Ivan Langer přispěl na transparentní účet Mirka Topolánka 15. listopadu částkou 50 000 korun. V poznámce pro příjemce je zpráva: „Mirku, bez penez do kampane nelez!T4P.“

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, především z důvodu toho, že obecně nejsou známé bližší přímé vztahy mezi Mirkem Topolánkem a Martinem Nejedlým; přesto je možné, že se mohli poznat skrze blízké spolupracovníky.

Martin Nejedlý byl podle všeho v kontaktu s blízkým spolupracovníkem Mirka Topolánka, Markem Dalíkem, a bližší kontakt mohl nastat například i skrze bývalého ministra dopravy Topolánkovy vlády Aleše Řebíčka, který se považuje za dobrého známého Martina Nejedlého.

Je pravdou, že Mirek Topolánek mohl mít povědomí o Martinu Nejedlém i jinak. Martin Nejedlý byl na přelomu 80. a 90. let profesionálním volejbalistou a se Zbrojovkou Brno se stal mistrem Československa ve volejbale v sezóně 89/90. Sám Topolánek o volejbalu veřejně moc nemluví, ale při rozhovoru ke dni dětí v roce 2007 přiznal, že k němu měl vztah, protože ho jako dorostenec hrál závodně.

Britský dramatik s českými kořeny Tom Stoppard skutečně poslal dne 27. října 2017 500 £ (v přepočtu 14 170,18 Kč) Pavlu Fischerovi. Podle slov Fischera se potkali na oslavě narozenin společného přítele a zůstali v kontaktu, Stoppard podporuje Fischerovu kandidaturu.

Pokud se podíváme na Fischerův transparentní účet, najdeme tam několik poplatků za příchozí platbu ze zahraničí, mimo jiné od podporovatelů z Francie. Především zde můžeme najít Francouzku Roselyne Chenu, ředitelku Fondation pour une entraide intellectuelle européenne (Nadace pro vzájemnou evropskou intelektuální pomoc), která 7. listopadu 2017 zaslala 7 493,37 Kč.

Roselyne Chenu podporovala intelektuály a umělce z bývalého východního bloku, například básníka Jana Vladislava, který byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a v roce 1988 byl nucen emigrovat právě do Francie.

Na transparentním účtu se vyskytují i další francouzská jména (např. MR OU MME DELPEUCH J, příspěvek 9 991,16 Kč), více informací o nich však nelze zjistit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Michal Horáček pravdivě uvádí, že Jiří Hynek do uzávěrky přihlášek kandidátů na prezidenta nezískal potřebných 50 000 podpisů občanů. Jiří Hynek splnil podmínku pro nominaci do prezidentské volby v podobě sesbírání alespoň 20 podpisů poslanců.

Nebyl tak nominován na základě potřebného počtu 50 000 podpisů od občanů. Podle ministerstva vnitra, které v pátek 24. listopadu 2017 zveřejnilo seznam kandidátů registrovaných do prezidentských voleb, navrhlo Jiřího Hynka na prezidenta celkem 29 poslanců.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v tomto roce výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Tento index bývá často jak politiky (podobný výrok jsme ověřovali opakovaně) tak médii brán jako žebříček nejbezpečnějších zemí světa. Ve veřejném prostoru je tedy tento výzkum brán právě takto. Nicméně tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný, neexistují prokazatelná data popisující to, jak si země vedou stran jejich vnitřní bezpečnosti.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku dvěma body z pěti, přičemž pět značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Dodejme, že v roce 2016 se Česká republika umístila opět na 6. příčce ze 163 zemí a o rok dříve obsadila Česká republika 12. místo. V roce 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Poslanec Telička se k návrhu meziinstitucionální dohody mezi hlavními unijními organizacemi několikrát vyjádřil a byl členem Stoiberovi skupiny, která se soustředila na boj s administrativní zátěží. Informace o Teličkově výzvě k českým europoslancům jsou však z veřejně dostupných zdrojů neověřitelné.

Dokument, jejž má europoslanec Telička na mysli, je meziinstitucionální dohoda mezi Evropským parlamentem, Radou a Evropskou komisí o zdokonalení tvorby právních předpisů. Tato dohoda obsahuje v části VIII. Zjednodušování (body 46–48) následující ustanovení:

„Tři orgány se shodují, že budou spolupracovat na aktualizaci a zjednodušení právních předpisů a zamezení nadměrné regulaci a administrativní zátěži pro občany, správní orgány a podniky, zejména malé a střední podniky...“

Meziinstitucionální debatu o vzniku dohody odstartovalo sdělení Komise z 19. května 2015 a jednání byla oficiálně zahájena 25. června 2015. Evropský parlament při vyjednávání zastupoval Guy Verhofstadt, předseda poslanecké skupiny ALDE, jejímž členem je i europoslanec Telička. Hrubá podoba dohody byla schválena 8. prosince 2015, v platnost pak vstoupila 13. dubna 2016.

Europoslanec Telička se k iniciativě Komise několikrátvyjadřoval. Jeho poslanecká skupina ALDE již v dubnu 2015 představila (.pdf) šest hlavních bodů týkajících se zlepšení tvorby právních předpisů. Zda však byl členem týmu připravujícího tuto dohodu, je z dostupných zdrojů neověřitelné. To samé platí i o jeho výzvě k českým europoslancům.

