Ve Spojených státech skutečně nejsou známy případy, kdy by došlo k odstranění opozičních novinářů. V době prezidentství Baracka Obamy došlo k vraždě žurnalistů v přímém přenosu, která však nikterak nesouvisí s jakýmkoliv kritizováním jím prováděné politiky.

Známý je i případ Michaela Hastingse – ten sice kritizoval administrativu Baracka Obamy, zahynul však vlastním přičiněním při autonehodě.

O smrti novinářů kritizujících politiku Vladimira Putina v Ruské federaci jsme informovali v předchozím výroku. Jsou mezi nimi i ženy (např. Anna Politkovská, Natalya Skryl, Anastasiya Baburova či Natalya Estemirova).

Vládní návrh novely zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti předložila Vláda ČR Poslanecké sněmovně 25. 2. 2015. Ve třetím čtením v říjnu 2016 byl návrh schválen poslanci a 30. 11. 2016 byl zamítnut Senátem. Poslanecká sněmovna setrvala na své původní verzi návrhu a Senát 17. 1. 2017 přehlasovala.

Vypracováním konečného znění návrhu byl podle Usnesení vlády ČR z dne 23. 2. 2015 pověřen ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš.

Na webu ministerstva financí (MF) se lze dočíst, že zákon umožní účinnější podporu rozpočtové kázně a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Podle náměstka ministra financí pro veřejné rozpočty Petra Paveleka „přijetí zákona přispěje k účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti nakládání s veřejnými financemi“.

Ministerstvo financí dále uvádí, že „text zákona v neposlední řadě obsahuje celou řadu prvků, kterými se má zvýšit transparentnost nakládání s prostředky všech daňových poplatníků. Mimo jiné budou připravovány a publikovány střednědobé plány příjmů a výdajů, aby každý občan viděl nejenom u státního rozpočtu, kam ‚ tečou ' jeho peníze“.

Senátoři zákon zamítli, protože se domnívají, že je neústavní ve vztahu k obcím. Z toho důvodu plánují obrátit se na Ústavní soud. Zákon podle nich omezuje ústavou zaručené právo obcí a krajů na vlastní rozpočet.

Kubera zmiňuje situaci, kdy obce mohou být prostřednictvím tohoto zákona postiženy v případě, že stát špatně hospodaří. § 14 zákona uvádí, že dosáhne-li zadlužení státu 55 % HDP, nastávají opatření vedoucí k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. V praxi to pro obce podle písm. c) má znamenat to, že musí své rozpočty konstruovat jako přebytkové nebo nejhůře jako vyrovnané.

Dodejme, že v tuto chvíli jde o situaci spíše teoretickou, neboť zadlužení České republiky je nízké (v evropském srovnání) a pohybuje se pod 40 % HDP. Pokud by však došlo k tomu, že stát bude výrazně špatně hospodařit, může se to dotknout i obcí.

S informací o reorganizaci tajných služeb přišel The Wall Street Journal. Podle nejmenovaného Trumpova blízkého spolupracovníka mělo dojít k reformě především u útvarů CIA a DNI. Toto tvrzení však následně vyvrátil server Politico.

Podle reportáže The Wall Street Journal mělo dojít především ke snížení velikosti kvůli obavám ze zpolitizování moci tajných zpravodajských služeb. Informaci o zamýšlené reformě mezitím převzala světová média a o tématu se hovořilo i v ČR.

Trumpův mluvčí Sean Spicer však podle zjištění serveru Politico (z 5. ledna 2017) odmítá jakékoliv plány na reorganizaci tajných služeb. Podle mluvčího Spicera jsou zprávy z The Wall Street Journal nesprávné. Všechna jednání jsou určena pro informační účely a hlavní prioritou zvoleného prezidenta je co nejeefektivnějším způsobem zajistit bezpečnost země. „Není pravda, že by mělo dojít k restrukturalizaci organizace zpravodajských služeb,“ tvrdí Spicer.

