Relokace lidí do České republiky probíhá pomalu: naposledy 29. 8. 2016 (den po odvysílání OVM) bylo přesídleno 8 lidí z Řecka a podle ministerstva vnitra k prověřování dalších lidí momentálně nedochází.

Dohromady se v ČR díky kvótám nachází 12 lidí. Nelze však ověřit, jaké jsou přesné důvody pomalého přijímání migrantů. Z povahy věci nejsme navíc schopni blíže zjistit, jak probíhají bezpečnostní prověrky lidí v Řecku, Itálii nebo Turecku, odkud mají být přesídleni. (Ministr Chovanec nicméně prohlásil, že ČR letos nebude kvůli politické situaci v Turecku přijímat žádné migranty přebývající v této zemi.)

Podle ministerstva vnitra, které vydalo slovníček pojmů týkající se migrační krize, je přesídlení definováno jako: „přemístění osoby v postavení uprchlíka která se nachází mimo území EU. ČR nemá právní povinnost tyto osoby přijímat. Zákon o azylu však takový postup v případě potřeby umožňuje.“

V případě relokace se jedná o proces transferu osob z jednoho členského státu EU, který jim udělil mezinárodní ochranu, do jiného členského státu EU, který jim zajistí ochranu podobného druhu.

Vláda se dobrovolně zavázala k přijetí 1500 uprchlíků a počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14–15) z 22. září 2015, se kterým Česká republika nesouhlasila, na celkových 2691 osob.

Jak uvedl tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza:„Přijímací mechanismus je rozdělen do několika částí. Prvním z nich je kontrola. Dále budeme diskutovat s lidmi ještě v zemích, odkud přicházejí a seznámíme je s tím, co je zde čeká. Ve chvíli kdy přijedou do České republiky, musí projít standartním azylovým řízením.“

Rozhodnutí, zda žadatel obdrží azyl, či ne, vydá Ministerstvo vnitra do 90 dnů. Tato lhůta však může být prodloužena. V případě že je žádosti vyhověno, žadatel se stává azylantem a získává trvalý pobyt na území ČR.

Pokud je žádost odmítnuta, může azylant do 15 dnů podat proti rozhodnutí rozklad. Žádost je považována za neodůvodněnou, pokud žadatel například uvádí pouze ekonomické důvody nebo úmyslně uvádí nesprávné údaje. V průběhu tohoto ověřování je žadatel povinen pobývat v přijímacím středisku. Následně je přemístěn do pobytového střediska.

Podle ministerstva vnitra v případě přesidlování procházejí všichni uprchlíci šestiměsíčním integračním programem, jehož součástí je nejen velmi intenzivní kurz českého jazyka, ale také kulturně-orientačně integrační kurz. Po jeho skončení jsou jednotliví uprchlíci přestěhováni do integračních bytů v obcích po celé České republice, kde jejich integrace do české společnosti nadále pokračuje.

Výrok, ač faktický, je bohužel z principu neověřitelný. Nedovedeme podložit údaje o tom, nakolik se veřejnost se svými záležitostmi obrací na obecní úřad a nakolik se obrací na úřad krajský. Lze však předložit údaje o tom, jaké záležitosti se vyřizují na kterém úřadě.

Z hlediska kontaktu s občany vykonávají kraje i obce úkoly povětšinou v přenesené působnosti. Vykonávají tedy ve svém obvodu státní správu, ne jako v obvyklých případech samosprávu. Úkoly v přenesené působnosti přenáší na kraje a obce obvykle zákon (případně další právní předpisy vydávané vládou či ústředními správními orgány). Hlavním územním orgánem, který se agendou zabývá, je krajský či obecní úřad.

Obecní úřady jsou matričními úřady, které vedou matriční knihy a zároveň vedou i řízení o místních poplatcích. Na obecní úřad s rozšířenou působností (OÚ vyššího řádu, u malých měst a vesnic tedy OÚ v jiném městě) se občané obrátí, pokud chtějí vydat občanský průkaz, cestovní pas nebo řidičský průkaz.

Krajské úřady v těchto případech slouží jako odvolací a kontrolní úřady - typicky se tak děje například u odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Podle ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Krajský úřad je nadřízeným orgánem stavebních úřadů obcí a měst. Ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) pak svěřuje krajským úřadům i přezkum, když stanoví, že krajský úřad přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obcí na svém území ve správním řízení, pokud není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon nestanoví jinak.

Krajské úřady vedle toho například vykonávají některou činnost týkající se pěstounské péče. Mají i jisté kompetence při krajských volbách, těmi však disponují i pověřené obce. Některé další kompetence krajských úřadů přehledně shromáždil (.pdf) Karlovarský kraj, neboť jsou vždy stanoveny zákony upravující danou problematiku, těch je pak velké množství.

