Přehled ověřených výroků

Jak lze na webu Ministerstva zemědělství dohledat, otázka biopaliv tedy skutečně spadá pod gesci ministra Mariána Jurečky za KDU-ČSL.

Ministerstvo pod jeho vedením pro vládu připravilo v roce 2014 " Víceletý program podpory dalšího uplatnění udržitelných biopaliv v dopravě na rok 2015-2020 ", což dokládá věcnou zodpovědnost Mariána Jurečky za problematiku biopaliv. o které hovořil Pavel Bělobrádek.

Je třeba poznamenat, že zákon (na což upozornili členové Demagog.CZ již dříve), který určuje parametry daňového zvýhodnění vypracovalo ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše.

Lze ovšem konstatovat, že obecně spadá problematika biopaliv pod ministerstvo zemědělství, ministerstvo financí řeší pak konkrétní daňové dopady.

Při hodnocení výroku vycházíme ze zprávy OSN a ekonomické předpovědi EU. Oba dokumenty rozporují čísla uváděná prezidentem Zemanem.

Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN (UNHCR) z 1. října 2015 zpřesňuje původní odhad pro letošní rok na 700 tisíc příchozích přes Středozemní moře (původní odhad 350 tisíc příchozích byl překročen už v září). Stejné číslo predikuje pro rok 2016. Nejedná se tedy o dvojnásobek, ale o stejné číslo.

Odhad Evropské komise vychází z dokumentu European Economic Forecast (Ekonomická předpověď EU) z listopadu 2015. Tabulka na straně 50 uvádí odhad celkového počtu uprchlíků pro rok 2015 na 1,2 milionu. Celkový počet uprchlíků pro predikované období 2015–2017 jsou 3 miliony (str. 48 dokumentu). Ani zde výrok Miloše Zemana neodpovídá, pokud by se skutečně mělo v příštím roce jednat o trojnásobný počet proti letošnímu roku, bylo by to více příchozích než EK předpovídá pro celé 3 roky.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Ústavní soud nezrušil zákon, kterým se zaváděla sKarta. Jaroslav Faltýnek v tomto výroku směšuje dvě různé kauzy. V té první Ústavní soud skutečně konstatoval, že byl zneužit stav legislativní nouze. Druhou kauzou je však sKarta, kterou se Ústavní soud vůbec nezabýval a zrušil ji Parlament České republiky ze své vlastní vůle. Není pravdou, že by byla zrušena Ústavním soudem v důsledku porušení zákona Miroslavou Němcovou.

První kauzou je situace z konce roku 2010, kdy Sněmovna schválila některé zákony ve stavu legislativní nouze, které byly následně Ústavním soudem zrušeny, kdy soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10

„dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona Poslaneckou sněmovnou ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle § 90 odst. 3 a § 91 odst. 2 JŘPS. Zjištěný důvod ovšem nelze považovat za legitimní a ústavně aprobovatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze podle § 99 odst. 1 JŘPS. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (při vypuštění prvního čtení ve smyslu § 99 odst. 6 JŘPS - viz usnesení č. 112 z 8. schůze Poslanecké sněmovny - hlasování č. 7), byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Tímto nálezem Ústavní soud ke dni 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento zákon však nebyl tím zákonem týkajícím se sKarty, o kterém mluví Jaroslav Faltýnek. Skartou se měl Ústavní soud zabývat na návrh senátorů na konci roku 2013. Řízení však nakoneczastavil a věc nebyla ani projednána, neboť poslanci sKartu zrušili na návrh skupiny senátorů ČSSD.

Otázkou je, do jaké míry lze tato Ústavním soudem konstatovaná pochybení personifikovat pouze na osobu Miroslavy Němcové, neboť jak jsme konstatovali i v předchozím výroku, nejedná se o její vlastní iniciativu, kdy by z vlastní vůle vyhlašovala stav legislativní nouze. Předseda Poslanecké sněmovny tak dle § 99 odst. 1 jednacího řádu činí pouze na návrh vlády.

Dle zprávy organizace OECD Taxing Wages 2014 (možno prohlížet zde) se v porovnání zdanění práce pro rok 2013 umístila Česká republika na devátém místě s 42.4 %.

Německo se ve stejném srovnání umístilo na druhém místě s 49.3 % za první Belgií s 55.8 %.

