízení pro DSŘ v říjnu 2021 (tedy v době před nástupem vlády Petra Fialy) až po spuštění digitalizace v červenci 2024. Tato tisková zpráva se tak věnuje rušení některých soutěžních dialogů ze strany MMR, které ministr Stanjura v kontextu výroku zmiňuje, a také „odložení“ jednoho z nich.

Revize digitalizace stavebního řízení

Předtím, než DSŘ dostal na starost Ivan Bartoš, vyhlásilo MMR v říjnu 2021 čtyři samostatná zadávací řízení (.pdf, str. 1) na veřejné zakázky, kterými jsou Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka (IPPS), Evidence elektronických dokumentů (EED), Evidence stavebních postupů (ESP) a Národní geoportál územního plánování (NGÚP).

Tato řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

V průběhu května a června 2022 provedlo MMR – tehdy již v čele s Ivanem Bartošem – revizi architektury DSŘ a rozhodlo o přípravě nové koncepce (.pdf, str. 1). V lednu 2023 pak zrušilo tři ze čtyř soutěžních dialogů a vypsalo jedno komplexní zadávací řízení. Jediným ze soutěžních dialogů, který běžel i nadále, byl ten týkající se NGÚP (str. 1).

Vývoj zadávacího řízení NGÚP

Soutěžní dialog o veřejné zakázce na NGÚP běžel od října 2021 (.pdf, str. 4). Podle zjištění ÚOHS se však po dobu 18 měsíců od ledna 2022 do června 2023 „v podstatě nic v zadávacím postupu nedělo, zadavatel ani nekomunikoval s jeho účastníky“ (str. 4). K ukončení první fáze dialogu a zaslání upřesněných zadávacích podmínek MMR přistoupilo teprve na začátku ledna 2024 (str. 4).

Proti zaslaným zadávacím podmínkám podal jeden z účastníků soutěžního dialogu 12. února 2024 návrh, na jehož základě bylo spuštěno správní řízení u ÚOHS (.pdf, str. 4). Ministerstvo pro místní rozvoj však přesto 15. února uzavřelo smlouvy týkající se NGÚP v samostatném jednacím řízení bez uveřejnění, tedy paralelně k probíhajícímu soutěžnímu dialogu (str. 4). Tento postup lze ale podle ÚOHS obecně využít jen při krajně naléhavých okolnostech, které zadavatel nezpůsobil, a zároveň tehdy, když nelze dodržet lhůty pro jiné formy řízení (.pdf, str. 2). Tento krok ÚOHS označil za „nebezpečnou praxi" a „příklad toho, jak by odpovědný zadavatel neměl přistupovat k zadávání zakázek" (.pdf, str. 6).

ÚOHS v květnu 2024 rozhodl, že zadávací podmínky soutěžního dialogu NGÚP byly stanoveny v souladu se zákonem (.pdf, str. 4–5). MMR následně vypovědělo smlouvy, které uzavřelo v jednacím řízení bez uveřejnění, a na konci května 2024 uzavřelo smlouvu s vítězem původního tendru na NGÚP (.pdf, str. 5). Celý proces soutěžního dialogu tak trval od října 2021 do května 2024 včetně osmnáctiměsíční prodlevy mezi lednem 2022 a červnem 2023.

Závěr

Součástí revize digitalizace stavebního řízení bylo i rozhodnutí MMR z ledna 2023 zrušit tři ze čtyř soutěžních dialogů, které ministerstvo spustilo před nástupem Ivana Bartoše do čela resortu. Jediný dialog, který běžel i nadále, se mezi lednem 2022 a červnem 2023 nikam neposouval. Tento tendr na Národní geoportál územního plánování byl ukončen teprve v květnu 2024. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Zbyněk Stanjura reaguje na obvinění Pirátské strany, že premiér Fiala odvolal Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli tlaku tzv. „kmotrů“ (video, čas: 14:20) v souvislosti s digitalizací stavebního řízení. Podle Pirátů totiž byly firmy, které měly zájem o původní „předražené“ zakázky, napojené na ODS (video, čas: 1:22). Stanjura poukazuje na to, že poté, co Ivan Bartoš zrušil tyto zakázky, které byly sjednané ještě za předchozí ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) označil jeho rozhodnutí za nezákonné.

