Ve srovnatelném počtu zemí skutečně působí radikání islamistické skupiny. Nemají však zdaleka organizační strukturu a dopad Talibanu či ISIS, o kterých Zeman hovoří.

Zeman o 35 zemích s islamistickými organizacemi nemluví poprvé, v projevu k velvyslancům ČR 24. srpna 2016 řekl: "Americký prezidentský kandidát Donald Trump ve svém projevu o bezpečnostní politice Spojených států uvedl, že před několika lety Islámský stát infiltroval šest zemí. Většinou jim dnes říkáme failed countries. Podle Trumpa je počet infiltrovaných zemí letos třicet pět. Třicet pět! A mimochodem tento údaj se naprosto přesně shoduje se zprávou generálního tajemníka OSN, který rovněž uvádí třicet pět teroristických organizací v nejrůznějších zemích napojených přímo nebo nepřímo na Islámský stát."

Politifact.com již zevrubně ověřoval tvrzení amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, podle nějž "ISIS je v 32 zemích".

Předně je třeba určit, co znamená, že v zemích organizace "existují": může jít o země, ve kterých žijí jednotliví následovníci ideologie a případně konají činy inspirované ISIS, nebo o země, ve kterých existují organizované buňky se skutečným napojením na ISIS. Ani v jednom případě však dostupné statistiky a odhady příliš neodpovídají Zemanovu číslu, které navíc nezasazuje do řádného kontextu.

Je pravdou, že teroristické organizace napojené na ISIS jsou v různých částech světa. Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun ve zprávě (pdf, s. 3) z ledna 2016 se zmiňuje o 34 organizacích, které slíbily věrnost ISIS. O počtu těchto zemí se tato zpráva nezmiňuje.

Pro počty infilrovaných zemí nejsou jednoznačné statistiky a záleží také na tom, jaké používáme krititérium pro jejich započítání. Podle statistiky CNN od roku 2014 došlo k 143 útokům v 29 zemích (zde však může jít o jednotlivce inspirované ideologií ISIS, ale bez organizační opory v místní buňce). Toto číslo by zhruba odpovídalo tomu, co tvrdí Zeman.

Data z University of Maryland udávají, že v roce 2015 byly teroristické činy spojované s ISIS zaznamenány v 33 zemích (nicméně mohlo jít právě o osamělé vlky).

Dáváme tak prezidentovi za pravdu v celkovém počtu zemí, který zmiňuje. Radikální skupiny spojené s ISIS a jeho ideologií, jsou podle řady zdrojů přítomny a působí ve srovnatelném počtu zemí.

Jak ale zmiňuje již Politifact.com, kontext je zde klíčový. Trump i Zeman totiž o takto vysokém počtu zemí hovoří v kontextu bojů s ISIS. Zeman mluví i o Afghánistánu a hnutí Taliban. Obě skupiny jsou však mezi "takovými těmi" organizacemi výjimečné rozsahem lidských, organizačních i finančních zdrojů.

Ačkoli se skupiny z velkého počtu zemí k ISIS přihlásily, počty zemí, ve kterých jsou zakořeněny přímo teroristické buňky napojené na ISIS, jsou podstatně menší. Údaje sebrané v analýze Politifact.com se pohybují okolo deseti takovýchto zemí.

Pokud se budeme zajímat o islámský terorismus obecně (bez omezení na spojitost s ISIS), pak jedním ze zdrojů je Global terrorism index, který provádí shrnutí trendů a činnosti teroristických organizací v globálním měřítku v letech 2000–2014. Zde (.pdf,str. 20-29) se lze dočíst, že radikální islamistické organizace jsou významně aktivní v osmi státech světa, a to v Iráku, Afghánistánu, Nigérii, Pákistánu, Sýrii, Jemenu, Somálsku a v Libyi. V těchto zemích mají radikální islamistické skupiny na svědomí nejvíce lidských obětí.

Výrok prezidenta Zemana je vcelku nejednoznačný, ovšem v kontextu boje s Talibanem a ISIS je uvedený počet 35 značně zavádějící. Jen malý počet zemí představuje působiště srovnatelných organizací.

Problematickou částí výroku Zuzany Kocumové je skutečnost, že z formy zavinění trestných činů dovozuje, zda jde o trestné činy tzv. korupční. Vytváří tak neexistující souvislost, neboť podle relevantních zdrojů lze pod činy s korupční činností spojené zařadit i některé nedbalostní trestné činy. Výrok je proto zavádějící.

