Chtěli jsme aquapark vyřešit už v tomto volebním období, zvažovali jsme odříznutí města od aquaparku. Ale tím, jak jsou nastaveny smlouvy, je to v podstatě nemožné. Finanční dopad takového kroku by byl pro město horší, než si aquapark nechat.
Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů dohledat smlouvy města Olomouc k aquaparku. Není tedy možné popsat, nakolik by případné odříznutí města od aquaparku bylo finančně horší než ponechání situace při současném stavu.
My ty lidi, které máme v tom našem programu sociální inkluze, uzavírají tzv. sociální smlouvu, kde máme přesně práva a povinnosti, to znamená, že město jim pomáhá, ale chce po nich aktivitu. Třeba povinnosti přijmout legální zaměstnání, které v určitém rozsahu třeba při spolupráci s úřadem práce jim umíme sehnat. Pakliže ji někdo nevezme, je bez milosti vyloučen z toho programu.
Výrok Martina Štěpánka je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně popisuje nastavení programu sociální inkluze včetně tzv. sociální smlouvy a povinností, jež z ní vyplývají.
Principy zmíněné sociální smlouvy uvádí město Ostrava na svém webu.
" Vybraným rodinám, které mají trvalé bydliště ve vyloučené lokalitě v jednom z těchto obvodů (Moravská Ostrava a Přívoz, Mariánské Hory a Hulváky, Vítkovice, Radvanice a Bartovice), bude nabídnut podpis tzv. sociální smlouvy, která klientovi zajistí podporu města při řešení jeho pracovního uplatnění, získání dostatečné kvalifikace pro výkon povolání a řešení bytové problematiky. Principy sociální smlouvy, resp. povinnosti klienta lze shrnout v bodech následovně:1) Dodržení všech podmínek uvedených ve Smlouvě o podnájmu (poskytnutí bytu třetí osobě, dodržování veřejného pořádku, neohrožování veřejného zdraví, péče o společné prostory v místě bydliště a veřejná prostranství v bezprostřední blízkosti místa bydliště, apod.); 2) Intenzivní spolupráce s neziskovými organizacemi, které působí v rámci programu a účast na všech aktivitách směřujících k integraci a zlepšení kvality života; 3) Participace na aktivitách směřujících ke zlepšení pozice klienta i osob žijících s ním ve společné domácnosti na trhu práce, aktivní hledání pracovního uplatnění a svědomité plnění pracovních povinností v případě získání zaměstnání; 4) Zajištění pravidelné školní docházky dětí, participace rodičů na procesu vzdělávání jejich dětí (spolupráce rodičů se vzdělávacími institucemi, domácí příprava, apod.); 5) Dodržování harmonogramu povinných očkování u svých nezletilých dětí. Nedodržení výše uvedeného je podnětem ke zrušení přidělení bytu a k zániku podnájmu. " Média již v minulosti informovala o tom, že byly z programu inkluze škrtnuty některé rodiny (resp. jednotlivci - přišli o byt), a to právě z důvodu, že v rozporu se smlouvou odmítly přijmout práci, která jim byla nabízena. Informovaly o tom jednak Novinky.cz (listopad 2013), jednak Moravskoslezský deník (červenec 2013).
My nemáme žádné radní (ve veřejnoprávních médiích, pozn. Demagog).
Veřejnoprávními médii v České republice jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Všechna mají ze zákona svou radu, která je volena Poslaneckou sněmovnou.
Rada ČT – ta je volena Poslaneckou sněmovnou, jíž podávají návrhy (.pdf – zákon o ČT, § 4 bod 2) na kandidáty nejrůznější organizace a sdružení (tato praxe byla veřejně diskutována skrze to, zda nejde pouze o zástěrku, přes níž si politické strany dosadí do Rady ČT své nominanty).
Poslední volba proběhla 26. března, kdy bylo dovoleno 6 radních. Celou volbu popisuje Mediář.cz. Před touto volbou byli stávající radní na svých postech i před tím, než se Úsvit vůbec dostal do Poslanecké sněmovny, tudíž předchozí radní k tomuto hnutí nepatřili. Z nově zvolených členů je poměrně jasná profilace exposlankyně KSČM Levé či Vratislava Dostála z Deníku referendum (jenž má blízko k ČSSD). Z radních, kteří zůstali na svém postu, lze jmenovat také Josefa Pavlatu (bývalý dlouholetý senátor ODS). Politické pozadí volby popisuje server Idnes.cz.
Je tedy zřejmé, že někteří radní mají za sebou politickou minulost provázanou s některou konkrétní stranou, resp. jsou vnímáni jako příznivci nějaké strany/hnutí. Nicméně nejsme schopni korektně a autoritativně posoudit, jakou profilaci mají všichni z nich. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ani v jedné z rad není člověk, který by měl přímo blízko k hnutí Úsvit či Okamurovi.