Sám Donald Trump má s tajnými službami komplikovaný vztah, žádné přímé prohlášení o plánované reformě však zatím nevydal. Explicitně o tajných službách nemluví ani ve svém programu, ale zabývá se zde tématem kyberbezpečnosti, která s tajnými službami souvisí.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť jednak není pravdou, že by KSČM odmítla Rekonstrukci státu. Dvě třetiny současných poslanců komunistů se naopak zavázalo k podpoře zákonů, které projekt hájí. Sám Filip krátce před volbami 2013 uvedl, že KSČM je s projektem srozuměna a vítá jej.

Dále není pravdou, že by legislativní návrhy byla pouhá hesla, některé jsou popsány poměrně podrobně, některá úsporněji. Míra transparentnosti je spíše hodnotící záležitost, nicméně projekt na svém webu vede transparentní účet, má zveřejněny participující organizace, zveřejňuje seznam dárců. Pro úplnost dodáváme ovšem i kritiku, která se na projekt snáší.

Rekonstrukce státu je projekt, který zahájil činnost v březnu 2013 a jeho cílem se stalo prosadit do konce funkčního období 9 zákonů, které mají zlepšit fungování státní správy a politických stran. V projektu je zapojeno 18 nevládních organizací a již při jeho vzniku ho podpořilo 22 poslanců a senátorů z různých politických stran, kteří podepsali Prohlášení o podpoře Rekonstukce státu. Jedním z nich byl i poslanec KSČM Vladimír Koníček. Když v červnu 2013 padla vláda Petra Nečase, obrátil projekt svou pozornost na kandidáty do PS PČR, kteří se účastnili předčasných parlamentních voleb na podzim 2013. Cílem získání podpory kandidátů je to, aby později jako poslanci prosazovali zmíněných 9 zákonů vytyčených Rekonstrukcí státu.

Faktem je, že 67 % ze současných zákonodárců z KSČM písemně zavázalo hlasovat pro 6 a více zákonů s konkrétními parametry v Prohlášení o podpoře Rekonstrukce státu. Bližší pohled na hlasování poslanců KSČM vypovídá spíše o jejich odmítavému postoji k tomuto projektu: ze 33 poslanců KSČM jich 22 (tj. všichni, kdo ho podepsali) minimálně 1x porušilo Prohlášení o podpoře - hlasovali v neprospěch protikorupčních opatření a 11 se jich k podpoře vůbec nezavázalo.

Samotný předseda strany Vojtěch Filip k iniciativě 1. října 2013 (tedy krátce před volbami uvedl):

" Z tohoto pohledu je KSČM s touto iniciativou srozuměna a vítá Rekonstrukci státu jako projekt, který může KSČM pomoci prosadit opatření, jejímž cílem bylo snížit korupční prostředí v České republice, a která byla především pravicovými poslanci dlouhodobě v Poslanecké sněmovně PČR odmítána."

Není dále pravdou, že by bylo 9 vytyčených zákonů, o jejichž přijetí Rekonstrukce státu usiluje, prezentováno pouze heslovitě. U těchto devíti zákonů je popsáno, jaká opatření a proč je potřeba podle autorů přijmout, jaké návrhy se v Parlamentu objevily a jak o nich kteří poslanci hlasovaĺi. Některé jsou podrobněji rozepsány, jiné jsou skutečně úsporné.

Zdroj: Web Rekonstrukce státu.

Např. zákon obsahující majetková přiznání je popsán u Rekonstrukce státu v podstatě srovnatelně s volebním programem KSČM.

Srovnání KSČM a Rekonstrukce státu.

Filip také mluvil o míře transparentnosti. Kdo konkrétně projekt řídí je popsáno na jeho webu. Garanty projektu jsou zástupci pěti organizací: Oldřich Kužílek (Otevřená společnost), Pavel Franc (Frank Bold), Martin Kameník (o.s. Oživení), Jiří Skuhrovec (Centrum aplikované ekonomie) a Tomáš Trenkler (Naši politici). Jednotlivé organizace, které jsou v projektu zapojené, se podílí dle svého zaměření na práci odborných skupin, kampaních nebo monitoringu činnosti politiků.

