Výrok je označen jako pravdivý, protože prezident České republiky dle Ústavy ČR (Hlava 3., čl. 63) skutečně zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přičemž sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy.

Další pravomocí týkající se zahraničněpolitické agendy je například post vrchního velitele ozbrojených sil, dále přijímání vedoucích zastupitelských misí či pověřování a odvolávání českých zastupitelských misí. Na základě výše popsaného tedy lze tvrdit, že prezident má při tvorbě zahraniční politiky značné pravomoci.

Oproti tomu vláda jedná (.doc, str. 12–15) o zahraničních cestách prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí a schvaluje je. Především však projednává a schvaluje návrhy mezinárodních smluv a projednává aktivity českých ozbrojených sil v zahraničí či aktivity ozbrojených sil cizích států na území České republiky. V neposlední řadě vláda kontrasignuje akty prezidenta, což znamená, že za ně přebírá zodpovědnost.

Zahraniční politika státu je výsledkem koordinace pozic mezi vládou, prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Japonsko je zemí, který si pečlivě hlídá identitu etnicky homogenní země, což se projevuje v jeho imigrační politice. Je jednou z mála vyspělých zemí, která po skončení druhé světové války nezaznamenala žádnou vlnu imigrace. Počet žadatelů o azyl v Japonsku je podle dat UNHCR ve srovnání se západní Evropou výrazně nižší (cca 12 500 uprchlíků a žadatelů o azyl oproti stovkám tisíc v Německu či Francii). To lze do značné míry přisoudit geografické vzdálenosti Japonska od krizových oblastí na Blízkém východě a v Africe, ale svou roli hraje i domácí politika Japonska.

Ačkoli Japonsko oficiálně nemá politiku cílenou na snižování počtu imigrantů, mizivá úspěšnost žadatelů o azyl má tento efekt. Podle článku Deutsche Welle byla v roce 2013 úspěšnost pouze 0,1 % (6 z 3777 případů).

To lze přisoudit byrokratické náročnosti azylového řízení, kvůli které se Japonsko ocitá pod mezinárodním tlakem. To, že je japonská imigrační politika - vedle již zmiňované geografické vzdálenosti - významným faktorem, lze doložit na srovnání s Austrálií. Ta je ještě izolovanější než Japonsko, a přitom uprchlíků a žadatelů o azyl hostí přibližně 57 000.

Co se týče sociálního systému v Japonsku, ten je podle údajů OECD podobně rozsáhlý jako v západní Evropě (23,1 % HDP v Japonsku oproti například 25,5 % v Německu či 27,2 % ve Švédsku), z rozhodnutí nejvyššího soudu se však sociální výhody nevztahují na nerezidenty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z informací výše vyplývá, že japonská antiimigrační politika a přísný sociální systém jsou významnými příčinami malého počtu uprchlíků v Japonsku.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, a to i přesto, že v první části výroku pojednávající o Budapešťském memorandu Mach operuje s pravdivými fakty.

Memorandum bylo podepsáno v prosinci 1994 a Ukrajina se v něm zavázala eliminovat jaderné zbraně vyskytující se na jejím teritoriu. " Taking into account the commitment of Ukraine to eliminate all nuclearweapons from its territory within a specified period of time..." (.doc, str. 2).

Výměnou za ukrajinský akt se USA, VB a Rusko zavázaly respektovat nezávislost, suverenitu a existující hranice Ukrajiny.

" The Russian Federation, the United Kingdom of Great Britain andNorthern Ireland and the United States of America reaffirm their commitment toUkraine, in accordance with the principles of the Final Act of the Conference onSecurity and Cooperation in Europe, to respect the independence and sovereigntyand the existing borders of Ukraine" (.doc, str. 3).

Nepravdy se Mach však dopouští v případě hodnocení reakce Velké Británie a Spojených států vůči dění na Ukrajině jako lhostejné. Obě země totiž přijaly množství opatření, kterými daly najevo svůj striktní nesouhlas s aktivitami Ruské federace v pozadí ukrajinské krize. Nechybí diplomatické nástroje ani hojně diskutované sankce. V rámci prvně jmenovaných tak naposled 14. listopadu došlo k setkání lídrů EU s prezidentem Spojených států, přičemž diskutován byl další postoj vůči Rusku. Dále o bě země uvalily množství sankcí na osoby, které hrály roli v eskalaci ukrajinské krize. V rámci nich je těmto osobám zamezeno cestovat a dochází ke zmrazení jejich majetku. USA uvalila sankce na jednotlivce (i na společnosti) 19. března, 20. března, 28. dubna, 16. července a 12. září. Sankční list EU byl publikován 17. března, 23. března, 29. dubna, 12. května, 25. července, 30. července a 12. září. EU navíc 31. července vydala ekonomické sankce namířené na některé sektory ruské ekonomiky, včetně toho finančního. Součástí těchto sankcí byly i obchodní restrikce vztahující se k energetickému a bezpečnostnímu průmyslu.

Sporné je také vyjadřovat se o Krymu jako již nepatřícímu Ukrajině.

