Přehled ověřených výroků

Iniciativě Teplice proti hernám se poprvé nepodařilo vyvolat referendum v otázce zákazu hazardu v září 2012. Magistrát jim tehdy podpisový arch odmítl z důvodu řady nedostatků, které úřad v archu s přiloženými podpisy objevil. K dalšímu odmítnutí podpisového archu došlo v červenci 2014.

Tehdy Mráček uvedl: „Dostali jsme to zpět s tím, že ty původní podpisy, které už jsme dříve měli, nejsou nyní už platné. Po konzultaci s právníky ale mohu konstatovat, že to není pravda. Takže jim to budeme vracet ve lhůtě zase na magistrát zpět. Pokud se nedohodneme, tak pak to půjde k soudu". V případě části výroku, v němž se Jakub Mráček odvolává na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, ten uznal platnost podpisů, které byly sesbírané již před dvěma lety. 890 podpisů však z 4 776 odevzdaných označil za neplatné. Iniciativě tak ve výsledku chybělo, jak správně uvádí Jakub Mráček, 188 podpisů k dosažení 4 074 potřebných podpisů k vyvolání referenda.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda skutečně rozhodla o dodání munice a nikoli zbraní. Kromě toho také probíhá humanitární pomoc Iráku, jak Zaorálek uvádí.

Vláda České republiky přijala na svém jednání 27. srpna usnesení (.pdf), v němž souhlasí s věnováním vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády.

Konkrétní dodávky pak specifikuje na svém webu Ministerstvo obrany ČR. " Konkrétně se jedná o 10 milionů nábojů pro pušky Kalašnikov, 8 milionů kusů munice pro kulomety, 5 tisíc nábojů pro pancéřovky a 5 tisíc ručních granátů, to vše v souhrnné účetní hodnotě 41 milionů korun."

O možnosti darování přímo zbraní se neuvažovalo. Podle vyjádření ministra obrany Stropnického pro ČT24 by armáda zřejmě nějaké zbraně našla, nicméně politické reálie v Iráku tyto dodávky znemožňují (kvůli potenciálnímu odmítání dodávek Kurdům ze strany centrální vlády). Svým způsobem má tedy Zaorálek pravdu i v tomto bodě.

Co se týká zmíněné humanitární pomoci Iráku, je pravdou, že ji Česká republika poskytuje, a s dodávkami munice nesouvisí, je dlouhodobá. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách uvádí k Iráku následující (jedná se o souhrnné informace o humanitární pomoci za loňský rok): "V rámci pomoci uprchlíkům ze Sýrie v sousedních zemích byl částkou 3 mil. Kč podpořen projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Iráku, který se zaměřuje jak na provoz největšího uprchlického tábora Domiz, tak na podporu udržitelných zdrojů obživy pro irácké navrátilce ze Sýrie i nově příchozí uprchlíky v místních komunitách."

S pomocí v regionu i v samotném Iráku pak počítá také Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2014, která je dostupná také na webu Ministerstva zahraničí.

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

ČSSD prováděla obstrukce například při schvalování zdravotnické reformy nebo při hlasování o takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformě.

" Poté, co poslanci ČSSD a KSČM šest dnů blokovali jednání sněmovny, prosadila tehdy vládní koalice sloučení rozpravy ke všem zákonům, omezila délku projevů a rozhodla jednat i o víkendu a v noci. " (Aktuálně)

Námitka, že některé metody koalice byly protiústavní, jsme již v rámci výroku Bohuslava Sobotky ověřovali. Připomeňme naše hodnocení:

Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.

" (…) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Městská policie Praha by měla mít 2 520 zaměstnanců, ovšem v současné chvíli jí chybí 280 strážníků, takže má pouze 2240 zaměstnanců. Dalších sto strážníků bude muset odejít na konci příštího roku. Velký podstav je způsoben také tím, že městská policie nemohla vloni nabírat nové posily. Ale celkově lze říci, že během posledních let Městskou policii Praha opustilo značné množství strážníků. Tuto situaci se však ředitelství snaží řešit, a to především formou finančních benefitů.

Na webu Fakultní nemocnice Hradec Králové skutečně nalezneme zveřejňované smlouvy, a to v sekcích poradenské smlouvy, smlouvy s dodavateli a smlouvy týkající se veřejných zakázek (zde a zde). Nedokážeme říci, zda se opravdu jedná o prakticky všechny smlouvy, pravdou ale je, že nemocnice smlouvy zveřejňuje. Výrok je tedy pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, a to z několika důvodů. Sám Tomáš Macura si v následujícím výroku v zásadě protiřečí, když říká, že emise se mírně snižují.

K posouzení toho, zda se skutečně něco ohledně kvality ovzduší změnilo či ne, navíc nejsou k dispozici relevantní data. Český hydrometeorologický ústav zveřejňuje data se značným zpožděním a poslední dostupná jsou souhrnná data za rok 2012. Nejsou k dispozici údaje o stavu v roce 2013 a 2014, tedy za téměř polovinu zmiňovaného období. Není tedy jasné, na základě čeho Tomáš Macura hodnotí, že se "nezměnilo téměř nic".

