Po zimní olympiádě se tehdejší premiér Bohuslav Sobotka vyjádřil při návštěvě Vysočiny takto:

„Je představa, a mně se ta představa docela líbí, že by v naší zemi vzniklo šest až sedm olympijských center, která by byla rozmístěna po České republice a koncentrovala by klíčovou infrastrukturu pro vrcholové sporty.“ Andrej Babiš jako ministr financí chtěl postavit rychlobruslařskou halu v Brně, kde se setkal s trenérem Martiny Sáblíkově a primátorem Petrem Vokřálem. Od nápadu však upustil, Kraji Vysočina byla totiž v té době přidělena dotace 40 miliónů právě na výstavbu haly v rámci olympijského centra na Vysočině. Stavba olympijského centra a stejně tak rychlobruslařské haly do dnešního dne nezačala.

Výrok Petra Fialy se vztahuje k výjádřením prezidenta a vlády k výrobě látky novičok na území ČR. Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože vláda skutečně popřela Zemanova slova a konstatovala, že látka, kterou byl otráven Sergej Skripal, skutečně na území ČR nebyla ani vyráběna, ani testována. Stejně tak je pravdou, že hnutí ANO nemělo zájem na diskusi o Zemanových slovech o výrobě novičoku, když podpořilo neprojednávání tohoto bodu v Poslanecké sněmovně.

Na počátku května letošního roku došlo ke schůzce mezi premiérem Babišem a ředitely BIS a Vojenského zpravodajství. Na závěr schůzky bylo vydáno prohlášení v němž najdeme následující slova:

"V České republice nebyla nikdy vyráběna, vyvíjena ani skladována žádná látka typu novičok. Toto konstatovaly ve shodě obě zpravodajské služby ve svých zprávách. V České republice byl v roce 2017 zahájen program na ochranu vojsk a obyvatelstva a detekci zbraní hromadného ničení. V rámci tohoto programu měla být testována látka typu Novičok A-230.

V první fázi byla provedena mikrosyntéza látky Novičok A-230. V průběhu mikrosyntézy nebyla látka izolována a tento postup není dle metodiky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost považován za výrobu ani vývoj. Vzniklý produkt byl ihned zničen. Ke druhé fázi programu již nebylo přistoupeno. Látka typu Novičok A-230 je odlišná od látky A-234, která byla použita při otravě Sergeje Skripala ve Velké Británii. Obě látky jsou zcela odlišné a mají jasně rozdílnou chemickou strukturu."

Následně měla být slova prezidenta Zemana o výrobě novičoku v ČR projednávána Poslaneckou sněmovnou. Hnutí ANO, jak tvrdí Fiala, skutečně nemělo zájem projednávat tento bod ve sněmovně, protože podpořilo vyškrtnutí projednávání tohoto bodu z programu. Vyškrtnutí podpořili poslanci ANO, SPD, KSČM a Foldyna z ČSSD. Poslanci ostatních stran byli proti.

Tomio Okamura má zřejmě na mysli tento blog z května 2015. Miroslav Poche v něm píše o tom, že Česká republika by na základě kvót měla přijmout 525 uprchlíků, což považuje za „symbolické humanitární gesto, kterému by se Česká republika neměla vyhýbat“. Dále poukazuje na to, že přijetí uprchlíků není jen humanitárním aktem vůči běžencům, ale zároveň solidárním aktem vůči ostatním zemím EU. To, že ČR musí přijetí uprchlíků zvládnout, Poche takto explicitně nepíše.Nicméně vzhledem k celkově jednoznačnému vyznění blogu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť politické strany své zástupce do rad ČT, ČRo a ČTK přímo nevysílají, nicméně v rámci volby v Poslanecké sněmovně navolili do zmíněných rad i své bývalé poslance nebo osoby, které mají ke stranám blízko. V poslední době byl např. do rady ČTK zvolen Petr Žantovský, kterého nominoval poslanec ANO Kolovratík s odůvodněním, že jej nikdo jiný nenapadl.

