Hospodářský výbor, jehož je poslanec Birke členem, projednal 21. a 22. května 2014 novelu návrhu zákona 127/2005 Sb, tedy zákona o elektronických komunikacích. Birke, jak vyplývá ze zápisu z tohoto jednání (.pdf, str. 22), skutečně načetl zmíněný návrh.

„V PN (pozměňovací návrh - pozn. Demagog.cz) pana poslance Birke stanovisko rozdělil (zástupce MPO - pozn. Demagog.cz) : 1. MPO souhlasí s tím, že omezení výše vypořádání závazku při předčasném ukončení smlouvy bude vztaženo pouze na spotřebitele.“

Slovo „účastník“, což je podle § 2 písm. a) každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb, je tak nahrazeno pojmem „spotřebitel“, tedy § 2 písm. d) každou fyzickou osobou, která využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely mimo rámec její podnikatelské činnosti.

Změny podmínek pro živnostníky popisuje např. server Lupa.cz, který informuje o tom, že operátor O2 využil novinky a v den účinnosti zákona ihned změnil obchodní podmínky v neprospěch živnostníků.

Sudetoněmecké krajanské sdružení (SL) se skutečně vzdalo majetkových nároků (0:30) a diskuze nad otázkou vysídlených Němců byla bezprostředně po válce i v nedávné minulosti značně konfrontační. Dnes se politický diskurz orientuje na přátelské navázání vztahu a řešení otázky. Hermanův (KDU-ČSL) výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jakožto odnož německé SL, působí v Česku od roku 2009. Oficiálně zaregistrován byl ale až v roce 2015. Ve stejném roce chtěla německá SL vypustit ze svých stanov článek d) (.pdf), kde požaduje navrácení nebo náhradu za konfiskovaný majetek po druhé světové válce. Namísto toho přichází s alternativou v článku c), kde se vymezuje vůči vyvlastňování po celém světě.

Část členů, kteří nesouhlasili s vyjmutím zmíněných bodů, dala změnu stanov k Mnichovskému soudu. Ten jejich snahu zamítl, ale stanovy přesto zrušil. SL v čele s Berndem Posseltem proto návrh na úpravu stanov začátkem roku 2016 podala znova. Tzv. sudetští Němci se tedy skutečně ve většině vzdali majetkových nároků.

Otázka sudetských Němců byla původně zakotvena v Benešových dekretech z roku 1945. Dekret č. 33/1945 Sb., čl.5, který odjímal české nebo slovenské občanství i dekret o konfiskaci majetku 12/1945 Sb. byly hojně diskutovány i v prezidentských volbách roku 2013. Miloš Zeman v té době kriticky vystupoval vůči Karlu Schwarzenbergovi, který se přikláněl k navrácení majetku odsunutým Němcům (2:15) i sudetské otázce obecně.

Naproti tomu německá kancléřka Angela Merkelová odsoudila odsun poměrně jasně. Snahu o navázání diskuze se sudetskými Němci se pokusil Petr Nečas (ODS) už v roce 2013 v Bavorsku.

"Litujeme, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. (...) Je ale nadevší pochybnost jasné, že se nemůžeme vrátit do doby před 80 lety. Musíme si přiznat, že můžeme napravit jen velmi málo z toho, co špatného se v dějinách stalo."

Sudetoněmecké dny navštívil v roce 2015 i vicepremiér Pavel Bělobrádek (.pdf)(KDU-ČSL). Je tedy patrné, že existuje snaha o navázání pozitivních vztahů mezi oběma stranami.

Současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský adresoval koncem roku ministrovi vnitra své připomínky (.docx) k předkládanému návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti. Jde o běžnou součást připomínkového řízení v případě, že se jej návrh může týkat. V připomínkách mimo jiné poznamenává:

„Na obsahové úrovni nejsem přesvědčený o její nezbytnosti (nezbytnosti novely, pozn. Demagog.cz), zcela se vymyká evropské právní kultuře, navíc se obávám řady nezamýšlených důsledků. Na formální úrovni váhám nad uspěchaností a nepřipraveností celého návrhu. Jedná se o změnu ústavního pořádku, která by měla být ze své podstaty odůvodněnou, promyšlenou, dlouhodobě společensky diskutovanou a náležitě projednanou všemi resorty. Tyto představy však podle mě nesplňuje. Z těchto důvodů k ní vznáším svou zásadní připomínku.“ Polčákův výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr Ťok skutečně prodloužil smlouvu na provozování mýtného systému bez výběrového řízení s firmou Kapsch, která si za své služby přijde na 5,27 miliard korun.

Tento krok ministr odůvodnil potřebou připravit otevřenou a technologicky neutrální soutěž na další správu mýtného systému. Kapsch má mýto vybírat maximálně další tři roky. Návrh na prodloužení kontraktu (předložený Ťokem) schválila (.pdf) 11. července 2016 vláda.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Petr Fiala v něm pouze parafrázuje to, co premiér Sobotka řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny v pátek 17. 2. 2017, i to, co sdělil České televizi v reportáži Událostí též ze 17.2 (čas 1:50).

