Ústava České republiky říká, že prezident jmenuje předsedu vlády (čl. 62) a na jeho návrh další členy vlády. Po svém jmenování musí vláda do 30 dnů předstoupit před poslance s žádostí o důvěru. Pokud ji nezíská, prezident opět jmenuje předsedu vlády. Aktuálně se nacházíme v bodě, kdy vláda důvěru nezískala a prezident stále nejmenoval ve druhém pokusu předsedu vlády. Prozatím se Miloš Zeman omezil na to, že Andreje Babiše pověřil vyjednáváním o vládě. Tento krok není v Ústavě přímo zakotven, nicméně jde o zvyklost, kterou využívali i zbývající polistopadoví prezidenti.

Z pohledu Ústavy se tedy nacházíme v bodě, kdy je na rozhodnutí prezidenta, jak dlouho bude Babišova vláda v demisi vládnout.

Během prezidentských voleb mluvil Zeman o tom, že podmíní druhý pokus pro sestavení Babišovy vlády 101 hlasy. Po výhře v druhém kole ale tuto podmínku zrušil a dal Babišovi na vyjednávání neomezenou dobu.

Ke konci února řekl Vojtěch Filip po jednání s prezidentem, že by Zeman uvítal sestavení vlády nejpozději do prázdnin. V pořadu televize Barrandov prezident také přiznal, že začíná být z jednání nervózní. Reálně se ovšem neděje ze strany prezidenta nic a vláda v demisi stále funguje. Je tedy na prezidentovi, kdy vláda v demisi skončí (z pohledu Ústavy), a to tak, že jmenuje vládu novou. V tomto ohledu má Bělobrádek pravdu.

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Současný předseda vlády v demisi Andrej Babiš se k možnosti objednání trestního stíhání doopravdy vyjádřil, a to na 6. schůzi Poslanecké sněmovny 19. ledna 2018:„My žijeme v zemi, kde si můžete stíhání objednat a pravděpodobně dostat někoho do vězení.“

V minulosti podobnou možnost naznačil v diskusi v otázkách Václava Moravce ze dne 19. června 2016 (čas od 49.52): „My jsme se samozřejmě báli, protože tady vás zavřou na objednávku pomalu.“

Ve stejné diskusi zmínil i možné napojení Ivo Rittiga na složky Policie (čas od 47.35):

„Mě zase zneklidňuje, že Čapí hnízdo vyšetřují policajti Rittiga.“

Co se týče Babiše a jeho vztahu s ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů Michalem Murínem, tak ten se již od února 2018 začal zhoršovat. Babiš vytvářel tlak na Murínovo odvolání z funkce a podal podnět na kontrolu hospodaření GIBS. Babišova kritika nakonec Murína v dubnu 2018 dovedla k rezignaci na funkci ředitele GIBS. Tím nicméně Babišova kritika GIBS neskončila. Uvolněné místo ředitele GIBS se bude doplňovat na základě výběrového řízení v červnu 2018.

To, jestli Babiš napadá základy právního státu, ve smyslu rovnosti před zákonem (čl. 1 Listiny základních práv a svobod), je na pováženou. Znamenalo by to, že Babiš podporuje, či přímo používá dvojí metr v přístupu k právu, ať pro sebe či pro své kolegy. Podobně by se dalo hodnotit i veřejné pošpiňování systému a podrývání důvěry společnosti v justici. Všechny výše uvedené výroky mohou vytvářet dojem, že Andrej Babiš principy právního státu napadá. Proto je tento výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnoce jako pravdivý, protože stanice metra včetně přístupových bodů patří provozovateli dráhy, kterým je Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost - DPP (pdf., s. 6), jehož jediným akcionářem je Hlavní město Praha.

Metro jako takové se řídí ustnovením drážního zákona č.266 /1994 Sb., kde je označeno jako speciální dráha v § 3 písmene f tohoto zákona.

Vyhláška ministerstva dopravy č. 177 /1995 Sb., pak ve svém § 27 určuje co je považováno za součást dráhy specální - dle písmene d jsou součástí dráhy "stanice, které tvoří nástupiště pro cestující a služební nástupiště, vestibuly, přístupové a výstupní cesty, výtahy, pohyblivé schody a chodníky, dopravní zařízení pro osoby s omezenou schopností pohybu, vyprošťovací štoly pro výtahy, pevná schodiště, staniční prostory a zařízení pro služební účely a odbavování cestujících".

Tuto skutečnost potvrzuje i aktulní judikatura Nejvyššího správního soudu.

Provozovatelem a vlastníkem podezmní dráhy v Praze je DPP, jehož jediným akcionářem je se 100% podílem Hlavní město Praha. I přes určitá omezení vyplývající ze vztahu akcionář-firma je možné tvrdit, že je Magistrát hl. města Prahy skrze DPP faktickým vlastníkem stanic metra.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Zdeňku Ondráčkovi nebyla vytýkána jeho odbornost, nýbrž to, že se jako zasahující člen pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti (VB) podílel na potlačování demonstrací v roce 1989, za což se odmítl omluvit.