Projekt také informuje o svém financování. Dary přichází na transparentní účet Rekonstrukce státu. Projekt uvádí, že není financován žádnou politickou stranou ani žádným představitelem některé politické strany. Finanční prostředky získává z grantů a darů od soukromých dárců. Web nabízí přehled nejvýznamnějších donorů. Rekonstrukce státu také několikrát čelila různým nařčením.

Nejprve na jaře 2015, a to od některých politiků z vládních stran KDU-ČSL a ČSSD. Jádrem kauzy bylo nařčení, že Andrej Babiš posílal přímo z jednání koaliční rady zabývající se návrhem zákona o registru smluv SMS zprávy Pavlu Francovi, jednomu z garantů Rekonstrukce státu. Ten informace z jednání zveřejnil ještě v jeho průběhu na Facebooku. Kritici tak došli k názoru, že Rekonstrukce státu informovala dle not Andreje Babiše a chovala se tak jako jeho PR agentura. Poslanec Chvojka (ČSSD) také uvedl, že Rekonstrukce státu Andreje Babiše neustále chválí.

Krátce po této kauze oznámila nevládní organizace Transparency International (TI), že z projektu Rekonstrukce státu vystupuje. Ačkoliv TI ve svém tiskovém prohlášení projekt nekritizuje, došel například web hlídacípes.org k závěru, že se tak stálo právě pod vlivem kauzy. Že TI opustila projekt Rekonstrukce státu i kvůli jeho věrohodnosti naznačil ředitel české pobočky TI David Ondráčka v rozhovoru pro server Echo24.cz, zároveň však dodal, že ukončení spolupráce nebylo přímou reakcí na kritická slova politiků z řad ČSSD a KDU-ČSL.

V červnu 2015 se Rekonstrukce státu bránila kritice, že firma Andreje Babiše, ministra financí a místopředsedy vlády, financuje projekt prostřednictvím Fondu Otakara Motejla, který podporuje neziskovou organizaci Frank Bold. Ve svém tiskovém prohlášení Rekonstrukce státu toto nařčení vyvrací.

Otázku míry (ne)transparentnosti Rekonstrukce státu lze jen těžko zodpovědět, jedná se spíše o hodnocení. Dojem netransparentnosti může vzbuzovat například fakt, že jedním z donorů projektu je také společnost Student Agency podnikatele Radima Jančury, který se, jak je zřejmé z videa " Radim Jančura hovoří o Andreji Babišovi" z října 2013 nebrání označení "podporovatel hnutí ANO". Jančura pak, poté co Babiše čím díl častěji kritizoval, v dubnu 2016 řekl médiím, že se nechal vymazat ze seznamu podporovatelů hnutí ANO vymazat.

Poslanecká sněmovna skutečně byla v minulosti svolána v období těsně před Vánocemi. Příkladem ze současného volebního období může být 23. schůze Poslanecké sněmovny, která skončila až 22. 12. 2014.

Důvodem pro svolání schůze PS byla potřeba dolní komory schválit návrhy zákonů, které jí byly vráceny Senátem s pozměňovacími návrhy. Jednalo se o návrh zákona o dani z přidané hodnoty a také tzv. lázeňskou novelu (novela zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Oba návrhy zákonů PS přijala a ještě 23. 11. byly doručeny premiérovi k podpisu.

Ukončení možnosti nedanit korunové dluhopisy skutečně prohlasovala Poslanecká sněmovna 21. března 2012, a to v rámci novely zákona o investičních podmínkách. Zákon samotný poslalo do Poslanecké sněmovny ministerstvo průmyslu a obchodu, nikoli Miroslav Kalousek.

Návrh původně změnu zdanění dluhopisů neobsahoval, ta zde přibyla až v rámci jednání na Hospodářském výboru PSP. Zde je k dispozici zápis z výboru (.pdf, str. 4–5) z 29. února 2012, ze kterého vzešel pozměňovací návrh obsahující danou změnu. Jde o návrh Hospodářského výboru.

Sobotka hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát, neboť ukončení daňové výhody bylo načteno jako pozměňovací návrh. Nejprve tedy musel být schválen ten a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacím návrhu, tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. V hlasování o pozm. návrhu se zdržel rovněž Kalousek.

