Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť aktuální data neukazují většinovou podporu dohodě mezi EU a USA a navíc Charanzová vykládá tato data nekorektním způsobem.

Aktuální data Eurobarometru (.pdf - str. 31), který sleduje názory obyvatel Evropské unie na různá témata, dokládá, že podpora obchodní dohody mezi EU a USA v České republice dosahuje 49 %. Tato data byla publikována v prosinci 2015 a jsou nejaktuálnějšími.

V minulých šetřeních byla podpora vyšší (.pdf - str. 96), dosahovala 62 %. Na základě posledních veřejně dostupných dat Eurobarometru je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti podporu dohodě vyslovila sice těsná, ale přesto menšina obyvatel České republiky.

Nadto je třeba dodat, že samo konstatování o tom, že tato podpora se rovná podpoře konkrétního znění smlouvy TTIP, je zavádějící. Tazatelé pokládají následující dotaz:

" Jaký je Váš názor na každý z následujících výroků? Prosím, řekněte mi u každého z výroků, jestli jste pro nebo proti. Dohoda o volném obchodu a investicích mezi EU a USA. "

Uvedená otázka je obecná a neptá se konkrétně na znění smlouvy TTIP, neboť ta ani z principu není občanům České republiky reálně známa. To potvrzují také výzkumy Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd České republiky (CVVM) z července, září a listopadu 2015. Data ukazují, že více než polovina občanů ČR vůbec o smlouvě neslyšela. Těch, co o ní slyšeli a vědí, čeho se přesně týká, jsou pouhá 3 procenta. Celkem 20 % pak alespoň zhruba ví, o čem smlouva je. Je tedy poměrně problematické při této deklarované neinformovanosti spojovat obecnou podporu "dohodě o volném obchodu a investicích mezi EU a USA" s konkrétním zněním dohody TTIP.

Je pravdou, že s odchodem Jana Kubiceho z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a s nástupem Roberta Šlachty byl spojený odchod několika desítek, podle některých medií až stovek, kriminalistů (ověřováno Demagog.cz).

Samotný ÚOOZ se k personalní problematice ale nevyjádřil. Počty odchozích policistů lze tak jen odhadovat. Mluvčí Pavel Hanták například v září 2008 cca půl roku po nástupu pana Šlachty potvrdil pokračující nedodstatek personalu, který je dle jeho slov:

„V současné době je to něco pod stovku (z cca 500 míst ÚOOZ pozn. autor).“
Kvůli reorganizaci ÚOOZ v roce 2016 eviduje ministerstvo vnitra dle údajů, které prezentoval ministr Chovanec na tiskové konferenci 4. srpna 2016, 5 policistů, kteří u policie končí a 2 až 3, kteří to zvažují.

Jisté množství odchodů policistů v letech 2007–2008 způsobila také například platnost nového zákona o služebním poměru příslušníků policie (1. ledna 2007), což přiznává samotné vedení Policie ČR i jednotliví policisté. Současná reorganizace pak proběhla teprve nedávno a nelze nyní odhadovat, zda nebudou následovat další odchody v delším časovém horizontu.

V pátek 27. května jednali na půdě Výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ondřej Benešík (předseda tohoto výboru), Karel Schwarzenberg (předseda zahraničního výboru), Jeroným Tejc (předseda ústavně-právního výboru) a další poslanci s americkým vyjednavačem o smlouvě TTIP Shermanem E. Katzem.

Zpráva na webu sněmovny k tomuto jednání uvádí:

" V rámci diskuse na půdě výboru pro evropské záležitosti Sherman E. Katz informoval české poslance o stavu projednávání smlouvy TTIP ve Spojených státech. Přiblížil stanovisko amerických zákonodárců ke smlouvě. Upozornil, že přes veškerou snahu pravděpodobně nedojde k uzavření smlouvy TTIP do konce tohoto kalendářního roku. "

Více informací není prozatím o tomto jednání dostupných, neboť zápis z tohoto jednání není doposud zveřejněn. Výrok i hodnocení bude doplněno na základě tohoto zveřejněného zápisu, popř. na základě dalších dohledaných informací, které v tuto chvíli nejsou dostupné.

