...když je podle paní Marksové Tominové možná milion lidí bez práce, já si myslím, že ten počet jednoho milionu je reálný, i když oficiální statistiky podle metodiky Eurostatu mluví o 625 tisících...
Číslo 625 tisíc se skutečně ve vztahu k nezaměstnanosti v Česku objevilo. Nestalo se tak ovšem na základě metodiky Eurostatu, ale čísel Úřadu práce. Navíc toto číslo bylo platné k poslednímu únoru, aktuální čísla hovoří pro číslo mnohem menší, a to přibližně 575 tisíc lidí.
Nutno dodat, že Eurostat využívá jinou metodiku výpočtu a jeho čísla se tak pohybují kolem 363 tisíc nezaměstnaných.
Nepodařilo se nám dohledat informace o tom, že by ministryně Marksová Tominová spekulovala o milionu nezaměstnaných, naopak v nedávném vyjádření uváděla čísla zcela jiná a správná.
Stejný údaj (tedy 625 tisíc) uvedla ministryně práce i v Otázkách Václava Moravce 6. dubna 2014.
Závěrem tedy Eurostat nehovoří o čísle 625 tisíc, toto číslo je navíc již čtvrtrok staré a není doloženo ani "milionové" vyjádření paní Marksové Tominové. Požádali jsme tedy europoslance Ransdorfa o vyjádření a případné doplnění zdrojů, do té doby však výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Takže vláda (myšlena současná koalice) schválila ten rozpočet (myšlen "Rusnokův") s tím, že má málo času na to, aby v něm šetřila. Pan ministr, budiž mu za to čest, alespoň symbolicky tam zamrazil pět miliard korun jako symbolickou vůli k šetření.
Poslanci současné vládní koalice dne 19. prosince 2013 schválili letošní rozpočet, který vypracovala vláda Jiřího Rusnoka. Pro hlasovalo 109 poslanců tehdy nově vzniklé koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL, proti se stavěla ODS a TOP 09 s 39 hlasy, poslanci Ústvitu a KSČM se zdrželi.
Rozpočet byl přijat místo obvyklých dvou a půl měsíců za dva týdny, aby se stát vyhnul hospodaření s tzv. rozpočtovým provizoriem, které by jej nutilo řídit se příjmy a výdaji schválenými pro předchozí rok. Ačkoliv byla většina narychlo navrhovaných změn odmítnuta, "zmražení" pěti miliard korun pomocí jejich přesunu do vládní rozpočtové rezervy poslanci odhlasovali.
Zmíněné vázání výdajů (.pdf) ve výši necelých 5 mld. korun projednala vláda Bohuslava Sobotky 2. dubna 2014, kdy jej také schválila.
Jsem rád, že to říkáte, právě tito odpůrci občanského zákoníku říkají, že náš Nový občanský zákoník je příliš archaický a příliš inspirovaný rakouským zákonem. Víte, jaký platí v Rakousku zákoník z roku 1811, 1811, tento zákon na našem území platil téměř 150 let a byl inspiračním zdrojem a i jistým návratem k tomu, co v této zemi desítky let platilo a komunisté to zrušili.
Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako pravdivý, neboť v Rakousku skutečně stále platí zákon z roku 1811, který na českém území platil 150 let.
V roce 1811 byl v rakouské části Rakouska-Uherska (včetně českých zemí) vyhlášen tzv. Všeobecný zákoník občanský, který v Rakousku platí dodnes a z většiny nebyl ani novelizován. Na českém území platil od jeho počátku, po celou dobu první republiky, během války i po ní. Jeho platnost byla ukončena na konci roku 1950, kdy byl nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem.
Od 1. června 1811, kdy vyšel rakouský zákoník v platnost na českém území, až po jeho zrušení na konci roku 1950 uběhlo bez šesti měsíců celých 150 let. V Rakousku dokonce platí dodnes. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Některé ty programy byly zastaveny jednoduše proto, že se tady kradlo.
Nepodařilo se nám potvrdit, že by byly některé operační programy pozastaveny z důvodu, že by se zde "kradlo". U některých programů došlo k jejich pozastavení z důvodu neschopnosti čerpat z nich finanční prostředky. Dotační program Severozápad byl pozastaven kvůli podezření na nedostatek nezávislosti auditních orgánů a podezřelé machinace.
Švédsko má taky obecný závazek, jednou budeme mít euro, ale o tom, kdy konkrétně to bude, si Švédové rozhodnou v referendu, jednou už ho odmítli.
Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf). Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, která jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.
Trvalou výjimkou přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédsko si takovou výjimku v maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií, a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.
Česká republika stále, stejně jako Švédsko, konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné z výše uvedených zemí není vstup do eurozóny umožněn. Zda se má Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat, je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace, avšak země, stejně jako Švédsko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má.
