Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě vyjádření mluvčí Vlády ČR.

Ministerstvo zahraničí nezveřejnilo k této schůzce žádné vyjádření. V tiskové zprávě zveřejněnou mluvčí prezidenta republiky Hanou Burianovou se o přítomnosti ministra zahraničí neuvádí nic. Jiné zdroje pak také nedokládají slova předsedy vlády.

K potvrzení slov předsedy vlády ve vztahu k oné schůzce jsme oslovili tiskové odbory Vlády ČR, Kanceláře prezidenta republiky a Ministerstva zahraničí ČR. Po případném potvrzení účastníků a projednávaných opatření výrok doplníme.

Na náš dotaz zareagovala mluvčí Vlády ČR, která popsala tuto schůzku zcela v intencích výroku předsedy vlády. Za toto vyjádření děkujeme a přikládáme je celé:

"Přeji hezký den!Ano části schůzky se zúčastnil ministr zahraničních věcí a ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta.
Tématem schůzky byl opravdu primárně chystaný summit Východního partnerství ve Vilniusu, kam jede pan premiér místo pana ministra.

Jana Jabůrková
mluvčí vlády, ředitelka odboru tiskového a styku s veřejností
Government Spokesperson and Chief of Press Office" V podobném duchu pak také odpověděla Kancelář prezidenta republiky:

"Dobrý den,

za Kancelář prezidenta republiky mohu potvrdit, že jednání se účastnil také pan Kmoníček, ředitel zahraničního odboru KPR. Hlavním tématem jednání byla účast předsedy vlády ČR pana Rusnoka na summitu ve Vilniusu.

S pozdravem

Hana Burianová
mluvčí prezidenta republiky/spokesperson for the President
ředitelka tiskového odboru/director of the Press Department"

Pozn. výrok byl původně hodnocen jako neověřitelný, po získání vyjádření mluvčí Vlády ČR jsme jej změnili na pravdivý.

Vít Bárta 25. listopadu rezignoval na funkci předsedy Věcí veřejných poté, co byl zatčen při vyšetřování kauzy úniku odposlechů Romana Janouška a Pavla Béma.

I v posledních měsících se však objevil příklad politika, který odešel, ačkoliv se cítil být nevinný v obviněních, která jej obklopovala. Petr Nečas se rozhodl úplně skončit s politikou a svými slovy přijmout plnou politickou zodpovědnost.

Z politiky v minulosti odešel i například Stanislav Gross po aféře financování nákupu jeho bytu, neboť„neměl právo riskovat osud ČSSD v době, kdy je nesmyslnými kauzami skandalizován.“

Na své funkce rezignoval rovněž obviněný Jiří Čunek (ten však ještě po jistou dobu zůstal předsedou strany), všech funkcí v ČSSD se vzdal také obviněný exposlanec Aubrecht, na ministerskou funkci rezignoval kvůli podezření z korupce Martin Kocourek.

Příslušníci jiných politických stran tedy rovněž ctí presumpci viny a výrok je nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože není pravda, že všech Žákem uváděných 1500 lidí zůstalo v ČD Cargo. 400 lidí podle vyjádření z této společnosti na konci roku svá místa opustilo.

Pro ověření tohoto výroku jsme oslovili tiskové oddělení ČD Cargo a dostali jsme tuto odpověď:
"Přeji dobrý den.
Původně se skutečně počítalo s propuštěním cca 1600 zaměstnanců ke konci roku 2013. Díky aktivní obchodní politice se ale společnosti daří získávat nové zakázky a nahradit jimi dříve ztracené přepravy. To se samozřejmě projevilo i výrazně menším propouštěním. Na konci roku tak odešlo jen cca 400 zaměstnanců.
V tuto chvíli má ČD Cargo již zasmluvněno a podepsáno cca 95 % plánovaných tržeb z vlastní přepravy na rok 2014 a schválený podnikatelský plán na rok 2014 počítá s provozním ziskem 2 miliony korun.
S přátelským pozdravem

Mgr. Radek Joklík
GŘ KGŘ | 2. oddělení tiskové
T: 420 972 232 532, M: 420 724 845 091
E: joklik@gr.cd.cz"

Z diskutujících (Falbr – PSE, Ransdorf – GUE/NGL, Roithová – PPE-DE, Zahradil – PPE-DE) hlasovali (.pdf, str. 75) pro přijetí Lisabonské smlouvy Falbr a Roithová, Ransdorf byl proti a Zahradil se zdržel.

