Projekt kraje vedený pod názvem „Veřejná doprava Vysočiny“ oficiálně neprezentuje 3 modely financování. Je ovšem pravdou, že tato trojice možných podob integrovaného dopravního systému byla Dopravní komisí projednávána. Bližší informace o jednotlivých modelech však nejsou veřejně dostupné.

Diskutované modely mají podobu minimální, střední či maximální (.pdf, str. 3) alternativy, přičemž komise radě kraje doporučila střední variantu.

Výběr střední varianty, ovšem tentokrát u jízdních řádů, potvrzuje i 36. bod jednání zastupitelstva kraje z 25. července 2016.

S myšlenkou integrovaného dopravního systému si Kraj Vysočina začal (.pdf, str. 1) pohrávat už v roce 2003, kdy nechal vypracovat „Studii optimalizace dopravní obslužnosti a možnosti integrovaného dopravního systému kraje Vysočina“. Závěr této studie mimo jiné doporučuje investice do veřejné linkové dopravy.

V roce 2007 přichází rada kraje s prvním posudkem, který mapuje negativa spojená s financováním, a zároveň vytváří první z možných modelů. Podle něj by byla nezbytná finanční participace obcí a měst dané oblasti na provozu IDS.

Koncem roku 2014 zadal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na zajištění dopravní obsluhy v rámci IDS. Následně se rozběhla řada jednání dopravní komise, kde byla projednána síť dopravních linek, tarify jízdného či zónové rozvržení spojů. Jedním z navrhovaných způsobů přepravy je užití bezkontaktních čipových karet.

V současnosti je projekt IDS ve druhé fázi a má být spuštěn nejpozději v roce 2019.

Dle zápisu z jednání komise je však patrné, že veřejnost bude o plánovaných změnách teprve informována (.pdf, str. 4). Projednávané materiály prozatím nejsou finální.

Přestože první snahy o integrovaný dopravní systém v roce 2008 padly, v současnosti krajské orgány skutečně nevedou veřejně obšírný dialog se starosty či s tamní veřejností a soustředí se na interní jednání.

Výrok Jaromíra Kaliny (KDU-ČSL) hodnotíme jako pravdivý, jelikož zápisy z jednání dopravní komise skutečně zmiňují, byť pouze letmo, informaci o 3 modelech IDS na Vysočině.

Na Krajském úřadě Jihomoravského kraje v současné době skutečně pracují na tiskovém oddělení tři zaměstnanci - Eliška Windová Holešická, Petr Holeček a Jiří Klement.

Na brněnském magistrátě (hledat podle: zkratka oboru; hledaný údaj: KPMB) opravdu pracuje 11 zaměstnanců:

Bohužel není dohledatelné, kolik zaměstnanců pracovalo na pracovišti předtím, proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný kvůli značné nekonkrétnosti řady slibů z volebního programu hnutí ANO. Některé z nich jsou natolik obecné, že nelze hodnotit, zda nástroje, které by hnutí používalo v jejich "dosahování", mají kraje vůbec v kompetenci. Jako příklad uveďme slib " Zdravý život pro všechny občany ".

Hnutí ANO ve svém volebním programu pro Ústecký kraj vymezilo 7 tematických bodů – pracovní příležitosti pro všechny, bezpečný kraj bez rizik, rozvoj dopravní infrastruktury, dostupné a kvalitní zdravotnictví a sociální služby, podpora a rozvoj vzdělání, péče o životní prostředí, transparentní financování a efektivní řízení kraje.

Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, neboť spoustu programových bodů nelze z kompetencí krajů, které jsou uvedené v zákoně o krajích č. 129/2000 Sb., vyčíst. Například „NE ekonomickým migrantům“, „ANO lékařské fakultě v Ústeckém kraji“.

Dále program obsahuje prohlášení, jež není možné nijak hodnotit – například „Inkluze ANO, ale s rozumem“, „Využijeme příklady dobré praxe pro řešení problémů v nich“ atd. Je tedy zjevné, že kraj v oblasti může kompetence mít, ovšem "sliby" to jsou natolik vágní, že nelze určit, zda konkrétní nástroje, které by hnutí případně použilo, spadá do kompetence krajů.

Výrok Oldřicha Bubeníčka zmiňuje několik příkladů témat – stavba dálnic, obchvaty na silnicích 1. třídy, řízení policie. Ve svém programu hnutí ANO nezmiňuje stavbu dálnice (pouze přípravu dálničního přivaděče z D8). Téma obchvatů na silnicích první třídy se v programu objevuje (modernizace silnice I/13 včetně obchvatů Teplic a Bíliny). K otázce řízení policie se program hnutí ANO taktéž nezmiňuje. Téma policie nicméně rezonovalo ve volební kampani v podobě billboardů – ty nesly nápisy „Zasloužíme si lepší Česko. Bez politiků, co likvidují nezávislou policii“.

