Přehled ověřených výroků

Pojem státní zaměstnanec se definuje různě (.pdf, str. 3). Poslanec Jan Hrnčíř pod něj zařazuje ty osoby, které jsou placeny ze státního rozpočtu. Pro účel této analýzy budeme s tímto pojmem pracovat stejně. Pro úplnost nicméně doplňme, že zákon o státní službě toto označení používá pro užší skupinu osob zaměstnanou ve veřejném sektoru.

S rozšířenou definicí pojmu státní zaměstnanec pracuje např. i Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) ve své studii, která analyzuje platy státních zaměstnanců a úředníků. Zde konkrétně uvádí (.pdf, str. 1), že ve veřejném sektoru je zaměstnán zhruba jeden milion lidí a téměř polovina z nich je placena ze státního rozpočtu, jde tedy – podle jejich pojetí – o státní zaměstnance. Ostatní zaměstnanci veřejného sektoru (.pdf, str. 3) jsou z rozpočtu státu placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů, například obecních a krajských. Za specifickou skupinu státních zaměstnanců lze poté dle IDEA označit zaměstnance, kteří pracují na ministerstvech a v ústřední a neústřední státní správě, tj. státní úředníky.

V různých zdrojích se mohou počty státních zaměstnanců lišit. Studie IDEA například do své statistiky nezapočítává (.pdf, str. 5) neobsazená místa, dokumentace ke státním rozpočtům však tyto neobsazené tabulkové posty zahrnují (viz níže). Doplňme, že právě neobsazená místa vlády často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38).

Co se týče Janem Hrnčířem zmíněného roku 2012, rozpočet na tento rok počítal s celkem 425 090 státními zaměstnanci (.pdf, sešit B, str. 41), ve skutečnosti těchto míst nakonec bylo jen 413 892 tisíc (.pdf, sešit B, str. 41). Upřesněme, že toto číslo nezahrnuje jen státní úředníky, ale např. i policisty, vojáky, pracovníky ve školství apod. (.pdf, sešit B, str. 42)

Následující rok bylo státních zaměstnanců přibližně o tři sta méně. Od té doby jich téměř každoročně přibývá, jak lze vidět v grafu níže. V roce 2020 bylo ze státního rozpočtu placeno 464 tisíc lidí (.pdf, str. 3), přestože státní rozpočet počítal s 475 tisíci místy (v přepočtu na plné pracovní úvazky).

Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 prozatím ještě nejsou veřejně dostupné. Státní rozpočet na tento rok nicméně počítá s 488 879 místy (.pdf, sešit B, str. 29). Návrh rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 27) poté plánuje navýšit tento počet o přibližně osm tisíc na 496 840 státních zaměstnanců. Stát chce zaměstnat více učitelů, policistů, hasičů i vojáků. 

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41)

V roce 2012 tedy skutečně počet státních zaměstnanců odpovídal přibližně 410 tisícům, jak ve výroku zmiňuje Jan Hrnčíř. Pro rok 2023 poté návrh státního rozpočtu, předložený vládou Petra Fialy, počítá s necelými 497 tisíci místy. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda 24. srpna 2022 schválila tzv. úsporný tarif na energie, který má pomoci českým domácnostem s úhradou aktuálních vysokých cen elektřiny, zemního plynu a tepla. Původní plán ze srpna počítal s tím, že pomoc v rámci úsporného tarifu bude vyplacena ve dvou vlnách: první část na začátku topné sezóny, druhá, masivnější měla následovat „uprostřed topné sezony od 1. února“. 

Zástupci vlády tehdy oznámili, že všechny domácnosti obdrží v první fázi jednorázový příspěvek 2 tisíce nebo 3,5 tisíce korun podle druhu tarifu. Vyšší částka 3,5 tisíce se vztahuje na domácnosti s distribučními sazbami D01d, D02d a D25d (určenými pro domácnosti s nižší spotřebou nebo využívající běžné spotřebiče). Dvoutisícový příspěvek se týká domácností využívajících sazby D26d, D35d, D45d, D56d a D57d (určené pro domácnosti s vyšší spotřebou, které topí elektřinou). Nejedná se tak doslova o „tarif“, na což ve výroku poukazuje Jan Hrnčíř, ale právě jen o jednorázový příspěvek, který se každé domácnosti promítne do výše záloh na energie.