V záležitostech veřejné správy se mohou občané navíc obrátit libovolně na krajský či obecní úřad. Přes tento výčet však neumíme stanovit ani přibližná čísla záležitostí, se kterými se lidé obrací na obecní a krajský úřad. Z tohoto důvodu zůstává výrok neověřitelný.

Andrej Babiš cituje studii The keys to togetherness: Coalition agreements in parliamentary democracies autorů Kaare Strøma a Wolfgang C. Müllera. Tito autoři publikovali data o koaličních smlouvách (tabulka 1 na straně 264), která vycházela z období 1945-1996 a pokrývala celkem 13 evropských zemí.

Konkrétně šlo o Rakousko, Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Irsko, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko a Švédsko.

Studie shodně uvádí Babišem citovaná čísla. Celkem autoři napočítali v těchto zemích 223 koaličních vlád, z nichž 87 žádnou koaliční smlouvu nemělo. Zbývající kabinety měly různé druhy smluv. To odpovídá 61 %, jak ministr uvádí.

Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný, neboť Babiš sice správně cituje studii, ta ovšem nepokrývá období posledních 20 let a navíc pracuje s omezeným vzorkem zemí. To je sice logické vzhledem k politické realitě poválečné Evropy, nicméně data mohou být nyní již výrazně odlišná - vzorek evropských zemí, ve kterých jsou skládány koaliční vlády, se po pádu východního bloku výrazně zvýšil.

Autoři také uvádějí (tabulka 2), že v průběhu času počet koaličních smluv stoupá. Zatímco ve 40. letech bylo takových dokumentů v koalicích 45 % a v 50. letech zhruba 50 %, v letech 90. mělo psanou koaliční smlouvu 70 % vládních koalic.

Dodáváme, že možnost zjistit přesná aktuální data o koaličních smlouvách v evropském prostoru po 2. světové válce přesahuje možnosti tohoto odůvodnění.

Anna Hubáčková je od 3. listopadu 2014 starostkou v obci Ratíškovice. Jedná se o její jedinou politickou funkci.

Stranické funkce Anna Hubáčková nemá – v komunálních volbách v roce 2014 vedla kandidátku KDU-ČSL z pozice nestraníka. Jako nestraník kandiduje taktéž v letošních volbách do Senátu, a to opět na kandidátce KDU-ČSL.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože byť má Babiš pravdu, že se má formálně sloučit ÚOOZ s útvarem ÚOKFK, tak na základě současných kusých informací nelze korektně říci, že toto bude znamenat konec práce tohoto útvaru v nové organizační podobě.

Tzv. reorganizace Policie České republiky, kterou ministr vnitra podepsal, skutečně ruší ÚOOZ jako samostatný útvar a začleňuje jej do nově vzniklé Národní centrály. V té se útvar spojí s ÚOKFK.

Zdroj: Prezentace policejního prezidenta

Je pravdou, že útvar ÚOOZ provedl v roce 2013 zásah na Úřadu vlády České republiky v souvislostí s kauzou Nagyová. Je také pravdou, že se útvar stával terčem kritiky např. ze strany ODS z toho důvodu, že soudní výsledky této kauzy jsou prozatím spíše diskutabilní.

Není ovšem jasné, co samotné sloučení obou útvarů bude znamenat pro budoucí práci Národní centrály. Babiš naznačuje, že po sloučení dojde ke konci vyšetřování tímto útvarem, v další části diskuze ovšem sám říká, že zná pouze organizační schéma. Nedostatek informací o budoucím fungování kritizovali i další aktéři kauzy - např. Pavel Bělobrádek či Pavel Zeman.

Vicepremiér (čas 9:00) po středečním dohadovacím řízení mezi předsedy stran (v den podpisu reorganizace) uvedl:

" Můj věcný názor je takový, že je tam mnoho otazníků. Nejsem přesvědčen, že je to reorganizace, která je dobře připravena (...) My se bavíme o něčem, co jsme ani pořádně neviděli. My známe jen ten organigram a i z těch dotazů státních zástupců je evidentní, že ani oni přesně nevědí, jak to má probíhat krok po kroku."

Pavel Zeman na dotaz moderátora Takáče (v Událostech, komentářích v den podpisu oné reorganizace), zda je srozuměn s navrhovanou reorganizací, kdy Chovanec deklaruje zachování vyšetřování, uvedl (video - čas 5:25): " Pane redaktore, ďábel tkví v detailu vždycky. To znamená já a to jste si možná všiml, se dopředu nevyjadřuji k materiálům, které neznám. Až ten materiál uvidím, tak se k němu vyjádřím. "

Jan Vitula nám po zveřejnění analýzy dodal dokument, který měl na mysli. Nešlo však o dokument, který by dokládal vypsání výběrového řízení na pronájem takové plochy a v takovém právním režimu, ačkoli cena souhlasí. Hodnocení výroku tedy zůstává neměnné, informace jsou pro nás stále neověřitelné.

