Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Tímto nápadem, se ministerstvo dopravy zabývá již minimálně od roku 2011, záměrem bylo zpoplatnění silnic 1.,2. a některých silnic 3. třídy. Bývalý ministr dopravy Zbyněk Stanjura měl v úmyslu zpoplatnit od roku 2017 silnice 1. třídy a to pro nákladní dopravu, o zpoplatnění silnic pro osobní dopravy panovala neshoda.

Výrok prezidenta Putina hodnotíme na základě informací dostupných z médií a odborné literatury jako pravdivý. Pro ověřování údajů jsme použili publikace Nejnovější dějiny Ukrajiny (Olexandr Bojka, Vladimír Goněc, 1997) a Národy na prahu 21. století(Vladimír Baar, 2002).

Krym se stal součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky 19. února 1954 ku příležitosti oslav 300 let od sjednocení Ukrajiny s Ruskem. Poloostrov byl oficiálně darován Nikitou Chruščovem a jednalo se víceméně o symbolický čin. Stalo se tak výnosem Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O předání Krymské oblasti z rámce RSFSR do rámce USSR“.

Přestože většinu obyvatel Krymu v této době (data z roku 1959) tvořili etničtí Rusové (71,4 %), následovaní Ukrajinci (22,3 %), motivací k tomuto kroku bylo hned několik: teritoriální blízkost, komplementarita ekonomik a hospodářské a kulturní vazby na Ukrajinskou SSR (Bojka, Goněc; str. 185).

Politický geograf Vladimír Baar navíc uvádí, že Ukrajinská SSR zhruba měsíc před připojením Krymské oblasti odevzdala RSFSR zhruba stejně velké území Bělgorodské oblasti (Baar, str. 147). Velmi jasnozřivá je také Baarova předpověď možných budoucích událostí: „Relativní klid, který tu zavládl po dohodě o statusu Krymu, rozdělení flotily a pronájmu vojenského přístavu v Sevastopolu Rusku, však nemusí trvat věčně. Každá změna politického kursu v Rusku i na Ukrajině může rychle rozpoutat nové nacionální vášně“(Baar, str. 147).

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) každoročně zveřejňuje zprávy zabývající se smýšlením Čechů o Evropské unii (EU). Od vstupu do EU v roce 2004 až do roku 2008 lze pozorovat stabilní vztah obyvatel ČR k EU, spokojení se členstvím v EU se pohybovalo okolo 40 %, nespokojenost okolo 15 %. Mírný pokles byl zaznamenán mezi lety 2009–2010 v souvislosti s příchodem finanční krize a přijetím Lisabonské smlouvy. Zásadní změna však přišla v roce 2012, kdy s přetrvávajícími institucionálními problémy EU a nelepšící se ekonomickou situací popularita značně klesla. CVVM přeformulovala hlavní výzkumnou otázku, tedy zda občané věří v budoucnost EU. 52 % dotázaných prohlásilo, že nevěří v další vývoj Unie, 35 % občanů naopak v EU vidí budoucnost. Podobné výsledky přináší také agentura STEM z dubna 2012, dle níž je 59 % Čechů nespokojených s EU a 48 % obyvatel se nikdy necítí být občanem EU.

Posun ve vnímání EU lze spatřit také v jiných členských státech. Každoroční průzkum veřejného mínění, který provádí Pew Research Center, porovnával na základě průzkumů oblíbenost EU v osmi členských státech (Německo, Francie, Itálie, Velká Británie, Španělsko, Řecko, Česká republika, Polsko). Zatímco ČR jako jediná zaznamenala pozitivnějších výsledků v roce 2013 ve srovnání s rokem 2012, u ostatních členských států došlo ke zhoršení.

V souvislosti s měnícími se náladami vůči EU se může změnit také složení Evropského parlamentu po letošních volbách. Z výzkumu (.pdf, s. 1) společnosti Gallup Europe vyplývá, že by z květnových voleb mohl vzejít parlament s výrazně vyšším zastoupením anti-evropských stran. Posun k euroskepticismu můžeme zaznamenat také v roce 2009, kdy vznikly 2 euroskeptické evropské strany – skupina Evropští konzervativci a reformisté a skupina Evropa svobody a demokracie.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací z dokumentů Evropské unie (asociační dohoda a tzv. asociační agenda) a zpravodajských článků. Konkrétní slova Štefana Füleho ukrajinskému vedení jsme nenalezli, nicméně dohledané informace odpovídají pozici, kterou eurokomisař zmiňuje. Předchozí finanční pomoc, o níž hovoří Štefan Füle, je zmíněna obecně například v aktualizované verzi EU-ukrajinské asociační agendě (.pdf, angl.) z 24. června 2013 (původní z roku 2009), stejně jako v samotné asociační dohodě (.pdf, angl., články 453–459) pod titulem VI. Finanční spolupráce s ustanoveními proti podvodům.