Ministerstvo průmyslu a obchodu také současně informovalo, že další schválenou pomocí pro domácnosti je i odpuštění poplatků za podporované zdroje energie (POZE), která činí 599 korun za každou megawatthodinu (MWh) elektřiny. Platit by mělo od 1. října do konce příštího roku. „Na kompenzace v podobě úsporného tarifu mají nárok všechny domácnosti, na odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje jak domácnosti, tak firmy, tak samozřejmě také organizace,“ řekl k tomu v srpnu premiér Petr Fiala.

První část úsporného tarifu vláda spustila od 1. října tohoto roku, podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) na něj vláda v září uvolnila 17,4 miliardy korun ze státního rozpočtu. Právě o této částce, kterou již stát na úsporný tarif vynaložil, ve výroku mluví Jan Hrnčíř. Doplňme, že na začátku října vláda rozhodla, že v roce 2023 již příspěvek na energie platit nebude a nahradí ho zastropování cen energií. V platnosti po celý příští rok nicméně stále zůstane odpuštění POZE.

Vláda tedy schválila tzv. úsporný tarif, na který v září uvolnila 17,4 miliardy korun. Kompenzace jsou plošné a automaticky se vztahují na všechny české domácnosti. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Upřesněme však, že se zmiňovaný jednorázový příspěvek vztahuje jen na domácnosti, ne obecně na všechny odběratele elektřiny.

V srpnu tohoto roku vláda schválila konkrétní podobu tzv. úsporného tarifu. V jeho první fázi, tj. od letošního října až do konce roku, dostane každá domácnost jednorázový příspěvek ve výši 2 nebo 3,5 tisíc korun podle druhu tarifu, který má domácnost sjednaný. Domácnosti s distribuční sazbou D01d, D02d a D25d dostanou 3,5 tisíce a ty s distribuční sazbou D26d, D35d, D45d, D56d a D57d dostanou 2 tisíce.

S úsporným tarifem se původně počítalo počítalo i pro rok 2023. V souvislosti se zavedením cenového stropu elektřiny a plynu, který má pomoci s drahými energiemi, se ale vláda začátkem října rozhodla pro rok 2023 úsporný tarif zrušit.

Distribuční sazby

Jednotlivé distribuční sazby se dělí na jednotarifové a dvoutarifové. Jednotarifové sazby získá každý zákazník, pokud o ně zažádá. Patří do nich sazby D01d a D02d a je u nich jednotná cena elektřiny po celý den.

U dvoutarifových musí odběratel splnit stanovené technické požadavky a mít zapojený spotřebič charakteristický pro danou sazbu. Při sjednání tohoto tarifu stojí zákazníka elektřina méně peněz v určitých hodinách, což je podle společnosti ČEZ vhodné například pro vytápění elektřinou nebo elektrický ohřev vody.

Distribuční sazba D01d je výhodná při velmi nízké spotřebě elektřiny, především pro jednočlenné domácnosti. Sazba D02d je určená pro běžně vybavené domácnosti se střední spotřebou, zároveň je nejrozšířenější distribuční sazbou v České republice.

Distribuční sazba D25d je poté vhodná pro ohřívání vody akumulačním spotřebičem (například bojlerem) při nižší spotřebě, naopak sazba D26d je vhodná pro domácnosti, které používají akumulační spotřebiče i přímo k vytápění.

Distribuční sazby D35d, D45d a D56d jsou dnes již historické sazby, které si odběratelé mohli sjednat do 31. března 2016, od 1. dubna 2016 tyto sazby nahrazuje sazba D57d. Ta je vhodná pro domácnosti, které topí hybridně (dříve sazba D35d), přímotopem (dříve sazba D45d) nebo tepelným čerpadlem (dříve sazba D56d).

Úsporný tarif v praxi

Domácnosti, které mají sjednané distribuční sazby, které nevyužívají náročné spotřebiče (D01d a D02d), nebo využívají, ale s nižší spotřebou (D25d), dostanou podle úsporného tarifu 3,5 tisíce korun. To odpovídá i slovům poslance Hrnčíře. Ten jako příklad uvedl spotřebitele, který elektřinou jenom svítí a platí relativně nižší zálohy.