Digitalizace za Kláry Dostálové

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 předložilo Sněmovně návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006.

V září 2021 MMR oznámilo, že dokončuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky související s digitalizací stavebního řízení. Následující měsíc resort zveřejnil, že již vypsal tři zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a sice Portál stavebníka a integrační platformy, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Kromě toho zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál.

Zrušení veřejných řízení Ivanem Bartošem

V prosinci 2021 převzal funkci ministra pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Již v únoru 2022 vláda schválila částečný odklad stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024, tento krok (.pdf) později stvrdil i legislativní proces. MMR v roce 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na této novele se vláda shodla i s opozičními hnutími ANO a SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Zakázka na Národní geoportál zrušena nebyla (.pdf, str. 1). Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala moderní technologie. Dále uvedl, že nový systém lze pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

Rozhodnutí v případě dvou veřejných zakázek (Portál stavebníka a Evidenci elektronických dokumentací) však napadla společnost ICZ, která podala podnět na prošetření k ÚOHS. Společnost ICZ byla jednou z firem, které se účastnily původních soutěžních řízení (.pdf, str. 4 a .pdf, str. 3). ÚOHS následně přezkoumal postup MMR a dospěl k závěru, že zrušení zakázek bylo neplatné.

Úřad kritizoval zejména nedostatečné zdůvodnění Bartošova rozhodnutí, protože nepředložil jasné vysvětlení, jakým způsobem novela zákona ovlivní budoucí podobu digitalizace stavebního řízení, ani jakým způsobem by novější technologie umožnily efektivnější a výrazně finančně úspornější řešení. MMR se proti rozhodnutí úřadu odvolalo, nicméně předseda ÚHOS Petr Mlsna toto rozhodnutí potvrdil v dalším řízení v srpnu 2023.

Nicméně v listopadu 2023 ministerstvo opět rozhodlo o zrušení výběrového řízení a doplnilo podrobné odůvodnění rozhodnutí (.pdf a .pdf). Společnost ICZ opět podala podnět na prošetření k ÚOHS, protože se domnívala, že ani toto zrušení nebylo v souladu se zákonem. Tentokrát však úřad v březnu 2024 rozhodl, že resort měl pro zrušení obou soutěžních dialogů relevantní důvody, které účastníkům dostatečně a transparentně vysvětlilo, a zrušení zakázek schválil. Úřad zároveň v rozhodnutí konstatoval, že společnost ICZ svůj podnět postavila na stejném textu jako v případě předchozího řízení a nereagovala na aktuální argumentaci ministerstva, což podle úřadu vzbuzovalo „pochybnosti o pravých úmyslech navrhovatele v souvislosti s podaným návrhem“.

Shrnutí

Ivan Bartoš rozhodl o zrušení tří soutěžních dialogů, které vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Tento krok následně napadla společnost ICZ, která podala stížnost k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úřad dal společnosti ICZ za pravdu a označil zrušení dvou ze tří veřejných zakázek za neplatné, zejména kvůli tomu, že nebylo dostatečně vysvětlené. Výrok ministra financí Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura se v kontextu výroku vyjadřuje k odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, které premiér Petr Fiala odůvodnil nezvládnutou digitalizací stavebního řízení. Stanjura tvrdí, že Ivan Bartoš zrušil některé ze čtyř soutěžních dialogů v rámci DSŘ, což dle něj posléze Úřad pro ochranu hospodářské činnosti (ÚOHS) označil za netransparentní

Nový stavební zákon 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v čele s Klárou Dostálovou v září 2020 Sněmovně předložilo návrh nového stavebního zákona, v rámci kterého byla plánovaná i digitalizace stavební agendy a územního plánování (.pdf, str. 178, 180 z 630). Nový zákon měl také zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu (str. 177 z 630). Právě vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu tehdy kritizovaly současné vládní strany, které se chtěly více zaměřit na digitalizaci. Zákon nicméně nakonec vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil zákon z roku 2006. 