Byť tedy nešlo přímo o Kalouskův návrh, formálně se jednalo o návrh Hospodářského výboru a protlačila jej koaliční většina. Výrok tedy hodnotíme s výhradou k přílišné personifikaci jako pravdivý.

Pochopitelně nelze hodnotit, co zaslechl ministr Zaorálek na posledním summitu NATO, můžeme ovšem popsat, nakolik si stojí Česká republika v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Nejaktuálnějším dokumentem popisujícím stav v dané oblasti je Zpráva o stavu kybernetické bezpečnosti za rok 2015. Pro aktuální data a také přehled úrovně české kyberbezpečnosti v rámci NATO jsme kontaktovali Národní bezpečnostní úřad, konkrétně Národní centrum kybernetické bezpečnosti.

Dostalo se nám vyčerpávající odpovědi prostřednictvím Radka Holého, mluvčího NBÚ. Ten popisuje různé indikátory, které skutečně potvrzují vysokou úroveň v oblasti kybernetické bezpečnosti v ČR z pohledu legislativního, výsledků na cvičeních v rámci NATO, žádostí o školení ze strany zahraničních partnerů atd.

Odpověď zveřejňujeme kompletní:

„Vysoká úroveň zajišťování a schopností země v kybernetické bezpečnosti lze obtížně kvantifikovat. Počet zachycených a vyřešených incidentů, či množství určené kritické informační infrastruktury vypovídá pouze o rozsahu aktivit. Na druhou stranu lze vůdčí roli České republiky (ČR) v kybernetické bezpečnosti doložit a demonstrovat na jednotlivých případech, událostech a úspěších ČR v této oblasti z posledních let.Několik příkladů, se kterými je možné seznámit veřejnost: ČR jako první ze zemí Evropské unie (EU) vytvořila unikátní právní rámec ochrany kritické informační infrastruktury (KII), který EU úpravě předcházel a z valné většiny odpovídá současnému charakteru požadavků EU na členské státy ohledně ochrany sítí a informací v kyberprostoru (formulované v tzv. Směrnici NIS).ČR také jako první země Severoatlantické aliance (NATO) připravila a podepsala 12. října 2015 nové memorandum o porozumění (tzv. MOU) v oblasti kybernetické obranné spolupráce mezi NATO a ČR. Toto memorandum zakládá rozsah spolupráce v oblasti kybernetické obrany a bezpečnosti mezi NATO jako institucí a členským státem včetně definovaní rozsahu podpory v případě vojenské, či bezpečnostní krize.Ze společné české a rakouské iniciativy byla pak v rámci středoevropského prostoru založena již v květnu 2013 středoevropská platforma kybernetické bezpečnosti (tzv. Central European Cyber Security Platform – CECSP).Dále ve svém úsilí o zajištění vyšší bezpečnosti virtuálního prostoru spolupracuje NBÚ (jakožto gestor problematiky kybernetické bezpečnosti v ČR a zároveň národní autorita pro tuto oblast), mimo jiné, již několik let i s předními technologickými společnostmi jakými jsou Cisco či Microsoft. S Microsoftem se v minulosti ČR stala dokonce třetí zemí na světě, která se zapojila do bezpečnostního programu „Botnet Feeds“. Účast v tomto projektu a především zapojení ČR již v roce 2013 umožnilo odhalit mnoho bezpečnostních událostí a incidentů a to i v sítích důležitých pro fungování státu.Samozřejmostí pak je, že obě vrcholová CERT/CSIRT pracoviště, tzv. vládní a národní CERT (GovCERT.CZ a CSIRT.CZ) jsou akreditovanými členy organizací FIRST i GÉANT / Trusted Introducer, což dokládá vysokou úroveň vyspělosti těchto týmů, které slouží jako primární nástroj státu pro zvládání kybernetických bezpečnostních incidentů.Dalším dokladem vyspělosti kybernetické bezpečnosti v ČR mohou být i výsledky v mezinárodních cvičeních kybernetické bezpečnosti. V roce 2016 se český tým složený ze zástupců bezpečnostních týmů státní, komerční i akademické sféry zúčastnil např. cvičení zemí NATO s názvem „Locked Shields“ (pořádáno CCDCOE v Tallinnu v Estonsku). Český tým