Politické strany do těchto rad kandidáty navrhovat nemohou. Poslanecká sněmovna ale z kandidátů vybírá členy a může tak ovlivnit, kdo se do těchto rad dostane. Celý proces má zákonem jasně stanovený průběh.

Podle zákona o České televizi volí a odvolává členy Rady ČT Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Návrhy na kandidáty posílají Sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Stejně pak probíhá také volba členů Rady ČRo. Cílem obou rad by mělo být uplatnění práva veřejnosti na kontrolu činnosti České televize a Českého rozhlasu, ne uplatnění vlivu politických stran v těchto veřejnoprávních orgánech.

V Radě ČT jsou dva členi, kteří byli nebo jsou v nějaké politické straně – Ivana Levá (KSČM, 2002–2013) a Jaroslav Maxmilián Kašparů, který je aktuálně v KDU-ČSL. V Radě ČRo jsou Ivan Vodochodský (nestraník za VPN Hradec Králové, 2012–2016) a Vítězslav Jandák (KDU-ČSL, 2006–2010 a ČSSD, 2010–2017).

Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlase dále obsahují také jasné vymezení, kdo může a nemůže zastávat funkci člena jedné z rad.

Výrok Petra Fialy se týká hlasovací koalice hnutí ANO, SPD a KSČM. Tyto 3 kluby spolu hlasují v Poslanecké sněmovně nejčastěji. To je nepochybně pravdou. Jsou ovšem hlasování, která lze považovat za klíčová, kde spolu tyto 3 subjekty nehlasují. Např. na úrovni formování vlády to lze doložit na tom, že SPD a komunisté nehlasovali (pochopitelně narozdíl od hnutí ANO) pro vládu Andreje Babiše při hlasování o důvěře.

Dále pak se strany neshodly při hlasování o vydání poslanců Babiše a Faltýnka. V neposlední řadě pak subjekty hlasovaly rozdílně na úrovni předkládané legislativy, kdy komunisté chtěli měnit Ústavu tak, aby poslanci ztráceli mandát při pravomocném odsouzení, resp. po přeběhnutí mezi kluby. Proti tomu bylo hnutí ANO.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje nakolik podobně hlasují poslanci a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor (politolog a analytik sdružení KohoVolit) tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra, např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subjekty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Církve při restitucích skutečně nemusely požádat o vydání svého bývalého vlastnictví a stejně tak existují konkrétní případy, kdy tomu tak bylo. Výrok předsedy KDU-ČSL tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Takovýto postup se tak odehrává na základě výzvy církve. Pokud církev či jiná oprávněná osoba osobu povinnou k restituci nevyzve, není nikým nucena. V tomto má tedy předseda Bělobrádek pravdu.

Pavel Bělobrádek ve výpovědi zmiňuje farnost v Náchodě, kde se během Událostí, komentářů nacházel, jako případ, kdy k výzvě restituce tří metrů chodníku nedošlo, ačkoli dojít mohlo. Lakonická zpráva Českého rozhlasu informuje o počinu náchodského děkana věnovat tři pozemky městu, místo aby je pro svou církev požadoval zpět. Ze článku Deníku vyplývá, že by se mělo jednat o "cestu vedoucí na zámek hned vedle fary a pozemek u Hotelu u Beránka". Více konkrétních informací však k tomuto případu není k nalezení.

Podobně jako náchodský děkan se podle všeho zachovali premonstráti z Milevska, jenž se vzdali nároků na pozemky, které leží pod šatnami u tenisových kurtů v Milevsku, jak referuje server Novinky.cz či generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.

Ačkoli není možné dohledat žádný seznam věcí movitých a nemovitých, které bylo eventuálně možno restituovat, a z něhož by bylo možno určit, co navráceno bylo a co nikoli, příklady restitucí, o které církve nepožádaly, existují. Poznámku Pavla Bělobrádka "jim to nestálo za to" ponecháváme jako hodnotící soud, nikoli jako faktický výrok.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož řádně byl Zdeněk Ondráček zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS (Komise) pouze jednou. Ve druhém případě byla jeho volba prohlášena za zmatečnou.