Kauza kolem brněnského letiště začala již v roce 2007, a to podhodnoceným odhadem ceny pozemků v blízkosti letiště Brno-Tuřany.

Tehdejší hejtman Stanislav Juránek (KDU-ČSL) umožnil pronájem, respektive přenesení věcného břemene nad přilehlými pozemky letiště na firmu Brno Airport Logistic Park, s.r.o. Do roku 2067 má dále kraj obdržet jednorázově 11 340 000 korun, tedy přibližně zmíněných 20 tisíc měsíčně.

Výstavba logistického parku by měla zahrnovat čtyři logistické a distribuční haly. Zájem o zmíněný projekt má firma TNT Express Worldwide, spol s.r.o.

Na zasedání rady kraje 21. září se mělo projednat Zřízení práva stavby na částech pozemku p. č. 2269/1 v k. ú. Tuřany. Zápis jednání ze 156. zasedání (.doc) však není veřejně dostupný.

Kraj zveřejnil svůj záměr na výstavbu 15. srpna 2016. Ze zmíněného dokumentu rovněž plyne, že stavební plochy tvoří jen 15 794 m².

Konkrétně se jedná o dílčí části p. č. 2269/1, který má celkovou rozlohu 203 630 m². Logistický park bude však tvořen pouze částmi 2269/19, 2269/20, 2269/21, 2269/22 a 2269/23.

zdroj: edesky.cz (.pdf, str.9)

Podle Jana Vituly (TOP 09) by mělo být pouze 5 500 m² pozemků pronajato a zbylých 60 000 m² svázáno věcným břemenem, případně právem stavby. Tuto informaci však nejsme schopni ověřit, kvůli nedostatku veřejně dostupných podkladů.

Výběrové řízení, které Vitula (TOP 09) zmiňuje totiž není zveřejněno ani na úřední desce kraje, ani na oficiálních stránkách. O celé věci informoval server Idnes, zcela konkrétní data však s ohledem na chybějící oficiální informace z kraje nejsme schopni dohledat.

Kraj se podle dohledaných dokumentů na prostupnost v rámci středního školství snaží. Nepodařilo se však dohledat, zda opravdu nemají přestupy žáků dopad na finanční situaci školy, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Zákon č. 561/2004 Sb., neboli školský zákon tuto "prostupnost" definuje pouze na meziškolní úrovni, a to v § 66 (4):

O přestupu žáka střední školy do jiné střední školy rozhoduje ředitel školy, do které se žák hlásí. V rámci rozhodování o přestupu žáka, zejména pokud má při přestupu dojít ke změně oboru vzdělání, může ředitel školy stanovit rozdílovou zkoušku a určit její obsah, rozsah, termín a kritéria jejího hodnocení.

V březnu 2016 představil kraj dlouhodobé záměry vzdělávání v Kraji Vysočina. Jedním z jeho bodů je i opatření, která mají podpořit prostupnost a provázanost učebních a studijních oborů, a to v rámci jedné školy. V plánu je i podpora programů majících společný základ pro příbuzné obory v prvním ročníku. V dalších se pak studenti budou specializovat.

"...opuštění učebních oborů po druhém ročníku s relativně uceleným a certifikovaným vzděláním a přestup mezi učebním a studijním oborem s minimálními formálními obtížemi pro žáka včetně využívání nového typu nástavbového studia" (bod číslo 3, Úkol A.4)

První část Běhounkova výroku se tedy jeví jako pravdivá, jelikož je možné jak přestupovat mezi středními školami, tak i napříč obory v rámci jedné střední školy.

Oficiální stránky kraje však neposkytují dostatek materiálu k analýze, zda-li střední školy v kraji přijdou o peníze, když student změní školu. Dostupné informace o rozpočtu regionálního školství jsou z roku 2012, případně 2014.

