Přehled ověřených výroků

V programovém prohlášení vlády (. pdf – str. 4) se v prioritách o zahraniční politice dočteme toto: “ Aktivní členství v Evropské unii a NATO v souladu se zájmy České republiky, působení v OSN při odstraňování rizik ohrožujících mezinárodní mír, podporování rovnoprávné spolupráce mezi národy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu ”.

Na stranách 16–18 jsou rozepsány obecné body ohledně zahraniční politiky, které ale stejně jako výše zmíněná vládní priorita podporují současné členství ČR v EU, NATO a OSN. Prohlášení tedy neobsahuje žádné změny, které požaduje KSČM – viz požadavek o vystoupení ze Severoatlantické aliance.

Na základě informací z České televize hodnotíme výrok Petra Macha jako pravdivý, přestože v některých krajích navyšuje volební potenciál o půl procenta (uvádí 5% asi v polovině krajů, přičemž 5% je pouze ve dvou krajích, v dalších dvou krajích pak 4,5%).

V Praze a Libereckém kraji dosahují Svobodní 5%. V Ústeckém kraji a na Karlovarsku 4,5%. V dalších třech krajích (v Moravskoslezském, Jihočeském a na Pardubicku) dosáhli Svobodní 4%. V polovině krajů se tedy Strana svobodných občanů pohybuje v rozmezí 4-5%.

Kraj

Volební potenciál

Praha

5%

Liberecký kraj

5%

Ústecký kraj

4,5%

Karlovarský kraj

4,5%

Moravskoslezský kraj

4%

Jihočeský kraj

4%

Pardubický kraj

4%

Protože se daný výrok týká osobního rozhovoru, hodnotíme jej jako neověřitelný. Ruského velvyslance Čižova jsme však požádali o vyjádření a v případě odpovědi hodnocení výroku upravíme.

V současné době, před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2014, má Česká republika v Evropském parlamentu 22 poslanců ze čtyř různých politických stran – ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS (strany jsou řazeny abecedně). ČSSD má v Evropském parlamentu momentálně sedm zástupců, KDU-ČSL pouze jednoho, KSČM vyslala do Evropského parlamentu čtyři členy. ODS má v Bruselu 9 zástupců. Poslanec Jan Březina, jenž byl zvolen za KDU-ČSL, ze strany v roce 2012 vystoupila figuruje jako nestraník.

Rozdělení kompetencí dle zákona (pdf., str. 36–38) o potravinách a tabákových výrobcích je takové, že orgány ochrany veřejného zdraví, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, mají na starost kontrolu stravovacích služeb. Orgány veterinární správy (pod Ministerstvem zemědělství) mají na starost potraviny živočišného původu a konečně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), spadající rovněž pod Ministerstvo zemědělství, je zodpovědná za kontrolu ostatních potravin včetně výroby lihovin.

Novela zákona, která měla i v reakci na metanolovou aféru jasněji vymezit kompetence obou ministerstev, skončila pouze ve stádiu vládního návrhu a nikdy tedy nevyšla v platnost. I kdyby se tomu ale stalo, se zodpovědností za kontrolu lihovarů by se nic nezměnilo.

Novela by přinesla omezení kompetencí orgánů ochrany veřejného zdraví, pod jejichž kontrolu nyní spadají stravovací zařízení s omezením na neživočišný původ potravin. Státní veterinární správa by si udržela kontrolu potravin živočišného původu, novelou by je měla kontrolovat i ve stravovacích zařízeních. SZPI by zůstaly ostatní potraviny včetně zmiňovaných lihovarů.

Časopis Týden ještě k celé záležitosti uvádí: "Ministerstvo (zdravotnictví, pozn. Demagog.CZ) má pravomoci ke kontrole pouze v provozovnách veřejného stravování, nemůže nařídit kontrolu alkoholu v obchodech a ve stáncích na tržištích. Tam už o víkendu začala s kontrolami Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod ministerstvo zemědělství".

V rámci kompetencí nad kontrolou lihovarů se tedy žádná změna neudála – stále spadá pod Ministerstvo zemědělství. Výrok Zuzany Roithové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Na základě informací o počtu policistů na oddělení Ostrava Přívoz, poskytnutých Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje hodnotíme tento výrok jako nepravdivý.

Podle informací Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje byl počet policistů sloužících na Obvodním oddělení Ostrava Přívoz následující:

200520092013k datu 1.1. 576856k datu 1.12.536854

Podle Martina Peciny to byl klesající počet policistů z 85 v roce 2005, přes 65 v roce 2009, kdy se stal poprvé ministrem po ministrování Ivana Langera, a 45 policistů, když se stal v roce 2013 ministrem podruhé.

