Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako zavádějící. Po upozornění čtenářů jsme jej změnili na nepravdivý. Je faktem, že ve finále získala spol. IBM zakázku bez soutěže. Odůvodnění zůstalo zachováno v původním znění.

Je pravdou, že zakázka na EET prošla výběrovým řízením. Musíme ovšem dodat, že první kolo bylo zrušeno a ve druhém byla zakázka Generálním finančním ředitelstvím svěřena rovnou společnosti IBM bez veřejné soutěže. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

IBM získala celou zakázku až v druhém výběrovém řízení, neboť první, ve kterém zvítězila jiná společnost, ministerstvo financí zrušilo. Následující výběrové řízení již bylo bez uveřejnění, což dle zákona o veřejných zakázkách znamená, že zadavatel může bez soutěže vyzvat přímo k jednání jednoho či více dodavatelů.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to, jak Babiš došel k jím vyslovenému údaji, je ve skutečnosti hrou s čísly.

Andrej Babiš v souvislosti s výběrem 604 miliard navíc vychází z výše uvedené tabulky, která je dostupná v jeho PR materiálu (str. 9) hodnotícím jeho působení v čele ministerstva financí.

Lze pozorovat, že Babiš ve svém výroku vychází z toho, o kolik se zvýšil celkově výběr daní v jednotlivých letech oproti roku 2013. Ten tedy bere Babiš jako referenční.

Takové srovnání je ovšem manipulativní, Babiš nesrovnává jednotlivé roky mezi sebou postupně, jak rostl výběr daní a pojistného, ale sčítá ke každému dalšímu roku znovu celý rozdíl mezi rokem 2013 a daným rokem. Byť už v jednotlivých předchozích letech tento přírůstek jednou (nebo víckrát) započítal.

Každý další přírustek v Babišově podání obsahuje již přičtený přírůstek z minulého roku. Např. za rok 2014 počítá s přírůstkem cca 53 miliard, v roce 2015 pak jde o 125 miliard. Těchto 125 miliard ovšem v sobě obsahuje i uvedených 53 miliard z roku 2014, nicméně Babiš/jeho tým je opětovně počítá jako nový nárůst.

Dodejme, že vycházíme-li z veřejně dostupných dat Ministerstva financí, jsou údaje pro nárůst příjmů jiné, než jaké Babiš uvádí.

Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní se bude hlasovat (až se dostane návrh na pořad jednání) o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 86 odst. 6 uvádí:

„Navrhovatel může vzít návrh zákona zpět až do zahájení rozpravy ve třetím čtení návrhu zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.“

Do března 2015 bylo opravdu návrh možné stáhnout jen do ukončení druhého čtení. Novelou se však tato možnost rozšířila.Karla Šlechtová je z pohledu zákona navrhovatelkou této novely. Aktuálně je novela ve stavu, že prošla druhým čtením a finální čtení návrhu zákona ještě nezačalo. Šlechtová tedy stále může, než bude otevřena rozprava ve třetím čtení, vzít zákon zpět, a to o své vůli. Její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť vláda i soukromý sektor skutečně mzdy zvyšují, v dlouhodobém pohledu nejde o unikátní situaci.

Průměrná hrubá nominální mzda se za dobu současné vlády, tedy od roku 2014, pohybuje kolem 25 až 28 tisíců korun. Podle dat Českého statistického úřadu průměrná mzda roste od roku 2000 postupně a ke skokovému zvyšování za současné vlády nedošlo.

V případě průměrné mzdy navíc došlo k největšímu nárůstu od roku 2000 za vlády ČSSD, US-DEU a KDU-ČSL v letech 2002–2006.

Pozn. Výrok neobsahuje informaci o zvýšení prům. mzdy za rok 2017 – ta byla zveřejněna až 2 dny poté, co Babiš svůj výrok pronesl.

Ke zvyšování mezd v podnikatelském i nepodnikatelském sektoru docházelo i za předchozích vlád. V tomto případě se tedy nejedná o unikátní situaci.

Graf: Průměrné mzdy podle sférZdroj: ČSÚ

Vláda nicméně zvyšuje minimální mzdu (oproti minulým vládám), a to hned několikrát.