Současnou situaci objasňují slova některých představitelů Evropské unie, například vysoké představitelky evropské diplomacie Catherine Ashtonové, která již na počátku února informovala o jednání mezi Evropskou unií a Spojenými státy ohledně krátkodobé finanční podpory Ukrajině. O konkrétní částce se zatím nemluví, podle ukrajinského opozičního lídra Arsenije Jaceňuka by minimální částka na stabilizaci měla být 15 mld. dolarů – ta byla původně přislíbena Ruskem. Do týdne (podle zprávy Libora Roučka z 24. února 2014) by pak měla Ukrajina na záchranu před bankrotem získat 4 mld. dolarů.

Podle ukrajinského ministra financí Jurije Kolobova musí získat na letošní a příští rok zahraniční pomoc ve výši 35 mld. dolarů. Údajně již požádal zahraniční partnery. Zmiňuje USA, Polsko a v souvislosti s možnou dárcovskou konferencí i další aktéry. Olivier Bailly, mluvčí Evropské komise, zmínil jako možné partnery také organizace Mezinárodní měnový fond, Evropskou investiční banku nebo Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Pomoc však bude pravděpodobně navázána na ekonomické reformy. EU chce také s finanční pomocí počkat na ustanovení nové ukrajinské vlády.

Ukrajina také již dříve finanční pomoc od Mezinárodního měnového fondu dostávala. Ten však kvůli neplnění podmínek dohodnutých mezi těmito dvěma aktéry finanční pomoc v celkové výši 15 mld. dolarů následně pozastavil.

Výrok Víta Bárty jsme původně hodnotili jako neověřitelný. Mimo jiné jsme poukazovali na to, že je problematické definovat, které trestné činy spáchali mafiáni, a které nikoliv. Víta Bártu jsme oslovili, zda by mohl svá slova upřesnit a doložit, z jakých údajů vycházel. Ten nám odpověděl následovně:

Ve svém tvrzení jsem vycházel především z hodnotících zpráv o činnosti ÚOKFK za roky 2011 a 2012. Pokud se podíváte do dokumentu, který vám zasílám v příloze, zjistíte, že ve všech níže zmíněných kategoriích se práce ÚOKFK oproti minulým létům nepoměrně zlepšila, a to i přes to, že si tehdejší ředitel útvaru plk. Tomáš Martinec stěžoval v rozhovoru na snížené prostředky na provoz ( více zde http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Sef-protikorupcniku-Martinec-Kazda-firma-prodava-svoji-praci-Proc-ne-i-my-241107)

Zpráva o činnosti konstatuje, že se zlepšilo zajišťování výnosů, došlo k nárůstu trestního stíhání soudců a žalobců, počtu stíhaných osob a návrhů na podání obžaloby. Zvedl se také celkový počet spisů, zabránilo se ale také většímu množství daňových úniků v oblasti pohonných hmot a došlo také k většímu poštu ukončených spisů. To vše podle mě dostatečně svědčí o tom, že práce policie, zvláště pak Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, je nejlepší v porevoluční historii.

Jinak co se definice mafiána týče, ta opravdu neexistuje, ale podle mého soudu si jej všichni diváci dokáží dostatečně představit.

S pozdravem

Vít Bárta

Prezentace činnosti Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality za rok 2011 (.ppt) a 2012 (.ppt) skutečně dokládají, že počet obvinění za trestné činy, které jsou v gesci tohoto útvaru vyšetřujícího nejzávažnější formy korupce a hospodářské a finanční kriminality, skutečně vzrostl, stejně jako počet zajištěných prostředků pachatelům těchto trestných činů.

Počet osob stíhaných za korupční trestné činy.

2009622010

94

2011

159

2012

122

Zajištěné výnosy z trestné činnosti (Policie ČR celkem) v mil. Kč

20091312

2010

1283

2011

4301

2012

5839

Z toho přibližně třetina připadá na ÚOKFK.

Na základě upřesňujících informací měníme hodnocení výroku na pravda.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý na základě slov předsedy strany Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury: „Podpoříme vládu, aniž do ní otevřeně vstoupíme, která podpoří přijetí zákona o obecném závazném referendu, jehož realizace nebude omezena procenty hlasujících a počet podpisů občanů pod zákonodárnou iniciativu nebude vyšší než 100 tisíc ”.

Z výroku Andreje Babiše není patrné, o jakých financích se konkrétně vyjadřuje. Situaci státního rozpočtu ve vztahu ke státním podnikům lze řešit vícero způsoby, od zmiňovaného managementu likvidity, přes navýšení příjmů z dividend, až po částečnou čí úplnou privatizaci.

Slova ministra financí dostatečně nespecifikují, odkud získat zmiňované částky, rovněž se nám nepodařilo najít objektivní hledisko zhodnocení potenciálu na dividendy. Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) je dlouhodobě proti závazným cílům v oblasti klimatu a energetiky, v případě dopadů na národní státy je ECR pro spravedlivou alokaci zátěže politiky ochrany klimatu mezi členské státy EU (opět za předpokladu nezávaznosti jejích cílů). Příklady lze nalézt zvláště ve vyjádřeních evropského poslance Szymańského (např. zde, zde, zde a zde; eng).

