Přehled ověřených výroků

Na základě dostupných údajů o jazykovém rozložení obyvatelstva na Ukrajině a analýz zabývajících se volební geografií hodnotíme výrok jako pravdivý.

Přiložené mapy přehledně shrnují oba aspekty výroku, přičemž levá horní mapa zobrazuje procentuální podíl ruského obyvatelstva na základě dat ze sčítání lidu v roce 2001. Na pravé horní mapě je pak patrné rozdělení země podle jazykového klíče na spíše ukrajinsky mluvící západ a spíše rusky mluvící východ.

Dvě spodní mapy následně srovnávají geografické rozložení výsledků druhých kol prezidentských voleb 2004 a 2010. I zde vidíme zřetelné rozdělení podpory jednotlivých kandidátů mezi východ a západ země.

Podobné rozdělení volební podpory bylo zaznamenáno též v parlamentních volbách v roce 2007 (ang). Přetrvávající rozdělení Ukrajiny potvrzují i výsledky parlamentních voleb konaných v roce 2012. I zde při aplikaci smíšeného volebního systému tvořil jádro volební podpory Strany regionů východ země, naproti tomu situace v západní části byla již méně jednoznačná. Slabší podpora Strany regionů v této oblasti přesto zůstává zřetelná.

Zdroj: The Washington Post

Poslanecký návrh novely tzv. služebního zákona skutečně předložila ČSSD již v červenci 2013, tedy v době, kdy byla ještě v opozici. Návrh byl formulován jako alternativa k návrhu Nečasovy vlády, který byl také poslán do sněmovny k projednání. Oba návrhy spadly pod stůl s rozpuštěním sněmovny.

V novém volebním období pak skupina poslanců ČSSD předložila tento návrh znovu. Podporu této novele vyjádřila skupina neziskových organizací sdružených v projektu Rekonstrukce státu. Martin Fadrný z organizace Frank Bold a zároveň jeden z expertů Rekonstrukce státu pak na e-mailový dotaz potvrdil, že "návrh tohoto zákona ve stadiu draftu připomínkovali zástupci nevládních organizací".

Jeho kolegyně Lenka Petráková z občanského sdružení Oživení pak v e-mailu dodává: "Osobně jsem se zúčastnila 2-3 setkání, a to neformálně, společně s kolegy z good governance. Podali jsme několik připomínek, námětů či komentářů, nicméně ne všechny byly v plné míře do novely zapracovány. Novelu jsme před jejím dokončením (finální verzi) neměli příležitost podrobně komentovat a to také z kapacitních důvodů".

Miloš Zeman mluví o dvou jménech, která navrhne do volby budoucího veřejného ochránce práv. Tento post je uvolněn po nedávné rezignaci Pavla Varvařovského na tuto funkci.

Stanislav Křeček byl zástupcem ombudsmana zvolen v dubnu 2013, aktuálně je v čele úřadu až do volby nového veřejného ochránce práv. Tento stav je popsán v zákoně o Veřejném ochránci práv § 2(4).

Pavel Zářecký byl mimo jiné ministrem ve dvou vládách, a to ve vládě Jiřího Paroubka a ve Fischerově vládě. V obou případech zastával post ministra bez portfeje a předsedy legislativní rady vlády. Jak dokládá jeho životopis na webu NašiPolitici.cz, v úřadu Veřejného ochránce práv doposud nepůsobil.

Miloš Zeman tedy popisuje korektně vztah obou jmenovaných k úřadu ombudsmana a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Karel Schwarzenberg se skutečně opakovaně před volbami vyjádřil, že koalice TOP09 s ČSSD není možná. Odvolával se přitom na Miloše Zemana, který předem odmítl jmenovat premiéra, který by svou vládu opíral o koalici sociálních demokratů s pravicovou TOP09.

Proč nechcete jít s ČSSD? V Německu se pravolevá koalice stává realitou.

U nás to prozatím není možné. Aby mohla být koalice funkční, strany musejí být zhruba stejně veliké. Jakmile se do koalice vydá strana mnohem slabší, zničí ji to. S naší sociální demokracií spojenectví udělat nejde, protože ani nevím, s kým by se tam člověk měl domlouvat, jestli s panem Haškem, Sobotkou, nebo přímo s Milošem Zemanem.