Robert Pelikán patrně naráží na § 8b a 8c trestního řádu v návaznosti právě na § 180 trestního zákoníku, podle nějž:

(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.(2) Stejně bude potrestán, kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají.

Zejména z odstavce druhého plyne, že novináři a jiné osoby vázané profesní povinností mlčenlivosti budou potrestány odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, pokud bez souhlasu zdroje uveřejní osobní údaje, které získali v souvislosti s výkonem jejich novinářského povolání. Podmínkou je ovšem způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, což může spočívat v narušení rodinných vztahů, poškození v zaměstnání, újmě na pověsti apod. (viz Jelínkův komentář k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu s poznámkami a judikaturou).

Vedle toho připadá v úvahu potrestání správního deliktu porušení zákazu zveřejnění osobních údajů dle § 44a a 45a zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, za nějž hrozí pokuta až 5 milionů korun.

Pelikán má tedy pravdu, když tvrdí, že v trestním zákoníku je sazba (až tříletá) za uveřejnění osobních údajů uniklých ze spisů.

Údajný citát představitele ISIS zmínil Miloš Zeman již ve svém rozhovoru pro deník Právo z 3. ledna 2015. Tato citace však není pravdivá.

Citace se pravděpodobně odvolává na materiál, který natočil německý novinář Jürgen Todenhöfer, který strávil deset dní s islámskými bojovníky v Sýrii a Iráku. Natočil tam rozhovory s některými z bojovníků. Jedním z nich byl německý bojovník, který hovořil za vedení ISIS.

Tento muž prohlásil: "Jednoho dne si podrobíme Evropu. Otázkou není jestli, ale kdy k tomu dojde. Ale je to jisté".

Německý novinář pokračuje v rozhovoru otázkou ohledně 150 milionů ší'itských muslimů, co se s nimi stane, pokud odmítnou konvertovat k sunnitskému vyznání. Na to bojovník odpovídá: "150, 200 nebo 500 milionů, na tom nezáleží, zabijeme je všechny" (záznam rozhovoru v čase 3:17).

Miloš Zeman však ve svém citátu směšuje tyto dvě odpovědi a vytváří tak mylný dojem, že bojovník ISIS prohlásil, že se chystají vyvraždit miliony Evropanů. To ale není v tomto případě pravda, ačkoliv hrozby útoků na Evropu ze strany ISIS přicházejí (například v srpnu loňského roku, nebo video z listopadu 2014, které vyzývá k útokům na Francii).

Prezident ve svém výroku neuvádí, z jakého indikátoru vychází. Jedním z nejpoužívanějších ukazatelů je pak hodnota HDP, která se ale může lišit podle toho, k čemu je vztažena.

Z tabulek vytvořených na základě dat Mezinárodního měnového fondu za říjen 2015 vyplývá, že Čína v hodnotě HDP dle současných cen skončila až druhá. Oproti Spojeným státům na první příčce s 17 986 miliardami USD dosáhla 11 385 miliard USD.

Ve výši HDP dle parity kupní síly je s 19 510 miliardami mezinárodních dolarů Čína skutečně první. Ani tak výrok ale není pravdivý, v HDP dle parity kupní síly předběhla Čína USA již v roce 2014.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná pouze o desítky trestně stíhaných právnických osob ročně, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Stíhat právnické osoby je možné na základě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim z roku 2011. Podle informací poskytnutých Policií ČR na konci roku 2014 „v roce 2011 policejní orgány Policie České republiky zahájily trestní stíhání celkem 13 právnických osob, v roce 2012 celkem 62 právnických osob, v roce 2013 celkem 43 právnických osob a od 1. ledna do 30. září 2014 celkem 23 právnických osob. Ohledně statistických údajů o počtu pravomocně odsouzených právnických osob a údajů o trestech, které jim byly uloženy, Policie České republiky konstatovala, že těmito údaji nedisponuje, neboť je neeviduje.“

Této otázce se věnoval také server ePrávo.cz, který s odkazem na statistiky Ministerstva spravedlnosti uvádí, že „v roce 2013 byly českými soudy pravomocně uloženy právnickým osobám celkem 3 tresty.“V následujícím roce pak bylo soudy pravomocně uloženo právnickým osobám 22 trestů.