Oslovili jsme rovněž s dotazem na průběh jednání předsedy Benešíka a Tejce, jejich případné odpovědi zapracujeme také do tohoto odůvodnění.

Je sice pravdou, že v některých evropských zemích existují iniciativy, aby se o TTIPu hlasovalo i v referendu, je ale iluzorní, že tyto iniciativy směřují k závaznému rozhodování o této věci prostřednictvím veřejného hlasování. Navíc příklad Německa, který Konečná zmiňuje, rozporuje samotná ústava této země.

Jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) provází již od jeho počátku v roce 2014 výrazná vlna kritiky, která mnohdy vrcholí v pozicích žádajících neuzavření této dohody. Zdrženlivost k výsledkům současných jednání začíná být patrná i u některých vrcholných politiků EU.

Přesto je zavádějící tvrzení, že by v současnosti existovaly nějaké významné veřejně známé iniciativy ve směru řešení rozhodnutí o TTIP za pomocí občanského referenda v zemích EU. V současnosti je jen jedna země, kde je tato možnost velice blízko k naplnění, a to jak správně paní poslankyně Konečná připomíná, v Holandsku. Zde petice na referendum zatím získala přes 100 tisíc z potřebných 300 tisíc hlasů.

Např. v Británii proběhly některé pokusy o získání dostatečného množství podpisů pod petici, která požaduje vypsání referenda o této věci v zemi. Organizátoři potřebují sesbírat alespoň 100 tisíc podpisů, aby se daná petice projednávala v britské dolní komoře parlamentu. To samo o sobě neznamená, že by se referendum ve finále konalo, navíc ani jeden z pokusů nebyl doposud úspěšný.

Iniciativa, aby TTIP byl podroben konzultativnímu referendu, proběhla neúspěšně také ve Slovinsku.

27. května 2016 vyzval zástupce irské opoziční strany Sinn Fein (3. nejsilnější strana v zemi) vládu k tomu, aby na otázku přijetí smlouvy TTIP bylo v zemi vypsáno referendum.

Samostatnou otázkou pak je případ Německa. V něm podle článku 29 německé ústavy (základního zákona) není na spolkové úrovni takové referendum, které by mělo být závazné, vůbec možné. Podle ústavy je na této úrovni možno rozhodovat pouze o úpravách spolkového členění. Případné hlasování občanů by tedy nemohlo být závazné.

Délka života se standardně měří nadějí na dožití (= střední délka života). Tyto údaje shromažďuje Český statistický úřad.

V tabulce uvádíme naději na dožití pro jednotlivé kraje za roky 2014–2015 (průměr).

ÚzemíMužiŽenyČR75,8281,45Kraj Vysočina76,6682,25Praha77,6982,61Královéhradecký 76,6481,89Pardubický76,3582,06Jihomoravský76,3282,22Středočeský76,2581,42Plzeňský76,2181,40Liberecký75,6781,45Jihočeský75,6481,48Zlínský75,4381,76Olomoucký75,3081,95Karlovarský74,3580,35Moravskoslezský74,2180,95Ústecký73,8979,59

Zdroje dat v tabulce: ČSÚ

Z tabulky vyplývá, že se ženy na Vysočině dožívají nadprůměrného věku v rámci ČR a nejvyššího i v rámci krajů, pokud z tohoto výběru vyjmeme Prahu. Rovněž muži jsou nad celorepublikovým průměrem. Pokud opět vyjmeme Prahu, je střední délka života v kraji Vysočina u mužů nejvyšší. O těchto údajích se lze dočíst i v komentáři Krajské správy ČSÚ v Jihlavě.

Zpráva o tom, že ANO přímo vypovíkoaliční smlouvu v případě podpisu reorganizace pochází patrně z dezinterpretace Babišových slov. V médiích jsme ji mohli zaznamenat často zprostředkovaně, například z úst Pavla Bělobrádka (viz video.) O odchodu z koalice však ANO nehovořilo.

