Na 9. schůzi Poslanecké sněmovny, která byla svolána na 7. března 2018, bylo jediným návrhem pořadu schůze (.pdf) odvolání Tomia Okamury (SPD) z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Odvolání z funkce místopředsedy bylo navrženo v souvislosti s výroky Tomia Okamury týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

Na této schůzi bylo Janem Chvojkou (ČSSD) předneseno stanovisko klubu ČSSD k tomuto návrhu. Ve stanovisku klubu řekl: „Drtivá většina nebo celý poslanecký klub ČSSD se shoduje na tom, že takováto osoba(Tomio Okamura)nesmí zastávat tuto vrcholnou funkci, to znamená, že by měla být odvolána z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny.“

Na závěr také apeloval na poslance za hnutí ANO, aby byl program schůze schválen. A aby přispěli k tomu, že bude Tomio Okamura za jeho nepřijatelné a extremistické výroky odvolán.

Pořad 9. schůze Poslanecké sněmovny nakonec schválen nebyl, a tudíž ani k hlasování o odvolání Tomia Okamury nedošlo.

Postoj ČSSD ke spolupráci s SPD byl také potvrzen 28. dubna 2018 na jednání Ústředního výkonného výboru sociální demokracie v Hradci Králové. Na tomto jednání byl přijat zákaz spolupráce s hnutím SPD. Zákaz byl zdůvodněn mimo jiné i výroky členů hnutí SPD týkající se koncentračního tábora v Letech u Písku.

Jednání mezi hnutím ANO a stranou ČSSD o možné koalici bylo ukončeno začátkem dubna 2018. ČSSD požadovala, aby ve vládě nebyl trestně stíhaný Andrej Babiš. Druhou možností bylo, že ho budou uznávat jako premiéra výměnou za ministerstvo financí či vnitra. Ani jeden z jejich požadavků nebyl akceptován. Andrej Babiš uvedl, že ČSSD nabídli pět ministerstev, ale nebylo mezi nimi ministerstvo financí a vnitra. Další variantou, o které jednali, byla vláda bez předsedů obou stran. Tato varianta byla rovněž odmítnuta.

ČSSD nebyla jednotná v názoru, zda jít znovu do koalice s ANO, nebo ne. Proti byl hlavně Bohuslav Sobotka, který však oznámil svůj odchod z vysoké politiky. Se spoluprací dále nesouhlasili senátoři za ČSSD a proti se vymezili i Mladí sociální demokraté.

Týden poté, co bylo jednání ukončeno, hnutí ANO uvedlo, že by chtělo obnovit jednání o vládě s ČSSD. Předseda ČSSD Jan Hamáček se na svém twitterovém účtu vyjádřil, že ČSSD je otevřena serióznímu jednání.

Výrok označujeme za pravdivý, protože ČSSD byla ochotná akceptovat Andreje Babiše jako premiéra v případe, že by získala ministerstvo financí nebo vnitra.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Předsedovi Janu Bartoškovi uznáváme faktickou pravdu, neboť parafrázovaná teze se skutečně v Ústavě České republiky nachází, konkrétně pak ve článku 68 odst. 2, který říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

Z dostupných dat Armády České republiky plyne, že se mezi lety 2014 a 2018 zvýšil počet vojáků z 21 011 na 24 521. Ve stejném období rostl i počet členů aktivních záloh, a to z 1 237 na 2 444 vojáků.

Počty, které uvádí Stropnický, tedy nejsou zcela přesné, řádově ale odpovídají skutečnosti. Podle náčelníka generálního štábu Josefa Bečváře by měla armáda během letošního roku, stejně jako v loňském roce, nabrat zhruba 2 000 lidí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě předchozího ověření i z nově zjištěných dat. To, jestli skutečně funguje tzv. koalice ANO, SPD a KSČM, už Demagog.cz ověřoval. Z přiložených dat jednoznačně vyplynulo, že tato politická uskupení skutečně hlasují velmi často jednotně. A hlasují spolu také nejčastěji.

Jednota při hlasování se projevila na schůzi Poslanecké sněmovny 22. května 2018. Poslanec KSČM Leo Luzar navrhl, aby bylo z programu schůze vyřazeno projednávání kauzy novičok. Návrh programu byl již předtím schválen organizačním výborem PS (kauza novičok - bod 97).