V rozhovoru pro Hospodářské noviny Sobotka skutečně hovoří o společném fungování ČSSD s KSČM na krajské úrovni, konkrétně uvádí: „Měli jsme jedno či dvě volební období řadu koalic s KSČM v krajích, spolupráce funguje na komunální úrovni.“ V reportáži ČT pak uvádí, že: „... Sociální demokracie spolupracovala s KSČM ve vedení celé řady krajů. Takže nemyslím si, že je potřeba, abychom se vraceli k bohumínskému usnesení, bylo přijato v nějakém historickém kontextu.“ Ve výše zmíněném rozhovoru pro Hospodářské noviny premiér Sobotka na otázku, zda koalice s komunisty ve vládě není problém, řekl: „Není to problém...“ Pokud premiér Sobotka zpochybňuje význam bohumínského usnesení v současnosti, nepovažuje za problém sestavit s KSČM koalici na celostátní úrovni. Zároveň připomíná spolupráci ČSSD a KSČM na krajské úrovni, lze tedy usuzovat, že otevírá dveře možnosti spolupráci ČSSD a KSČM na celostátní úrovni.

Podobný výrok Miroslava Kalouska jsme již dříve ověřovali a i nyní jej hodnotíme jako pravdivý.

Podstatou systému, jenž byl spuštěn již za působení Miroslava Kalouska, je centralizace příjmů a řízení výdajů jednotlivých organizací, které hospodaří s veřejnými penězi. Díky tomuto řízení likvidity bylo možné snížit například rezervu hotovosti, kterou si jednotlivé organizace držely a která před spuštěním státní pokladny činila více než 100 miliard korun (.pdf).

Zároveň je také pravdou, že ministerstvo si půjčuje za záporné úroky a že i díky tomu klesá státní dluh.

Data NATO za rok 2015 (u roku 2016 jde o předpověď) dokládají výši výdajů na obranu (tabulka 3) vůči HDP následovně.

• Německo - 1,19 %
• Slovensko - 1,14 %
• Maďarsko - 0,94 %
• Kanada - 0,98 %
• Španělsko - 0,92 %

Pokud tedy pomineme lehké odchylky, Stropnický se ve svém výroku nemýlí. Připomeňme, že mluvil v kontextu toho, že situace v NATO se stran nedostatečných výdajů netýká zdaleka jen České republiky. Dodal ovšem také, že je to širší problém a nebagatelizoval jej.

Vrchní soud v Praze zrušil verdikt nad bývalým hejtmanem Davidem Rathem za korupci.

Ministr spravedlnosti Pelikán záměr podat stížnost k Nejvyššímu soudu v kauze Rath oznámil v rozhovoru (1:35–1:50) pro Český rozhlas 20. prosince 2016.

Ministr Pelikán uvedl, že si není jistý tím, zda je chybou, že soud při povolení odposlechu nekriticky převezme argumenty státního zástupce. Považuje to totiž za běžnou praxi. Podle ministra Pelikána to tedy není důvod, pro který by měl být rozsudek zrušen.

Oxfordský slovník definuje pojem „proxy war“ (zástupná válka) jako válku podnícenou významnou mocností, která však sama o sobě není v konfliktu zapojena.

Konkurenční slovník Univerzity v Cambridgi popisuje termín jako válku, ve které bojují skupiny nebo menší státy, z nichž každý zastupuje zájmy jiných, větších států nebo koalic. Jako příklad „proxy war“ je udávána válka v Sýrii táhnoucí se od roku 2011. Tento termín pro syrský konflikt používá britská BBC, americký deník NYT, britský Guardian, německý magazín Spiegel či americký Foreign Affairs.

V měnícím se konfliktu jsou přímo či nepřímo zapojeny kromě syrské vlády Bašára al-Asada také Rusko, Turecko, Spojené státy, Írán a Saudská Arábie společně s dalšími státy Perského zálivu, Svobodná syrská armáda, Hizballáh, Kurdská strana pracujících (PKK), kurdské Lidové obranné jednotky (YPG), ISIS a mnoho dalších převážně islamistických bojových skupin

Tento výrok považujeme za pravdivý, jelikož syrská vláda skutečně pozvalaruskou armádu do Sýrie za účelem pomoci s vypořádáním se s ISIS. Tato intervence začala 30. září minulého roku, kdy ruská armáda dorazila na základnu v Latakia. Putin prohlásil, že Rusko se v této situaci zachovalo preventivně, aby zničilo teroristy na území, které již okupují. Nechtějí čekat na to, až jim teroristé přijdou do jejich domovů.

Proti tomuto rozhodnutí o pozvání Ruska do Sýrie se ohradiliopoziční aktivisté, kteří tvrdí, že „tímto způsobem Rusko pozabíjí více civilistů, než Asad za 4 roky“.