zde obsadil přední příčky žebříčku složeného z 20 týmů z celkem 19 zemí NATO, přičemž v kategorii ochrany a zabezpečení průmyslových řídících systémů/SCADA získala ČR nejvíce bodů ze všech účastnících se států.O rok dříve (v roce 2015) pak dokonce český tým získal prvenství ve dvou ze tří samostatných kategorií tohoto cvičení v konkurenci Německa, Nizozemí, Estonska a Finska.Míra vyspělosti ČR v kybernetické bezpečnosti se projevuje i ve stoupajícím počtu žádostí dalších států či mezinárodních institucí o školení či jiné formy vzdělávání ze strany Národního centra kybernetické bezpečnosti (NCKB) při NBÚ.Experti z NCKB jsou kontinuálně žádáni o sdílení svého know-how a zkušeností v oblasti kybernetické bezpečnosti. V uplynulých letech se jednalo ze strany států například o bezpečnostní složky a instituce USA, Singapuru, Ukrajiny, balkánských států aj. Dále má ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti nastaveny bilaterální vazby s Izraelem, Spojenými státy či Korejskou republikou, jimž je strategickým partnerem, což je v regionu střední a východní Evropy výjimečné.V roce 2015 NBÚ/NCKB dokonce uskutečnilo cvičení na klíč pro americké Ministerstvo obrany a velitelství kybernetických sil USA (US CYBERCOM). V roce 2016 pak předávali své zkušenosti experti NBÚ v rámci cvičení, které bylo připraveno pro zástupce diplomatického sboru, think-tanků a bezpečnostní komunity z ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Estonska a Spojených států amerických s místem konání ve Washingtonu.Další iterace tohoto cvičení se pak uskutečnila na Velitelství pro transformaci NATO ACT v Norfolku. Účastníci byli civilní a vojenští činitelé z různých divizí mezinárodního sekretariátu. Jedním z výstupů cvičení bylo hodnocení ze strany představitelů NATO, že tento formát i obsah cvičení z dílny NBÚ/NCKB by bylo vhodné zakomponovat do komplexních cvičení NATO.NBÚ zároveň již díky svému progresu v kybernetické bezpečnosti několik let poskytuje asistence ostatním státům, které teprve budují svůj systém kybernetické bezpečnosti. V roce 2016 se NBÚ v rámci dvou evropských projektů zaměřil na balkánské státy, kde předával zkušenosti s budováním CERT/CSIRT pracovišť, s tvorbou koncepčních materiálů, ochranou KII či přípravou kybernetických bezpečnostních cvičení.Odborníci z NBÚ/NCKB pravidelně vystupují a jsou konzultováni na odborných konferencích, seminářích a diskutovali u kulatých stolů nad tématy z oblasti kybernetické bezpečnosti a to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, kdy jsou pracovníci zváni na základě expertizy.V neposlední řadě pak ČR ve srovnání s ostatními zeměmi NATO i EU již od roku 2015 pořádá unikátní technická i netechnická (tzv. table-top) cvičení pro veřejné i soukromé instituce a subjekty ČR s cílem vzdělávání a prověřování technických schopností a reakce těchto subjektů na kybernetické útoky. V současnosti se připravují tato cvičení i pro mezinárodní partnery, konkrétně pro balkánské státy a země středoevropského regionu (ve formátu CECSP).Strategický rámec, jak právní tak organizační, který byl nastaven a je nadále rozvíjen se stal i předlohou pro další státy v Evropě. (možno zjistit srovnáním legislativního rámce, chystaného/ přijatého, organizace vládních pracovišť a dokonce i obsah Národní strategie kybernetické bezpečnosti ČR 2015-2020 se stala předlohou strategických dokumentů našich partnerů).“

Během příměří v Sýrii, které bylo z iniciativy Ruska a Turecka uzavřeno 28. prosince 2016 a s nímž souhlasila syrská vláda i opozice, byl skutečně porušen klid zbraní, a to ze strany syrské vlády. Klid zbraní měl přitom platit minimálně do konání mírových rozhovorů na konci ledna tohoto roku.

