Předseda ODS Petr Fiala s největší pravděpodobností narážel na obchodní vztahy nejen mezi Spojenými státy a Čínou. Ve svém předvolebním programu Donald Trump tuto otázku opravdu řeší.

Konkrétně v sekci „Obchod“ se píše, že použije všechny zákonné prostředky, které mu prezidentský úřad umožňuje, k nápravě obchodních nesrovnalostí, pokud Čína neukončí nelegální aktivity, a to formou zavedení obchodních cel v souladu s článkem 201 a 301 obchodní úmluvy z roku 1974.

Dalším z jeho bodů v této agendě je vyjednávání nových podmínek v rámci partnerství v NAFTA (North American Free Trade Agreement) s cílem získat lepší podmínky pro americké pracovníky. Pokud na to nebudou strany ochotné přistoupit, je Trump připraven z tohoto partnerství odejít a zrušit pro Mexičany výhodné podmínky, které znemožňují Američanům získat práci.

Dalším předvolebním slibem je odstoupení od Transpacifického partnerství (Trans-Pacific Partnership), které bylo vyjednáno Obamovou administrativou. Jeho cílem mělo být prohloubení ekonomických vztahů mezi jednotlivými členy, například snížením celních poplatků.

Zavedení cel v případě obchodu s Čínou lze vnímat jako ochranu především vlastního trhu a podporu amerických výrobků. Na druhou stranu to snižuje konkurenci a omezuje svobodné podnikání ekonomických subjektů na území cizího státu.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Na konci roku 2013 oznámil odstupující ministr obrany Vlastimil Picek, že rezort stojí před podpisem smlouvy o nákupu 8000 pušek Bren, 600 samopalů a 5600 pistolí v ceně 1,2 mld. Kč.

O dva roky později ministerstvo již pod vedením Martina Stropnického oznámilo, že uzavřelo smlouvu na nákup 2600 pušek a 5500 pistolí v hodnotě 476 mil. Kč. Obrana uzavřela také smlouvu na dodání výstroje.

V květnu letošního roku vydalo ministerstvo tiskovou zprávu reagující na článek v týdeníku Euru, rezort ve zprávě deklaruje, že v letech 2014 a 2015 bylo v oblasti výbavy vojáků uzavřeno celkem 223 smluv ve finančním objemu 539 mil. Kč, pro rok 2016 je vyčleněno na nákup výstroje 681 mil. Kč

Během Dnů NATO a Dnů Vzdušných sil Armády ČR řekl ředitel Odboru rozvoje pozemních sil ministerstva obrany, sekce rozvoje a plánování schopností Miroslav Hlaváč, že armáda plánuje koupit 16 000 pistolí a 8500 útočných pušek.

Nejsou tedy veřejně dostupné informace o jednotlivých nákupech, z veřejných vyjádření lze popsat záměry ministerstva i armády, zda ovšem došlo k nákupu přesně tohoto vybavení, není jasné. O konkrétní informace jsme požádali ministerstvo obrany, výrok na základě tohoto vyjádření doplníme.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv skutečnosti nejsou popisovány zcela přesně. Výběr neprošel schvalováním vlády (nicméně nejde zde o obcházení) a zmiňovaným jedním člověkem, který byl původně vybrán za projektového manažera, je ve skutečnosti společnost.

Miroslava Němcová hovoří o výběru společnosti (projektového manažera), která by pomohla s přípravou tendru na provozovatele mýtného systému. Tím se stala v roce 2015 bez výběrového řízení společnost Deloitte Advisory a její cena měla být maximálně 52 milionů korun. Tuto zakázku pak zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Ze zprávy České televize je však zřejmé, že pro stejný úkol měla být v původním tendru vybrána společnost Arthur D. Little s cenou zakázky 23 milionů korun. Tuto soutěž však nový ministr dopravy Dan Ťok zrušil.

Co se týče obcházení vlády, ta ani nyní nezasahovala do výběrového řízení ministerstva dopravy, stejně jako to neudělala v předchozí soutěži. ÚOHS ve zprávě o rozhodnutí pouze vytkl, že zadavatel uzavřel smlouvu, aniž by uveřejnil oznámení o zahájení zadávacího řízení, ačkoliv podle zákona měl povinnost jej uveřejnit.

Nutno dodat, že v srpnu letošního roku se na základě výběrového řízení stala projektovým manažer znovu společnost Deloitte Advisory.

Výsledky nejnovějšího mezinárodního šetření PISA 2015 ukázaly i rozdíly mezi jednotlivými kraji v České republice. Uvádí to Národní zpráva zpracovaná Českou školní inspekcí. Toto srovnání je provedeno na základě výsledků v přírodovědné oblasti.