Euroskop také popisuje zmíněné referendum. Uvádí, že Švédsko se dlouhodobě vyhýbá (přes svůj závazek) jednotnou měnu přijmout a 14. září 2003 proběhlo v této otázce také referendum. To dopadlo tak, že 55,9 % lidí bylo proti přijetí eura ve Švédsku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
85 % legislativy vychází z legislativy, která vzniká na poli Evropského parlamentu.
Ačkoliv jsme v předchozích odůvodněních (např. u Petra Fialy) podobné výroky o vlivu bruselských norem na český právní řád podobné výroky hodnotili jako neověřitelné, ve světle nových skutečností nyní přistupujeme k hodnocení nepravda.
Tomuto tématu se obšírně věnuje náš blog.Hlavní myšlenkou článku je, že "Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií." Míra vlivu se radikálně liší podle různých právních odvětví, navíc je toto číslo často zaměňováno s poměrem, kterým se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy Evropské unie.
Tomuto tématu se také věnuje článek v MF Dnes "Brusel nám opravdu všechny zákony nediktuje" ze dne 14. 5. 2014, který publikoval Robert Zbíral, jenž působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Citujeme z tohoto článku (vyšel pouze v tisku, Demagog.CZ má k dispozici celou verzi):
"Od data vstupu byly unijní podněty každý rok stabilně základem pro zhruba 35 % českých zákonů, jde tedy o mnohem nižší číslo, než se nám snaží politici a někteří odborníci namluvit. (...) Zákony si totiž nejsou svou důležitostí rovny, alespoň z pohledu vlivu na život běžného občana. Působení Unie se nápadně liší podle tematických oblastí. Nejvyšších podílů dosahuje u zákonů týkajících se životního prostředí, zemědělství a průmyslu (včetně regulací trhů), v těch se blíží skutečně 80 procentům. Na druhé straně spektra se nacházejí zákony spadající do oblastí práce a sociálních věcí, školství, veřejné správy a částečně daní (podíl kolem 20–30 procent). Jestliže tuto informaci poměříme s žebříčkem otázek, které nejvíce zajímají veřejnost (výše daní, sociální dávky a důchody, nezaměstnanost, zdravotnictví, školství), jde o záležitosti nejméně postižené dopadem unijní legislativy."
Václav MORAVEC: Vy nerozumíte tedy argumentům a námitkám těch, kteří budou v pondělí demonstrovat odpoledne před Ministerstvem zahraničí? Bohuslav SOBOTKA: Já vím, že to je například pan Bursík, nebo pan Schwarzenberg. Ale pan Bursík s panem Schwarzenbergem mi před měsícem radili, aby Česká republika zavedla jednostranné hospodářské sankce vůči Rusku. V situaci, kdy to žádná evropská země neudělala.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z médií a povaze schválených sankcí.
Martin Bursík vyzval s několika dalšími exministry Bohuslava Sobotku k zavedení sankcí vůči Rusku již 15. března. Karel Schwarzenberg k sankcím vyzývá opakovaně v různých rozhovorech, např. zde (z 8. dubna) a zde (z 19. března).
Evropská unie schválila 17. března sankce vůči představitelům Ruska a některým proruským představitelům Ukrajiny. V dubnu byly sankce ještě rozšířeny. Tyto sankce jsou však stále zaměřeny proti jednotlivcům, ne proti Rusku jako takovému, ani proti ruským firmám.
Eurozóna prošla krizí. EU prošla také krizí. Ale navzdory veškerým předpokladům se nerozpadla (...) a když se dneska podíváme na výsledky zemí jako je Řecko nebo Španělsko, tak i tyto státy se stabilizují.
V návaznosti na světovou hospodářskou krizi prošly též ekonomiky zemí Evropské unie krizí. Z hlediska fungování eurozóny se však tato krize transformovala též do dluhové krize některých států zvláště v jižní části EU. Vzdání se autonomní monetární politiky (směrem k Evropské centrální bance) při současném odlišném vývoji jednotlivých ekonomik se ukázalo jako problematické. Řešením, se kterým EU přišla, byla série balíčků a mechanismů zajišťující financování států, kterým hrozí neschopnost splácet vlastní závazky (též zde, anglicky)). Nyní se zaměříme na ve výroku zmíněné země:
V Řecku došlo k propadu reálného hrubého domácího produktu v roce 2008 v hodnotě -0,2 %. Tato ekonomika procházela recesí až do konce roku 2013. Nejvyšší míra propadu reálného HDP přišla v letech 2011 a 2012, ve kterých se ekonomika propadla o 7,1 %, resp. 7,0 %. V již zmíněném roce 2008 dosahovala výše veřejného dluhu v Řecku 112,9 % HDP a v roce 2013 se tento ukazatel vyšplhal až na úroveň 175,1 % HDP. V roce 2014 však již řecké ministerstvo financí počítá se zastavením propadu reálného HDP (tzv. kladná nula). Zároveň se podařilo nabídnout tranši řeckých vládních dluhopisů, o kterou byl výrazný zájem ze strany investorů. Stále však zůstává v Řecku vysoká úroveň nezaměstnanosti.
