Já když jsem nastoupil do Evropského parlamentu před deseti lety, tak tématem dne byl boj s nezaměstnaností. Asi za dva za tři roky se to přetavilo v boj s klimatickými změnami, boj za snížení emisí CO2 a teď, dejme tomu v průběhu posledních dvou tří let, je to boj s finanční krizí.
Na základě přehledu významných témat Evropské unie za poslední dekádu hodnotíme výrok Jana Zahradila jako pravdivý.
V roce 2000 schválená Lisabonská strategie skutečně akcentovala zaměstnanost, respektive boj s nezaměstnaností, a jejím dlouhodobým cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.
O pár let později byla schválena nová celková strategie, Evropa 2020 (ang.), která mezi hlavní cíle zařadila kromě zaměstnanosti i zmiňovaný boj s klimatickými změnami. Společně s vývojem evropského systému obchodování s emisními povolenkami a aktivitami Evropské unie v oblasti globálního boje proti klimatickým změnám, lze dát Janu Zahradilovi za pravdu.
Důležitost tématu boje s finanční krizí a jejími následky asi není třeba zdůrazňovat.
Podívejte se jenom na množství peněz, které sem připluly od vstupu. Odborníci, novináři, experti píší, že to je 330 miliard korun.
Podle údajů Ministerstva financí ČR od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2013 zaplatila Česká republika do rozpočtu EU 342,8 mld. Kč a získala 676,2 mld. Kč, čistá pozice tedy činí ke konci roku 2013 333,4 mld. Kč.
(...) vnitřní trh, který je velký problém pro naše podnikatele - expotéry, protože je plno bariér netarifních, a oni nemůžou prodávat do Evropy, když teda tvrdíme, že je volný trh.
Jednotný vnitřní trh Evropské unie znamená odstranění vnitřních tarifních omezení mezi členskými státy a stejně tak i postupné odstranění netarifních omezení.
Nejčastěji uplatňovanou formou netarifního opatření je preferování "domácích" firem před těmi zahraničními a to například prostřednictvím státních podpor (dotace, státní zakázky, daňové zvýhodnění, atd.). Přesto, že se Evropská unie snaží postupně omezovat i tyto netarifní bariéry, existuje možnost výjimek, kdy jsou pro daný členský stát netarifní omezení volného obchodu buď dočasně (podpora v důsledku přírodních katastrof), či trvale (ochrana kulturního bohatství) dovolena.
Výše popsané tedy znamená, že netarifní omezení nejsou namířena proti jednotlivým členským státům (například proti českým podnikatelům), ale jsou všeobecná. Není zcela přesné, že díky netarifním omezením nemohou čeští podnikatelé prodávat své zboží do Evropy, protože mohou, a stejně tak se tato problematická oblast netýká pouze českých podnikatelů, ale naopak všech podnikatelů v Evropské unii a problémem českých podnikatelů tak tedy může být spíše nedostatečná konkurenceschopnost, než bariéry v rámci vnitřního trhu EU.
Je tedy pravdou, že některá omezení stále přetrvávají a pro české podnikatele mohou být omezující. Existují však další překážky, např. nedostatečná konkurenceschopnost, nicméně výrok ministra financí je možno považovat za korektní.
Paní ministryně Marksová na Ministerstvu práce a sociálních věcí teprve teď musela zveřejnit informaci o tom, že nešťastně připravená změna informačního systému připravila stát zbytečně o jednu miliardu korun.
Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně vydalo v dubnu tiskovou zprávu, ve které tvrdí, že “vlivem mrhání prostředky v oblasti IT technologií v uplynulých třech letech mohly být způsobeny škody dosahující miliardy korun”. Odvolává se přitom na audit, který provedl tým náměstkyně ministryně pro informační technologie Ivy Merhautové.
Zmíněnou miliardu podle něj tvoří výdaje za tři roky, které resort platil za paralelní provoz původního a nového systému pro úřady práce, za vícenáklady na přechod mezi systémy i za náklady na pracovníky. Audit zároveň uvádí, že „není zajištěn provoz a rozvoj zásadních IT služeb, nebyly zahájeny přípravy výběrových řízení“.
Na nesrovnalosti v zakázkách na IT systémy na MPSV již dříve upozorňoval Nadační fond proti korupci či NKÚ, a nejedná se tedy o úplně novou skutečnost. Nově však byla vyčíslena auditem částka, o kterou měla tato zakázka připravit státní rozpočet.