(Hodpodářské noviny, 23. října 2013)

TOP 09 by se s ČSSD nedohodla?

Jak známo, pan prezident nám to zakázal. Pan prezident si sociální demokracii dostatečně podmanil, a tak o tom neuvažuji. Výslovně dvakrát řekl, že toto nepřijme.

Se sociální demokracií byste byli ochotni se dohodnout, pokud by to Zeman dovolil?

Pokud by to byla samostatná demokratická strana, je možné s ní hovořit. Ale jak říkám – existují předpoklady, že tahle možnost nebude.

(Týden, 19. října 2013)

Co koalice s ČSSD?

Zeman jim to zakázal, tak to nepřipadá v úvahu. Jak si podmanil sociální demokracii, tak oni budou poslušní jeho zákazu.

(Právo, 12. října 2013)

Vládu ČSSD jste vyloučili. Za žádných okolností byste do ní nešli?

Není to aktuální, neboť pan prezident, jak známo, zakázal sociální demokracii s námi uzavřít koalici. Teď to vůbec není aktuální. On opakovaně řekl, že...

No, ale volby, respektive povolební koalice uzavírají politické strany, nikoli pan prezident.

Zjistil jsem, že pan prezident má převeliký vliv na sociální demokracii. Takže očekávám, že žádnou nabídku nedostaneme.

(Interview Daniely Drtinové, 7. října 2013)

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož mnohé národnosti – včetně krymských Tatarů – skutečně v Sovětském svazu trpěly represemi. Těm však byli vystaveni i Rusové, neboť perzekuce nestavěly pouze na národnostním základě, probíhaly i podle třídního, politického a náboženského principu.

Historik J. Otto Pohl popisuje osud Krymských Tatarů v Sovětském svazu: represe započaly ve 30. letech, kdy byly v rámci dekulakizace deportovány tisíce Krymských Tatarů na sever Ruska a na Ural. Stalinův režim dále omezoval kulturní autonomii a popravoval množství intelektuálů z řad Krymských Tatarů.

Za druhé světové války bojovali krymští Tataři na obou stranách fronty, přesto bylo v roce 1944 rozhodnuto o deportaci celého etnika do Uzbekistánu a dalších částí Sovětského svazu. Během pouhých třech dnů bylo z Krymu násilně vystěhováno 194 155 krymských Tatarů. Otto Pohl uvádí, že šlo o jednu z nejrychlejších a nejdůkladnějších etnických čistek ve světové historii.

Většina krymských Tatarů žila v Uzbekistánu za velmi špatných podmínek; při špatném ubytování, nedostatku potravin, oblečení i léků. V prvním roce a půl po deportaci zemřelo v Uzbekistánu 17,8 % krymských Tatarů, z čehož téměř polovinu tvořily děti. Příslušníci národa se přitom na Krym ve velkém začali vracet až v roce 1989.

Mimo krymských Tatarů měl Stalinův režim mnoho dalších obětí, odhady celkového počtů mrtvých se pohybují okolo 20 milionů osob. Historik Norman Naimark vypočítává, že počínaje třicátými lety Stalin popravil skoro milion lidí. Další miliony zemřely následkem nucených prací, deportace, hladomoru, masakrů, věznění nebo výslechů.

Podle odhadů bylo na Sibiř a do střední Asie deportováno v letech 1941–49 společně s krymskými Tatary téměř 3,3 milionů osob. Byli to nejen příslušníci některých etnik, ale i lidé vystěhovaní z náboženských nebo politických důvodů.

Počty příslušníků národností ve vyhnanství v roce 1946:

osob ve vyhnanství

národnosti774 000

povolžští Němci

> 400 000Čečenci a Inguši194 000

Krymští Tataři, Bulhaři a Řekové

84 000

Turkové a Kurdové

82 000

Kalmykové60 000

Karačajové

< 33 000

Balkaři5 000

Litevci (zdroj: geocurrents.info)

Výrok hodnotíme v daném kontextu jako pravdivý.

Ústava České republiky v druhém odstavci článku 2 explicitně uvádí, že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Vyjdeme-li z tohoto článku, lze tvrdit, že institut referenda je v naší ústavě jistým způsobem zakotven.