Ve Španělsku začal propad reálného HDP v roce 2009 o 3,8 %, což byl zároveň nejrychlejší propad v rámci krize. V roce 2011 dosáhl růst HDP úrovně 0,1 %, ale poté se na roky 2012 a 2013 opět ekonomika Španělska propadla do recese. Španělsko v roce 2008 vykazovalo veřejný dluh ve výši 40,2 % HDP, v roce 2013 však tento ukazatel dosáhl hodnoty 93,9 % HDP. Od 3. čtvrtletí roku 2013 však španělské HDP opět roste, což naznačuje vymanění se z recese. Dle prognóz by španělská ekonomika měla v roce 2014 růst o 1,2 %. Nezaměstnanost však stále zůstává na vysoké úrovni.
Pro přehled úroků desetiletých vládních dluhopisů a dalších informací o proběhnuvších nabídkách tranší více viz zde.
Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, protože dle výše zmíněného indicie naznačují, že dochází k vymanění se z recese a stabilizaci obou ekonomik.
V té eurozóně najdeme země, kterým se nesmírně daří, Slovensko mezi ně patří, Rakousko, Německo. Ale i ty, kterým se nedaří. Portugalsko a Řecko.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, něboť nelze s určitostí zjistit, v jakých ohledech se daným státům daří či nedaří.
Nicméně jsme výkony jednotlivých států porovnali na základě aktuálních (2013) makroekonomický ukazatelů.
Stát
Reálný ek. růst
Nezaměstnanost**
Deficit/HDP
Veřejný dluh/HDP
Německo
0,4
5,2
0 %
78,4 %
Rakousko
n.a*
5,0
-1,5 %
74,5 %
Slovensko
0,9
14,1
-2,8 %
55,4 %
Portugalsko
-1,415,3
-4,9 %
129,0 %
Řecko
-3,9
25,8
-12,7 %175,1 %
* Pro 2013 nebyla data, v roce 2012 ek. růst 0,9 %.
** Prosinec 2013
DPH na potraviny, na plenky před vstupem bývala 5 %, dneska je to 21 % na plenky, 15 % na potraviny a další věci a to zvyšování daní zde bylo právě kvůli Evropské unii.
Petr Mach má pravdu, když tvrdí, že DPH na potraviny či na dětské pleny byla před vstupem do EU (2004) 5 procent. Je však přinejmenším zavádějící tvrdit, že ke zvýšení DPH došlo kvůli Evropské unii.
Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty stanoví v Hlavě VIII, kapitole 2 (strana 46) minimální polovené sazby DPH. Podle aktuálního znění nesmí členské státy uplatňovat základní sazbu DPH nižší než 15 % a jednu nebo dvě snížené sazby ne nižší než 5 %. Snížená sazba může být uplatněna pouze na zboží vyjmenované v Příloze III této směrnice (strana 148). Jedná se například o potraviny, lékařské vybavení, přepravu osob, knihy či stavební práce na bytových jednotkách. Zmíněné pleny v tomto seznamu nejsou. Členské státy si při vstupu do EU mohly sjednat výjimku z těchto pravidel (uplatňování nižší sazby daně, snížená sazba na další položky), Česká republika si však tuto výjimku nevyjednala, směrnici tedy musí dodržovat v plném znění.
Když se však podíváme na vývoj sazeb DPH v České republice, ty nikdy nebyly pod stanovenou hranicí (základní sazba neklesla pod 19 %, snížená pod 5 %). Po vstupu do EU došlo k přeřazení některých položek ze snížené sazby do základní kvůli výše zmíněné směrnici, což vedlo k jejich zdražení. Z podobného důvodu došlo od roku 2013 ke zdražení zmíněných plen, kvůli tlaku Komise musely být přeřazeny do základní sazby DPH. V zásadě ale Česká republika nikdy nemusela přistoupit ke zvýšení sazeb DPH kvůli Evropské unii.
Dá se tedy říci, že kvůli EU se zvýšila DPH na plenky a na tzv. komunální služby. Zvýšení snížené sazby daně, která se uplatňuje například na potraviny, však rozhodně není možné svádět na EU. Naopak, naše současná snížená sazba 15 % je ve výši minimální základní sazby.