Praxe v Německu s tvrzením Davida Ratha příliš nekoresponduje. Rovněž ve Švédsku byla podle dostupných informací z roku 2011 co se týče izolovanosti vazebně stíhaných situace poněkud odlišná a výrok proto musíme hodnotit jako nepravdivý.

Rathova novela (.pdf, str. 2) skutečně snižuje izolaci stíhaných od jejich blízkých zvýšením počtu i délky návštěv. Z novely také vyplývá, že návštěvy jsou skutečně bezplatné.

Situace například ve Finsku velmi liberální. „Vězňovo právo na návštěvy a venkovní pohyb může být omezeno pouze pokud by ohrožovaly bezpečnost vězňů nebo dalších.“ „Vězni mají právo přijmout návštěvy […] tak často, jak to je možné, aniž by byl poškozen pořádek a provoz vězení. […] Avšak jedna návštěva trvá většinou jednu hodinu,“ vysvětluje studie Criminal Sanctions Agency (.pdf, str. 336, 326).

Ve Švédsku pak dle zprávy z r. 2011 mohly být vazebně stíhané osoby zcela izolovány a mohly být navštěvovány pouze právníkem či knězem. V r. 2009 bylo také Švédsko za podmínky vazebního stíhání (.pdf, s. 25-33) kritizováno Radou Evropy. Aktuálnější informace se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Příručka pro Brity uvězněné v Německu naproti tomu uvádí, že „pravidla pro návštěvy záleží na umístění vězení v Německu,“neboť za podmínky ve vězeních jsou odpovědné jednotlivé spolkové státy. „Některé věznice umožňují jednu hodinu návštěv za měsíc, některé více. […] Některá vězení umožňují návštěvy jenom v určité dny v týdnu. […] Ačkoliv je většinou povolená jedna hodina návštěv za měsíc, je někdy možné získat delší návštěvu […]. Toto rozhodnutí je však závislé na dostupnosti místnosti pro návštěvy a na vězení samotném“ (.pdf, str. 12–13). Jedna hodina měsíčně je přitom i pod úrovní současné české legislativy, která umožňuje návštěvu jednou za dva týdny v trvání devadesáti minut (.pdf, str. 2).

Co se týče bezplatnosti návštěv v Německu či skandinávských zemích, nepodařilo se nám bohužel dohledat relevantní data. V Německu je navíc vězeňství řešeno v každé spolkové zemi odlišně.

Ruský prezident Vladimir Putin se ve svém výroku vyjádřil o případu secese Kosova jako o absolutně analogické situaci na Krymu. Přirovnal tak současnou situaci na Ukrajině k případu z roku 2008, kdy Kosovo, tehdejší autonomní oblast v rámci Srbska, vyhlásilo jednostrannou nezávislost. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu později rozhodl, že tato secese není protiústavní, avšak postoj států k ní dodnes není jednotný. Kosovo je uznáno pouze 107 ze 193 států OSN (Rusko je mezi těmi, které jej uznat odmítají).

Po kosovské secesi došlo k debatě, zda případ Kosova nevytvořil precedent, který bude obhajobou separatistů z celého světa.

Právě na tento precedent se ve svém projevu odvolává Vladimir Putin, analogií Krymu s Kosovem tak legitimizuje obsazení původně ukrajinského území. Dle předních českých expertů na mezinárodní vztahy však nejsou případy Kosova a Krymu srovnatelné. Z jimi uvedených důvodů proto výrok Vladimira Putina hodnotíme jako nepravdivý.

K podobnostem a rozdílům mezi secesí Kosova a odtržením Krymu se pro Demagog.cz vyjádřil zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, PhDr. Michal Kořan, Ph.D. Ten výrok Vladimíra Putina komentoval takto:

" Z mezinárodně-politického hlediska jsou všechny faktory odlišné.Především, situaci na Krymu nepředcházely měsíce neuvěřitelného násilí na obou stranách a náznaky genocidy ze strany ukrajinské vlády vůči krymskému ruskému obyvatelstvu, jak tomu bylo v Kosovu ze strany Srbů.Zadruhé, situací na Krymu se nezabývala Rada bezpečnosti OSN, jako tomu bylo v případě násilí v Kosovu.Zatřetí, u případu Kosova nikdy nebyla projednávána možnost, že by se Kosovo připojilo k Albánii, jako se Krym chystá připojit k Rusku.A pak je tu samozřejmě obsazení Krymu ruskými silami, jež předcházelo diskusi o samostatnosti. "

K tématu Kosova a Krymu se v pořadu Hyde Park na ČT24 vyjádřil náměstek Ministra zahraničních věcí Petr Drulák následovně:

"Vznik Kosova byl dokončením velmi bolestivého, krvavého rozpadu Jugoslávie. Tam docházelo k masovým vraždám, nejen v Kosovu, ale i v tom, co mu předcházelo. Takže v té chvíli se zkrátka přijalo řešení, které nějakým způsobem reagovalo na ty masové etnické čistky, a které se některým lidem na západě zdálo jako vhodné. Ale teď na Krymu jsme nic podobného neviděli; tam nedocházelo k žádnému vyhánění, k žádným vraždám. Z tohoto hlediska srovnávat Krym a Kosovo skutečně nejde."