Pro vyřazení tohoto bodu hlasovali poslanci hnutí ANO (kromě Radka Vondráčka), KSČM (kromě Jiřího Dolejše), SPD a jeden poslanec za ČSSD. Většinou (109 hlasů) tak návrh prošel a kauza novičok nebyla projednávána.

Výrok Petra Fialy se týká hlasovací koalice hnutí ANO, SPD a KSČM. Tyto 3 kluby spolu hlasují v Poslanecké sněmovně nejčastěji. To je nepochybně pravdou. Jsou ovšem hlasování, která lze považovat za klíčová, kde spolu tyto 3 subjekty nehlasují. Např. na úrovni formování vlády to lze doložit na tom, že SPD a komunisté nehlasovali (pochopitelně narozdíl od hnutí ANO) pro vládu Andreje Babiše při hlasování o důvěře.

Dále pak se strany neshodly při hlasování o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. V neposlední řadě pak subjekty hlasovaly rozdílně na úrovni předkládané legislativy, kdy komunisté chtěli měnit Ústavu tak, aby poslanci ztráceli mandát při pravomocném odsouzení, resp. po přeběhnutí mezi kluby. Proti tomu bylo hnutí ANO.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje nakolik podobně hlasují poslanci a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor (politolog a analytik sdružení KohoVolit) tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra, např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subjekty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Jak ukazuje web Poslanecké sněmovny, Petr Gazdík je skutečně místopředsedou mandátového a imunitního výboru, který má 19 členů. Mezi nimi mají ANO (Malá, Berkovec, Feranec, Hájek, Oborná, Oklešťek, Petrtýl, Válková), SPD (Rozvoral, Rozner) a KSČM (Grospič) dohromady 11 zástupců.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož řádně byl Zdeněk Ondráček zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS (Komise) pouze jednou. Ve druhém případě byla jeho volba prohlášena za zmatečnou.

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela Komise 2. března 2018. V tajné volbě obdržel 79 hlasů z celkového počtu 155, přičemž kvorum pro jeho zvolení bylo 78 hlasů.

První volba předsedy Komise se přitom konala již v prosinci 2017 a byla dvoukolová. Ondráček byl jediným kandidátem. V prvním kole nebyl zvolen kvůli nedostatečnému počtu hlasů, neboť získal 85 hlasů ze 186 hlasovacích lístků.

Ve druhém kole volby obdržel Ondráček 95 hlasů ze 179 hlasovacích lístků, volba však byla předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem prohlášena za zmatečnou kvůli nejasnostem týkajícím se kvóra. Pro volby bylo totiž vydáno 191 hlasovacích lístků, avšak 12 poslanců své hlasovací lístky k volbě předsedy Komise vrátilo.

Dodejme, že Ondráček několik dní po svém zvolení do čela Komise sám na tuto funkci rezignoval.

Předseda ČSSD mluví o návrhu koaliční smlouvy, který vznikl během druhého kola vyjednávání o koaliční smlouvě mezi stranami ČSSD a ANO. Andrej Babiš by zůstal premiérem České republiky, avšak ČSSD si prosadilo pojistku v podobě bodu číslo 17, který zní: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoliv člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“(.pdf, str. 4)

Tento bod koaliční smlouvy je možné chápat slovy Jana Hamáčka jako dohodu o odstoupení Andreje Babiše z postu premiéra v případě, že bude odsouzen.

Současný premiér Andrej Babiš však mimo daného návrhu koaliční smlouvy nikdy přímo nepřiznal, že v případě prvoinstančního odsouzení dobrovolně na svůj post rezignuje. Naopak vyhlásil, že je „alergický na to, když slyší třistakrát, že je trestně stíhaný.“
Trestné stíhání považuje za „účelovou“ a „politickou záležitost“, a proto odstoupení na post premiéra pro něho „není téma“.

Dodejme, že tato dohoda není nijak právně vymahatelná, reálně předseda vlády může dle Ústavy z vlády odejít po vyslovení nedůvěry vládě nebo pokud podá demisi. V daném případě jde o politický dokument, který mezi sebou podepsaly obě strany.