Server dále uvádí: „Celých 72 % všech rozhodnutí, v rámci kterých byla právnické osobě pravomocně uložena sankce, vydaly soudy moravské, resp. slezské. To, zda se jedná čistě o náhodu, anebo je tato skutečnost něčím racionálním opodstatněna, je však těžké odhadovat.“

Výrok hodnotíme jak pravdivý. Podle ČT vedla Evropská komise s ČR řízení ohledně sporu týkajícího se EIA od roku 2007. Post ministra životního prostředí od počátku sporu Drobil, Chalupa i Bursík zastávali. Je také pravda, že podle Hospodářské komory České republiky "proti České republice zahájila Evropská komise v dubnu 2013 řízení pro porušení smlouvy o fungování EU (tzv. infringement) kvůli nedostatečné transpozici směrnice o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA)".To znamená, že z výše zmíněných ministrů se žádnému nepodařilo v tomto problému učinit výraznější kroky směřující k vyřešení problému (poslední z nich – Chalupa – skončil svůj úřad 10. července 2013).

Je pravdou, že jsme byli donedávna jediným státem EU, který neměl přijatý zákon o státní službě, jak píší média.

V roce 2010 pak ČR prohrála soudní spor s EU, neboť porušila právo Unie, když pozdě převedla do svého práva směrnici EU o penzijním pojištění zaměstnanců. Novela zákona týkající se tohoto druhu důchodového pojištění vstoupila v platnost podle iDNES.cz v srpnu 2011. Přesto musela ČR zaplatit sankci ve výši 250 tisíc eur (necelých 6,5 milionu korun).

Je pravda, že dochází k zastavování programů v rámci zastavení financování z EU. Jak píše Ministerstvo financí České republiky v roce 2013 došlo k pozastavení proplácení pěti programů, z toho dvou ministerských a tří krajských.

V tomto roce se také jedná o novele zákona týkající se posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. EIA. Novela zákona prošla přes odpor pravicové opozice. Podle ministra životního prostředí, Richarda Brabce, jak zmiňují média, by tato pravidla "měla být přijata do konce roku, jinak hrozí problémy s čerpáním evropských dotací ve výši 100 miliard korun".

Z dostupných dokumentů české vlády, Ministerstva Financí a Ministerstva Zdravotnictví je zřejmé, že skutečně existuje shoda v tom, že v systému zdravotního pojištění jsou mezery a je třeba přijmout opatření ke zvýšení jeho efektivity. Tato shoda se ovšem neopírá o žádnou zastřešující studii, která by vyčíslila (ne)efektivitu systému, ale spíše o znalost konkrétních prvků systému, které mají prostor pro úspory.

Například Programové prohlášení vlády ČR uvádí konkrétní chystané kroky ke zvýšení efektivity a transparentnosti zdravotního pojištění, jakými jsou zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a zdravotnických zařízení se svými dodavateli, posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění nebo oddělení vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení. Analýza MF z letošního února dochází k poznatku o existujích rozdílech v úhradách za srovnatelnou péči mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi.

Ministerstvo zdravotnictví pak ve svém materiálu " Návrh systémových změn v oblasti veřejného zdravotního pojištění s cílem zvýšit efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotního pojištění " uvádí, že je třeba zavést do praktického využívání indikátory, které "bude možné použít pro hodnocení kvality a efektivity poskytování zdravotních služeb" (.doc str. 8). Tato formulace naznačuje, že v tuto chvíli není stanoven mechanismus vyhodnocování efektivity systému zdravotního pojištění.

Absence spolehlivého mechanismu hodnocení efektivity systému zdravotního pojištění je ještě více patrná ve zprávě OECD o kvalitě zdravotní péče v ČR z 25. července 2014. Výrazná část této zprávy se věnuje nedokonalé datové infrastruktuře v českém zdravotnictví, která je velmi fragmentovaná a výrazně znesnadňuje provádění analýz systému jako celku (.pdf, zejména s. 22 - 27).

Na stránkách Ministerstva zdravotnictví lze dohledat materiál z roku 2008 citující studii německého Institutu pro ekonomický výzkum (Ifo), podle které byla výstupní tehdejší efektivita českého zdravotnictví pouze 83,5 %, ovšem mezitím proběhla reforma zdravotnictví ministra Julínka a tato studie je tak z dnešního hlediska zastaralá. Novější data nejsou k dispozici.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené materiály českých vládních institucí i OECD zabývajících se danou problematikou neuvádí žádnou studii celkové efektivity systému českého zdravotního pojištění, a naopak uvádějí informace, které svědčí o tom, že pro takovou analýzu nejsou dostupná data, hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.