Významně horší výsledky mají žáci v Karlovarském a Ústeckém kraji. Nejlepší umístění získala Praha - zpráva ale uvádí, že vzhledem k velkému rozptylu se statisticky významně neliší od krajů Libereckého, Královéhradeckého a Plzeňského. Toto srovnání vychází z průměrného dosaženého výsledku v bodech (str. 43). Pokud bychom tedy nejlepší průměrný dosažený počet bodů 520 považovali za stoprocentní výsledek, nejhorší výsledek 445 bodů pak tvoří 85 % z těchto 520 bodů. Pak lze hovořit o 15 procentních bodech rozdílu mezi znalostmi žáků.

Dalším ukazatelem je podíl žáků, kteří nedosáhli druhé základní gramotnostní úrovně (str. 45). Největší podíl takových žáků se opět vyskytuje v Karlovarském (38 %) a Ústeckém (35 %) kraji. Nejmenší podíl zaznamenáváme v Praze (13 %). To je tedy rozdíl 25 procentních bodů v podílu.

Mezi jednotlivými kraji tak lze pozorovat rozdíly ve znalostech žáků.

O novele o střetu zájmů se v Poslanecké sněmovně hlasovalo celkem třikrát. Nejprve 14. září 2016 ve 3. čtení, kdy byla schválena. Senát 19. října 2016 vrátil novelu s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. PS tuto podobu přijala. Následně však zákon vetoval prezident, který byl 11. ledna 2017 přehlasován Sněmovnou.

Daniel Herman hlasoval pro tento zákon celkem dvakrát. Ze schůze konané 14. září 2016 byl omluven a hlasování se tedy neúčastnil. Po vrácení Senátem hlasoval pro na 53. schůzi. Rovněž po vetu prezidenta hlasoval 11.ledna 2017 pro tento zákon.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože koaliční vláda sice předložila novelu zákona o střetu zájmů, původní návrh však ustanovení, která by dopadala konkrétně na osobu Andreje Babiše, neobsahoval. Ta tam byla vložena až jednotlivými poslanci.

Je důležité říci, že jakkoliv koaliční vláda předložila novelu zákona o střetu zájmů, samotný zákon byl předložen i schválen za vlády Jiřího Paroubka. Ještě před ním platil podobný zákon od roku 1992.

Co se týká zmíněné reakce na situaci Andreje Babiše, původní návrh, jak již bylo zmíněno, neobsahoval ustanovení o vlastnictví médií ani zákaz veřejného funkcionáře ucházet se o veřejné zakázky, dotace či investiční pobídky.

Tyto zmíněné body byly do novely přidány s poslaneckými pozměňovacími návrhy. Konkrétně byla mimo jiné zahrnuta část pozměňovacího návrhu Jana Chvojky (.pdf) z ČSSD, která zakazuje zmíněné vlastnictví médií (toto však platí až pro nově jmenované členy vlády), a pozměňovací návrh Martina Plíška (.pdf) z TOP 09 hovořící o dotacích a investičních pobídkách. O průběhu schvalování přehledně informuje ČT24.

Zpřísněním laťky do budoucna je pak kromě výše zmíněných ustanovení myšleno také zpřísnění podávání oznámení o majetku, které opravdu obsahuje již vládní návrh zákona.

Část výroku, ve které Kateřina Valachová hovoří o nečinnosti ODS v této agendě, je pravdivá. Žádnou z významnějších novel zákona o střetu zájmů (jak z roku 2006, tak z roku 1992) neměla na svědomí vláda ODS. Na druhou stranu je korektní dodat, že ODS ve svých vládách neměla ministra s takovým střetem zájmů, kterým oplývá koaliční parter Valachové, Andrej Babiš. Dodejme pak, že pro zmíněné návrhy hlasovala rovněž ODS (přehlasování veta).

Jak stanovuje Ústava, český politický systém je typický silnou pozicí předsedy vlády - je to pouze on, kdo určuje personální sestavení svého kabinetu. Rozhoduje o složení vlády a stejně tak má pravomoc nechat člena vlády odvolat. Jeho postavení je silnější i v tom, že pokud podá demisi, znamená to dle ústavní zvyklosti, že jde zároveň o demisi vlády, což u „běžného“člena kabinetu neplatí.

Mimo personální pravomoc ale předseda vlády nemá možnost přímo působit na rozhodování daného člena. Vláda rozhoduje ve sboru, tedy většinou, a předseda má jeden hlas, stejně jako každý ministr. Nemůže tedy členům vlády přikazovat, co mohou, či nemohou konat. V tomto ohledu je jeho vliv spíše politického charakteru.