Zastupitelé Libereckého kraje byli obžalovaní z trestného činu poškození povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ) již v roce 2011, když měli během svého funkčního období v roce 2007 hlasovat pro prodej pozemků za nevýhodnou cenu a kraji tím způsobit škodu přesahující 3,5 milionu korun. Od té doby byl případ projednáván celkově třikrát u Okresního soudu v Liberci, dvakrát u Krajského odvolacího soudu v Liberci a jednou u Nejvyššího soudu. Posledním z těchto jednání bylo jednání z 15. září 2016, které kvůli doplnění dokazování vrátilo případ (tedy již počtvrté) Okresnímu soudu v Liberci. Nepadlo dosud pravomocné rozhodnutí, všichni obžalovaní jsou tedy doposud dle zásady presumpce neviny považováni za nevinné. V této části je tedy Kocumová korektní, případ byl řešen na okresní i krajské úrovni.

Zuzana Kocumová byla obžalována za porušování povinností při správě cizího majetku z nedbalosti, v jejím případě vědomé nedbalosti. Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani "korupční trestné činy." Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Korupční trestné činy kategorizujeme dle korupční pohnutky, pohnutka však není předmětem dokazování a ani explicitně nevyplývá ze všech relevantních trestných činů. Zuzana Kocumová tak nedůvodně vytváří kauzalitu, která reálně neexistuje, proto svým výrokem zavádí.

Energetiku lze v kraji opravdu studovat na Střední průmyslové škole v Třebíči, která také spolupracuje s elektrárnou Dukovany. Z této školy již však vyšly dvě třídy vystudovaných energetiků, nikoliv jedna. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Střední průmyslová škola Třebíč nabízí každoročně maturitní obor Elektrotechnika - energetika, jehož studenti mají možnost týdenní odborné praxe v jaderné elektrárně Dukovany. Děje se tak již šestým rokem (str. 65 výroční zprávy), první ročník odmaturoval ve školním roce 2012/2013. Ve šk. roce 2014/2015 hovoří výroční zpráva o 28 žácích, kteří pokračovali na vysokou školu nebo přímo na pracovní trh. To může svědčit o úspěšnosti studentů, ačkoli tato část Běhounkova vyjádření je spíše subjektivní hodnocení. O velmi dobrých studijních výsledcích však hovoří i ředitel školy.

Dá se rovněž odůvodněně očekávat, že pokud ve školním roce 2014/2015 opustil školu první ročník energetiků a obor nadále pokračuje, pravděpodobně školu opustil i druhý ročník absolventů v roce 2015/2016, ačkoli výroční zpráva ještě není k dispozici.

To znamená, že v tuto chvíli jsou již dvě třídy absolventů (přibližně 60 lidí) a letos bude maturovat třetí. V loňském školním roce se dle výroční zprávy školy (poslední z roku 2014/2015) hlásilo na tento obor 55 studentů, počet přijatých studentů se ale každoročně pohybuje kolem 30 (str. 12-17). Škola každý rok otevírá pouze jednu třídu, přičemž obor Energetika je čtyřletý. Takto vypočítáno interpretuje Běhounek data nesprávně, v současnosti jsou na škole 4 ročníky energetiků.

Jiří Běhounek má pravdu o úzké spolupráci jaderné elektrárny se školou. Vypovídá o tom i forma přijímacího řízení na zmíněný obor, kde jednu z částí připravil útvar psychologické diagnostiky JE Dukovany, do Dukovan také škola pořádá exkurze (.pdf, str. 56). Na škole jsou také pořádány semináře pro studenty středních škol, žáci si pochvalují stáže v Dukovanech.

Mackovík sice korektně popisuje to, že zmíněný zákon byl předložen a že ministr spravedlnosti jej narozdíl od vlády podpořil, stejně tak popisuje správně, že v dané věci byla podána interpelace, v dalších částech svého výroku se dopouští zavádění. Konkrétně zákon není předložen 3 roky, jak je naznačováno, ale "pouze" rok. Rovněž zužuje možnosti, za kterých může být tento návrh návrh předložen, když tvrdí, že je snad 3 roky nucen čekat, s čím přijde ve věci této konkrétní předlohy (tisk 539) vládní koalice.

V Poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 539, což je poslanecká novela zákona o soudech a soudcích. Tento návrh zavádí právě krajský soud v městě Liberec.