Do Rady ČRo byli po volbách 2013 dovoleni 3 členové, 2 z nich (radní Dohnálková a Vejvoda –Mediář.cz) v březnu 2014 a Ivan Vodochodský (mimo jiné krajský zastupitel Královéhradeckého kraje za Koalici pro KH kraj) v květnu letošního roku.
Sedmičlenná Rada ČTK je dovolena v tomto složení, ani v ní není přímý zástupce hnutí Úsvit či jeho nominant.
Praha jenom na právní poradenství ročně vyhazuje 150 milionů korun. Já řídím nemocnici, která má obrat zhruba 7 miliard, což je zhruba pětina pražského rozpočtu, tak my ročně dáme za právníky 2, maximálně 3 miliony korun.
Podle výroční zprávy (.pdf – str. 11) FN Motol za rok 2013 měla nemocnice skutečně obrat cca 7 miliard korun. Přesně šlo o 7,15 miliardy. Co se týká výše výdajů na právní poradenství, nelze tuto informaci ve výroční zprávě dohledat. Ta v přehledu výdajů pouze souhrnně popisuje výdaj na služby (ve výši cca 335 milionů). Kolik však přesně jde na právní poradenství, resp. na právníky obecně, není dohledatelné.
Zmínka o 150 milionech je dohledatelná z veřejně dostupných zdrojů (např. ČTK/Lidovky.cz). Byla však aktuální v roce 2012, resp. v té době byla publikována. Bylo také přislíbeno, že se tato částka bude snižovat. Z jednotlivých rozpočtů na webu města však není dohledatelné, kolik přesně město ročně souhrnně vydá za právní poradenství v letech po uveřejnění této zprávy –tedy v letech 2013 a 2014. Je otázkou, zda jde celkovou sumu na právní poradenství pojmenovat jako “vyhazování” peněz, to je spíše otázka interpretace jednotlivých politických aktérů.
Ale finančně mě nepodpořili (v reakci na předchozí výrok Prachaře – pozn. Demagog.cz).
Jitka Seitlová má na svoji senátní kampaň dva účty. Na prvním, jehož vlastníkem je Strana zelených, není od České pirátské strany žádný příspěvek. Informace o druhém účtu, jehož vlastníkem je KDU-ČSL, nejsou v tento moment k dispozici. Na naši žádost se na oficiálních stránkách objevil dokument, v němž jsou uvedeny výdajové položky z tohoto účtu. Jedná se však o měnitelný dokument, který nemůžeme považovat za oficiální zdroj.
Výrok tedy může být pravdivý, prozatím jej však hodnotíme jako neověřitelný.
...tato osoba (útočnice ze Žďáru – pozn. Demagog.cz) bez nějakého posudku byla soudem puštěna (...) Bylo tam pouze doporučení z toho jednoho zařízení…
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se rozcházejí informace od ministryně spravedlnosti a mluvčího opavského soudu.
Mluvčí soudu Tomáš Kamradek říká, že " rozhodnutí padlo na základě znaleckých posudků a lékařských zpráv“.
Naproti tomu ministryně Helena Válková, která od soudu dostala všechny materiály, po zběžném prolistování spisu uvedla, že " soud vyšel z vyjádření psychiatrické léčebny, které nebylo příliš zevrubné, a bez důkladného dokazování dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky trestního řádu pro přeměnu léčení z ústavního na ambulantní“.
My jsme na tématech, se kterými jdeme do voleb, vyrostli. Ať už se jednalo o požadavek pojmenovat nové divadlo po Miroslavu Horníčkovi nebo třeba o požadavek na zákaz hazardu.
Velkými volebními tématy v Plzni jsou zadluženostměsta a projektPlzeň – evropské hlavní město kultury 2015. V posledních letech se rovněž řešil název nového plzeňského divadla.
Změna pro Plzeň na svém webu prezentuje jako svá hlavní témata následující: Plzeň bez hazardu, petice za divadlo Miroslava Horníčka v Plzni, park v Komenského ulici – MO Plzeň 1.
Obyvatelé Plzně podepisovali petici, aby se divadlo nejmenovalo podle prvního polistopadového prezidenta Václava Havla, nýbrž aby neslo jméno Miroslava Horníčka. Jak je patrné, členem petičního výboru byl i sám Marek. Primátor Plzně Martin Baxa v reakci na to začal prosazovat neutrální název divadla – Nové divadlo. Nové divadlo bylo s tímto názvem otevřenov září 2014.
Hazard byl rovněž velkým tématem letošních podzimních voleb, kdy TOP 09 usilovala o referendum o hazardu v termínu komunálních voleb. Straně se ovšem nepodařilo získat dostatek podpisů lidí pro to, aby bylo referendum vyhlášeno. TOP 09 byla ve snahách o referendum podporována také hnutím Změna pro Plzeň a Stranou zelených.