Naopak odběratelé, kteří mají energeticky náročné spotřebiče – jako akumulační spotřebiče (sazba D26d), hybridní vytápění (D35d), přímotop (D45d) nebo tepelné čerpadlo (D56d), tedy spotřebiče pro vytápění – dostanou 2 tisíce korun. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme, že v rámci našeho hodnocení nemůžeme přesně posoudit, o kolik se spotřebitelům s různou strukturou spotřeby elektřiny zvedly zálohy. Orientační výši záloh lze nicméně zjistit např. prostřednictvím kalkulačky (.xlsx), kterou zveřejnil Energetický regulační úřad (ERÚ) a jejímž prostřednictvím si odběratelé mohou zkontrolovat, zda jim dodavatelé správně vyměřují zálohy. Kalkulačka, jejíž poslední verze (.xlsx) je ze 17. října, přitom zohledňuje odpuštění placení poplatků za obnovitelné zdroje energie (OZE). Toto vládní opatření platí, stejně jako úsporný tarif, od letošního října.

Pokud bychom vycházeli z cen, za jaké např. společnost ČEZ nabízela (.pdf, str. 2) nejnižší sazbu D01d na 3 roky v roce 2020, mohl by odběratel s nízkou spotřebou cca 500 kWh ročně skutečně platit měsíční zálohy ve výši 400 Kč (pokud by např. vyžíval LED žárovky a úspornou lednici a pračku). Uveďme, že u domácnosti se stejnou sazbou při běžné spotřebě 1,9 MWh (.pdf, str. 6) poté dle kalkulačky ERÚ vychází výše záloh orientačně na 900 Kč měsíčně.

Na druhou stranu domácnost, která využívá elektřinu na ohřev vody a topení a má obvyklou roční spotřebu 10,46 MWh (.pdf, str. 6), by při sazbě D57d sjednané v letošním roce (.pdf, str. 2) zaplatila na zálohách více než 8 000 Kč, a to při rezervaci levnějšího příkonu podle jističe. Pokud by si spotřebitel sjednal vyšší příkon, mohl by zaplatit i přes 10 000 Kč (.xlsx). Podobné částky poté zmiňuje například i server Seznam Zprávy.

Pro kontext ještě uveďme vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, proč úsporný tarif pomáhá více těm, kteří mají nižší spotřebu. Na svých webových stránkách ministerstvo uvádělo, že další schválená forma vládní pomoci, konkrétně ta v podobě odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje ve výši 599 Kč za každou MWh, zvýhodňuje naopak domácnosti, které mají vyšší spotřebu elektřiny. „Tedy hlavně ty domácnosti, které elektřinu využívají i k vytápění. Pomoc formou úsporného tarifu proto umožní tento nepoměr dorovnat (…).“

17. února 2022 svolali poslanci hnutí ANO mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, na níž chtěli debatovat o vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií a také o podpoře podnikatelů v souvislosti s krizí, již způsobila pandemie covidu-19. 

Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala před hlasováním např. uváděl, že je zmíněná schůze „nesmírně důležitá, protože ten problém, který se na nás valí s energiemi, s cenami energií, se dotkne úplně každého a úplně všeho“. Návrh pořadu schůze ale nebyl schválen, pro byli pouze poslanci ANO a SPD, proti byly strany vládní koalice.

O několik dní později, 28. února, Radek Rozvoral na webu SPD kritizoval vládní poslance mimo jiné právě kvůli tomu, že odmítli schválení programu mimořádné schůze, a vyzval vládu, aby poskytla rychlou pomoc občanům v souvislosti s růstem cen energií. 

V průběhu roku 2022 hnutí SPD kritizovalo kabinet Petra Fialy za neřešení vysokých cen energií také přímo ve svých stanoviscích, která SPD pravidelně zveřejňuje na svém webu. Svůj nesouhlas s kroky vlády tak hnutí SPD vyjadřovalo např. ve stanovisku ze 4. ledna a pokračovalo i v dalších měsících. 15. února SPD mimo jiné zmiňovalo, že požaduje, „aby vláda lidem zlevnila elektřinu, energie, pohonné hmoty a potraviny po vzoru Polska a Maďarska“. V březnu pak hnutí hovořilo o tom, že po vzoru okolních států navrhuje snížit daně či zastropovat ceny na energie, vybrané základní potraviny, pohonné hmoty a na hypotéky.