Není tedy pravda, že by Zahradil "na rozdíl od ostatních" přítomných Lisabonskou smlouvu nepodpořil, neboť sice sám aktivně pro nehlasoval, nicméně oproti němu europoslanec Ransdorf byl proti přijetí Smlouvy.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Několikrát přepracovaný návrh zákona o úřednících byl schválen vládou na základě usnesení ze dne 12. června 2013 č. 434. Součástí usnesení bylo nařízení pro ministra vnitra ke zpracování konečného znění zákona, který měl být následně postoupen parlamentu. K přijetí zákona však již skutečně nedošlo.

Co se týče dalších zmiňovaných protikorupčních opatření, lze potvrdit, že jsou součástí aktuální protikorupční politiky vlády ČR. Zákon o střetu zájmů, zákon o svobodném přístupu k informacím, rozkrývání konečných vlastníků, ochrana oznamovatelů, finanční kontrola a audit představují dokonce tzv. prioritní úkoly vládní strategie.

Pavel Kočica (dle idnes) byl před svým nástupem na ŘSD (2. října 2013) předsedou představenstva v akciové společnosti Salla 91.

Žák nemá pravdu, když tvrdí, že se Kočica (jeho firma) neucházel o žádnou veřejnou zakázku. Lze dohledat např. zakázku malého rozsahu (odhad 850 tisíc) na opravu osvětlení schodišť v bytových domech MČ Brno-Kohoutovice, kdy jedním z 5 uchazečů je mimo jiné i Salla 91 a.s. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, neboť nelze tvrdit, že Kočica či jeho firma se nikdy neucházel o veřejnou zakázku.

JUDr. Alois Rašín byl dvakrát ministrem financí v samostatné Československé republice mezi léty 1918–1919 a 1922–1923, kdy 18. února podlehl zraněním atentátu. Absolvoval právnickou fakultu v Praze. Ve vězení (kam byl poslán během první světové války za vyzvědačství a velezradu) se zabýval ekonomickými tématy a z nich publikoval také studii Národní hospodářství. Několik zásadních prací ohledně státní ekonomické a finanční politiky publikuje na počátku 20. let. Můžeme zmínit Můj finanční plán (1920) nebo Inflace a Deflace (1922).

Prof. JUDr. Karel Engliš byl ministrem financí v meziválečném Československu šestkrát v letech 1920–1931. Do politiky se zapojil v roce 1913, odešel z ní v roce 1931. Vystudoval práva v Praze a Mnichově a později se zabýval otázkami hospodářské a obchodní statistiky jako koncipista Zemského statistického úřadu. Národní hospodářství a statistiku přednášel i na Vysokém učení technickém v Brně, kde získal roku 1917 titul profesora. Z jeho odborných publikací jsou uváděny například Finanční věda (1929), Teorie státního hospodářství (1932) a Soustava národního hospodářství (1938) nebo Národní hospodářství (1940).

Mezi těmito dvěma osobnostmi se vedly názorové spory především kvůli deflační politice, kterou Alois Rašín podporoval, Karel Engliš naopak odmítal. Oba však skutečně byli jak ekonomové, tak politici, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože referendem by se nedaly zrušit či změnit již podepsané smlouvy mezi státem a církvemi.

Finanční části restitucí pro církve byly podepsány 22. 2. 2013, kde se stát zavázal, že vyplatí církvím po dobu 3 let částku 59 miliard korun.

Podpisem se smlouva stala legitimní a účinnou. V českém právu platí zákaz retroaktivity, tudíž i změnou zákona vyvolaného referendem se tato smlouva mezi církvemi a českým státem nemůže změnit.