Sám ministr Babiš se navíc vyjadřoval konstantě bez vývoje v tom smyslu, že vypovězení koaliční smlouvy je spíše eventualita. Nechal se takto slyšet již při odchodu Šlachty, dokonce i ráno 15. června 2016 před koaličním jednáním (odpoledne došlo k podepsání reorganizace), po jejím podpisu se však ANO rozhodlo smlouvu nevypovědět, což není v rozporu s výše zmíněnými prohlášeními A. Babiše.

Hrozba vypovězením koaliční smlouvy může být sice širokou veřejností vnímána jako hrozba odchodu z vlády, nicméně pojmově to není totéž, obě možnosti se vzájemně nevylučují a Andrej Babiš opakovaně hovořil pouze o možnosti vypovězení smlouvy, beze slova o odchodu z vlády. Jeho výrok se tak zakládá na pravdě.

Relokace lidí do České republiky probíhá pomalu: naposledy 29. 8. 2016 (den po odvysílání OVM) bylo přesídleno 8 lidí z Řecka a podle ministerstva vnitra k prověřování dalších lidí momentálně nedochází.

Dohromady se v ČR díky kvótám nachází 12 lidí. Nelze však ověřit, jaké jsou přesné důvody pomalého přijímání migrantů. Z povahy věci nejsme navíc schopni blíže zjistit, jak probíhají bezpečnostní prověrky lidí v Řecku, Itálii nebo Turecku, odkud mají být přesídleni. (Ministr Chovanec nicméně prohlásil, že ČR letos nebude kvůli politické situaci v Turecku přijímat žádné migranty přebývající v této zemi.)

Podle ministerstva vnitra, které vydalo slovníček pojmů týkající se migrační krize, je přesídlení definováno jako: „přemístění osoby v postavení uprchlíka která se nachází mimo území EU. ČR nemá právní povinnost tyto osoby přijímat. Zákon o azylu však takový postup v případě potřeby umožňuje.“

V případě relokace se jedná o proces transferu osob z jednoho členského státu EU, který jim udělil mezinárodní ochranu, do jiného členského státu EU, který jim zajistí ochranu podobného druhu.

Vláda se dobrovolně zavázala k přijetí 1500 uprchlíků a počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14–15) z 22. září 2015, se kterým Česká republika nesouhlasila, na celkových 2691 osob.

Jak uvedl tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza:„Přijímací mechanismus je rozdělen do několika částí. Prvním z nich je kontrola. Dále budeme diskutovat s lidmi ještě v zemích, odkud přicházejí a seznámíme je s tím, co je zde čeká. Ve chvíli kdy přijedou do České republiky, musí projít standartním azylovým řízením.“

Rozhodnutí, zda žadatel obdrží azyl, či ne, vydá Ministerstvo vnitra do 90 dnů. Tato lhůta však může být prodloužena. V případě že je žádosti vyhověno, žadatel se stává azylantem a získává trvalý pobyt na území ČR.

Pokud je žádost odmítnuta, může azylant do 15 dnů podat proti rozhodnutí rozklad. Žádost je považována za neodůvodněnou, pokud žadatel například uvádí pouze ekonomické důvody nebo úmyslně uvádí nesprávné údaje. V průběhu tohoto ověřování je žadatel povinen pobývat v přijímacím středisku. Následně je přemístěn do pobytového střediska.

Podle ministerstva vnitra v případě přesidlování procházejí všichni uprchlíci šestiměsíčním integračním programem, jehož součástí je nejen velmi intenzivní kurz českého jazyka, ale také kulturně-orientačně integrační kurz. Po jeho skončení jsou jednotliví uprchlíci přestěhováni do integračních bytů v obcích po celé České republice, kde jejich integrace do české společnosti nadále pokračuje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože předloha, o které byla řeč, skutečně upravovala více problematik v rámci oblasti veřejného zdraví.