Až 10. května SPD uvedlo, že v této souvislosti vypracovalo návrh zákona, „který v nejbližších dnech předloží do legislativního procesu“. K tomu nicméně došlo až v polovině června. 28. června poté SPD v jednom ze stanovisek napsalo, že vládou „představený návrh tzv. úsporného energetického tarifu, což je původně nápad hnutí SPD, které jej předložilo už i formou návrhu zákona, je velmi nekvalitně připraven (…). Hnutí SPD naproti tomu před několika týdny předložilo jasný, konkrétní a uskutečnitelný plán na snížení cen energií a na obnovu české energetické bezpečnosti“.

Cílem uvedeného návrhu (.pdf) SPD podle květnového stanoviska bylo, aby dodavatelé elektřiny měli povinnost dodávat elektřinu spotřebitelům výhradně za cenu „odpovídající jejím výrobním nákladům v rámci tzv. ‚sociálního tarifu’, případně za cenu stanovenou nařízením vlády“. Návrh také počítal s tím, že zákon stanoví nástroje státní energetické politiky (.pdf, str. 2). Mezi ně měla patřit především povinnost dodavatelů a výrobců elektřiny s majetkovou účastí státu dodávat elektřinu přednostně distributorům na českém území „alespoň v množství předpokládaném pro spotřebitele, a to za cenu, která neobsahuje nepřiměřený zisk korporace“. 

V rámci uvedeného návrhu tak SPD skutečně plánovala regulovat cenu elektřiny jednak při prodeji od výrobce distributorům, tak i při prodeji od distributorů spotřebitelům. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít, že by SPD parametry v červnu předloženého návrhu zveřejnila již na začátku roku. Mezi stanovisky hnutí se první popis návrhu objevuje teprve 10. května. Vzhledem k této skutečnosti hodnotíme výrok Jana Hrnčíře jako pravdivý s výhradou. 

Pro úplnost doplňme, že kabinet Petra Fialy schválil úsporný tarif (tj. jednorázový příspěvek na energie) ve druhé polovině letošního června, jeho konkrétní parametry pak představil na konci srpna. Přímo zastropování cen energií pro domácnosti a některé podnikatele vláda schválila 5. října.

Platby českého státu do rozpočtu Evropské unie se pravidelně zvyšují. V loňském roce dosáhly 66,3 miliard korun. Od roku 2004, tedy od vstupu do Evropské unie, se tento vývoj jen málokdy obrátil. Případné meziroční poklesy navíc nebyly výrazné. K relativně výraznějšímu nárůstu plateb do unijního rozpočtu naopak začalo docházet od roku 2017. Tehdy odvody činily 42,4 miliardy korun, do roku 2021 se pak zvýšily o bezmála 24 miliard.

Musíme však podotknout, že Česká republika je stále výrazným tzv. čistým příjemcem. Mezi čisté příjemce patří státy, jejichž příjmy z evropského rozpočtu převyšují odvody. V českém případě se v roce 2021 jednalo o tzv. čistou pozici 88,8 miliard korun. Česká republika tedy z evropského rozpočtu dostala o 88,8 miliard korun více, než do něj zaplatila. Konkrétně z unijního rozpočtu obdržela 131,7 mld. Kč. Následující graf znázorňuje vývoj plateb do rozpočtu EU a také příjmy z něj. 

Pro úplnost uveďme, z čeho se rozpočet Evropské unie skládá. Převážnou částí do něj přispívají tzv. vlastní zdroje EU, mezi něž patří příspěvky členských států, které jsou založené na dani z přidané hodnoty a na výši hrubého národního důchodu (.pdf, str. 1) dané země. Posledním z vlastních zdrojů jsou pak finance plynoucí z cel.

Souhrnné údaje o vývoji zadlužení států Evropské unie pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie Eurostat. Ten naposledy zveřejnil (.pdf) svou čtvrtletní zprávu 21. července 2022. Zadlužení České republiky činilo (.pdf, str. 5) v prvním kvartále letošního roku 42,8 % HDP naší země, zatímco o rok dříve byl dluh na úrovni 43,9 % HDP. Celkově tedy Česko meziročně snížilo míru zadlužení o 1,1 p. b. Jak nám ukazuje graf níže, svůj dluh v meziročním srovnání zvýšily Malta, Rumunsko a Slovensko, všechny ostatní státy svůj dluh snižovaly, a to vyšším tempem než Česko.

