Andrej Babiš může mluvit o dvou programech financování:

Vzhledem k tomu, že v předchozích větách své řeči mluvil o podprogramu 298 213 – Podpora rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálních škol v okolí velkých měst, může se jednat o druhou fázi, která oproti té první (zaměřená na okolí Prahy) směřuje tentokrát (.pdf) " na ostatní obce České republiky, kde v souvislosti se suburbanizačním rozvojem vzniká potřeba neodkladně řešit zabezpečení potřebných kapacit v základním školství ".

Vzhledem k tomu, že byl termín pro podávání žádostí o poskytnutí dotace prodloužen nejpozději do 31. 12. 2014, nelze se k datům k dnešnímu dni skoro měsíc před ukončením termínu veřejně dostat. Dotaz směřovaný na MF zatím nebyl odpovězen.

A. Babiš ve svém projevu mluví i o školkách, tento program však není podporován skrze MF (Babiš: " tak ten program realizovalo Ministerstvo financí "), ale skrze MŠMT. Jak nám potvrdil Odbor vnějších vztahů a komunikace MŠMT, může se jednat pravděpodobně i o program Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky s číslem 133 310, kde bylo podáno celkem 553 žádostí v objemu 7,971 mld. Kč. Jednalo by se tedy dokonce o skoro 1 miliardu rozdílu.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako neověřitelný, protože ve zprávách NKÚ nebylo možné dohledat přímou souvislost mezi velikostí daňového poplatníka a případným daňovým únikem.

Kontrolní zpráva NKÚ popisuje jen rozdělení daňových úniků z hlediska komodit (.pdf, str.7), ve svojí výroční zprávě se únikům nevěnuje vůbec.

Tvrzení předsedy ODS ale podporuje vládní návrh zákona o EET, který uvádí, že odhadovaný dodatečný příjem na DPH ze zavedení systému v sekci maloobchodu by činil přibližně 4,9 mld. korun (.pdf, str. 30), přičemž samotné ministerstvo financí odhaduje celkovou výši daňových úniků v ČR na 150 mld. korun (.pfd, str. 6), resp. 105 mld. korun. Krácení tržeb v maloobchodě tím pádem může tvořit jen zhruba 3-5 % všech daňových úniků, jak jsme již dokládali v jednom ze starších výroků.

KDU-ČSL skutečně disponuje centrálním transparentním účtem, z něj ale nejde vyčíst, jakou částkou jednotlivým kandidátům přispěla. Účet popisuje vydané prostředky na jednotlivé položky, nicméně nespecifikuje, na čí kampaň konkrétně peníze šly.

Přesná položka na kampaň Pavla Botka včetně jeho příspěvku není dohledatelná.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ministr Chovanec má pravdu v tom, že obviněný (i obžalovaný) je nevinný až do pravomocného rozhodnutí soudu.

Nelze ale říci, že je standardní, že politici (ČSSD nevyjímaje) po obvinění z politiky automaticky odchází.

Pro ilustraci (dodejme, že nehodnotíme vinu jednotlivých politiků, ale pouze ilustrujeme fakt, že obvinění českého politika neznamená automaticky jeho odchod z veřejného života, jak Chovanec tvrdí).

• Náměstek pražského primátora Karel Březina (ČSSD) nerezignoval.
• Primátor Přerova Jiří Lajtoch (ČSSD) nerezignoval.
• Primátor Prahy Bohuslav Svoboda (ODS) nerezignoval.
• Vlasta Parkanová (TOP 09) rezignovala na pozici místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Poslankyní zůstala.
• Martin Půta (STAN) rezignoval na funkci předsedy hnutí Starostové a nezávislí a opustil post předsedy Regionální rady ROP Severovýchod, hejtmanem Libereckého kraje zůstal.
• David Rath (ČSSD) rezignoval jak na hejtmana, tak na člena krajského zastupitelstva a zrušil členství v ČSSD. V jeho případě však byl vzat do vazby, šlo o unikátní situaci. Poslancem však zůstal.

Mapku obviněných politiků naleznete zde.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný z důvodu absence oficiálních dat, které jsou pouze na úrovni odhadů, i když je pravděpodobné, že zmiňovaná represe se v Číně bude týkat skutečně stovek tisíc lidí.

Podle dat (.pdf) Mezinárodního centra vězeňských studií z roku 2013 bylo v Číně ve věznicích 1 640 000 odsouzených vězňů. Čínská lidová republika neuveřejňuje oficiální statistiky vykonaných trestů smrti, všechny údaje jsou proto pouze odhady.

Lidskoprávní organizace Dui Hua zaměřená na problematiku odsouzených v Číně uvádí odhad 2 400 popravených v roce 2013. Zpráva Amnesty International uvádí více než 1 000 provedených trestů smrti s odvoláním na fakt, že neexistují spolehlivé údaje. Situace je pochopitelně stejná i v případě mučení.

V § 148 daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.) je stanovena lhůta pro stanovení daně. Základní lhůta je 3 roky, daňový řád však uvádí několik skutečností, které mohou tuto lhůtu prodloužit (viz odst. 2). Zákon také vyjmenovává případy, kdy lhůta začne běžet znovu celá (odst. 3).

Jako nejpozdější dobu, kdy uplyne lhůta pro podání daně, stanoví daňový řád 10 let od prvního počátku běhu lhůty (tedy před prodlužováním nebo novým spuštěním). Po uplynutí této doby je tedy pro finanční úřad konkrétní případ zcela uzavřen a po čase pravděpodobně skutečně skartován.