V září 2021 MMR informovalo o tom, že finalizuje zadávací podmínky pro čtyři veřejné zakázky v rámci digitalizace stavebního řízení. Následující měsíc rezort sdělil, že již vypsal tři veřejné zakázky na nejdůležitější komponenty systému, a to na Portál stavebníka a integrační platformu, Informační systém evidence elektronických dokumentací a Informační systém evidence stavebních postupů. Později zveřejnilo také zakázku na Národní geoportál územního plánování.

Tato zadávací řízení měla formu soutěžního dialogu (.pdf, str. 1). S tímto typem řízení se lze setkat u „zvláště složitých plnění, které zadavatel na počátku není schopen přesně specifikovat“ (.pdf, str. 1). Umožňuje tak dialog mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, na jehož základě zadavatel zjišťuje vhodná řešení a postupem času upřesňuje podmínky realizace.

Digitalizace za Ivana Bartoše

Ivan Bartoš nastoupil do funkce ministra pro místní rozvoj v prosinci 2021. Již v únoru 2022 Fialova vláda schválila odklad účinnosti stavebního zákona z července 2023 na červenec 2024. MMR v listopadu 2022 předložilo Sněmovně návrh novely stavebního zákona, kterou došlo především ke zrušení vzniku Nejvyššího stavebního úřadu a zachování stavebních úřadů v obcích. Na novele se následně shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna jednomyslně schválila.

Začátkem roku 2023 Ivan Bartoš zrušil tři ze čtyř původních výběrových řízení (.pdf, str. 1), která vypsala jeho předchůdkyně Klára Dostálová. Konkrétně šlo o Portál stavebníka, Evidenci elektronických dokumentací a Evidenci stavebních postupů. Pouze zakázka na Národní geoportál nebyla zrušena (.pdf, str. 1).

Bartoš své rozhodnutí odůvodnil tím, že původní řešení neodpovídala novelizovanému stavebnímu zákonu přijatému v roce 2023 a rovněž nevyužívala potřebné technologie. Dále uvedl, že nový systém šlo podle něj pořídit za výrazně nižší cenu. Původní tendr byl navíc kritizován kvůli možným napojením na osoby z kauzy Dozimetr, například na Luďka Šteffla.

MMR následně přistoupilo k vytvoření nového tendru, díky kterému se podle MMR podařilo vysoutěžit nabídku levnější zhruba o 1,2 miliardy korun. Nový tendr byl ovšem zpochybněn a napaden firmou System Servis, která k ÚOHS podala podnět na prošetření zadávacích podmínek.

ÚOHS po přezkumu zjistil pochybení MMR, které podle něj dostatečně nespecifikovalo podmínky pro využití standardního softwaru, což vedlo k nejasnostem u potenciálních dodavatelů, zda mohou využít již existující programy, nebo musí vyvíjet nová řešení. Resort dle ÚOHS také nedostatečně určil lhůty pro schvalování jednotlivých částí systému, což dodavatelům znemožnilo sestavit přesný harmonogram dodání systému​.

Shrnutí

Někdejší ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš skutečně zrušil tři ze čtyř původních soutěžních dialogů v rámci digitalizace stavebního řízení, které byly vypsány ještě za jeho předchůdkyně Kláry Dostálové. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že původní zakázky nebyly v souladu s novelou stavebního zákona, kterou Parlament schválil v roce 2023. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru komentuje odchod Pirátů z vlády. Redaktor připomíná, že svůj krok zdůvodnili porušením koaliční smlouvy premiérem Petrem Fialou. Stanjura Piráty kritizuje za doslovný výklad smlouvy a tvrdí, že dohoda sice vyžaduje, aby premiér při odvolání člena vlády své rozhodnutí konzultoval s předsedou strany, zároveň se v ní ale všechny strany zavázaly respektovat premiérovo právo navrhnout odvolání kteréhokoliv z ministrů.

Petr Fiala v září 2024 navrhl odvolat předsedu Pirátů Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení. Prezident Petr Pavel tento návrh následně přijal. Ve stejný den si Piráti odhlasovali odchod z vlády s odůvodněním, že došlo k porušení koaliční smlouvy, protože Fiala pro svůj krok nehledal podporu u šéfa koaliční strany, tedy u předsedy Pirátů.