Podle nejnovějších dostupných dat se tedy Česká republika v meziročním srovnání nezadlužuje nejrychleji z EU, naopak míru svého zadlužení snižuje.

Pokud bychom se zaměřili na mezičtvrtletní srovnání, Česko je dle nejnovějších dat až na 6. místě, přičemž míra zadlužení se mezi 4. čtvrtletím minulého roku a prvním čtvrtletím roku 2022 zvýšila o 0,8 p. b.

Jediný údaj, kde jsme ČR nalezli na posledním místě v EU, pochází ze starších dat Eurostatu, zveřejněných (.pdf) v dubnu 2022, a zachycuje meziroční srovnání 4. čtvrtletí let 2020 a 2021. V tomto srovnání se Česko skutečně umístilo na první příčce v tempu zadlužování. Jan Hrnčíř ve svém výroku nicméně ani nenaznačuje, že vychází z těchto starších údajů.

Na základě aktuálních dat Eurostatu tedy Česko není nejrychleji se zadlužující zemí Evropské unie. V meziročním srovnání míra zadlužení Česka v prvním kvartále letošního roku poklesla a v mezičtvrtletním srovnání vzrostla o 0,8. p. b., což představuje až 6. nejrychlejší zadlužování v EU. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že Eurostat zveřejnil (.pdf) 21. října 2022, tedy 4 dny poté, co Jan Hrnčíř mluvil o Česku jako o nejrychleji se zadlužující zemi, nová data za 2. čtvrtletí letošního roku. Ani ve druhém čtvrtletí se ale Česko nedostalo na první příčku v tempu zadlužování: v meziročním srovnání (str. 3) jej předstihlo Rumunsko a v mezičtvrtletním srovnání (str. 2) Lucembursko.

Údaje o počtech vojáků, které Rusko v rámci války na Ukrajině ztratilo, v posledních měsících zveřejnilo hned několik zdrojů. Objevují se údaje o počtech vojáků, kteří ve válce padli a také celkové počty „ztrát“, tedy padlých a zraněných vojáků. Jelikož Jan Bartošek mluví obecně o ztrátách, zaměříme se v následujících odstavcích primárně na tento širší ukazatel.

Údaje o lidských ztrátách zveřejňují obě bojující strany, tedy Ukrajina i Rusko, tyto informace je ale nutné vzhledem k probíhající válce brát s rezervou. Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil pravidelně zveřejňuje počty „zlikvidovaných“ (tedy padlých) ruských vojáků. K 11. říjnu 2022 se podle ukrajinské strany jednalo o 52 650 vojáků. Již v červenci ukrajinské oficiální zdroje mluvily o tom, že Rusko ztratilo 115 tisíc vojáků (z nich 36 tis. padlo).

Ruská strana konkrétní čísla pravidelně nezveřejňuje, dohledali jsme pouze vyjádření z března a poté září 2022. 25. března zástupce náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil přiznal 1 351 padlých a 3 825 zraněných vojáků, 21. září se pak ruský ministr obrany Šojgu zmínil o 5 937 padlých. Představitelé samozvané „Doněcké lidové republiky“ 14. října uvedli, že od začátku ruské invaze bylo zraněno 14 090 jejich vojáků, dalších 3 351 padlo.

Reálnější a aktuálnější odhad ruských ztrát pak nabízí další zahraniční zdroje. Podle náměstka amerického ministra obrany Colina Kahla ztratilo Rusko do začátku srpna přibližně 70–80 tisíc vojáků. Na konci července byli podle členky amerického Kongresu američtí zákonodárci Bidenovou administrativou informováni o tom, že Rusko ztratilo 75 tis. vojáků. O týden dříve odhadoval ředitel CIA William Burns počet ruských ztrát na 60 tisíc.

V polovině července mluvil v rozhovoru pro BBC náčelník britského obranného štábu Tony Radakin o cca 50 tisících padlých či zraněných ruských vojácích. Britský ministr ozbrojených sil James Heappey o měsíc později hovořil o čísle 80 000.

Doplňme, že nezávislý ruský web Mediazona ve spolupráci s BBC průběžně zveřejňuje počty padlých vojáků, jejichž totožnost se jim podařilo ověřit z otevřených zdrojů. Nejedná se tedy o reálný počet padlých, pouze přehled těch úmrtí, která jsou prokazatelná. K 7. říjnu 2022 Madiazona uvádí 7 184 padlých.