Žádná z možností při hlasování neumožňovala zachování stavu před ruskou intervencí, tj. proukrajinskou volbu. Ani jedna z možností nebyla postavena tak, aby na ni bylo možno odpovědět "ne", konkrétní znění otázek bylo:

1) Jste pro znovusjednocení Krymu jako součásti Ruské federace?2) Jste pro obnovení znění Ústavy z roku 1992 a statusu Krymu jako součásti Ukrajiny?

Vyvstávají také pochybnosti o nestrannosti při organizaci referenda a o možnosti opozice agitovat. Ze strany Ruska se jednalo o porušení Budapešťského memoranda z roku 1994, v němž se Rusko spolu s dalšími zeměmi zavázalo k tomu, že výměnou za ukrajinské vzdání se jaderného arzenálu bude zajišťovat její bezpečnost a územní integritu.

Dále podle informací (ang.) britské vlády byla demokratická povaha a nezávislost referenda porušena, když:

- Referendum bylo svoláno na uzavřeném parlamentním setkání, na které "dohlíželi" zahraniční ozbrojenci a ze kterého byli vyloučeni někteří opoziční poslanci.- Příprava referenda probíhala pouze 10 dní a podle Britů byla provázena řadou netransparentních procesů.- Otázky v referendu nebyly řádně vysvětleny a neprobíhala k nim žádná veřejná debata.- Existují obavy, že docházelo k zastrašování voličů a manipulaci výsledků.

Jednalo se o zřejmé porušení ukrajinské ústavy. Její článek 73 totiž říká, že k územním změnám může dojít pouze po proběhnutí celoukrajinského referenda. Článek 72 pak k vypsání referenda vyžaduje splnění určitých podmínek, konkrétně sesbírání 3 milionů podpisů ze dvou třetin ukrajinských regionů. K tomu v případě referenda vypsaného krymskými orgány nedošlo. Krym má podle článku 134 ukrajinské ústavy speciální postavení s širokými pravomocemi, avšak všechny otázky s ním spojené mají být podle tohoto článku řešeny v rámci ukrajinské ústavy.

Z těchto důvodů nelze považovat krymské referendum za plně v souladu s demokratickými postupy a mezinárodně-právními normami.

Na základě dohledaných informací hodnotíme Dienstbierův výrok jako pravdivý.

Slovinsko mělo v době krize opravdu velmi mírné podmínky pro uskutečnění referenda. Pro zahájení řízení o referendu stačilo pouze 2 500 podpisů a pro jeho skutečné konání 40 000 podpisů. Referendum mohlo vyvolat také Národní shromáždění nebo Národní rada, přičemž se mohlo konat o jakémkoliv zákonu. Pravdivá je i část výroku o nutnosti rychlého přijetí úsporných opatření v krizi. Jako důkaz přikládáme graf znázorňující slovinský dluh vůči HDP v letech 2004–2013:

Tyto mírné podmínky byly využívány opozicí a odbory pro blokování přijetí nutných úsporných, ač možná bolestivých, opatření v letech 2011–2012. Např. blokování zákona o zvýšení důchodového věku, referendum o zablokování tzv. "bad bank" zákona atd.

Slovinci svým hlasováním vyjádřili souhlas s opozicí a odbory. Slovinský ústavní soud však v prosinci 2013 zrušil účinnost dvou důležitých referend – o zavedení tzv. "bad bank" instituce a o vzniku státního holdingu, který by spravoval veškerá státní aktiva. Odůvodnění soudu bylo, že plynulý chod státu má přednost před povinností akceptovat výsledky referenda.

Všechny tyto obstrukce měly velmi negativní dopad na vnímání slovinské ekonomiky na finančních trzích, kdy ratingové agentury změnily výhled na negativní, a tím pádem se financování státu ještě více prodražilo.

V květnu 2013 byl ve Slovinsku přijat zákon na zpřísnění podmínek vyvolání referenda. Jeho konání již nemůže iniciovat Národní rada ani Národní shromáždění a referendum se nemůže konat o zákonech, které upravují daně, cla, ratifikace mezinárodních smluv, nouzová opatření na obranu státu atd.