Nemůžeme ověřit, zda byl kraj informován o tom, že by ve Vrběticích byl muniční sklad, který měl povinnost zanést do krizového plánu. Není totiž jasné, jaký statut subjekt v té době nesl. Lze tedy připustit možnost, že se kraj domníval, že jsou sklady v gesci ministerstva, zatímco subjekt se rovněž domníval, že povinnost podávat informace kraji nemá, a z toho důvodu zůstal kraj bez informací a nepočítal se skladem v krizovém plánu. Toto je kvůli nejasné interpretaci zákona možné.

Důležité, ale nejasné, je, zda si areál zachoval statut vojenského objektu a byl tedy z krizového plánu vyňat, či nikoli, jak vyplývá ze zprávy (.pdf, str. 8) ministerstva vnitra k událostem ve Vrběticích.

Takový statut by totiž subjekt mohl vyjmout z působnosti zákona o prevenci havárií. To znamená, že by subjekt nebyl povinen spolupracovat s krajským úřadem ve věci vypracování havarijních plánů (buď se dle § 3 nahlásit jako subjekt s havarijním potenciálem, nebo dle § 4 nahlásit, že se mezi tyto subjekty neřadí). Krizový plán kraje vypracovaný dle zákona o krizovém řízení (§ 14) by tedy s podklady nemohl počítat.

Jak již bylo řečeno, skutečnost, zda byl areál stále vojenským objektem, či nikoli, nelze z dostupných zdrojů ověřit. Pokud by vojenským objektem byl, v krizovém plánu by zanesen být nemusel. Neměl by totiž povinnost informovat kraj o muničním skladu tak, aby s ním počítal v krizovém plánu.

Je pravdou, že Německo i Švédsko patří mezi migranty nejžádanějšícílové destinace, ve Švédsku se jedná o nejvyšší počet žadatelů o azyl (hovoří se zde o počtu 163 000 příchozích v roce 2015) v přepočtu na obyvatele této země. Zmiňované plány na deportaci uprchlíků přednesl švédský ministr vnitra, proto výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Švédsko se nyní skutečně chystá odmítnout žádost o azyl 60 000-80 000 žadatelům (“Mluvíme zde o 60 000 lidech, ale to číslo může narůst až na 80 000”), jejichž návrat leteckou přepravou je plánován v řádech následujících let. Tato informace nepochází z úst švédského premiéra, nýbrž ministra vnitra Anderse Ygemana, k němuž se v obdobném duchu přidává i jeho finský protějšek prostřednictvím svého zástupce. Švédsko tak po kontrole dokladů na hranici s Dánskem zavedené v lednu (tímto opatřením klesl počet žadatelů o azyl z 10 000 na 800 týdně) potvrzuje svůj rezervovaný postoj k přijímání migrantů.

Rovněž Norsko vyslalo jasný signál, že jeho otevřenost má své limity, když na svět pronikla zpráva, že migranty ze svého území deportuje do Ruska, za což si vysloužilo kritiku OSN.

Kalousek mluví o svém působení za vlády Petra Nečase 2010-2013, která fungovala v době těsně po globální ekonomické krizi 2008-2010 a dle svého bilancování se snažila být "rozpočtově zodpovědná". Takže opravdu obecně finanční možnosti vlády mohly být v tu dobu omezené.

V programovém prohlášení vlády (.pdf) se k danému uvádělo:

" Vláda dokončí reformu Policie ČR v moderní bezpečnostní sbor. Podle možností rozpočtu bude pokračovat modernizace základních policejních útvarů a vybavení policistů. Stejně jako zbytek státní správy musí být Policie ČR především vstřícná vůči občanům, hospodárná ve způsobech práce a její služby občanům musí být co nejkvalitnější. "

Stran finanční náročnosti se nesla i odpově ď ministra vnitra Kubiceho v parlamentní rozpravě 2. února 2012:

"Za sebe vás mohu v každém případě ujistit, že není mým cílem negovat pozitivní výsledky reformy Policie ČR a opatření, která zde byla v předchozích letech realizována, ani vytvářet nějakou novou komplexní reformu a vyvolávat nejistotu v celé policii. Naopak je mým cílem dotáhnout již započaté pozitivní procesy, zejména pak provést Policii ČR změněnými vnějšími okolnostmi, které nás nutí provádět dramatické úspory, tak aby nedošlo ke snížení bezpečí obyvatel v této zemi."