Zastupitelstvo odmítlo návrh na vyhlášení referenda již v dubnu 2014. Na tomto jednání byl také předložen návrh na nulovou toleranci hazardu, což iniciovala právě Změna (informace k tomuto jednání jsou dostupné na webu města – jednání zastupitelstva, bod 44).
Zcela protizákonně se opakovalo hlasování po dvou dnech. (...) Opakování umožnilo jak hnutí ANO, tak KDU-ČSL, nejen ČSSD. (...) Protože zákon říká jasně, zpochybnit hlasování může poslanec pouze bezprostředně po hlasování. Toto hlasování bylo zpochybněno po nějaké hodině, hodině a půl.
Byť Okamura korektně popisuje jednání v Poslanecké sněmovně při zákonu o tzv. zelené naftě, je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť o zákonnosti/nezákonnosti rozhoduje v České republice soud. Bylo již avizováno, že daný případ bude postoupen Ústavnímu soudu.
Zákon (v tomto případě jednací řád Poslanecké sněmovny) se k možnosti zpochybnění hlasování vyjadřuje v § 76 Výsledky hlasování. Bod 5 konkrétně uvádí: " Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy."
Konkrétní hlasování, o němž Okamura mluví, proběhlo 23. července ve 12:17. Celou událost dokumentuje také stenoprotokol z jednání. Po tomto hlasování (pořadové číslo 65 – šlo o pozměňovací návrh poslance Urbana na snížení daně na pohonné hmoty) proběhlo další hlasování o návrhu zákona o tzv. zelené naftě jako celku.
Následně byl otevřen další bod a předseda poslaneckého klubu ČSSD si vzal hodinovou přestávku, jednání bylo přerušeno ve 12:21.
Po této přestávce (při níž údajně premiér křičel na své poslance) se přihlásil poslanec Šincl a zpochybnil své předchozí hlasování, načež se strhla ve sněmovně procedurální rozepře. Hlasování bylo tedy zpochybněno po cca 65 minutách. Dodejme, že mimo Šincla v hlasování o tomtéž návrhu změnilo názor dalších 15 poslanců ČSSD.
Opakování zmíněného hlasování bylo umožněno hlasy koaličních poslanců. Pro úplnost uvádíme, že opakované hlasování o návrhu poslance Urbana proběhlo skutečně 2 dny po tom původním (25. července – 12:39).
Když jsme dávali na protidrogovou prevenci 11 milionů korun, tak bylo 11 tisíc drogově závislých na tvrdých drogách, ve chvíli, kdy jsme začali dávat 15 milionů, tak se jich objevilo 15 tisíc drogově závislých.
Výrok hodnotíme na základě dokumentů dostupných na webu hlavního města Prahy. Z těch je patrné, že uváděné částky neodpovídají skutečnosti.
Počty problémových uživatelů drog vyčísluje Strategie protidrogové politiky (.pdf, str. 58). Vydávané prostředky pak najdeme ve Výroční zprávě o realizaci protidrogové politiky za rok 2013 (.pdf, str. 45).
RokPočet uživatelů drogVydané prostředky (v tisících Kč)2005 9800 29 0002006 8400 29 0002007 10 000 32 0002008 11 500 37 0002009 10 400 40 0002010 11 350 40 0002011 10 900 35 1502012 14 600 39 0002013 n/a 41 000
V rámci těchto souhrnů se jedná o celkovou částku vydanou městem na protidrogovou politiku. Zmíněná výroční zpráva uvádí konkrétně položky na stranách 52–53 pro roky 2012–2013. Které z těchto všech položek tvoří protidrogovou prevenci města však není nikde zcela konkrétně popsáno a není tak možné korektně určit celkovou částku na prevenci pro daný rok. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.
Za poslední 4 roky přibylo více než 1000 míst, v roce 2015 přibude více než 300 míst.
Podle webu města Brna byla kapacita mateřských škol ve školním roce 2010-2011 na celém území města 10 380. Během dvou následujících let stoupla na 11 055. Dále pak od 1. září 2013 (tedy v dalším školním roce) bylo počítáno s nárůstem kapacit o dalších 458 míst. Celkem tedy mezi školním rokem 2010-2011 a současným, který začal 1. září, jde o nárůst ve výši 1133 míst. Je třeba však podotknout, že zmíněných 458 míst bylo předpokladem a nepodařilo se nám tuto výči prokazatelně potvrdit či vyvrátit aktuálnějším zdrojem, což je případ i Vižďou zmíněných 300 míst pro rok 2015.
Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný z důvodu absence prokazatelných dat, byť je třeba dodat, že Vižďou popisovaný trend zvyšování kapacit MŠ v Brně je zcela reálný.