Důvodová zpráva (.pdf - str. 2 důvodové zprávy) návrhu konkrétně uvádí:

" Cílem navrhované právní úpravy je zřízení Krajského soudu v Liberci, který je sídlem Libereckého kraje, a zrušení pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci. V důsledku tohoto opatření se struktura krajských soudů přiblíţí struktuře vyšších územních samosprávných celků. Spolu s novým krajským soudem vznikne namísto pobočky Krajského státníhozastupitelství v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci i Krajské státní zastupitelství v Liberci. "

Tento návrh byl do Sněmovny podán8. července 2015.

Zřízení krajského soudu v Liberci skutečně Pelikán veřejně podpořil. Pro server Česká justice 5. února 2016 uvedl:

" Pokud jde o Liberec, my to podporujeme proto, že Liberec to z justičního hlediska má do toho Ústí opravdu hodně daleko. Nejenom, že je to dlouhá cesta, takže ta komunikace mezi těmi dvěma soudy je obtížná, ale i z hlediska jaksi socioekonomického jsou to dvě velmi různé oblasti a moc nám to tam dohromady nefunguje. A do toho ještě Ústecký kraj je hodně problematický z hlediska správy justice. Takže představa, že bychom té správě ulevili tím, že bychom od ní oddělili relativně bezproblémové Liberecko, nám dává smysl." Vláda k návrhu vyslovila skutečně nesouhlasné stanovisko (.pdf). Její výtky jsou zejména nekoncepčnost návrhu a pak také některé legislativně technické požadavky.

Je také pravdou, že téma zřízení krajského soudu v Liberci bylo tématem několika interpelací. Konkrétně poslance Václava Horáčka zvoleného v Libereckém kraji. Ten se na danou věc dotazou ministryně Válkové v únoru 2014. Tedy ještě před podanou poslaneckou novelou. Dále ve věci interpeloval ministra Pelikána i poslanec Mackovík v květnu 2016. V odpovědi Mackovíkovi Pelikán opětovně podpořil myšlenku zřízení soudu.

Aktuálně je třeba návrh navrhnout na zařazení na program schůze, což je věcí většiny ve sněmovně. Nejde tedy pouze o vládní koalici. Ovšem stejně tak mohl za celý rok zkusit prosadit bod na jednání poslanec Mackovík, neboť je to jeho právo (stejně jako dalších poslanců), které mu dává zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Toho Mackovík nevyužil.

Je tedy pravdou, že zákon, který má za cíl zřídit krajský soud v Liberci, byl již předložen. Vláda jej skutečně odmítla, byť ministr Pelikán s ideou jako takovou veřejně souhlas později vyslovil. Je také pravdou, že téma soudu bylo interpelováno. Zákon je ve sněmovně ovšem předložen "pouhý rok", Mackovík ve svém výroku naznačuje, že tento poslanecký návrh vláda již 3 roky ignoruje, reálně se tak děje po dobu jednoho roku. Sám také jeho předložení na plénum sněmovny nenavrhl, byť je to jeho právo a není nucen sedět a čekat, s čím přijde vláda. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Švec zde zavádí, když sice popisuje korektně počet platících cestujících, nicméně opomíjí další funkce a činnosti na letišti. To může vést k dojmu, že kromě pár cestujících se zde již žádná aktivita nevyvíjí.

Město České Budějovice ve svém rozpočtu (Běžné výdaje - Jihočeské letiště České Budějovice a.s.) počítá s transferem do společnosti Jihočeské letiště a.s. ve výši 17 milionů korun. Jihočeský kraj ve svém letošním schváleném rozpočtu (.pdf, str. 18) uvádí částku 45 milionů běžných výdajů. To dohromady čítá 62 milionů.

Počet cestujících nám potvrdila paní Martina Vodičková, marketingový manažer, vnější vztahy Jihočeského letiště. Poskytnutá čísla vypadají následovně:

„Celý rok 2015 / 116 platících cestujícíchK srpnu 2016 / 85 platících cestujících/ odbavených cestujících cca 400.“

Pokud tedy přepočítáme těchto 201 osob na rozpočtované transfery od města a kraje, zjistíme, že na 1 cestujícího připadá cca 308 457 Kč. To je dokonce více, než kolik Švec uvádí.