Co se týká platů zaměstnanců ve veřejném sektoru (.pdf, str. 10), také ty byly v posledních letech navyšovány. Další navyšování se plánuje také na rok 2018. Současná vláda zvýšila platy pedagogických a nepedagogických pracovníků v roce 2015 a následně v roce 2017. Ke zvýšení platů došlo také u příslušníků bezpečnostních sborů, a to o 10 % v roce 2017. Vláda také zvýšila platy pracovníků v sociálních službách, zaměstnanců příspěvkových organizací krajů a obcí a pracovníků v kultuře.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ke zvyšování mezd i platů v podnikatelském a nepodnikatelském sektoru docházelo průběžně i v minulých letech a za minulých vlád. Průběžně se také zvyšovala průměrná hrubá měsíční mzda. Unikátnost lze hledat pouze u minimální mzdy, kterou Sobotkova vláda oproti minulým vládám razantně zvýšila.

V kontextu tohoto výroku by bylo nejprve vhodné říci ve stručnosti něco o legislativním procesu EU. Drtivou většinu evropských právních předpisů přijímá Evropský parlament a Rada Evropské unie na základě návrhů Evropské komise. V Evropském parlamentu jsou zástupci voleni přímou volbou občanů členských států. V Radě Evropské unie zasedají vrcholní zástupci členských zemí.

Konkrétní legislativa musí být schválena jak Evropským parlamentem, tak Radou. V Evropském parlamentu je legislativa schvalována většinou odevzdaných hlasů. V Radě probíhá schvalování legislativy podle druhu a důležitosti daného zákona. Ke schválení je tedy zapotřebí buď prosté či kvalifikované většiny, nebo je nutné daný zákon schválit jednomyslně. Jednomyslné hlasování se uplatňuje například v otázkách zahraniční politiky, v oblasti daní, společné obrany, policejní spolupráce atd. V rámci jednomyslného hlasování má každý členský stát právo veta.

Česká republika jako stálý člen Evropské unie má své zástupce v obou těchto institucích, což znamená, že má na tvorbu evropské legislativy zásadní vliv.Připomeňme rovněž, že se občané České republiky dobrovolně rozhodli pro vstup do EU v prvním celostátním referendu 13.–14. 6. 2003. Smlouva o přistoupení pak vstoupila v platnost 1. 5. 2004.

Co se týče onoho „diktátu byrokratů“, jak poznamenává poslanec Filip, je vhodné rovněž připomenout, že ona implementace evropských právních norem do českého prostředí neprobíhá vždy v mantinelech minimálních požadavků EU.

V této souvislosti zmíníme termín gold-plating (.pdf). Tím se rozumí postup členského státu, který při zavádění právních předpisů EU jde za minimální požadavky, jež EU považuje za nutné. To znamená, že si členský stát vymyslí přísnější podmínky či větší byrokratickou zátěž pro své občany, než by podle práva EU musel. Státy, které ve své vnitrostátní úpravě evropské normy stanoví přísnější požadavky, vytvářejí na svém území horší podmínky pro adresáty daného zákona než v jiných zemích EU, kde byly zvoleny minimální transpozice práva EU. Tím je adresátům daného zákona vlastně uměle snižována konkurenceschopnost na evropském trhu. V českém prostředí můžeme například jmenovat podporu používání biopaliv, snižování energetické náročnosti budov a mnoho dalších.

Z výše uvedeného je patrné, že nelze mluvit o „diktátu byrokratů“, kteří nám říkají, co máme dělat, protože na chodu a rozhodování institucí EU máme svůj podíl. To samé platí i o implementaci evropských právních norem do českého prostředí. Tento výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť byť dotace na Čapí hnízdo byla udělena v roce 2008, celá operace (alespoň soudě dle prismatu policejního vyšetřování) skončila v roce 2014. Tehdy byla farma převedena na holding Agrofert. To bylo jedním z důvodů, proč policie ke stíhání dospěla (soudě dle veřejně dostupných informací). Celá kauza měla tedy začít již před téměř 10 lety, nicméně k jejímu vyústění došlo teprve nedávno.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda se Andrej Babiš dopustil něčeho trestného. To řeší orgány činné v trestním řízení.