Není ale možné souhlasit s tím, že by premiér byl „první mezi rovnými“, pokud je to právě on, kdo rozhoduje, zda daný člen vlády nadále členem bude, či nebude. Je samozřejmě nutné podotknout, že pokud by k tomuto kroku Bohuslav Sobotka přistoupil a Andreje Babiše navrhl na odvolání, porušil by tím koaliční smlouvu (.pdf, str. 33). Vystavil by se tak značnému riziku, že jeho vládě bude vyslovena nedůvěra. V tomto ohledu je síla jeho role značně oslabena.

Byť tedy existuje politická realita, která premiérovi svazuje ruce při možnosti např. odvolávat členy vlády z jiných stran, není pravdou, že z pohledu Ústavy by předseda vlády byl takto limitován. Jelikož se Valachová odvolává přímo na ústavní systém, je její výrok hodnocen jako nepravdivý.

Martin Smolek byl do funkce vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem Evropské unie jmenován v roce 2008. Jeho hlavním úkolem je zastupovat ČR a hájit její zájmy v řízení před Soudním dvorem EU, a to v případě, že je ČR vytýkáno porušení unijního práva, pokud ČR napadá platnost unijního aktu nebo pokud ČR usiluje o ovlivnění výkladu unijního předpisu ve svůj prospěch.

Prohlášení Martina Smolka o nesouladu novely zákona s evropským právem bohužel nebylo možné nalézt. Nicméně k tomuto tématu se vyjádřil například právní poradce dTestu Borovička, který řekl, že nastavení zákona o elektronických komunikacích z roku 2014 přináší situaci, kdy operátoři mohou měnit obchodní podmínky v rozporu s evropskými směrnicemi. Českou republiku také měla kvůli této novele neformálně vyšetřovat Evropská komise.

Návrh zákona prošel v Senátu dvěma výbory. Konkrétně Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V prvně jmenovaném byl návrh diskutován 20. října 2014. Z tohoto jednání není dostupný na webu zápis, není tedy možné doložit slova Novotného.

Další výbor, tentokrát Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, projednal zmíněný návrh 21. října 2014. Zápis z jednání (.doc, str. 4) uvádí, že na výboru vystoupil jak náměstek Novotný, tak zde byl k dispozici i dopis od Martina Smolka. Nicméně zápis veřejně dostupný na webu Senátu je velmi nekonkrétní.

Výrok je hodnocen kvůli nedostupnosti Smolkova dopisu a zápisů z výborů jako neověřitelný.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.

V březnu 2016 byla mezi Evropskou unií a Tureckem přijata dohoda, na základě které měla a má být řešena migrační krize. Turecko a EU v rámci této dohody potvrdily své odhodlání provádět společný akční plán, který byl aktivován v listopadu 2015. V rámci tohoto plánu bylo dosaženo značného pokroku, konkrétně:

- Turecko otevřelo svůj trh práce občanům Sýrie.

- Turecká pobřežní stráž a policie zvýšily své úsilí o zajištění bezpečnosti a zintenzivnila se výměna informací.

- EU zahájila vyplácení prostředků z nástroje pro uprchlíky v Turecku ve výši 3 miliard eur.

- EU pokročila v oblasti uvolňování vízového režimu a přístupových jednání.

- Turecko souhlasilo, že akceptuje urychlený návrat všech migrantů vstupujících do Řecka z Turecka.

EU se také v rámci dohody zavázala, že v případě, že budou finanční prostředky téměř vyčerpány a zároveň budou závazky ze strany Turecka splněny, bude EU vyplácet další tři miliardy eur do konce roku 2018. Turecko se zavázalo, že přijme veškerá nezbytná opatření, aby zabránilo vzniku nových tras pro nelegální migraci z Turecka do EU.

Dohoda fungovala doposud poměrně úspěšně. Počet uprchlíků, kteří se dostali do Řecka, se po uzavření dohody snížil.

V listopadu ale poslanci Evropského parlamentu požádali o zmražení přístupových jednání s Tureckem kvůli pokusu o protivládní puč, který v Turecku proběhl. Ze strany evropských států však existuje obava, že by mohla být narušena právě dohoda mezi EU a Tureckem.

Turecký prezident Erdogan k tomu uvedl, že Turecko nemusí nutně usilovat o členství v EU. Alternativou je prý Šanghajská organizace (jejímiž členy jsou Rusko, Čína, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán). Erdogan ale také pohrozil vyvoláním migrační vlny právě kvůli možnému zmrazení přístupových jednání.