V rozhovoru z 23. ledna 2014 pro internetový server iDNES.cz Lubomír Zaorálek na otázku přijetí eura v České republice uvedl: " Přál bych si, aby to bylo předmětem koaličních debat a abychom dali co nejpřesnější formulaci do programového prohlášení vlády ". V tištěné podobě Mladé Fronty DNES se tento rozhovor neobjevil, přesto na základě blízkosti těchto dvou médií hodnotíme výrok jako pravdivý.

Koaliční smlouva mezi ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL počítá s posílením pravomocí NKÚ.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (tzv. nový občanský zákoník), byl schválen 3. února 2012, tedy v době vlády Petra Nečase.

Podle webu k rekodifikaci působila při Ministerstvu spravedlnosti komise pro rekodifikaci občanského práva již v devadesátých letech. Věcný záměr (.pdf) nového občanského zákoníku byl projednáván již v roce 2000 vládou Miloše Zemana. Přes dlouhodobost prací na novém zákoníku však závěrečná část procesu "připadla" na vládu Petra Nečase.

Ke zpoždění při přijímání doprovodné legislativy skutečně došlo. Některé doprovodné zákony byly však do Sněmovny předloženy již vládou Petra Nečase. Mezi těmito zákony byl také zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který zapracovává rekodifikační změny do občanského práva procesního, jedná se tedy o procesní předpis. V té souvislosti došlo také k navržení změn dalších procesních předpisů, občanského soudního řádu, insolvenčního zákona a zákona o insolvenčních správcích. Tyto procesní předpisy byly schvalovány dodatečně po schválení nového občanského zákoníku, opačný postup by nebyl z legislativního hlediska vhodný (není např. jasné, jaké pozměňovací návrhy poslanci u hlavní hmotné normy schválí).

Dále není z výroku poslance Filipa zřejmé, o kterém nařízení vlády nebo vyhlášce ministerstva hovořil. Požádali jsme jej proto o vyjádření. To zaslal v následujícím znění: Pro upřesnění hledejte spojitost mezi odchodem bývalého náměstka pana Korbela, jeho aktivitou na seminářích o novém O2 nebo prací náměstka pana Mlsny (bývalého ministra), který musel nehotové věci (zejména správní řád soudní) udělat v co nejkratším možném termínu. Případně se zeptejte paní ministryně v demisi JUDr. Benešové, k jakému datu ukončila smlouvu s panem Eliášem. Nejsem z těch, kteří by někoho chtěli veřejně zostouzet. Ale pravdu jsem musel alespoň nastínit. Tímto vyjádřením poslanec Filip příliš neupřesnil, o kterém nařízení či vyhlášce nehovořil.

Vojtěch Filip tedy tvrdí, že nebyly vládou Petra Nečase připraveny žádné procesní předpisy. Jelikož však bylo ve skutečnosti takových předpisů připraveno a předloženo Parlamentu hned několik, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Toto tvrzení uvedl předseda Svobodných ve stanovisku strany ze dne 4. 10. 2013.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože pokud bychom chtěli toto tvrzení analyzovat, museli bychom dopočítat souhrn dotací všech společností holdingu Agrofert, a. s., a dalších velkých ekonomických skupin v ČR. Na takovou ekonomickou analýzu bohužel nemáme kapacity. Petru Machovi lze také vytknout, že hovoří o Andreji Babišovi, avšak příjemcem dotací jsou z formálního hlediska jím ovládané společnosti v rámci Agrofert, a.s.

Z článku Kdo zobe dotace z evropského dvorku (celý článek není volně dostupný, výtahy zde a reakce zde) vyplývá, že v oblasti zemědělských dotací byl holding Agrofert, a. s., skutečně od r. 2004 do r. 2010 největším příjemcem. Článek však vyšel 31. 5. 2010, uvedená data tedy již nejsou aktuální, navíc se týkají pouze zemědělských dotací.

Některé subjekty v ČR obdržely v projektovém období 2007–2013 více peněz z dotací než společnosti, které jsou součástí Agrofert Holding. Tyto subjekty jsou však složkami státu či veřejnoprávními subjekty. Z kontextu stanoviska strany ale vyplývá, že byly myšleny zřejmě spíše subjekty soukromé.