Dodejme kompletní odpověď paní Vodičkové stran využívání letiště:

„Letiště České Budějovice má v současné době licenci jako veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště kategorie 4C. Vzhledem k tomu, že zde není dobudován terminál pro odbavení cestujících a ani technické vybavení (absence radionavigace a světelné navigace) není uzpůsobeno pro odbavení pravidelných linek nebo charterových letů, není za současného stavu letiště připraveno běžně odbavit cestující. Až po dokončení modernizace, na níž Jihočeský kraj jako vlastník areálu a investor pracuje, bude letiště schopné i těchto výkonů. Za těchto podmínek je uvádění počtu platících pasažérů velmi zavádějícím údajem. Pro vysvětlení: platící pasažér je ten, který z letiště odlétá, nepatří sem posádka letadla či přilétající cestující. Letiště je hojně využíváno zejména k obchodním letům, kdy manažer bývá zpravidla součástí posádky a tudíž není kalkulován do statistiky platících.Více o provozu letiště vypovídá statistika přistání a vzletů (pohybů), kterých bylo v roce 2015 uskutečněno 7202 z toho 622 mezinárodních, v letošním roce k srpnu 6339 z toho 500 mezinárodních.
Celý rok 2015 / 116 platících cestujícíchK srpnu 2016 / 85 platících cestujících/ odbavených cestujících cca 400.“

Výroční zpráva Letiště ČB (.pdf, str. 8) pro rok 2015 popisuje také další úkony, které se zde dějí:

„O 22 % se pak zvýšila tonáž letadel, což znamená, že v roce 2015 Letiště České Budějovice odbavovaločastěji a více větších, zejména pak obchodních letounů. V posledních 3 měsících roku 2015 byla jediným uživatelem letištní letové informační služby AFIS letecká záchranná služba HEMS České Budějovice (KRYŠTOF 13). Ta na letišti působila na novém heliportu od srpna s tím, že první měsíc se jednalo o provoz zkušební.“

ČNB v červnu 2016 oznámila, že od října 2016 zpřísní podmínky pro poskytování hypoték. Nejedná se ale o příkaz. Banky nemusí toto doporučení dodržet a není tedy jisté, že na poskytnutí úvěru bude potřeba vlastních prostředků. ČNB si přeje, aby komerční banky neposkytovaly hypotéky na 100 % hodnoty nemovitosti. Nověbby mělyposkytnout hypoteční úvěr pouze na 95 % hodnoty a od dubna 2017 pouze do 90 %.

To znamená, že žadatel o hypoteční úvěr bude doplácet z vlastních zdrojů. Jedná se zatím pouze o doporučení (.pdf, bod I., str.2) a ČNB nebrání institucímposkytovat úvěry podle vlastního rozhodnutí. ČNB v současné době nemá pravomoc k stanovení závazných limitů hypoték.

Viceguvernér Tomšík v rozhovoru pro HN uvádí záměr ČNB legislativně uchopit možnost ČNB závazně stanovovat limity: „Usilujeme o legislativní zakotvení pravomoci ČNB stanovovat institucím závazné limity některých rizikových parametrů, které dnes pouze doporučujeme." Nová pravidla má přinést připravovaná změna zákona o ČNB.

ČNB toto opatření odůvodňuje (pdf. str.13) vyšší rizikovostí poskytovaných úvěrů a chce zabránit spekulacím na trhu s nemovitostmi, které mohou být způsobeny právě nízkými úrokovými sazbami a tedy i relativně nízkým úvěrem. Cena nemovitosti by mohla být nadhodnocena, což by mohlo způsobit problémy s kolísavostí hodnoty nemovitosti v průběhu krizí. ČNB se tomuto tímto doporučením snaží zamezit.„Kombinace mimořádně nízkých úrokových sazeb a snadné dostupnosti úvěrů na bydlení vytváří podmínky pro růst cen rezidenčních nemovitostí nad úrovně odpovídající vývoji fundamentálních faktorů. Zdrojem tohoto rizika je rychlý růst nových hypotečních úvěrů podporovaný klesajícímiúrokovými sazbami." Pokud bude možné poskytovat úvěr do výše 95 % hodnoty nemovitosti, u 3 milionového bytu bude potřeba 150 000 Kč vlastních. V případě 90 % úvěru by tato částka byla 300 000 Kč. Svatomír Mlčoch ve svém výpočtu uvedl částku 450 000 Kč, což je sice poněkud více. Závisí ale samozřejmě na konkrétním úvěru a na tom, jak se banky rozhodnou respektovat ono doporučení, takže tato částka je možná.