Kalousek má pravdu v tom, že reforma se skutečně chystala a nebyla nakonec realizována, a to i z důvodu finanční náročnosti, což vyplývá z vyjádření tehdejšího ministra vnitra. Stejně tak s ohledem na možnosti rozpočtu počítalo i programové prohlášení vlády.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat zmíněnou 20 let starou mediální vlnu, která by popisovala jako problém zdravotnictví přebytek lékařů. Že se tyto případné obavy ukázaly jako liché, dokládá i samotná diskuze ministra zdravotnictví a jeho předchůdce o tom, že České republice lékaři ve skutečnosti chybí.

Před zhruba 20 lety, v červnu 1995, se v České televizi střetli tehdejší předseda vlády Václav Klaus a zástupce Lékařského odborového klubu David Rath. Jako problém ve zdravotnictví (stejně tak v rámci pořadu padla slova Bohuslava Svobody - tehdejšího prezidenta ČLK a současného poslance ODS) byla diskutována zejména otázka výše platů lékařů.

Pokud se podíváme na vývoj počtu lékařů od roku 1993, tak zjistíme, že tento se průběžně snižuje. Data Českého statistického úřadu (resp. ÚZIS) ukazují pro rok 1993 údaj 333 obyvatel na 1 lékaře, před 20 lety (tj. v roce 1996) to bylo 322 a nejnovější data pro rok 2013 ukazují údaj 259. Toto samo o sobě nedokládá, zda lékařů bylo dostatek či dokonce přebytek.

Zda v daném období skutečně proběhla mediální vlna, která by popisovala obrovský nadbytek lékařů, se nám nepodařilo dohledat. Tuto skutečnost nereflektují ani programy 2 nejsilnějších stran z voleb 1996.

Je pravdou, že v posledních letech se média často při informování o situaci ve zdravotnictví zaměřují na možné předražení přístrojů, které jednotlivé nemocnice nakupují. Uvádíme pouze několik příkladů, kompletní výčet by přesáhl možnosti tohoto odůvodnění.

Jeden z nejznámějších případů se týká nákupu přístroje CyberKnife pro Fakultní nemocnici v Ostravě. Značnou pozornost této kauze dává rozměr, že v době, kdy byla tato akvizice pořízena, stál v čele nemocnice současný ministr zdravotnictví.

V roce 2014 informoval server Aktuálně.cz o tom, že Česká republika kvůli předraženým přístrojům má vracet do Bruselu 163,4 milionu korun. Problémy byly zjištěny v celkem 10 nemocnicích, z toho šlo např. o Fakultní nemocnice Hradec Králové (v minulosti ji řídil Leoš Heger), již výše zmíněná FN Ostrava, dále např. Motol a Nemocnice u sv. Anny v Brně.

Velkou pozornost přitáhla také kauza Krajské zdravotní, což je zdravotnický holding Ústeckého kraje a spadá pod něj 5 krajských nemocnic. Tento případ, kdy je několik osob obviněno mimo jiné z nákupu předražených přístrojů, je od září 2015 projednáván před soudem v Ústí nad Labem. Údajná škoda na tomto předražení dosáhla 82 milionů korun.

Zda skutečně došlo k předražení přístrojů, nehodnotíme. Bylo by třeba sledovat tržní cenu daných špičkových zdravotnických přístrojů v konkrétním čase pořízení. Pro doplnění uveďme, že cena přístrojů je téma také v okolních zemích, např. na Slovensku, kde v loňském roce proběhla tzv. kauza CT, kdy nemocnice v Piešťanech měla nakoupit předražený přístroj, což vedlo, v kombinaci s dalšími problémy ve slovenském zdravotnictví a diskutovanými vazbami, k pádu odpovědné ministryně.

Vzhledem k tomu, že záznam z tohoto jednání není veřejnosti dostupný a vyjádření přítomných osob se od sebe liší a také je nelze použít jako autoritativní popis reality, je výrok hodnocen jako neověřitelný. V části, kde Babiš popisuje svou kompetenci svolat BRS, se nemýlí, je ovšem otázkou, co by svoláním poradního orgánu, který není nadán rozhodovací pravomocí, získal.

