Přehled ověřených výroků

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo tvrzení Mariana Jurečky potvrdit ani vyvrátit, kontaktovali jsme proto Ministerstvo zemědělství a dle jeho vyjádření případně hodnocení výroku upravíme.

Výrok hodnotíme na základě dohledané legislativy z roku 1949 a současné úpravy tzv. církevních restitucí jako pravdivý.

Zmíněný závazek (formou přijatého zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem) byl skutečně přijat, a to v roce 1949, v účinnost vstoupil 1. listopadu tohoto roku. Tento zákon měl zajistit církvím finanční fungování, které by bylo díky zestátněnému majetku církví jinak nemožné.

Od 1. ledna 2013 platí zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (tzv. církevní restituce). Ten církvím přisuzuje možnost nabýt zpět znárodněný majetek, případně získat odškodnění za majetek, který již není možné vrátit.

V zákoně je také stanovena doba, po níž nastane odluka církví od státu. Ta je stanovena na 17 let od doby účinnosti zákona, aktuálně se tedy jedná o Jurečkou uvedených 16 let.

Upravuje to paragraf 17 zákona:

"§ 17 Příspěvek na podporu činnosti dotčených církví a náboženských společností
(1) Po dobu 17 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen „přechodné období“) stát vyplácí dotčeným církvím a náboženským společnostem příspěvek na podporu jejich činnosti (dále jen „příspěvek“).
(2) V prvních třech letech přechodného období se výše příspěvku rovná částce poskytnuté dotčené církvi a náboženské společnosti na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, v roce 2011.
(3) Výše příspěvku se od čtvrtého roku přechodného období každoročně snižuje o částku odpovídající 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období.
(4) Příspěvek se vyplácí na kalendářní rok, a to vždy nejpozději do 31. ledna kalendářního roku, na který je určen.
(5) Příspěvek není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění."

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Evropský parlament se na volbě předsedy Evropské komise podílel oficiálně již od tzv. maastrichtské smlouvy (Smlouva o Evropské unii) v rámci povinných konzultací a od Amsterodamské smlouvy v rámci přímého schvalování.

Lisabonská smlouva, v platnosti (angl.) od 1. prosince 2009, dává opravdu Evropskému parlamentu pravomoc volit předsedu Evropské komise. V článku 14 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, konsolidovaná verze ve znění podle Lisabonské smlouvy v češtině, originál např. zde) zmiňuje doslova:

"1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise. "

Dále je pro tento případ důležitý článek 17, bod 7 stejné smlouvy:

"7. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem."

Nicméně již v předchozích letech byla pravomoc Evropského parlamentu při volbě předsedy Evropské komise významná. Posilování začalo se Slavnostním prohlášením o EU z roku 1983, do primárního práva byla zakotvena v roce 1993 Smlouvou o EU a proces schvalování této volby pak Amsterodamskou smlouvou (.pdf, čl. 214 konsolidované znění).

"2. Vlády členských států společnou dohodou určí osobnost, kterou zamýšlejí jmenovat předsedou Komise; toto určení schvaluje Evropský parlament.Vlády členských států určí společnou dohodou s designovaným předsedou ostatní osoby, které zamýšlejí jmenovat za členy Komise.Předseda a ostatní členové Komise určení tímto způsobem podléhají jako orgán schvalovacímu hlasování Evropského parlamentu. Po schválení Evropským parlamentem jsou předseda a ostatní členové Komise jmenováni společnou dohodou vlád členských států."

Další zdroj: Fiala, Petr; Pitrová, Markéta (2009): Evropská unie, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 314-320