Jako následek referenda konaného na Krymu, které však většina zemí označila za nezákonné, došlo k změně statusu Krymské republiky jako suverénního a nezávislého státního útvaru následně připojeného k Ruské federaci. Naprostá většina zemí OSN však toto připojení Krymu k RF vidí jako akt anexe a nepřikládá mu mezinárodně-právní legitimitu. Ztělesnění nesouhlasu bylo provedeno odhlasováním Rezoluce OSN 68/262, v níž země OSN vyzývají k zachování teritoriální integrity Ukrajiny.

Nelze však popřít fakt, že Ukrajina nemá nad Krymem kontrolu a ten se tak dostal plně pod sféru vlivu Ruské federace.

Bezpečnou zemí se zjednodušeně rozumí stát, kde nehrozí pronásledování, mučení, násilí nebo ozbrojený konflikt. Rozlišuje se mezi bezpečnou zemí původu (stát, jehož je cizinec občanem) a bezpečnou třetí zemí (stát jiný než ten, jehož je cizinec občanem, kde pobýval před vstupem na území a kam se může vrátit a požádat o azyl). Úplné definice lze nalézt v terminologickém slovníku na stránkách ministerstva vnitra ČR.

Podmínky navracování neúspěšných žadatelů o azyl do Turecka jsou upraveny readmisní dohodou. Ta se vztahuje nejen na Turky, kteří neuspějí se žádostí o azyl, ale právě i na žadatele z třetích zemí, kteří do EU prokazatelně přišli z území Turecka. Článek 18 ale uvádí, že touto dohodu nejsou dotčena práva uprchlíků tak, jak jsou definována v Úmluvě a Protokolu o právním postavení uprchlíků. V článku 33 je zde zakotven princip nenavracení, který zakazuje vyhošťovat uprchlíky do zemí, kde by mohl být ohrožen jejich život, nebo svoboda. Protože Turecko není na seznamu bezpečných zemí (za bezpečné je považuje pouze Bulharsko), je fungování readmisní dohody limitované. V případě, že by Turecko bylo zařazeno na seznam bezpečných zemí, došlo by k usnadnění a zrychlení procesu vracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do Turecka. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože organizace zastupující seniory požadovala změnou systému valorizace vyrovnat nerovnosti mezi důchody.

Rada seniorů ČR, o.s. na zasedání Kolegia rady seniorů ČR dne 25. června požadovala mimo jiné i "valorizací vykompenzovat diskriminace tzv. “starodůchodců” a středně příjmových tzv. “mladodůchodců”". Toho by se dalo dosáhnout navyšováním důchodů plošně, tedy o pevnou částku, jak také konstatoval předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes. Výhodu jednotné pevné částky popsal předseda důchodové komise Martin Potůček. "Zejména u nižších důchodů v pásmu do 10 tisíc korun valorizace nevede k tomu, aby lidé nebyli ohrožováni pádem do chudoby. Z tohoto hlediska pak dává smysl nezvyšovat důchody o vypočtená procenta, ale paušálně. Všichni by tedy dostali přidáno stejně, ale důchodci s menší penzí by si polepšili procentně více."

Vláda tyto požadavky zatím nevyslyšela, i pro rok 2015 valorizuje procentně, konkrétně o 1,8 % (.pdf) ze základu jejich důchodů.

Britská policie zachytila dopis, který obsahoval plán na islamizaci celého britského vzdělávacího systému a byl adresován vybraným lidem na školách. Policie v této souvislosti mluví o Operaci Trojský kůň (anglicky).

Plán například říká, jak je jednoduché nahradit ředitele školy, jiným, rozuměj muslimským, který školu povede podle přísných islámských principů. A to vše téměř neviditelně. Dokument existuje už od roku 2013, ale až v březnu 2014 se čtyřstránkový dokument objevil na veřejnosti. Policie dokument prohlásila za podvod.

Avšak po jeho zveřejnění začala britská média reportovat o zkušenostech ředitelů (anglicky) birminghamských škol, kteří poznávali určité praktiky popsané v dokumentu. Přesto nemůžeme mluvit o celkové islamizaci škol. Jednalo se o jednotlivé případy, kdy se radikální islamisté snažili získat vliv ve školních zařízeních. Stejně tak nebyly nalezeny žádné „islamizované“ školy v jiných městech Velké Británie, ani zmíněném Leedsu. V dokumentu je zmíněn kromě Birminghamu, kde muslimové tvoří 21,8% (anglicky) obyvatelstva, také Bradford (anglicky), kde podle tvůrců dokumentu, by popsané principy mohly být zavedeny. Ovšem vyšetřování žádné školy neidentifikovalo.).

Městská rada (anglicky) v Birminghamu spolu s protiteroristickou jednotkou začala vyšetřovat 25 místních škol, na kterých byla vyvíjena koordinovaná, úmyslná a trvalá opatření s cílem zavést netolerantní a agresivní islámský étos.