Vzhledem k tomu, že nelze přesně doložit, kdy a za jakých okolností finanční úřady archivují/skartovávají daňová přiznání, je ale výrok hodnocen jako neověřitelný.

ODS skutečně navrhuje příspěvek důchodcům ve výši 2400 korun. Web ODS uvádí vyjádření předsedy Fialy: " Těm chce (vláda důchodcům - pozn. Demagog.cz) přispět pouze jednorázově tisíci korunami. Chceme, aby důchodci dostali průměrně 2 400 korun ročně, tedy 200 korun měsíčně navíc místo vládou navrhovaných 80 korun. Tato částka se navíc bude započítávat do valorizačního základu, takže senioři budou mít víc peněz i v dalších letech" Za vlád ODS (tedy Mirka Topolánka a Petra Nečase) jednorázové valorizace důchodcům prostřednictvím zákona skutečně neproběhly. Např. za vlády Mirka Topolának navrhovala opoziční ČSSD (v roce 2008), udělit jednorázový příspěvěk důchodcům ve výši 3 tisíce, tento návrh však sněmovní většina zamítla v 1. čtení.

Nicméně v roce 2008 bylo za Topolánkovy vlády přijato vládní nařízení, které důchodcům přidávalo v průměru 470 korun měsíčně. Nelze tedy tvrdit, že by vlády ODS nepřidávaly důchodcům vůbec žádné prostředky, byť jednorázový příspěvěk v takové formě, jak je zamýšlen současnou ODS, skutečně vyplácen a prosazován minulou vládní ODS nebyl.

Není pravdou, že nový občanský zákoník upřednostňuje ústavy před jinými formami péče. V § 953 odst. 2 zákon říká, že svěření dítěte do péče jiné osoby má přednost před ústavní výchovou. Podle § 958 odst. 2 má před ústavní výchovou přednost i pěstounská péče. Avšak Klokánky v zákoně přednost před ústavy výslovně nemají.

Co se týče Klokánků, soudy skutečně vykládaly ustanovení obč. zákoníku tak, že děti v nich mohou strávit nejdéle půl roku. Po nástupu Sobotkovy vlády však ministryně spravedlnosti Válková a ministryně sociálních věcí Marksová rozeslaly dopis soudům, v němž doporučují děti nechávat v Klokáncích, které jsou vhodnější než ústavy. Podle výkladu ministryně Válkové v zákoně nikde nestojí, že by děti mohly být v Klokánku pouze šest měsíců, ale že soudy mají pouze během šesti měsíců rozhodnout, zda v Klokánku zůstanou nebo co s nimi bude.

Toto sporné ustanovení bude také dotčeno chystanou novelou obč. zákoníku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Je pravdou, že Miloš Zeman proslul jako autor tvrzení o "podvodu století" a Viktoru Koženému sliboval pobyt za mřížemi, avšak nepovedlo se nám dohledat tvrzení spojené s Tomášem Baťou, které by pocházelo z devadesátých let.

Pokud je u termínu „podvod století“ uváděn jeho autor, vždy jím je Miloš Zeman. Např.:

"...jenže například už Miloš ZEMAN tenkrát nějak přišel na to, že jde o podvod století" (Český rozhlas, Jiří Ješ; 3. 4. 1999).

"Zeman už dlouho předtím prohlašoval kuponovou privatizaci za "podvod století", přes televizi sliboval kontroverznímu obchodníkovi Viktoru Koženému, že coby premiér ho dá hned zavřít" (Respekt, Jaroslav Spurný – Akce špinavé ruce; 15. 3. 1999).

"Já si dovolím poopravit s těmi generály po bitvě, že Miloš ZEMAN hned od začátku říkal, že to je největší podvod století" (Frekvence 1, Václav Moravec – Pressklub; 8. 10. 1998).

"Tedy otec projektu, pro který současný premiér Miloš Zeman razí už léta název podvod století" (Respekt, Jindřich Šídlo – Ježek v čokoládě; 1. 2. 1999).

"Téměř geniálním politickým tahem bylo, když v době všeobecné pravicové euforie na podzim 1992 pochopil poptávku jiné části společnosti po radikální opoziční rétorice ("jít vládě po krku", "kuponová privatizace jako podvod století")" (Lidové Noviny, Bohumil Pečinka – Nereformovatelný Miloš Zeman; 8. 11. 1996).

"Ponechme stranou fakt, že jeden z nejvášnivějších odpůrců kupónové privatizace (Miloš Zeman – pozn. Demagog.cz) zřejmě změnil názor a nepovažuje ji již za "podvod století" (jinak by její výsledky nemohl respektovat)..." (Respekt, Vladimír Mlynář – Tři sta dnů Miloše Zemana; 13. 12. 1993).

První srovnání Tomáše Bati a Viktora Koženého z úst Miloše Zemana se nám podařilo nalézt pouze z roku 2004:

"Vždycky jsem říkal, že potřebujeme více Baťů, nikoli Kožených," poznamenal (Zeman) (ČTK, Tomáš Baťa oslavil na Hradě devadesátiny; 18. 9. 2004).

Použití tohoto termínu na začátku 90. let jiným politikem se nám dohledat nepodařilo.

Miloš Zeman podrobil Viktora Koženého kritice na půdě Parlamentu v dubnu 1992, kdy hovořil o "značněneseriózních postupech". Avšak toto vystoupení neobsahuje srovnání s Tomášem Baťou, jak jej zmiňuje prezident nyní.