K události došlo 30. prosince 2016, a to v údolí Barada severozápadně od Damašku. Oblast, která je hlavním zdrojem vody pro syrskou metropoli, již dlouho ovládají skupiny rebelů (opozice). Jak však informovala média, vládní vojska začala území bombardovat a porušovat tak dohodnuté příměří. Navíc došlo v důsledku situace k zastavení dodávek vody do Damašku – miliony lidí bez vody - a následnému obviňování ze strany syrské vlády ohledně znečištění vody naftou, čímž byly ospravedlňovány její omezené dodávky.

Zatím se nezdá, že by toto porušení příměří mělo ohrozit plánované mírové rozhovory mezi syrskou vládou a opozicí, které se mají uskutečnit na konci ledna 2017 v hlavním městě Kazachstánu Astaně, s ruskou a tureckou stranou jako garanty.

Výrok Jaroslava Faltýnka obsahuje řadu nepřesností, kvůli kterým výrok hodnotíme jako nepravdivý. Zároveň je nutné dodat, že rozpočet sestavuje vláda jako celek podle svých priorit, není tedy správné personifikovat výsledek hospodaření pouze do osoby ministra financí. Navíc Faltýnek vůbec nebere v úvahu vnější vlivy, které nemůže ministr financí České republiky (a potažmo ani vláda reálně ovlivnit) - např. globální ekonomickou krizi a následnou recesi eurozóny.

Miroslav Kalousek byl ministrem financí ve druhé vládě Mirka Topolánka a v kabinetu Petra Nečase, tedy v letech 2007 až 2013 s roční přestávkou v letech 2009–2010, kdy vládl úřednický kabinet Jana Fischera. Mohl tedy připravit rozpočty na rok 2008, 2009, 2011, 2012 a 2013 (modré sloupce v grafu). V roce 2014 byl již ministrem financí Andrej Babiš a krátce před ním Jan Fischer ve vládě Jiřího Rusnoka. Miroslav Kalousek skončil v létě 2013.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí ve vládě Vladimíra Špidly,Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tedy v letech 2002 až 2006. Připravoval rozpočty na rok 2003, 2004, 2005 a 2006 (oranžové sloupce v grafu).

Zdroj dat: Český statistický úřad

Tempo růstu ekonomiky, jež uvádí Jaroslav Faltýnek v jednotlivých letech, odpovídá datům statistického úřadu, nikoliv však již uváděné hodnoty schodků, které jednotlivým ministrům přisuzuje. Počítáme-li pouze konečné schodky rozpočtů, jež sestavoval Miroslav Kalousek, dostáváme se celkem na 537,4 miliardy, v průměru dokonce 107,5 miliardy ročně. U Bohuslava Sobotky by to bylo celkem 356,7 miliardy, v průměru 89,2 miliardy ročně.

Je faktem, že se čeští policisté podíleli či podílejí na úkolech spojených s ochranou vnějších hranic EU ve jmenovaných zemích. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Čeští policisté se ve všech zemích v minulosti pomáhali řešit problémy spojené s migrační krizí. V Makedonii působí od února 2016, srbské hranice vyrazili střežit na konci minulého roku. Dohromady tehdy do obou zemí vyrazilo 55 strážců zákona a zdržují se zde dosud.

Maďarskou misi schválila vláda již v říjnu roku 2015, ministerstvo vnitra tehdy vyslalo do jedné ze zemí Visegrádské čtyřky na padesátku mužů, podle tiskového oddělení policejního prezidia však již v zemi nasazeni nejsou. Stejně tak již nepomáhá třicet strážců zákona řešit uprchlickou krizi na řeckém ostrově Lesbos, kam byli povoláni na jaře minulého roku.

Na italský ostrov Lampedusa a do Bulharska odletěla šestičlenná policejní hlídka na začátku tohoto roku, budou zde působit pod záštitou pohraniční agentury Evropské unie.