Na pěti z nich byla na popud školní inspekce přijata zvláštní opatření z důvodu kultury strachu a nenávisti. Avšak školy zmíněné obvinění odmítají a poukazují, že nebyl školní inspekcí nalezen žádný důkaz, který by potvrzoval podporu radikálního islámu, či jinou výuku než podle britských standardů. Nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by se na školách změnila výuka (anglicky).

Školy byly umístěny na seznam zařízení se zvláštním opatřeními z důvodu nedostatečné podpory soudržné komunity a respektu vůči jiným náboženstvím.

Petr Mach s kolegou europoslancem Tomášem Zdechovským v rámci pomoci české matce (Evě Michalákové) získat zpět děti zadržované v Norskuzahájili finanční sbírku, na kauzu upozornili velvyslance Norska v Bruselu i další kolegy v Evropském parlamentu.

Ve svém proslovu na demonstraci na podporu Evy Michalákové, která se konala 18. listopadu u norské ambasády, pak mj. prohlásil: " Přinesl jsem i několik desítek archů petic, kterou podepsali členové naší Strany svobodných občanů a budeme v tomhle úsilí pokračovat ".

Strana svobodných občanů také organizuje petiční akce, kde sbírá podpisy na podporu českých dětí. Konkrétně web Svobodných popisuje činnost strany v tomto směru ve Zlínském kraji.

Všichni členové ANO publikovali svá majetková přiznání veřejně po volbách v roce 2013. Prohlášení o majetku poslance Faltýnka z roku 2013 je dostupné na webových stránkách strany ANO nebo v registru Poslanecké sněmovny.

Na základě zákona o střetu zájmů č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů jsou zastupitelé povinni podávat majetková přiznání od roku 2007. Zastupitelé jsou podle zákona hodnoceni jako "veřejní funkcionáři" (§ 2 bod "m") a vztahují se na ně povinnosti, mimo jiné také podávání majetkového přiznání.

Podle tohoto zákona lze však vymezit veřejného funkcionáře tím způsobem, aby nemusel zastupitel podávat majetkové přiznání. Přiznání se podávají většinou do registru zřízeného danou obcí a nejsou veřejnosti přístupná. V případě Prostějova jsou tata přiznání k nahlédnutí občanům po vyplnění písemné žádosti.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný, z veřejných zdrojů není dohledatelné, zda Jaroslav Faltýnek zveřejňoval své majetková přiznání jako zastupitel již od roku 1990, tedy ještě před platností zákona, který ukládá tuto povinnost.

Za nejvyšší autoritu mezi rozdrobenou syrskou opozicí je považována Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil (angl. National Coalition for Syrian Revolutionary and Opposition Forces). Hlavní syrské opoziční frakce se sjednotily v listopadu v roce 2012 na summitu v katarském Dauhá.

Krátce po dosažení konsenzu mezi opozičními silami uznala Evropská unie syrskou opoziční koalici jako legitimní.

Dle oficiálního webu koalici tvoří 114 členné parlamentní shromáždění, které tvoří zástupci následujících skupin:Svobodná syrská armáda (angl. Free Syrian Army)Syrská národní rada (angl. Syrian National Council)Demokratický blok (angl. the Democratic Bloc)Revoluční hnutí (angl. the Revolutionary Movement)Syrská revoluční generální komise (angl. Syrian Revolution General Commission)

Zmíněné skupiny Al-Káida a an-Núsra jsou obecně považovány za teroristické a obě se nalézají na seznamu teroristických skupin amerického ministerstva zahraničí a na sankčním listu OSN.

An-Núsra je opoziční uskupení bojující proti vládě Bašára Assada, nicméně se v žádném případě nejedná o demokratickou opozici. An-Núsra je jihadistická skupina částečně spolupracující s Al-Káidou, která vznikla v roce 2011 za přispění Islámského státu.

V říjnu 2015 jeden z vrchních představitelů Národní syrské koalice vyzval an-Núsru k přerušení vztahů s Al-Káidou a k zastavení další destrukce Sýrie. Nicméně šlo pouze o jednostrannou výzvu a an-Núsra není součástí syrské demokratické opozice. An-Núsra s demokratickou opozicí nespolupracuje formálně ani fakticky, nelze ji tedy k ní řadit. Oba subjekty mají společný pouze zájem na ukončení dosavadního režimu. V celé Sýrii působí řada opozičních skupin vůči Asadovu režimu, nelze je ovšem chápat jako jednotlivý celek.

Při hodnocení tohoto výroku odkazujeme na předchozí výrok Petra Macha a naše odůvodnění.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení ponecháme na čtenáři.

Ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek se v tomto případu angažoval například hovory s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, ve jménu českého velvyslanectví rovněž v Norsku žádal o vysvětlení celé situace.

Zároveň je MZV v kontaktu přímo s matkou odebraných dětí paní Michalákovou, které bylo doporučeno obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. Ten však žádost o navrácení dětí matce zamítl. Ministerstvo jedná i s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případu se angažoval také premiér Bohuslav Sobotka, který slíbil, že se celá věc bude řešit, či veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová oslovující Norskou dětskou ombudsmanku.

Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti, a jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.