Pokud jde o ekonomickou zátěž pro školy, ze kterých mohou odcházet žáci na jiné obory, může jít kvůli současnému nastavení financování škol o problém. Reforma regionálního školství, která se řadí mezi priority ministerstva pro období 2016/2017, se vůči obavám z finanční zátěže škol vyjadřuje takto:

"I fakticky nevýznamné změny (z pohledu organizace vzdělávání) v počtech žáků školy mohou mít pro školu zcela zásadní důsledky v oblasti odměňování jejích zaměstnanců." (bod 5)

Reforma proto říká, že řešením státu je transfer finančních prostředků do jednotlivých krajů a škol, současně se změnou některých stanov a předpokladů pro výkon pedagogické činnosti. Nově navrhovaný systém vyměřování platů učitelů ve škole bude určen počtem odučených hodin podle nařízení vlády, které bude stanovovat maximální počty odučených hodin pro jednotlivé obory vzdělání podle počtu žáků ve třídě.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zároveň uvádí příklad:

"Například porovnáme-li dvě stejné školy (stejný počet tříd, stejné obory vzdělání, stejný počet odučených hodin, stejné zařazení učitelů do platových tříd a platových stupňů) s různou naplněností tříd (průměrná naplněnost tříd první bude 25 žáků a druhé 28 žáků), získá druhá škola ve srovnání s první školou více finančních prostředků na nenárokové složky platu učitelů, neboť bude mít větší koeficient naplněnosti tříd."

Z výše zmíněného ovšem není jasné, jestli škola při přestupu studenta na jinou školu o nabyté prostředky přijde a kvůli nedostatku informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože výši platů agenturních pracovníků oproti zaměstnancům firmy nelze dohledat. Nemůžeme proto určit, zda opravdu sráží průměr nízkými platy a ostatní uchazeči práce tím jsou znevýhodněni.

V § 309 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce se uvádí, že

" Agentura práce a uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance." Podle zákona by tedy platový průměr srážet neměli.

Agenturní zaměstnanci jsou ve většině případů využívaní jako záskok, dočasná pracovní síla, Český statistický úřad ve své publikaci (str.8) zmiňuje rostoucí poptávku po takovýchto zaměstnancích a jejich přirozené přelívání do trvalého pracovního poměru.

Podle jedné z takovýchto personálních agentur, zprostředkujících agenturní pracovníky pro firmy, Manpower, je v současnosti 2,4 % aktivní populace zaměstnaná na výše zmíněný úvazek.

Pokud jde o zdravotní pojištění, o kauze z havlíčkobrodské nemocnice informoval havlickobrodskydenik.cz, kde Plodíkové slova potvrzuje mluvčí nemocnice: „Skutečně, naše nemocnice zaznamenává poslední roky nárůst případů, kdy cizinci, kteří jsou zde zaměstnaní přes pracovní agentury, nemají platné zdravotní pojištění. Velice časté je zjištění, že se sice prokáží zdravotní kartou, ale již není krytá pojišťovnou, tedy není platná, což ovšem nemáme šanci zjistit."

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) informoval o svém záměru „změny svého týmu“ v dopise svým spolustraníkům z pátku 4. listopadu 2016.

„Potřebujeme novou krev. (...) Proto jsem se rozhodl, že obměním svůj tým. A to jak na úrovni vlády, tak ve strukturách strany.“

Všichni členové ČSSD tak byli o tomto kroku v dopise informování. Přestože je Sobotka předsedou vlády a podle ústavy může navrhnout k odvolání libovolného člena vlády, dohoda mezi stranami mu toto umožňuje pouze u členů jeho strany. Toto vychází z koaliční smlouvy (.pfd - str. 31, bod 4).

Marksová pro iDNES.cz uvedla, že se o něm dozvěděla zprostředkovaně. Ostatní ministři za ČSSD se nikde nezmiňují, že by o něm nevěděli.

zdroj: Twitter Svatopluka Němečka

Sociální demokraté mají ve vládě 8 ze 17 členů. Podle ČT měl Sobotka společně s dopisem vyzvat Andreje Babiše (ANO) a Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) ke zvážení o změně postů pro zbylých 8 ministrů.

Výrok musíme ohodnotit jako neověřitelný, jelikož žádný ze sociálně demokratických ministrů veřejně neprohlásil, že by o uvažované obměně ministrů nevěděl. Zároveň je to vzhledem k rozeslaném dopisu vysoce nepravděpodobné.

Stejně tak nejsme schopni ověřit, jakým způsobem se Babiš o neinformovanosti některých ministrů dozvěděl.

Tento výrok můžeme označit jako pravdivý. Počet obyvatel Jihomoravského kraje se posledních 15 let opravdu zvyšuje.

Rok

Počet obyvatel

Rozdíl oproti minulému roku

2002 1 121 792

2003 1 122 570

778

2004 1 123 201

631

2005

1 130 358

7 157

2006 1 132 563

2 2205

2007

1 140 534

7 917

2008 1 147 146

6 612

2009 1 151 708

4 562

2010 1 154 654

2 946

2011 1 166 313

11 659

2012 1 168 650

2 337

2013 1 170 078

1 428

2014 1 172 853

2 775

2015 1 175 025

2 172

2016 (k 30. červnu 2016) 1 177 120

2 095