V roce 2015 spustilo ministerstvo financí ve spolupráci s jím podřízeným Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Mapu majetku státu. Z dat vyplývá, že úřad nalezl přes 25 tisíc nemovitostí zapsaných na neexistující subjekty či nedohledaných státních subjektů z dob minulého režimu a subjektů v konkursu nebo likvidaci. Obdobný počet nalezených nemovitostí potvrdila v rozhovoru pro ČRo Radiožurnál i ředitelka úřadu Kateřina Arajmu v září 2015.

V médiích se číslo 300 milionů v souvislosti s nezaplacenými daněmi Andreje Babiše neobjevuje. Většina článků komentuje možné obcházení úhrady daní prostřednictvím korunových dluhopisů. V této věci možný únik dělá cca 13,5 milionu korun ročně. Další obcházení úhrady by mohlo plynout z holdingu Agrofert (konkrétně 17 milionů). Podobnou kauzou je prodej „nadceněných“ akcií společnosti Profrost, kde se mohl vyhnout zaplacení až 132 mil. na dani. Zdůrazňujeme, že hodnotíme pouze obsah mediálních článků, nikoli pravdivost těchto spekulací. Na základě toho hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož v médiích se o dlužné částce kolem 300 milionů nehovoří.

V některých médiích můžeme najít zprávy o tom, že Babiš ušetřil na daních díky nákupu dluhopisů od své firmy Agrofert. Na nezdaněných korunových dluhopisech, které Babiš nakoupil, měl ušetřit až 13,5 milionu korun. Tyto údaje popisují například deníky Echo24nebo iDNES.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok nato další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S úrokem 6 % mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Dodejme, že akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč.

Kdybychom chtěli vědět, o jak vysokou částku na daních by se u ministra Babiše jednalo za celou dobu (tedy 2013–2016), dostali bychom se k číslu 58,282 milionu (13,338 milionu za roky 2014, 2015 a 2016 plus 11,268 milionu za rok 2013).

Pokud máme cíleně v souvislosti s Babišem hledat částku kolem 300 milionů, objevíme informaci, že podle slov ministra financí na daních od roku 1993 naopak 310 milionů Kč zaplatil. 132 milionů korun je potom částka, kterou dle Hlídacípes.org nezaplatil a zaplatit měl, když „nadceněné“ akcie své společnosti Profrost prodal své druhé společnosti Agrofert. To však nekoresponduje s výrokem místopředsedkyně ODS, který tak zůstává nepravdivý. Dodejme, že se jedná o spekulaci. Zda Babiš měl tyto daně platit, nemůžeme hodnotit my.

Andrej Babiš hovoří o celostátním referendu. Místní referendum, ve kterém je možné rozhodovat o záležitostech v působnosti obce, upravuje zvláštní zákon o místním referendu. Účinný je i podobný zákon o krajském referendu.

Ústava ČR stanovuje, že lid vykonává státní moc přímo, pokud to ústavní zákon stanoví. Ústavní zákon dále může stanovit, že k ratifikaci mezinárodní smlouvy je třeba souhlasu v referendu.

K přijetí ústavního zákona je třeba splnit oproti přijetí běžného zákona přísnější kritéria. Je nutný souhlas 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů.

Tímto způsobem byl např. 14. února 2002 přijat zákon o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii. Jde o jediný ústavní zákon, který vyvolal referendum v České republice.

28. července 2015 byl Poslanecké sněmovně předložen vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Podle něj by mohlo být referendum iniciováno peticí s podporou 250 tisíc občanů ČR starších 18 let.

Proti návrhu zákona o celostátním referendu hlasovaly 25. března 2014 vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Proti byl Úsvit a větší část KSČM. Část KSČM se zdržela.

Projednávání zákona bylo přerušeno 11. března 2016. Od té doby se již poslanci k návrhu nevrátili. Aby se daný zákon projednával, opakovaně navrhuje poslanec Okamura, čemuž vládní koalice včetně hnutí ANO brání.

18. června 1991 byl přijat ústavní zákon, který stanovoval, že o vystoupení České nebo Slovenské republiky z federace mohlo být rozhodnuto jen referendem.

25. listopadu 1992 byl přijat ústavní zákon, podle kterého zanikla Česká a Slovenská Federativní Republika. Nedošlo tedy k výstupu z federace.

Tržby v maloobchodě vzrostly v roce 2016 o 5,6 %, a to i díky tomu, že české ekonomice se v v tomto období dařilo růst tempem 2,3 %. Vyšší tržby ukazují na vyšší spotřebu, což následně vede k tomu, že se v absolutních číslech prodají větší objemy zboží a služeb, a tedy i s tím související absolutní výběr DPH. Inkaso DPH v roce 2016 bylo meziročně vyšší o 3,8 %. Výběr DPH tak vzrostl pomaleji než maloobchodní tržby.

Nicméně je třeba upozornit na některé limity Kalouskova tvrzení. Předně do maloobchodních tržeb nespadají všechny položky podléhající DPH - např. nemovitosti nebo část služeb. Vyšší maloobchodní tržby tedy nemusí automaticky znamenat, že by mělo o stejnou výši růst DPH. Záleží na více faktorech.

Dále tržby jako takové nejsou to samé jako přidaná hodnota. Obrazně řečeno - že někdo utržil dvojnásobek, neznamená, že bude platit/odvádět dvojnásobek na DPH, protože může mít vyšší vstupní náklady. Je více sazeb, takže může dojít k přelivu mezi sazbami - ať už proto, že lidé více kupují nízko/vícedaněné zboží, nebo proto, že se něco překlasifikovalo.

Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící, protože byť Kalousek podává správná čísla, jejich význam dezinterpretuje.