Na twitterovém účtu ministra vnitra není zmíněný tweet k dispozici, Chovanec se ovšem v tomto smyslu vyjádřil na tiskové konferenci, (čas 36:50) kde oznámil podpis tzv. reorganizace Policie České republiky. Konkrétně Chovanec uvedl:

" ...bezpečnostní radu státu, kde se politici překřikují, kde na sebe zvyšují hlas, kdy na suché konstatování pana premiéra ‘pane ministře, tu Bezpečnostní radu řídím já, já jsem premiér‘, je odpověď ‘zítra jím mohu být já‘."

Zda toto ministr financí na zmíněném jednání premiérovi řekl, nelze korektně ověřit. Jednání bezpečnostní rady státu (.pdf - čl. 6) jsou, jak již bylo řečeno výše, neveřejná. Nicméně ministr zemědělství Jurečka, který je také členem bezpečnostní rady státu, v Událostech, komentářích (čas 17:11) v daný den uvedl:

" Tam padlo to, že pan vicepremiér řekl, že zítra bezpečnostní radu státu může klidně řídit i on (...) to není ani možné technicky, volby tady nikdo neudělá za 24 hodin." Jurečkovo vyjádření naznačuje, že padl výrok, který lze interpretovat při troše kreativity jak Chovancovým, tak i Babišovým prismatem. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť nejsme schopni doložit, v jakém znění výrok přesně padl. Záznam či zápis z tohoto jednání není veřejně dostupný.

Podle článku 9 jednacího řádu není pro nás možné dostat se k záznamu z jednání.

V poslední části výroku má Babiš pravdu. Podle statutu (znění výroku odpovídá slovům ministra, nejedná se o překlep) BRS, článku 4 (.pdf) " předseda BRS svolává schůzi BRS. V jeho nepřítomnosti svolává schůzi BRSmístopředseda BRS, nebo určený člen BRS. "

Čistě technicky by tedy Babiš mohl schůzi svolat (Sobotka byl již v zahraničí), tento orgán je ovšem pouze orgánem poradním, jak jsme řešili v předchozí ověřované diskuzi, není tedy jasné, co by Babiš tímto svoláním získal. Jakékoli případné rozhodnutí by tedy zůstalo v rukou vlády či osob s nadanou kompetencí - v tomto případě v rukou ministra vnitra.

Čína si vytváří tzv. 16+1 Framework (CEEC - China and Central and Eastern European Countries), v rámci něhož spolupracuje s 16 státy ze střední a východní Evropy.

Mezi země z evropské šestnáctky patří: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Černá Hora, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko a Slovinsko. Spolupráce probíhá na různých úrovních: v ekonomice (např. Čína podporuje výstavbu železnice mezi Srbskem a Maďarskem), ale také má jít např. o výměny lidí na stáže do institucí. Zatím proběhly 3 summity: v roce 2012 ve Varšavě, 2013 v Bukurešti, 2015 v Bělehradu. V roce 2016 se má uskutečnit summit v Litvě. Kromě toho však probíhají schůzky na úrovní ministrů (např. v lednu 2016 proběhlo setkání ministrů dopravy v Litvě) nebo i různých iniciativ (např. Fórum mladých politických lídrů Číny a zemí střední a východní Evropy v Pekingu 2015) a také bilaterální schůzky.

Hnutí ANO se veřejně nevyjadřovalo k vyjednávání v Ústeckém kraji, proto nelze ověřit, zda probíhalo tak, jak o něm Bubeníček hovoří.

Dne 13. října 2016 se krajský výbor KSČM v Ústeckém kraji usnesl, že i nadále bude jednat o všech možnostech sestavení koalice, tedy nejen o dvoukoalici s ANO, ale i trojkoalici s ČSSD a SPD-SPO. Předseda rady KSČM Bubeníček to popsal takto:

"Nevylučujeme žádnou možnost. Musím objektivně říct, že jednání, která jsme měli s vyjednávacím týmem ANO, byla velmi seriózní. Tam nemáme důvod, abychom si zavírali někde dveře. Chceme ale ještě znát názory nejen sociální demokracie, ale i názory koalice Zemanovci-Okamurovci a pak musí přijít moment, kdy musí krajský výbor udělat nějaké rozhodnutí," Tímto oznámením tak zřejmě neuspěla snaha ANO o rychlé vytvoření koalice s KSČM s nabídkou hejtmanského křesla, jak o ni hovořil ministr Babiš. Je proto pravdou, že není podepsána žádná koaliční smlouva. Jednání mají pokračovat alespoň ze strany KSČM se všemi vhodnými stranami v pondělí 17. října 2016.

Ze strany ANO nedošlo k žádnému vyjádření ohledně vývoje jednání, jen v mediích byla opakovaně vágně akcentována ze strany ANO priorita vytvoření dvojkoalice s KSČM.