No, tak my jako sociální demokraté jsme v minulých letech několikrát předložili konkrétní návrhy zákonů, které řešily otázku prokazování původu majetku.
Tento výrok premiéra je hodnocen jako pravdivý, neboť ČSSD skutečně opakovaně předkládala zákon o prokázání původu příjmů a to již od volebního období 1998-2002.
ČSSD skutečně o přijetí tohoto zákona usiluje dlouhodobě. Již Zemanův kabinet se pokusil prosadit zmíněné opatření během svého vládnutí a to celkem dvakrát. První pokus se odehrál na konci roku 1999, nicméně návrh byl zamítnut v Poslanecké sněmovně již v průběhu prvního čtení. Druhý návrh vlády Miloše Zemana byl předložen do Sněmovny v červnu 2001, byl postoupen do druhého čtení a tam zamítnut.
V minulém volebním období předložila ČSSD novelu zákona o přiznání k registrovanému majetku dvakrát. Do Sněmovny byly tyto návrhy předloženy 8. září 2010 a 8. září 2011. V obou případech byl tento návrh zamítnut již v 1. čtení, kdy neprošel přes hlasy tehdejší koalice. Hlasování dopadla následovně - první návrh; druhý návrh.
Já jsem napsal knihu o fungování byrokracie.
Jan Keller skutečně napsal knihu Sociologie organizace a byrokracie, která „seznamuje s vývojem a současným stavem bádání v oblasti velkých a komplexních moderních organizací“.
je pozoruhodné, že vlastně za těch vašich dvou předchozích vlád výrazně vzrostl veřejný dluh
Ministryně Marksová-Tominová se patrně odkazuje na poslední dvě vlády vedené premiérem z ODS - Nečasovu (2010-2013) a Topolánkovu (2007-2009). Jak vyplývá z následující tabulky (zdroj ČSÚ, .xls), během těchto let skutečně výrazně vzrosla jak výše nominálního dluhu, tak jeho poměr k HDP. V roce 2013 pak poměr dluhu k HDP poprvé od roku 1996 klesl.
RokStátní dluh
(mld Kč)Státní dluh
(% HDP)2007829,324,42008999,826,020091 178,231,320101 344,135,520111 499,439,220121 667,643,420131 683,343,3
Co Vám, Petře Hannigu, říká sousloví Strategie Evropa 2020? Je to vlastně, teď bylo od 2007 do 2014 a teď bude vlastně období 2014 - 2020.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý z důvodu záměny strategie Evropa 2020 a víceletých finančních rámců.
Evropa 2020 je desetiletá strategie EU, jejímž cílem je dosáhnout nového růstu. V tomto dokumentu jsou stanoveny konkrétní cíle, které by měly pomoci zvýšit konkurenceschopnost EU v globálním prostředí při zachování principů udržitelného rozvoje.
Období, o nichž mluví Petr Hannig, můžeme spojit s víceletými finančními rámci - nedávno doběhnutým pro období 2007 - 2013 a na konci roku 2013 přijatým novým rámcem pro roky 2014 - 2020. Víceletý finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby. Stanoví také jakákoli další ustanovení, která jsou účelná pro hladký průběh ročního rozpočtového procesu.
My jsme v minulém volebním období jako většinová koalice vyhověli návrhu opozice, která chtěla rozšířit počet přednostně vystupujících řečníků, z logických důvodů, protože mají to všichni ministři.
Výrok zazněl na 5. schůzi Poslanecké sněmovny 21. ledna 2014.
Tehdejší poslanci vládní koalice skutečně hlasovali většinou pro přijetí novely zákona o jednacím řádu, který rozšiřoval počet přednostně vystupujících řečníků (čl. 1, bod 4). Nově tak mohli přednostně vystoupit i poslanci, jež jsou zároveň předsedové politických stran či hnutí. Co se týká zdůvodnění onoho rozšíření, tak právo přednostně vystoupit opravdu mimo další osoby už měli (§ 67) v té době všichni ministři. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.
Zajímavým faktem je, že do zmiňované novely byla vložena i část, která měla zabránit „přeběhlictví" a vytváření nových politických stran ve Sněmovně. Zmiňovaný předseda totiž má přednostní právo pouze, pokud k jeho politické straně náleží poslanci, jež jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období.
Až 70 % evropské legislativy nám přichází do legislativy národní.
Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“
Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“