Významný průlom v možnosti v České republice hazard regulovat učinil 11.dubna 2013 svým nálezem Ústavní soud - konkrétně jde o nález sp. zn. Pl. ÚS 6/13. Vyhověl návrhu města Klatovy, přičemž toto město mělo ve sdružení Brnění partnera, kterému byla dle městského webu za konzultace v oblasti hazardu následně i vyplacena odměna.

Možnost regulovat hazard tak je možná především díky rozhodnutí Ústavního soudu na návrh města Klatovy a následně i měst dalších (např. Židlochovice a Frýdlant nad Ostravicí). K tomuto rozhodnutí ovšem přispěla i angažovanost Brnění o.s., které proti hazardu dlouhodobě bojuje a spolupracovalo v této otázce i s dotčenými městy.

Dalším z příkladů angažovanosti v problematice může být příručka pro obecní samosprávy Hazard ve vaší obci lze konečně regulovat. Ta městům dává návod, jak hazard v té dané obci regulovat.

Na základě těchto příkladů angažmá Brnění v problematice regulace hazardu je výrok hodnocen jako pravdivý.

Je pravdou, že do jmenovaných státních podniků, tedy ČEPRO a MERO, dosadilo členy dozorčích rad ministerstvo financí, jež je vykonavatelem akcionářských práv ČR u těchto podniků. Do jaké míry ovšem tyto kroky projednal Andrej Babiš s dalšími členy vlády, respektive ostatními představiteli vládní koalice, a zdali bral na jejich nominace ohled, nelze jednoznačně určit. V dalších dnech by na toto téma mělo proběhnout vyjádření představitelů KDU-ČSL a ČSSD, dle kterých tento výrok případně upravíme.

Co se týká druhé části tvrzení, můžeme konstatovat, že do koncernu Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, patří tři firmy, a to konkrétně Preol, Primagra a Ethanol Energy. Všechny tři jsou zcela závislé na obchodní spolupráci s firmou ČEPRO. Obavy opozice z konfliktu zájmů jsou tak v tomto případě zcela na místě.

Podrobně se střetem zájmů Andreje Babiše (jeho firem) zabýval také pořad Reportéři ČT (video − čas 12:30 a dále), který zmapoval všechny možné průniky zájmů Babiše politika a Babiše podnikatele.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. Prezentovaný konflikt zájmů je sice zřejmý, nicméně je nutné doplnit, zdali daní jedinci jsou z větší části lidé nominovaní Andrejem Babišem, nebo koaličními partnery.

Na tiskové konferenci (video v článku) ČSSD nejprve premiér Sobotka řekl, že se budou legislativci z Úřadu vlády nadále na pracích podílet. Na to reagoval ministr Dienstbier slovy: „Já jsem za sebe řekl, že já se za této okolnosti nebudu účastnit dalších prací na služebním zákoně. Zejména se jedná o to, že požádám vládu, aby mě zbavila pověření k jednání s Evropskou komisí z hlediska naplnění tzv. ex ante kondicionality pro čerpání evropských fondů. Co se týče vládní legislativy – já musím říct, že vládní legislativa začala pracovat na služebním zákonu, resp. poskytla maximální podporu zejména na jaře v době, kdy ještě rezorty po nástupu nové vlády nepředkládaly rezortní návrhy zákonů a tedy vládní legislativa neměla tolik práce. (...) Musím říct, že vládní legislativa samozřejmě nemá takovou kapacitu jako měla na jaře, aby podporovala práce na služebním zákoně. (...) Jejich nadšení pro podporu jakýchkoliv dalších prací je samozřejmě velmi omezené. Ale hlavním důvodem je samozřejmě, že v podstatě v tuto chvíli je nulová kapacita na úrovni vládní legislativy, nulová kapacita na tuto podporu.“ Na to opět reagoval Sobotka: „Samozřejmě vládní legislativa se bude podílet. Tak jako na všech dalších úkolech se bude podílet taky na tomto úkolu.“

Nedá se tvrdit, že by na tiskové konferenci nedošlo k žádnému konfliktu. Mimo dosah mikrofonů měl poté podle Aktuálně.cz Sobotka Dienstbierovi říct: „Tady to nebudeme řešit.“

Již před touto konferencí se Dienstbier veřejně vyjádřil o dohodě mezi vládní koalicí a pravicovou opozicí na úpravách služebního zákona jako o "zprznění" (Lidovky.cz) původního návrhu, na čemž si trval (na dotaz Echo 24) i při své páteční tiskové konfenci na Úřadu vlády ČR. Konkrétně popsaly zmíněné lidovky.cz: "Dienstbier ve čtvrtek své rozhodnutí nepodílet se na dalších pracích na zákonu zdůvodnil tím, že "není ochoten za takovéto prznění kvalitního koaličního návrhu převzít zodpovědnost". Není prý schopen zaručit, že návrh splní podmínky osmadvacítky, a proto na příští schůzi vlády požádá o zproštění pověření ve věci s EU vyjednávat."

Na svém odpoledním pátečním brífinku po schůzce s premiérem již hovořil ministr po lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Dienstbier smířlivěji a řekl, že uvolnil dva ze svých podřízených, aby se podíleli na pozměňovacím návrhu služebního zákona.

Je tedy pravdou, že Jiří Dienstbier osobně již na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu pokračovat nebude, což se však netýká legislativců z Úřadu vlády. Avšak tvrzení, že nedošlo k žádnému konfliktu, je dle našeho názoru zavádějící.