Koaliční smlouva

Samotná smlouva podepsaná stranami vládní koalice obsahuje ustanovení, ve kterém se strany zavázaly respektovat ústavní právo premiéra navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády (.pdf, str. 6). Pro takový krok má dle smlouvy předseda vlády hledat podporu u příslušné koaliční strany. Pokud návrh na odvolání ministra podá předseda koaliční strany, závisí následný postup na dohodě s premiérem (.pdf, str. 6).

Závěr

Koaliční smlouva, kterou podepsaly všechny vládní strany (tehdy i včetně Pirátů), skutečně uvádí, že strany respektují ústavní právo premiéra na odvolání členů vlády. Zároveň v ní stojí, že předseda vlády má pro tento krok hledat podporu u příslušné koaliční strany. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně a kandidátka do Senátu za hnutí ANO Helena Válková reagovala na otázku o právu bránit se se zbraní. Podle ní bylo zbytečné do ústavního pořádku přidávat ustanovení o takovém právu, protože už předtím tuto problematiku dle jejího názoru dostatečně zahrnoval trestní zákoník.

Senátor Zdeněk Hraba byl v roce 2019 jedním z 35 předkladatelů návrhu novely ústavního zákona (.pdf), který do Listiny základních práv a svobod zakotvil „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“, a to za podmínek stanových zákonem (str. 3). Poslanecká sněmovna tento návrh schválila v létě 2021, stejně jako Senát. Přijatá změna následně nabyla účinnosti v říjnu 2021.

Návrh tedy nebyl novelou Ústavy, ale Listiny základních práv a svobod. Ta je nicméně součástí ústavního pořádku České republiky, výrok Heleny Válkové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Helena Válková zjevně mluví o návrhu novely zákona o střelných zbraních, o níž Sněmovna hlasovala v říjnu 2020. V kontextu výroku totiž zmiňuje „rozvolnění podmínek nákupu tlumičů“, ke kterému dle ní na základě novely došlo (audio, čas: 20:30). Tato úprava byla zahrnuta v pozměňovacím návrhu ke zmíněné novele (.pdf), který umožňuje prodej tlumičů pro civilní užití (str. 4 z 32).

Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila v říjnu 2020 a novelizace následně úspěšně prošla legislativním procesem a vyšla ve Sbírce zákonů. Vzhledem k úpravě zákona již není pro nákup tlumičů nutné nákupní povolení, nositelům zbrojního průkazu stačí pouze podat ohlášení na policii.

Poslankyně Válková nebyla při hlasování o pozměňovacím návrhu ani celé novele přihlášena. Aktivně tedy proti „změkčení zbraňové legislativy“ nehlasovala. Všichni přihlášení členové poslaneckého klubu ANO naopak hlasovali pro přijetí pozměňovacího návrhu i celé novely. Válková v den schválení novely byla omluvena i ze všech dalších hlasování.

Helena Válková tedy skutečně nehlasovala pro novelu, která umožnila prodej tlumičů pro civilní užití. Na hlasování v Poslanecké sněmovně ani nebyla přítomna. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Helena Válková (ANO) v kontextu debaty popisuje svůj postoj k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, dokumentu, který je také známý jako tzv. Istanbulská úmluva (.pdf). Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. Rada Evropy úmluvu přijala v roce 2011, v platnost dokument vstoupil v roce 2014 poté, co úmluva získala 10 ratifikací.

Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016. Senát o její ratifikaci hlasoval v lednu 2024, horní komorou ale těsně neprošla. Pro bylo 34 ze 71 přítomných senátorů, k jejímu přijetí chyběly dva hlasy. Obsah Istanbulské úmluvy tak pro Českou republiku nadále není závazným.

Ochrana a podpora obětí

Istanbulská úmluva stojí na čtyřech pilířích – prevence násilí, ochrana obětí, stíhání pachatelů a koordinace politik napříč institucemi (.pdf). Požadavky na tvorbu bezpečného zázemí, které může mít formu azylových domů, spadají do pilíře zabývajícího se ochranou obětí (.pdf, str. 9–11).