Počty policistů podle Martina Peciny nesouhlasí s oficiálními čísly Krajského ředitelství, ale navíc mezi lety 2005 a 2009 nesouhlasí ani avizovaný trend poklesu počtu policistů. Jak je vidět v tabulce, ve skutečnosti počet vzrostl o více než deset.

David Rath nespecifikuje konkrétní země nebo region a hovoří o „zahraničí", nám se podařilo dohledat, že minimálně v Nizozemí, USA nebo Velké Británii taková praxe nefunguje a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

V Nizozemí (str. 151) mají vězni nárok na 10minutový hovor za týden. Americká vězení „často považují telefonní hovory spíše za privilegia než za zajištěná práva.“ Proto „mohou vězni přijít o možnost telefonovat jako trest za špatné chování.“

Ve Velké Británii měli zase zahraniční vězni problémy s přístupem k telefonům (str. 200). I v izraelských věznicích mají (.pdf, str. 8) sice Izraelci ve vazbě právo na jeden telefonický hovor denně, avšak na Palestince se toto privilegium nevztahuje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož ČEZ mezi lety 2009–2013 investoval dokonce více než 260 mld. Kč. Náklady na zahraniční expanzi byly 72 miliard od roku 2005.

Investiční výdaje ČEZ

rokinvestiční výdaje*

2013> 44 mld. Kč (.pdf, str. 28)*201259 mld. Kč 201154 mld. Kč (.pdf, str. 78)201062 mld. Kč200957 mld. Kč (.pdf, str. 93)2009–13> 276 mld. Kč *) za rok 2013 pouze hodnota investicí do dlouhodobého majetku – CAPEX; výroční zpráva za rok 2013 dosud nebyla vydána

Výrok je hodnocen na základě vyjádření mluvčí k této schůzce prezidenta republiky jako pravdivý.

Zcela konkrétní obsah této schůzky není znám, nicméně mluvčí prezidenta republiky Hana Burianová novinářům sdělila, že se jednalo o běžnou pracovní schůzku. Tím fakticky potvrzuje Rusnokova slova o "běžné pracovní informativní schůzce" a na základě tohoto vyjádření je výrok hodnocen jako pravdivý.

Na webové stránce Pražského hradu se pak objevila pouze krátká tisková zpráva o tom, že schůzka proběhla.

Česká národní banka je dle hlavy šesté, článku 98 Ústavy České republiky ústřední bankou státu, jejímž hlavním cílem je cenová stabilita, a do jejíž činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona (odst. 1). Tímto příslušným zákonem je předpis č. 6/1993 Sb., zákon České národní rady o České národní bance. Nejvyšším orgánem České národní banky je Bankovní rada, která rozhoduje mj. o měnové politice (§ 5, odst. 1). S ohledem na vztah České národní banky s ostatními institucemi je zásadním § 9, v němž se říká:

(1) Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu.

(2) Česká národní banka a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové, makroobezřetnostní a hospodářské politiky.

Česká národní banka je tedy nezávislou institucí, aby tak dokázala plnit svůj cíl daný Ústavou. V dotazu zmiňuje divák § 35, který měl premiér Rusnok porušit tím, že připustil zásah České národní banky. Toto ustanovení konkrétně říká, že Česká národní banka:

a) stanoví, po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl České národní banky,

b) vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám;

c) nakládá s devizovými rezervami ve zlatě a devizových hodnotách.

Je zřejmé, že divák měl na mysli písm. a), v tomto případě se však jedná o mýlku, protože režim kurzu české měny intervencí nedoznal žádné změny a projednání s vládou tedy nebylo na místě. Změnou režimu kurzu by bylo, kdyby se například Česká národní banka uchýlila zpět k fixnímu kurzu (s či bez oscilačního pásma), který byl například v první polovině 90. let. Česká koruna byla tehdy navázána na určité měny (zpočátku na měnový koš), z tohoto podkladového aktiva byla usuzována její cena a bylo nutné intervenovat v případě jakékoliv změny, aby kurz byl udržen v daném zvoleném pásmu.

Nynějším režimem kurzu je však řízený plovoucí kurz, který v praxi znamená, že banka ponechá vývoj kurzu české koruny na devizovém trhu, tedy na střetu nabídky koruny a poptávky po ní, a pouze pro zabránění extrémních výkyvů zasáhne pomocí intervence. Zároveň je nutné dodat, že argumentace České národní banky ohledně intervence na devizovém trhu směřuje k oddálení deflace (snížení cenové hladiny v ekonomice) a tedy zvýšení inflace (růst cenové hladiny v ekonomice). Jedná se tedy o naplňování cíle banky – cenovou stabilitu.

Zmíněno je ještě druhé ustanovení, konkrétně § 6, ten však hovoří o sedmičlennosti Bankovní rady a podmínkách, které musí člen rady splňovat. Není tedy zřejmé, jak by ho mohl premiér Rusnok porušit.