Jak jsme již v minulosti ověřovali, Ondráček byl v předchozím volebním období 2013–2017 členem Stále komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (Komise), nezastával funkci předsedy. Předsedou Komise byl poslanec Marek Benda, zvolený za ODS.

Během jednání o volbě předsedů komisí vystoupili k Ondráčkově nominaci někteří poslanci, kteří si jeho volbu nepřáli. Argumentace byla ovšem taková, že Ondráček je jako předseda nepřijatelný z toho důvodu, že se v lednu 1989 jako člen pohotovostního pluku VB podílel na zásazích proti demonstrantům v rámci Palachova týdne a nijak to nereflektuje, resp. se za to neomluvil.

Explicitně na mikrofon také někteří poslanci uváděli, že nezpochybňují kompetenci Ondráčka – vadila jim ovšem jeho předlistopadová minulost. Například poslanec Vít Rakušan (STAN) dne 15. prosince v Poslanecké sněmovně uvedl:

„Dámy a pánové, já jistě nezpochybňuji odbornou erudici pana Zdeňka Ondráčka. Já opravdu nezpochybňuji, že je to policista s velkou zkušeností a jistě i profesními výsledky. Ale jsme v roce 2017, jsme tady 28 let po sametové revoluci a myslím si, že stále ještě nenazrála doba na to, aby se předsedou takovéto důležité komise stal člověk, který s obuškem v ruce vystupoval v roce 1989 proti demonstrantům.“

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

Martin Stropnický se jako ministr obrany několikrát setkal s nejvyššími ústavními činiteli. Koordinační setkání se uskutečňovala z podnětu v té době předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Třikrát ročně je svolával prezident Miloš Zeman.

První koordinační setkání se uskutečnilo 17.2.2015. Věnovalo se zejména boji s terorismem a politice vůči zemím Východního partnerství Evropské unie. Také se ústavní činitelé věnovali otázce Ukrajiny. Druhé koordinační setkání se uskutečnilo 23.6.2015, hlavním tématem schůze bylo fungování ekonomické diplomacie a prosazování ekonomických zájmů České republiky. Účastníkem těchto setkání byl pravidelně i v té době ministr obrany Martin Stropnický.

Martin Stropnický se s prezidentem Milošem Zemanem skutečně scházel pravidelně několikrát do roka. Poslední schůzka se konala 29.3.2018, kdy hlavním tématem byla spojitost nervově paralytické látky typu novičok s Českou republikou.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.

Uznáváme zde faktickou pravdu místopředsedy ANO Richarda Brabce, jelikož jednání o vládě mezi jeho hnutím a ODS, respektive Piráty proběhla. Pro kontext doplňme, že místopředseda Brabec reaguje na výpad Petra Fialy, který tvrdí, že se hnutí ANO ani nepokusilo vyjednat většinovou vládu.

Na konci října 2017 hnutí ANO jednalo s občanskými demokraty, šlo však pouze o témata týkající se sestavování Poslanecké sněmovny, což posléze potvrdil předseda Fiala.

"My jsme skutečně jednali pouze o organizačních věcech, které se týkají Poslanecké sněmovny, představách o tom, jaký má být počet členů jednotlivých výborů a jak má být uspořádána Sněmovna. Na programové otázky vůbec řeč nepřišla."

Další schůzka ODS a ANO proběhla 19. prosince a Andrej Babiš na ní zjišťoval stanovisko ODS k podpoře jeho menšinové vlády v nastávajícím hlasování o důvěře Babišova prvního kabinetu. Petr Fiala nabídku vzal na vědomí a odmítl.

"Seznámili jsme je s naším stanoviskem, které je takové, že z ústavněprávních důvodů menšinovou vládu nepodpoříme. Jsme přesvědčeni, že menšinová vláda má být až poslední pokus, když selže jednání o většinové vládě. Nic takového hnutí ANO nedělalo."

Inkriminované jednání, na které naráží Richard Brabec, ANO a ODS o společné vládě se odehrálo 24. ledna 2018, kde podle předsedy Fialy zazněly důvody, například programové rozpory nebo účast trestně stíhaného člena vlády, pro které ODS nevstoupí do jednání o svém angažmá ve společné vládě s hnutím ANO. (čas 10:52)

Doplňme však, že neznáme konkrétní citace z jednání ANO a ODS, nejsme tedy schopni fakticky doložit, zda někdo z občanských demokratů skutečně pronesl věty, které parafrázuje místopředseda Brabec. ODS však veřejně v podobném duchu vystupuje.

Co se týče jednání s Piráty, hnutí ANO se rovněž pokoušelo o vyjednání konsenzu na vládní spolupráci. Pro Piráty však existuje obecně známá nepřekročitelná podmínka vlastní povolební strategie, kterou zveřejnili ještě před volbami a která jim vládní spolupráci s hnutím ANO de facto zapovídá.