Tak je to tak, že ono existuje několik typů referend. A Svobodní jsou, jestli to můžu vysvětlit, pro obligatorní referendum. To je omezení politické moci, aby na pár věcí politici nevystačili se souhlasem parlamentu, ale aby potřebovali na to i souhlas občanů v referendu.
Studie (.pdf) Parlamentního institutu dokládá pravdivost obou charakteristik obligatorního referenda.
Obligatorní (mandatorní) referendum je „pro určité případy už předepsané samotnou ústavou“ (str. 3), a vztahuje se tudíž na pár věcí. Dále je toto referendum závazné (str. 3), politici tedy potřebují i souhlas občanů.
Studie zároveň rozděluje referenda na několik typů podle určitých kritérií. Dělí je na obligatorní a fakultativní, mandatorní a konzultativní a na pasivní a aktivní. (str. 4)
„V Anglii si musí každý policista dvakrát do roka vyslechnout krátké školení, kde mu tlučou do hlavy, že on je placen daňovým poplatníkem a slouží daňovému poplatníkovi.“
K výroku ministra Žáka existuje analogie v systému policejního výcviku v Britském království.
Jedním z hlavních prvků pravidelného výcviku policistů je (dle zprávy — .pdf, str. 6 — Asociace policejních šéfů) tzv. PDR, tedy pravidelné posudky výkonu policisty. Proces PDR (dle webu — .pdf — Kentské policie) pak zahrnuje povinně dva posudky do roka a spočívá ve stanovení osobních a pracovních cílů, kterých má policista dosahovat, v kontrole jejich naplňování a v pohovorech se školitelem/zkoušejícím.
Materiály k PDR, které jsme dohledali (zejm. referenční pomůcka PDR, .pdf, str. 10-12), však ukazují, že cíle nemusejí vždy zahrnovat vnímání služby daňovému poplatníkovi, jak popisuje ministr Žák. Školitel může stanovit cíle jako např. zlepšení práce s IT, či zlepšení schopnosti řešit problémy a policistovo školení se pak věnuje těmto úkolům.
Ministr tedy poukazuje na skutečně existující proces školení, nicméně zavádí, když říká, že koncept služby daňovému poplatníkovi je tam policistům dvakrát do roka “ vtloukán do hlavy ”.
Mě zajímala, protože tam na té schůzce jsem nebyl já, byl tam nějakou dobu i pan ministr zahraničí, byl tam pan ředitel zahraničního odboru Kmoníček. My jsme se primárně chtěli bavit a bavili jsme se o summitu, o východním partnerství, který příští týden budu absolvovat, na který původně měl jet pan prezident, takže to byla taky klíčová součást té schůzky.
Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě vyjádření mluvčí Vlády ČR.
Ministerstvo zahraničí nezveřejnilo k této schůzce žádné vyjádření. V tiskové zprávě zveřejněnou mluvčí prezidenta republiky Hanou Burianovou se o přítomnosti ministra zahraničí neuvádí nic. Jiné zdroje pak také nedokládají slova předsedy vlády.
K potvrzení slov předsedy vlády ve vztahu k oné schůzce jsme oslovili tiskové odbory Vlády ČR, Kanceláře prezidenta republiky a Ministerstva zahraničí ČR. Po případném potvrzení účastníků a projednávaných opatření výrok doplníme.
Na náš dotaz zareagovala mluvčí Vlády ČR, která popsala tuto schůzku zcela v intencích výroku předsedy vlády. Za toto vyjádření děkujeme a přikládáme je celé:
"Přeji hezký den!Ano části schůzky se zúčastnil ministr zahraničních věcí a ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta. Tématem schůzky byl opravdu primárně chystaný summit Východního partnerství ve Vilniusu, kam jede pan premiér místo pana ministra. Jana Jabůrková mluvčí vlády, ředitelka odboru tiskového a styku s veřejností Government Spokesperson and Chief of Press Office" V podobném duchu pak také odpověděla Kancelář prezidenta republiky:
"Dobrý den, za Kancelář prezidenta republiky mohu potvrdit, že jednání se účastnil také pan Kmoníček, ředitel zahraničního odboru KPR. Hlavním tématem jednání byla účast předsedy vlády ČR pana Rusnoka na summitu ve Vilniusu. S pozdravem Hana Burianová mluvčí prezidenta republiky/spokesperson for the President ředitelka tiskového odboru/director of the Press Department"
Pozn. výrok byl původně hodnocen jako neověřitelný, po získání vyjádření mluvčí Vlády ČR jsme jej změnili na pravdivý.