Poslankyně Válková uvádí, že úmluva státům ukládá povinnost vytvořit v krajích dostatek azylových domů pro matky s dětmi. Článek 23 úmluvy (.pdf, str. 10) požaduje, aby státy aktivně prováděly „opatření pro zřízení dostatečného počtu vhodných a snadno přístupných příbytků, které by poskytovaly útočiště, a ty by měly proaktivně nabízet obětem, obzvláště ženám a dětem“. Předchozí článek pak státům ukládá učinit „nezbytná legislativní či jiná opatření, aby zařízení poskytující služby okamžité, krátkodobé i dlouhodobé odborné pomoci byla geograficky rozložena tak, aby byla přístupná veškerým obětem násilných činů, spadajících do působnosti této úmluvy“. Istanbulská úmluva tedy mluví o útočišti, respektive příbytcích pro oběti násilí, zejména ženy a děti. Zároveň klade státům povinnost poskytovat pomoc obětem tak, aby byla přístupná všem obětem na území státu.

Požadavek na zřízení azylového domu v každém kraji České republiky se objevil poprvé v Akčním plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2015–2018 (.pdf, str. 17), který vláda schválila v roce 2015. Aktuální Akční plán pro roky 2023–2026 ale takto formulovaný požadavek již neobsahuje, pouze zmiňuje potřebu dostupnosti a předvídatelného financování specializovaných azylových domů (.pdf, str. 37).

Závěr

Helena Válková popisuje jeden z bodů Istanbulské úmluvy, který požaduje, aby státy aktivně poskytovaly útočiště obětem domácího a sexuálního násilí. Podle Istanbulské úmluvy by měly státy zajistit dostatečný počet takových příbytků, zařízení odborné pomoci by měla být geograficky rozložena tak, aby byla přístupná všem obětem. O konkrétním rozmístění azylových domů do krajů se ale úmluva nezmiňuje. S ohledem na to, že Helena Válková správně popisuje podstatu požadavku vyplývajícího z Istanbulské úmluvy, hodnotíme její výrok jako pravdivý s výhradou.

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, také známé jako Istanbulská úmluva, vznikla už v roce 2011 v Istanbulu. Jak název napovídá, úmluva se věnuje primárně domácímu a sexuálnímu násilí, jeho obětem a prevenci. V případě ratifikace úmluvy získají státy povinnost například zřídit bezplatné telefonní linky, podniknout kroky ke vzniku snadno přístupných krizových center, zajistit psychologickou pomoc (.pdf, str. 10) nebo provádět osvětové kampaně (str. 8). Cílem úmluvy je tak maximálně eliminovat násilí a diskriminaci vůči ženám (str. 4).

Většina ze 46 členských států Rady Evropy úmluvu podepsala a následně ratifikovala, aby mohla v jejich právním řádu vstoupit v platnost. V České republice je k ratifikaci Istanbulské úmluvy jako mezinárodní smlouvy nutno schválení oběma komorami Parlamentu, jak udává čl. 49 Ústavy. Vláda Petra Fialy odsouhlasila návrh ratifikace v červnu 2023. Sněmovna však projednávání odkládala a čekala až na vyjádření Senátu, který se postavil proti schválení, čímž proces ratifikace v Česku skončil.

Česká republika tak dnes patří k menšině zemí, které stále úmluvu neratifikovaly. Ve státech střední Evropy, tedy v zemích „okolo nás“, úmluva ale také nebyla ratifikována. Kromě Česka jde o Slovensko a Maďarsko. Jak ukazuje mapa níže, smlouvu neratifikovaly ani Litva a Bulharsko. Úmluva neplatí ani v dalších dvou zemích Rady Evropy, tedy v Arménii a Ázerbájdžánu, který úmluvu ani nepodepsal. Ve zvláštním postavení vůči úmluvě je v současné době Turecko, které původně úmluvu ratifikovalo už v roce 2012, ovšem v roce 2021 od svého rozhodnutí ustoupilo.

Helena Válková svým výrokem upozorňuje na to, že Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí už přijaly „všechny země kolem nás“, což není přesné. Podobně jako Česko ji neratifikovaly ani další státy střední Evropy jako Slovensko nebo Maďarsko. Kromě toho smlouva neplatí ani v Litvě, Bulharsku, Turecku, Arménii a Ázerbájdžánu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.