Přehled ověřených výroků

Podmínky stanovené v takzvaném fiskálním kompaktu určují, že strukturální deficit nesmí přesáhnout 0,5 procenta. Této podmínce by tedy zmíněný deficit vyhověl, jedná se ale o velmi sporný ukazatel, který se liší v závislosti na použité metodice a klasifikaci jednotlivých položek. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Fiskální výhled České republiky (.pdf) z května 2014 rekapituluje strukturální saldo za předcházející tři roky a přidává výhled do roku 2017 (strana 3). Z této tabulky vyplývá, že v roce 2013 skutečně dosáhnul strukturální deficit 0,3 %, jednalo se o zlepšení vůči předchozímu roku, kdy byl 1,6 procenta. Dále však tato tabulka uvádí strukturální saldo podle evropské metodiky (ESCB - Evropský systém centrálních bank), podle které byl tento schodek 0,7 %. Ještě jiná je metodika OECD.

Jiří Pospíšil odkazuje na studii (.pdf) publikovanou Sekcí pro evropské záležitosti Úřadu vlády České republiky. Součástí této studie skutečně bylo testování vlivu členství České republiky v EU na růst HDP. Vedle samotné studie byla též k tématu vydána přehledná infografika (.pdf).

Autoři studie daný přínos vyčíslili tak, že "[p]odle konvergenčního modelu vytvořeného pro tuto studii byl vstup do EU spojen s vyšším růstem HDP o 2,0 procentní body pro průměrnou přistupující zemi. Ačkoli tento model bere do úvahy různé exogenní efekty, model byl uzpůsoben konzervativnímu scénáři pro zemi typu České republiky a efekt byl rozložen do delšího časového rozmezí a byl postupně snižován až do úplného vymizení. V tomto konzervativním rozložení modelu Česká republika v letech 2002 až 2013 rostla v průměru o 1,1 procentního bodu rychleji, než by rostlabez vstupu do EU." (s. 7).

Model byl navíc konstruován tak, že zohledňoval také odeznění pozitivního efektu příspěvku k růstu po roce 2011 (s. 17). Na to Jiří Pospíšil ve svém výroku taktéž poukazuje.

Na počátku dubna tohoto roku schválila vláda Angely Merkelové zavedení minimální mzdy, zákon ještě musí posvětit Spolkový sněm, kde ale vládní koalice disponuje většinou.

Do vstupu zákona v platnost platí současný stav, kdy se minimální mzdy pro jednotlivá odvětví dohadují v kolektivních smlouvách.

Výrok Michaely Marksové hodnotíme na základě informací z MPSV a státního rozpočtu jako pravdivý.

Souhrnný přehled výdajů na státní politiku zaměstnanosti je dostupný na Integrovaném portálu MSVP z let 1991 – 2011. Dle daného dokumentu (.xls) směřovalo na podporu Aktivní politiky zaměstnanosti v roce 2010 6,17 mld. korun a v roce 2011 3,815 mld. korun. Údaje pro další roky jsou dostupné pouze jako položka ve státním rozpočtu pro daný rok. V roce 2012 (.pdf, str. 18) se jednalo o částku 6,098 mld. korun, v roce 2013 (.pdf, str. 18) o 5,435 mld. korun a v roce letošním (.pdf, str. 18) by se mělo jednat o částku 4,589 mld. korun, tedy skutečně více než dvě miliardy korun.

Výrok Miroslava Kalouska hodnotíme jako pravdivý, protože kontrolní akce NKÚ, která probíhala od března do října 2012, konstatuje tři pochybení týkající se rozpočtových pravidel, a to poskytnutí dvou záloh na období delší než jedno čtvrtletí, jejich nevyúčtování ke konci roku 2011 a neuvedení záloh dodavateli v závěrečném účtu za rok 2011.

Mimo porušení těchto rozpočtových pravidel bylo jako chybné shledáno také neprovedení zadávacího řízení podle zákona o veřejných zakázkách a neúplné účetnictví dle zákona o účetnictví. Ve zprávě však není uvedeno, že by byl projekt státní pokladny nehospodárný.

Financování hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury lze online procházet pouze na transparentním účtu tohoto hnutí, který byl založen před podzimními volbami 2013. Zde ovšem nejsou za posledních pět měsíců téměř žádné aktivity. Strana dále nezveřejnila online výroční zprávu o svém financování za rok 2013, takže ekonomické aktivity hnutí nelze zkontrolovat a prokázat tak, že Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury nemá žádné velké sponzory.

Senátní návrh zákona, o němž Dienstbier mluví, vznikl v roce 2011. Řeší jednak zastropování, o němž je řeč, upravuje také limity na kampaň, popř. specifikuje omezení, od koho může politická strana dar získat.

Zmíněný senátní návrh upravuje zastropování darů tak, že „(2) Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč“.

Nutno podotknout, že tento návrh nebyl přijat. Celý legislativní proces naleznete zde.

Jak uvádí Jiří Dienstbier, podobné limity skutečně existují i v jiných zemích, například v USA hodnota daru od jednotlivce pro kandidáta nesmí přesáhnout 2600 dolarů v jedněch volbách pro každého z kandidátů (americký systém ovšem zahrnuje další limity, například pro jednu stranu ročně je to 32 000 amerických dolarů). V Kanadě je tento limit 1200 kanadských dolarů ročně bez ohledu na to, kdo je příjemcem daru.

Studie (.pdf) Mezinárodního institutu pro demokracii a volby IDEA pak ukazuje, že limit existuje také například ve Španělsku, Francii, Polsku nebo Rusku (str. 19).

Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny skutečně vede lidovec Ondřej Benešík.

Byť skutečně existují pochybnosti o správnosti fungování MSZ v Praze, nejsme schopni korektně posoudit, zda policie záměrně nekonala z obavy, že by se výsledky vyšetřování dostávaly ke stíhaným osobám. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Kolem Vrchního státního zastupitelství v Praze se skutečně vyskytla řada informací, které upozorňovaly na nestandardní chování toho úřadu. Podezření se týkala působení vrchního státního zástupce Rampuly a jeho náměstka Grygárka.

Nicméně se nám nepodařilo dohledat informace potvrzující podezření ministra Dienstbiera o tom, že policie nekonala z důvodu obav o úniky informací směrem ke stíhaným osobám. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Zdanění hazardu skutečně bylo zavedeno od 1. ledna 2012, tedy v době, kdy byl Miroslav Kalousek ministrem financí. Není však úplně přesné, že 20 let předtím žádné zdanění bylo. Do roku 1998 (.pdf, str. 15) byly příjmy z loterií předmětem daně z příjmu právinických osob a byly zatíženy i dalšími odvody podle zákona o loteriích.