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela Komise 2. března 2018. V tajné volbě obdržel 79 hlasů z celkového počtu 155, přičemž kvorum pro jeho zvolení bylo 78 hlasů.

První volba předsedy Komise se přitom konala již v prosinci 2017 a byla dvoukolová. Ondráček byl jediným kandidátem. V prvním kole nebyl zvolen kvůli nedostatečnému počtu hlasů, neboť získal 85 hlasů ze 186 hlasovacích lístků.

Ve druhém kole volby obdržel Ondráček 95 hlasů ze 179 hlasovacích lístků, volba však byla předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem prohlášena za zmatečnou kvůli nejasnostem týkajícím se kvóra. Pro volby bylo totiž vydáno 191 hlasovacích lístků, avšak 12 poslanců své hlasovací lístky k volbě předsedy Komise vrátilo.

Dodejme, že Ondráček několik dní po svém zvolení do čela Komise sám na tuto funkci rezignoval.

Jak je možné vidět z přiložené tabulky níže, v roce 2014, tedy rok nástupu Martina Stropnického do funkce ministra obrany, byl rozpočet ministerstva obrany skoro 42 mld. Kč. Schválený rozpočet ministerstva obrany na rok 2018 je 58,99 mld. Kč. Tento rozpočet připravovala ještě minulá vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Jednání mezi hnutím ANO a stranou ČSSD o možné koalici bylo ukončeno začátkem dubna 2018. ČSSD požadovala, aby ve vládě nebyl trestně stíhaný Andrej Babiš. Druhou možností bylo, že ho budou uznávat jako premiéra výměnou za ministerstvo financí či vnitra. Ani jeden z jejich požadavků nebyl akceptován. Andrej Babiš uvedl, že ČSSD nabídli pět ministerstev, ale nebylo mezi nimi ministerstvo financí a vnitra. Další variantou, o které jednali, byla vláda bez předsedů obou stran. Tato varianta byla rovněž odmítnuta.

ČSSD nebyla jednotná v názoru, zda jít znovu do koalice s ANO, nebo ne. Proti byl hlavně Bohuslav Sobotka, který však oznámil svůj odchod z vysoké politiky. Se spoluprací dále nesouhlasili senátoři za ČSSD a proti se vymezili i Mladí sociální demokraté.

Týden poté, co bylo jednání ukončeno, hnutí ANO uvedlo, že by chtělo obnovit jednání o vládě s ČSSD. Předseda ČSSD Jan Hamáček se na svém twitterovém účtu vyjádřil, že ČSSD je otevřena serióznímu jednání.

Výrok označujeme za pravdivý, protože ČSSD byla ochotná akceptovat Andreje Babiše jako premiéra v případe, že by získala ministerstvo financí nebo vnitra.

Úřad, který Tomio Okamura zmiňuje, se nazývá Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH). Ten se zabývá kontrolou transparentnosti financování politických stran.

Hnutí SPD dostal o od úřadu v červnu 2018 nejvyšší možnou pokutu za čtyři přestupky, které souvisely s kampaní před sněmovními volbami v říjnu 2017 a doplňovacími volbami do senátu v lednu 2018.

Okamura má pravdu v tom, že pokuty se týkaly i jiných politických subjektů. Konkrétně ve zmiňovaných sněmovních volbách dostalo pokutu 18 politických stran a hnutí z různých důvodů, např. nezveřejnění dárců, kteří přispěli na volební kampaň.

Co se týče úniku informací, tento úřad své tiskové zprávy vždy zveřejňuje anonymně, s ohledem na neveřejnost řízení. Server Seznam Zprávy informoval jako první o tom, že se jedná o stranu SPD s odvoláním na „velmi důvěryhodný zdroj“. Server iROZHLAS k tomu poté dodal, že z kontextu zprávy je jasné, o jakou stranu se jedná, což je pravda. Tisková zpráva úřadu popisovala přestupek „hnutí, které je v Poslanecké sněmovně a má e-shop“. Takové je jen jedno.

Kdo přesně má být zdrojem médií v tomto případě ovšem není jasné. Ta mohla dovodit, o které hnutí jde, nicméně přísně vzato danou informaci úřad nepublikoval.