Výrok Svatomíra Mlčocha tedy musíme hodnotit jako zavádějící, právě proto, že prozatím má opatření pouze doporučující charakter.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože přímé zahraniční investice z Číny do České republiky nejsou doposud příliš vysoké, od září 2015 začala ovšem skupina CEFC skupovat podíly v různých společnostech. Při návštěvě čínského prezidenta v Praze byl avizován významný balík investic, nicméně zda k nim dojde a v jaké výši, je otázkou do budoucna. Je tedy pravdou, že čínské investice jsou spojovány (přinejmenším mediálně) především s aktivitou společnosti CEFC, o jejímž pozadí existují jisté pochybnosti.

Pokud vyjdeme z nákupů společnosti CEFC v České republice, jde spíše o nákupy podílů v různých společnostech či nákupy realit, což samo o sobě není investicí ve smyslu vytvoření nového podniku, který vytvoří pracovní místa a odvádí příjmy do ekonomiky.

Přímé zahraniční investice Číny v České republice byly doposud poměrně malé - alespoň z pohledu procentního podílu na celkových zahraničních investic u nás. Data České národní banky pro rok 2014 uvádějí (poslední dostupná), že výše čínských investic dosáhla 947 milionů korun, což je srovnatelná výše např. s Ukrajinou a Portugalskem. Celkový objem investic pak dosáhl 1,3 bilionu korun (jde o tabulku 3.1. Stav přímých zahraničních investic v ČR podle zemí za rok 2014).

Společnost CEFC během posledního roku podílově vstoupila do společností Travel Service, do fotbalové Slavie, skupiny J&T Finance Group a pivovarů Lobkowitz. Výrazným nákupem byl i vstup společnosti do mediálních skupin Médea Group a Empresa Media, takto vlastní např. TV Barrandov či časopis Týden. Kromě toho investovala také do nákupu některých realit v Praze. Na konci března tohoto roku pak CEFC rozšířila svůj podíl ve skupině J&T Finance Group a potvrdila zájem o polovinu celé skupiny. Další ohlášenou akvizicí je strojírenská společnost Žďas.

Co se týká nejasného finančního pozadí skupiny CEFC, tak tuto otázku popsal server Hlídacípes.org, který zejména poukazuje na problematické dohledávání informací o této skupině z veřejných zdrojů. Uvádí:

" Majetková struktura společnosti CEFC China Energy Company Limited, jež nyní aktivně působí a investuje i v České republice, vede až ke dvojici společností s ručením omezeným, jejichž většinový vlastník či vlastníci nejsou známi a z dostupných zdrojů nejdou dohledat. Odpověď nepřináší ani pátrání přímo v Číně, konkrétně v údajích z portálu kreditních informací o zahraničních firmách SkyMinder.I to je důvod, proč se ve vztahu k CEFC spekuluje o tom, že firma má úzké vazby na čínské zpravodajské služby a Ústřední vojenskou komisi (tedy nejvyšší vojenský orgán pod vedením Komunistické strany Číny).

K dispozici je alespoň jedno jméno z konečných majitelů či podílníků: dohledat lze to, že po pěti procentech v obou společnostech s ručením omezeným, jež se jeví jako koneční vlastníci firmy, drží předseda CEFC China Energy Company Limited Jie Ťien-ming. "

Během návštěvy čínského prezidenta v Praze byly avizovány masivní investice v objemu 232 miliard korun během 4 let. Zda a v jaké výši k nim nakonec dojde, není možné v tuto chvíli odhadovat. Kromě této aktivity probíhají také další jednání, např. 13. května se setkali zástupci Czechinvestu v Číně s místními podnikateli ve snaze představit ČR jako ideální místo pro investování.

Czechinvest také zveřejnil data za rok 2015, kolik investic se podařilo jeho prostřednictvím do České republiky z Číny přitáhnout. Šlo o částku 1,1 mld. korun, což odpovídalo 3 % ze všech investic, které se podařily této instituci získat. Dodejme, že tato částka není definitivně jistá, jde o oznámené investiční záměry.

Uprchlíci opravdu často nemají doklady, kterými by prokázali svoji totožnost. Někteří (například Afghánci) se bez dokladů vydávají za Syřany, aby dostali v Evropě azyl. V některých případech byly dokumenty po cestě zničeny či ztraceny, případně od doby útěku ze země vypršela jejich platnost.