Zákon, o němž je řeč, se jmenuje zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Byť se mediální pozornost stočila především na zákaz kouření, není to skutečně jeho jediná část.

Návrh (.pdf) v § 2 vymezuje, jak je zde definována ona návyková látka. " Návykovou látkou (se rozumí) alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látkys psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvojiduševních poruch a poruch chování. "

Důvodová zpráva (str. 46 návrhu) pak souhrnně popisuje obsah předkládané předlohy:

"Zákon reguluje dostupnost zejména tabákových výrobků a alkoholických nápojů a přispívá tak ke snížení nabídky těchto výrobků zejména u dětí a mladistvých, a zahrnuje dále opatření týkající se snížení rizik souvisejících s užíváním tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, jako je ochrana před nepřímým tabákovým kouřem v prostředí. Dále stanovuje podmínky vyšetření na přítomnost alkoholu a jiné návykové látky či omezení vstupu na určité typy míst pro osoby, které jsou zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Vymezuje poskytovatele odborné péče a ukládá zdravotnickým pracovníkům povinnost, shledají-li důvod, provádět krátké intervence, čímž přispívá k omezení poptávky po návykových látkách, včetně tabáku a alkoholu. V neposlední řadě nastavuje koordinační a finanční mechanismy a rámec protidrogové politiky včetně vymezení odpovědnosti orgánů státní správy, krajů, obcí a dalších institucí při její tvorbě a provádění a určuje kontrolní orgány a sankce za nedodrženívybraných povinností."

Zdeněk Škromach korektně popisuje, že Kalousek coby ministr financí vyšel během vypjatých demonstrací mezi odboráře. Zda tímto účastníky provokoval, nejsme však schopni posoudit, je to spíše věc názoru, obě strany se na tomto neshodnou. V textu je uvedena řada odkazů na průběh demonstrací včetně videozáznamů z celé akce a necháváme tedy posouzení na každém čtenáři.

Událost, o které mluví Škromach, se odehrála 16. června 2011. Během odborářských demonstrací proti politice vlády Petra Nečase dorazili protestující do Letenské ulice v Praze, kde sídlí Ministerstvo financí. Tehdejší ministr Miroslav Kalousek vyšel ven mezi protestující a snažil se s některými mluvit. Vzhledem k vypjaté atmosféře to považovali představitelé odborů za provokaci, Kalousek to prostřednictvím svého mluvčího popřel s tím, že chtěl pouze s lidmi mluvit.

Z celého incidentu existuje řada videozáznamů, na nichž je Kalousek poměrně nevybíravě urážen. Jedna účastnice akce, která s ním poměrně emotivně rozmlouvala, křičela, že by měl být svžen do Vltavy a to po hlavě. Některé další záznamy z incidentu ukazují Novinky.cz.

Je pravdou, že Kalousek skutečně mezi odboráře vyšel a situace byla velmi vypjatá. Ovšem je otázkou, zda to bylo skutečně zapříčiněno pouhou Kalouskovou přítomností, či nepřátelským až agresivním naladěním účastníků demonstrace. Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsme schopni toto korektně posoudit. Přikládáme několik odkazů s videozáznamy z incidentu v Letenské ulici a necháme na posouzení čtenáře, nakolik se rozhodnutí Kalouska vyjít mezi demonstranty dá brát jako provokace.

V den konání demonstrace také v pořadu Události, komentáře České televize hodnotil incident ministr financí Kalousek a předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Kromě tohoto incidentu se Kalousek účastnil také další akce, kde byl popsán jako provokující člověk. Např. během návštěvy čínského prezidenta v Praze upoutal pozornost médií předseda strany Kalousek, když se pokoušel dostat na vyklizené Hradčanské náměstí.

Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

Poslanec Vyzula hovoří o hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Bendy, které byly zařazeny (.pdf) pod písmenem K. Návrh byl schválen celkem 94 hlasy, z toho 39 z klubu sociální demokracie.