Jiří Dienstbier starší byl skutečně v letech 1968 - 1969 zahraničním zpravodajem v USA, kde se mu také 27. května 1969 ve Washingtonu narodil syn Jiří Dienstbier mladší, který získal díky čtrnáctému dodatku Ústavy americké občanství. České státní občanství získal na základě zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání občanství České socialistické republiky, kde v §8 odst. 1 stojí: "Dítě, jehož rodiče jsou státními občany republiky, nabývá narozením státního občanství rodičů. " Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa dostal Jiří Dienstbier st. v rozhlasu výpověď. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministerstvo financí a Česká národní banka za schválení vlády ČR vydaly v prosinci 2013 dokument „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ (.pdf), kde na straně 24 uvádí následující: „…členové eurozóny mohou svůj souhlas s přijetím eura v České republice vstupem do mechanismu podmiňovat. Vstup do ESM (pozn. autora: čti jako Evropský mechanismus stability) by pro Českou republiku bezprostředně znamenal povinnost vložit cca 40 mld. Kč do jeho základního kapitálu. Odhadovanou výši tohoto vkladu vyčíslilo MF ČR na základě klíče pro upisování základního kapitálu ECB, podle nějž se v tomto případě postupuje. V případě nesplacení některých půjček poskytnutých ESM či významného snížení bonity smluvních stran by navíc mohla České republice vzniknout povinnost dodat do tohoto mechanismu další vklad. … Při plném využití výpůjční kapacity ESM v budoucnosti by se pak tento podmíněný závazek České republiky mohl vyšplhat do výše cca 310 mld. Kč.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle analýzy (.pdf, str. 4) České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu z roku 2013 je roční podpora biopaliv úlevou na spotřebních daních ve výši 1 068 mil. Kč (údaje k roku 2011). Podle informací, které nám poskytlo Ministerstvo životního prostředí, byla tato částka v roce 2012 1 390,03 mil. Kč.

Zvýšení podílu biosložky povinně přimíchávané do paliv bylo schváleno novelou zákona o ovzduší z roku 2010, referovala o tom i ČTK například prostřednictvím portálu Idnes. Ondřej Liška pak pro tento návrh skutečně hlasoval.

Připomeňme ovšem, že zavedení biopaliv není otázkou roku 2010. Povinné přimíchávání biologických složek do nafty a benzínu bylo zavedeno (nyní již neplatnou) novelou zákona o ovzduší 180/2007 Sb. Ondřej Liška na tomto hlasování přítomen nebyl.

Kromě této jedné miliardy korun se dozajista přimíchávání biosložky do pohonných hmot promítlo do konečné ceny těchto produktů. Nepodařilo se nám dohledat relevantní statistiku či informaci, která by Johnovo prohlášení podporovala/vyvracela. Oslovili jsme také Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ovšem podle svých slov podobnými informacemi nedisponuje.

Miroslav Kalousek skutečně rezignoval na post předsedy KDU-ČSL v době povolebního patu po volbách v roce 2006. Nikdo ho k rezignaci nenutil. Dle jeho vyjádření neexistovalo žadné řešení nastálé situace - odmítl, že by KDU-ČSL měla jakkoliv spolupracovat s komunisty. Zpočátku však s ČSSD vyjednávat chtěl - obával se totiž vzniku velké koalice ODS a ČSSD, která by poškodila malé strany.

ČSSD měla ve 4. bodě svého programu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 postupné zvýšení minimální mzdy a to z 8 500 Kč na 12 000 Kč hrubého příjmu v roce 2018.

Programové prohlášení vlády v části 3.2. Ministerstvo práce a sociálních věcí informuje, že vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy. Jedná se o její zvýšení a to na zhruba 40 % průměrné mzdy.

Od 1.8.2013 je hrubá minimální mzda v České republice stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin na 8 500 Kč, což se rovná 50,60 Kč za hodinu. Dnes tvoří minimální mzda 33,83 % mzdy průměrné.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nepodařilo se nám bohužel dohledat informace o tom, že by KSČM či ČSSD přiznali zvýšení efektivity výběru daní. Tento bod se sice objevuje ve vládní koaliční smlouvě (bod 2.5), ČSSD uváděla efektivnější výběr jako jednu z vysokých priorit v předvolební kampani na podzim 2013, Bohuslav Sobotka se k tomuto také vyjádřil na svém blogu. K tomu jsou ovšem konstantně motivovány prakticky všechny strany volebního spektra bez ohledu na dosavadní efektivitu výběru. S Kalouskovou koncepcí jednotného inkasního místa pro výběr daní ČSSD souhlasí, nicméně kvůli nepřipravenosti jeho přijetí strana odsouvá.

Kvůli rozporuplným a nedostatečným zdrojům tak hodnotíme výrok jak neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, skutečně jsou jednotlivé dávky v rámci kapitoly MPSV vypláceny z jednoho balíku (313), kterým ministerstvo disponuje.

Podíváme-li se na zmíněnou kapitolu 313 státního rozpočtu (.pdf, str. 18), tak je nepochybné, že jde o jednotný "balík peněz" pro celé Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Konkrétní situace ve svém výroku Lenka Kohoutová popisuje také korektně. Výplatu zmíněných podpor popisuje web ministerstva práce.

Co se týče "přelévání" do jiného zákona, není zcela jednoznačné, co má Lenka Kohoutová na mysli. Proto necháváme tuto část výroku bez hodnocení.