S neprokazatelností identity uprchlíků se potýkají i české úřady. Minulý rok na břeclavském nádraží ve vlacích z Rakouska a Maďarska policisté zadrželi celkem 214 nelegálních migrantů. Většina z nich u sebe neměla osobní doklady, na základě kterých by se dali identifikovat. V podobných případech se zjišťuje totožnost migrantů pomocí otisků prstů, které se následně porovnají s dalšími otisky z databáze dalších členských států EU.

ČR má dále přijímat uprchlíky na základě přerozdělovacích kvót. Podle informací České tiskové kanceláře přijelo v srpnu 2016 do České republiky 8 uprchlíků z Řecka, ovšem již v únoru tohoto roku nabídlo Česko přesídlení celkem dvaceti migrantů z Řecka a deseti z Itálie. Po bezpečnostních prověrkách nakonec dorazili pouze čtyři syrští uprchlíci z Řecka, protože 13 uprchlíků nemělo dostatek dokladů, které by potvrdily jejich totožnost.

Dana Drábová kandidovala za STAN ve Středočeském kraji a byla zvolena do zastupitelstva. Současně vykonává post státní úřednice - je šéfkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Sporem se stal výklad následujících zákonů. Volební zákon neumožňuje vysokým státním úředníkům vykonávat zastupitelskou pozici v kraji, do hry ale ještě vstupuje novější služební zákon. Ministerstvo vnitra připustilo, že výklad těchto zákonů je nejednoznačný. Dana Drábová se rozhodla zastávat obě pozice do té doby, než se MV vyjádří.

Právní stanovisko však zřejmě vypracováno bylo. Předseda STAN se dohodl s ministrem vnitra Chovancem, že mu k této problematice zašle právní vyjádření a o věci se bude dále diskutovat. STAN na svém webu zmíněný posudek nezveřejnili. Dana Drábová tvrdí, že se radila s právníky už před krajskými volbami.

Mezi další státní úředníky, kteří kandidovali v krajských volbách a byli zvoleni, patří náměstkyně MMR Klára Dostálová (hnutí ANO), náměstkyně MV Jana Vildumetzová (hnutí ANO), náměstek MŠMT Robert Plaga (hnutí ANO) nebo náměstkyně MF Lenka Jurošková (ČSSD).

Celé kauze se podrobně věnuje pořad 168 hodin z 23.října Ten sleduje cestu prezidentského speciálu z Prahy do Bratislavy a zabývá se všemi argumenty, které v minulém týdnu prezidentská kancelář předložila.

Slovenská kancelář prezidenta republiky doporučovala (čas 9:25) české straně dosednout na letiště v Bratislavě nejpozději v 11:15, letadlo však přistálo v 11:30.

Zahraniční delegace měly být dle slovenského mluvčího prezidenta (čas 10:20) na pohřbu přítomny v 11:30. Mluvčí českého prezidenta však tvrdí, že dle domluvy se slovenskou stranou byl „příjezd na Bratislavský hrad (naplánován) v 11:35“. Dle záznamu televize TA3 však prezident Zeman dorazil v 11:44.

Mluvčí řízení letového provozu Richard Klíma řekl pro Radiožurnál (čas 11:00) 17. 10. 2016, že: „Prezidentský speciál měl podaný letový plán na osm hodin třicet minut. Nicméně o povolení pojíždění požádal v čase osm hodin třicet pět minut. Takže to pětiminutové, první zpoždění si způsobil sám.“ (hovoří o tzv. mezinárodním času, kde 8:30 odpovídá 10:30 českého času)

Ve čtvrtek 13. 10. uvedl Jiří Ovčáček pro Lidovky.cz, že plánovaný a skutečný čas odletu je někdy kolem 10:35. Pokud tedy na celou cestu z letiště v Praze s přistáním v Bratislavě a jízdou do Bratislavského hradu bylo vyčleněno pouze 60 minut, nedá se tvrdit, že chyba nevznikla na straně prezidentské kanceláře. Server Lidovky.cz pak informoval o datech letu prezidenta do Bratislavy, která vypracoval Odbor civilního letectví. Dále pak také referovaly Lidovky o různých indiciích, které Hrad podával za důvody zdržení, a které se jako nosné neukázaly.

Jinými slovy, ačkoliv prezident dle požadavku protokolu své kanceláře dorazil na letiště přesně, nebyl čas vyčleněný na cestu správně naplánován. Neztotožňoval se totiž s plánem slovenské kanceláře prezidenta republiky. Chyba tedy byla na straně české hradní kanceláře.