Ale neměl by se z referenda stát standardní nástroj opoziční politiky. Já bych tady uvedl jeden příklad, který se týká Slovinska. Ve Slovinsku zavedli velmi mírné podmínky pro referendum. A v době krize, když vláda potřebovala přijímat rychlé opatření, která by tu krizi vyřešila, tak opozice vlastně iniciací referend totálně zablokovala jakoukoliv možnost řešení.
Na základě dohledaných informací hodnotíme Dienstbierův výrok jako pravdivý.
Slovinsko mělo v době krize opravdu velmi mírné podmínky pro uskutečnění referenda. Pro zahájení řízení o referendu stačilo pouze 2 500 podpisů a pro jeho skutečné konání 40 000 podpisů. Referendum mohlo vyvolat také Národní shromáždění nebo Národní rada, přičemž se mohlo konat o jakémkoliv zákonu. Pravdivá je i část výroku o nutnosti rychlého přijetí úsporných opatření v krizi. Jako důkaz přikládáme graf znázorňující slovinský dluh vůči HDP v letech 2004–2013:
Tyto mírné podmínky byly využívány opozicí a odbory pro blokování přijetí nutných úsporných, ač možná bolestivých, opatření v letech 2011–2012. Např. blokování zákona o zvýšení důchodového věku, referendum o zablokování tzv. "bad bank" zákona atd.
Slovinci svým hlasováním vyjádřili souhlas s opozicí a odbory. Slovinský ústavní soud však v prosinci 2013 zrušil účinnost dvou důležitých referend – o zavedení tzv. "bad bank" instituce a o vzniku státního holdingu, který by spravoval veškerá státní aktiva. Odůvodnění soudu bylo, že plynulý chod státu má přednost před povinností akceptovat výsledky referenda.
Všechny tyto obstrukce měly velmi negativní dopad na vnímání slovinské ekonomiky na finančních trzích, kdy ratingové agentury změnily výhled na negativní, a tím pádem se financování státu ještě více prodražilo.
V květnu 2013 byl ve Slovinsku přijat zákon na zpřísnění podmínek vyvolání referenda. Jeho konání již nemůže iniciovat Národní rada ani Národní shromáždění a referendum se nemůže konat o zákonech, které upravují daně, cla, ratifikace mezinárodních smluv, nouzová opatření na obranu státu atd.
Je axiomem, na který si nikdy nesmíme nechat sáhnout, že centrální banka bude vždy nezávislá na vládě, máme to, zaplať pánbůh, i v ústavě.
Nezávislost ČNB v Ústavě ČR explicitně uvedena není, lze ji ovšem odvodit z rozhodnutí ÚS a nezávislosti bankovní rady.
Hlava šestá Ústavy ČR uvádí: ,, Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
Nezávislost ČNB je přímo ukotvena v §9 odstavce 1 zákona 6/1993 Sb.:,, Česká národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí... vyžadovat anipřijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu."
Nezávislost ČNB jako ústavní princip můžeme pak odvodit z článku 62, písm. k) Ústavy, která prezidentu republiky svěřuje nezávislé na jiné moci jmenuje členy ČNB, a rovněž z rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2001, který jednak potvrdil výlučnou ústavní pravomoc prezidenta při jmenování guvernéra ČNB a také zrušil na Havlův návrh některá zákonná ustanovení, která měla vést k omezení nezávislosti centrální banky (podrobněji se tématu věnuje např. Český rozhlas). V samotném nálezu ÚS (.doc) se lze dočíst, že "nezávislost ČNB je ústavní hodnotou, jež vyplývá jak z článku 98 Ústavy." Ačkoliv tak sice v textu Ústavy nezávislost ČNB není zakotvena zcela explicitně, lze ji dovodit z ostatních ústavních opatření a potvrzuje ji Ústavní soud.
Pane, pane ministře, ale část těch ambasád se také prodává, ty, které byly zavírány, prodávají se ty, ty budovy.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle dostupných zdrojů byly v minulosti zrušené ambasády nabídnuty k prodeji.
V lednu 2011 byl uzavřen generální konzulát v indické Bombaji a ambasády v Keni, Kongu, Jemenu, Kostarice a Venezuele. Podle serveru aktuálně.cz byly tyto i další budovy MVZ po neúspěšných pokusech o pronájem určeny k prodeji. "Po letech, kdy ministerstvo majetek drželo, si nechalo udělat analýzu a ukázalo se, že to stojí obrovské peníze," uvedl bývalý mluvčí Ministerstva zahraničí Vít Kolář.