Jednotlivé zdroje se tedy na konkrétním počtu ruských ztrát neshodují, vícero z nich ale zmiňuje padlé a zraněné vojáky v řádu desítek tisíc. Výrok Jana Bartoška proto hodnotíme jako pravdivý.

O uskutečnění letošního cvičení sil jaderného odstrašení, známého také jako „Steadfast Noon“, informoval 11. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na tiskové konferenci před zasedáním aliančních ministrů obrany. Jak ve své řeči sám Stoltenberg uvedl, jedná se o plánovanou každoroční událost. Zmínil také, že cvičení je naplánováno na „příští týden“, tedy týden od 17. října.

Cvičení se účastnily armády 14 států Severoatlantické aliance, včetně stíhacích letounů, které jsou schopné nést i jaderné hlavice. Upřesněme, že manévry probíhají bez přítomnosti jaderného arzenálu. Cvičení, při kterém jednotky NATO trénují obranu spojenců, trvá jeden týden a každý rok ho pořádá jiná země NATO.

NATO běžně nezveřejňovalo přesné místo konání cvičení, v roce 2020 však Stoltenberg udělal výjimku, když navštívil leteckou základnu v Nizozemí před uskutečněním cvičení. Minulý rok se cvičení Steadfast Noon uskutečnilo nad jižní Evropou, letos se pak odehrálo v Belgii, Velké Británii a nad Severním mořem.

Co se týče plánování letošního cvičení jednotek NATO, Jens Stoltenberg na tiskové konferenci také uvedl, že cvičení bylo naplánováno již před invazí na Ukrajinu. Cvičení tedy probíhají každoročně a plánují se dlouhodobě. Z těchto důvodů výrok Jaroslava Bžocha (ANO 2011) hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

Pojem teroristický stát je v jednotlivých zemích světa vnímán různě. Některé země ho mají zakotvený ve svém právním systému. Pokud se země na takovém seznamu ocitne, vyplývají z toho pro ni různé důsledky. V případě mezinárodních organizací je však situace složitější. Na půdě Organizace spojených národů (OSN) se již řadu let (.pdf, str. 17) diskutuje o schválení Všeobecné konvence o mezinárodním terorismu, která by mohla pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ zavést. Žádný z návrhů tohoto dokumentu však ještě nebyl schválen, mimo jiné kvůli tomu, že se státy OSN nemohou shodnout na definicích jednotlivých pojmů.

Doplňme, že svůj seznam států podporujících terorismus mají například Spojené státy a Kanada (.pdf). Evropská unie ale takovou legislativu nemá. Upřesněme, že americká legislativa používá termín „State Sponsors of Terrorism“, v překladu tedy státy sponzorující či podporující terorismus. V současné době jsou na tomto seznamu čtyři země – Kuba, Severní Korea, Sýrie a Írán. Pokud se stát na tomto seznamu ocitne, američtí podnikatelé na jeho území nemohou investovat nebo s ním země může omezit diplomatické styky. Spojeným státům by zařazení Ruska do tohoto výčtu umožnilo také uvalit druhotné sankce na osoby nebo společnosti obchodující s ruskými vládními podniky, státními bankami a podobně. Dopady těchto opatření by podle některých odborníků mohly být pro Rusko velmi vážné.  

Mezinárodní pracovní skupina zabývající se ruskými sankcemi, která vznikla při Stanfordově univerzitě, ve svém doporučení (.pdf, str. 2) například zmiňuje, že by země měly označit Rusko jako stát sponzorující terorismus, a USA a Kanada by tak měly učinit „v souladu se svou existující legislativou“. Uveďme, že Ukrajina v září žádala USA, aby Rusko zařadily na svůj seznam. K tomuto kroku ovšem Spojené státy prozatím nepřistoupily. Kromě Ukrajiny Rusko za teroristický stát označily také další země, např. Estonsko, Litva a Lotyšsko. 

Na závěr tedy uveďme, že v mezinárodním právu není pojem „teroristický stát“ či „státní terorismus“ definován (.pdf, str. 97), i když se o jeho zavedení na půdě OSN diskutuje řadu let. K označení daného státu za teroristický většinou přistupují státy (či EU) samy skrze vlastní legislativu či rezoluce a samy poté určují sankce nebo další opatření.