Babiš je podezřelý z podvodu při čerpání dotací získaných pro budování resortu Čapí hnízdo. Dotace 50 milionů korun byla společnosti Farma Čapí hnízdo přiznána (.pdf, str. 8) v rámci Regionálního operačního programu Střední Čechy v roce 2008 a její výplata byla dokončena v roce 2010. V tomto ohledu jde tedy skutečně o věc starou přibližně 10 let (je otázkou, zda to umenšuje případný problém).

Podstatou kauzy, jak o ní referují média, má být účelové vyvedení společnosti ZZN Agro Pelhřimov z holdingu Agrofert, který by na dotaci z titulu své velikosti neměl nárok. Problematické je ovšem právě to, že v roce 2014 farma přešla opět pod Agrofert. Celou věcí se více zabýval Český rozhlas ve svých analýzách. Diskutabilní je tedy nejen udělení dotace v roce 2008, ale také převedení farmy na holding před třemi lety. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící.

Potenciálně nezákonným čerpáním dotací se zabývá (.pdf, str. 31) i Evropská komise a Evropský úřad pro boj proti podvodům, jak plyne ze zápisu z interpelace komisařky pro regionální politiku z roku 2015.

Dodejme, že Andrej Babiš tuto verzi rozporuje a popisuje celou záležitost tak, že šlo vždy o podnikání jemu blízkých osob, které se ovšem dostaly do problémů a Babiš jim vypomohl tím, že projekt převzal. Jakoukoli vinu v rámci kauzy odmítá.

Ministerstvo financí (MF) opravdu pracuje na novém zákoně o daních z příjmů, který by měl nahradit současný zákon platný téměř 25 let a novelizovaný téměř 160krát. Výrok poslance Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Současný zákon o daních z příjmů byl schválen ještě Českou národní radou v roce 1992, účinnosti pak nabyl 1. ledna 1993. Novelizován byl podle údajů Poslanecké sněmovny 157x, přičemž tři z novel byly zrušovací nálezy Ústavního soudu.

Co se týče nového zákona o daních z příjmů, MF na podzim loňského roku vyhlásilo veřejné konzultace k prvním řešením pro připravovaný nový zákon o daních z příjmů, ke kterým vypracovalo také souhrn řešení (.pdf). Podle náměstkyně Schillerové má ministerstvo za cíl návrh před volbami dokončit, jeho prezentaci chce však nechat až na dalším ministrovi.

Dle výroční zprávy (.pdf, str. 4) Budějovického Budvaru za rok 2015 obchoduje pivovar se 76 zeměmi. Do nich vyvezl v tomto roce 56 % z celkového objemu prodaného piva.

Zdroj: http://www.budejovickybudvar.cz/o-spolecnosti/obchodni-uspechy.html

Informace o tom, že zahraniční partneři odmítají obchodovat s pivovarem, pokud budou jejich smlouvy v registru smluv, není veřejně dostupná.

Pravdou však je, že v rozhovoru z prosince 2015 se ředitel Budvaru Jiří Boček vyjadřuje k otázce ohlasů zahraničních partnerů na nutnost zveřejňování smluv následovně: „... žádný z našich obchodních partnerů pochopitelně nebude spokojený s tím, že vystavujeme naše vzájemné smlouvy.“ Rozhovory s partnery pivovaru, kteří by tuto skutečnost potvrdili, však nejsou ve veřejně dostupných zdrojích k nalezení.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že byly rovněž zvýšeny od 1. července platy také lidem v sociální oblasti (o 9,4 % – 23 %). Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy rovněž u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil, že „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády, uvádí pouze, že 9 přítomných členů vlády bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč, s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Dle odborů se v loňském roce nástupní měsíční mzda zaměstnanců v sociálních službách pohybovala v rozmezí 12 000 až 16 000 Kč. Tyto platy se ale od července také zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí a výdaje na daný krok jsou v řádu miliard korun.

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí v sociální oblasti, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala v červnu sama.