Movitý i nemovitý majetek, který Ministerstvo zahraničních věcí v současnosti nabízí k prodeji, je k dispozici na jeho stránkách.
Vzhledem k tomu, že jsem v patnáctičlenném předsednictvu jazýčkem na vahách mezi lidovci na jedné straně a středolevicovými socialisty a liberály na straně druhé, můj hlas často může rozhodnout.
Na základě rozdělení křesel v Evorpském parlamentu hodnotíme výrok jako pravdivý.
Současné rozdělení křesel v předsednictvu Evropského parlamentu je shrnuto v tabulce níže.
Lidovci (Skupina Evropské lidové strany, EPP), které Oldřich Vlasák staví "na jednu stranu", mají v předsednictvu EP 7 zástupců. "Na druhé straně" jsou středo-leví socialisti a liberálové - mezi tyto strany spadají obě levicová uskupení S&D (socialisté), Greens/EFA (zelení a Evropská svobodná aliance) a ALDE (liberálové). Tyto skupiny mají dohromady také 7 zástupců.
Pokud se Oldřich Vlasák staví mezi tyto bloky, může jeho hlas být opravdu jakýmsi jazýčkem na vahách.
EPP7
S&D4
ALDE2
ECR1
Green/EFFA1
...i Evropského parlamentu – byť ten o této otázce rozhodovat nebude… (míněno je, že EP nebude rozhodovat o rozšíření eurozóny, pozn.)
Zavedení eura se řídí čl. 140 a 141 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria.
Dle článku 141 odst. 2) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63) se „Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka (tzn. že ještě neplní kritéria), splňují podmínky nezbytné na základě konvergenčních kritérií. Rada poté rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise“.
Dle odst. 3) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63–64) „bude-li rozhodnuto o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítá koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě“.
V celém procesu je role Evropského parlamentu pouze konzultativní, Parlament tedy nerozhoduje o přijetí člena do eurozóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Vím, že se vypořádalo ANO s poslancem, který něco zatajil a protože podepsal předtím, že bude dokládat věci, které jsou pravda, neřekl pravdu, no tak prostě se s ním ANO rozloučilo.
Z výroku usuzujeme, že Jana Lorencová má na mysli Miloslava Bačiaka, který byl zvolen coby dvojka kandidátky Hnutí ANO v Kraji Vysočina.
Těsně před volbami upozornily Jihlavské listy, že kandidát “pracoval i jako politruk a v sedmdesátých letech byl evidován v seznamu Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník u vojenské kontrarozvědky“. Zároveň měl straně zatajit vlastnictví titulu RSDr., udělovaný pouze za minulého režimu převážně stranickým hodnostářům.
Na základě tohoto odhalení Bačiak vystoupil ze strany a slíbil, že v případě svého zvolení se vzdá poslaneckého mandátu, což také učinil.
Skandinávské země se umisťují na prvních příčkách konkurenceschopnosti. Ale nejenom to. Umisťují se i na prvních příčkách toho, čemu se říká Human Development Index, to znamená index, který vedle ekonomické výkonnosti zahrnuje i pravděpodobnost dožití, míru kriminality, míru ochrany životního prostředí a další právě sociálně ekologické parametry.
Podle aktuálních údajů Světového ekonomického fóra, konkrétně Indexu globální konkurenceschopnosti pro roky 2013–2014 (.pdf), který sleduje celkem 148 zemí, se Skandinávské země (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) umístily na třetím (Finsko), šestém (Švédsko), jedenáctém (Norsko) a patnáctém (Dánsko) místě.
Tzv. Index lidského rozvoje (tzv. Human Development Index) zohledňuje tři proměnné – naděje dožití v daném státě, úroveň vzdělání a příjem. Jeho součástí tedy není Zemanem zmiňovaná “míra kriminality, míra ochrany životního prostředí”.
Podle nejnovějších údajů sledovaného indexu (statistika Organizace spojených národů) se sledované skandinávské země umístily na prvním (Norsko), sedmém (Švédsko), patnáctém (Dánsko) a dvacátém prvním (Finsko) místě.
Je možné konstatovat, že se skandinávské země umísťují na předních příčkách obou sledovaných indikátorů. Human Development Index však zahrnuje jiné, než Zemanem zmiňované proměnné. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.
